Jazero

To co se stalo sem i tak trochu ocekaval. Ted prisel cas zdrejmne se zbavit jedneze zbrani. Spise nez na utok sem se snazil pohybovat se tak aby se jeho hlevy dostaly dost blyzko sebe nebo se zamotaly proskakoval jsem mezi nima o a kolem a kolem. Nakonec jsem vzal predem pripravene Kunaie se strunou a hodil ji po miste kde byly vsechny casti nejblyze. Pokud se tak stalo a hlavy byly znehubnene tak jsem se je pokousel znicit Technikou.

Stále jsem tu stála se založenýma rukama, opírala se o strom a dopřávala svému týmovému parťákovi trochu soukromí. Neměla jsem sebemenší podezření, že tento krok se nám mohl stát doslova osudným.

Nějakou dobu mi nedělal společnost nikdo, kromě ptáků pozpěvujících si v korunách stromů. Náhle však umlkli a vypařili se neznámo kam. Oni vycítili onu nepřátelskou auru, zlý úmysl, či snad dokonce krvežíznivost našich pronásledovatelů. Náhle mi tělem proběhl mrazivý pocit.

Tak kde tě máme Hikaru? Jsi tam nějak dlouho.



To co jsem spatřila mi způsobilo drobný úlek. Nejen fakt, že Hikaru má ve své blízkosti někoho, kdo mu nejspíš usiluje o život, ale i skutečnost, že jen pár metrů za mými zády se nachází osoba, jejíž záměry mi mohly být více než jasné. Ani jsem se nepohnula a stála pořád ve stejné pozici. Že by mě strach zbavil možnosti pohybu?

Situace do ktere jsem se dostal nebyla vubec dobra. Bud me tak podcenoval nebo precenoval byt rosekany na kousky???
"Asi si myslys ze je konec nebo ze se jen tak vzdam???!!! Tak to jsi na omyle a to velkem. Je mi jedno jak skoncim ale tebe vemu sebou do toho pekla jak ty tvdis."
Hakkeshō Kaiten

zacal jsem se tocit tesne predtim nez  me mec sevrel coz chvili mohlo vypadat jako ze uspel ale po chvili si mohl vsimnout ze mec uprostred mece  je to jako by se neco snazilo vybouchnout. Ve skutecnosti sem pouze  rozsiroval prostot Kaitenu  coz by nelo mit za nasledek  to ze by se mec mel rozbit nebo se minimalne normalne srovnat.

"Bohuzel te musim zklamat. Mezi Jouniny z klanu jsem zdrejmne ten nejslabsi, Jelikoz jsem rank Jounina ziskal nedavno." Z nejakeho duvodu jsem se vzdy citil jako bezceny ktery je vzdy bezceny. A to se nezmenila ani s mym povisenim.
"Navic pokud povazujes Hakkeshō Kaiten za otravnou techniku pak tedy mou dalsi povazuj za pekne velkou osinu v zadku!"
Z meho tela vyrazila cakra ktera se okamzite zformovala do tvaru draka modre barvy.
Miyabiryu no Yoroi -Aoi ( Brnění Nobl draka- Modra) Rekl jsemn soucasne s jeho technikou. Drak vypadal jako zivy. Lano ktere bylo v meci a omezovalo me v pohybu popraskalo ve chvili kdy se zformoval drak. Kousky ktere po me jako by vrhl se jen odrazyly do ryznych smeru nekolik i primo na nej. Pouze Mikomi si mohla vsimnout podstaty tedniky ze navzdory tomu ze to vypadalo jako ze cakra stoji na miste ve skutecnosti rychle rotovala kolem meho tela. Taktez si mohla vsimnout ze mi dava mnohem vetsi obranu nez samotny Hakkeshō Kaiten. Tato technika si ovsem vyzadovala nasledky ktere mohla Mikomi jen odhadovat. "Odpust te Mikomi ale je dost mozne ze se svami uz nevratim." Byla myslenka kterou jsem jakoby poslal vzduchem k ni. Vedel jsem ze pokud tu je jeste nekdo dalsi tak ma smrt je nevyhnutelna. Byl duvod proc jsem tuto techniku nevyuzil jiz drive.

Proc vzdy nekdo neco takoveho vytasi??? Byla ma myslenka. Mysleno ze neni konec.
"Rekni mi kdo te poslal! At neni tva smrt zbytecna.Navic pokud tady ted ma skoncit muj zivot ten tvuj bude ukoncen spolecne s mym. "
Mohlo se zdat ze ma slova byla troufala ale ja to myslel vazne. Me vyhlydky nebyly dobre. ALe nebylo cesty zpet. Nadechl jsem se a pomalu se rozbehl k nepritely. Puda pd myma nohama se primo drolila. Mohlo to vypadat tak ze jsem prilis tezky jiky te cakry co mam na sobe ba skutecnost byla jina. Byl jsem stejne obratny jao bez nej.
Kdyz jsem byl blyzko dostatecne spustil jsem Hakke Rokujūyon Shō (hmat 64 úderů) Me udery byly tvrde jako skala tady neslo o zablokovani Tenketsu jako spuse poskodit to co mel na sobe. i kdyby stale odsaval mou cakru tak to nemelo vliv na silu techniky. Jak rikal sel jsem na to silou. Diky brneni to byl nesrovnatelny rozdil. Ktery mohl pocitit na vlastni kuzi. Pokud se podarilo zablokovat bit jedine tenketsu tak mel velky problem s ovladanim jeho cakry tudis i jeho zbrani.

Situacew byla blba hodne mel jsme par trznych ran ale bolest jsem momentalne necitil. Jelikoz muj mozek nedokazal urcit zdroj. Odskocil jsme dale a udelal pecet na Kagebushin no jutsu
Jeho cepele se mozna hybaly sami od sebe ale ted jsem mel pocetni vyhodu. Klony i ja jsem se zacaly pohybovat a iichat tak abyt nevedel kdo je pravy. Ja a dva klony jsme zamestnaly jeho mec nebo spise vsechny jeho tri casti. Muj zbyly klon se Shunshinem premistil za jeho zada a zacal do nej mlatit hlava nehlava. JA a me klony jsme jen utikaly a vyhybali se utoku.

Dva klony Zmizely rozhodl jsem se o zoufaly pokus ukoncit tento boj. Ja i muj klon jsmese rozbehly proti sobe a vyhybaly se  cepelim. Jakmile jsme byly dost blyzko oba soucasne jsme  pouzily Hakke Hasangeki (drtič hor) Diky meho brneni jsem doufal ze to bude mit dost sily aby jej to dorazilo nebo znicilo jeho brneni ktere bylo dost bidnem stavu. Pokud se podarilo tak si mohl pripadat jako ve sveraku ktery se svira. Pokud se tak stalo nasledna tlakova vlna  odhodila me i muj klon do nejblizsuiho stromu.

Tento souboj byl u konce tak jako tak. Vedel jsem ze bude konec tak jako tak. Me telo melo dost vedel jsem ze tohle bude muj posledni utok. Jūho Sōshiken (Jemný krok: Lví pěsti)- Jūho Ryuuken (Jemný krok: Draci pesti)

"Mas pravdu dalsi kolo nebude. To  ze jsi mi dal sanci na cestny souboj  jsi si podepsal ortel smrti. Jelikoz Sila Shinobiho nezalezi na poctu jejo technik, Zbrani a podobne. Ale v jeho sile vule, odhodlani a ochrane toho co povazuje za dulezite." Rekl jsem a jakmile byly draci pesti  dotvoreny mohl jsi vsimnout ze cakra z  mych nohou a rukou jako by zmizela. Ve skutecnosti jsem ji nacpal vsechnu do techniky. Me koncetiny nebyly chraney ale me zivotne dulezite techniky stale ano. Jūho Sōshiken (Jemný krok: Lví pěsti)- Jūho Ryuuken (Jemný krok: Draci pesti) se tet rovnalo S ranku za cenu obetovani casti brneni uz od pohledu slo poznat ze je to jina uroven nez to bylo puvodne.
Rozbehl jsem se proti nemu  kdyz jsem dobehl k tomu kruhu co se kolem nej  utvoril zautocil jsem na graci hlavy ktere   tohle nemohly  ustat kazda z hlav  stihla poranit cast mych nekrytych koncetin. coz  momentalne nehralo roli kvuli tomu ze jsem stale necitil bolest.
"Je na case zemrit". Zakricel jsem po zniceni jeho cepeli si mohl byt vedom ze je konec.  po zasazeni cile jsem m chvyli zustal stat a jen doufal ze je konec po zasahu tohoto kalibru musel mit snad rozdrcene vsechny  organy.
Stal sjem tam chvili nez ma cakra zmizela. pote jsem zacinal  citit onu strasnou bolest a ztratil vedomi na zaklade nepredstavitelne bolesti. Ale to jsem padl na zem jako pytel brambor.

Neznámá na sebe nenechala dlouho čekat a přišla se ukázat. Beze slova jsem ji pozorovala. Byla skutečně velmi sebevědomá. Hodnotila jsem její chakru a bylo mi jasné, že to není žádné nezkušené ořezávátko. Tahle šlamastyka bude na dlouho, Hikaru to musí nějakou dobu vydržet. Aniž bych se pohnula, věnovala jsem jí odměřenou odpověď.
"Taková slova neslyším poprvé, a mám pocit, že ani naposledy." neodpustila jsem si věcnou poznámku.
"Já ale vím co bys mi ještě mohla povědět. Kdo vás poslal?" otázala jsem se, zatímco jsem ji neustále provrtávala pohledem.

Tato nabídka byla doopravdy výzvou. Má protivnice nemohla tušit, že jsem nebyla osobou, která musí každého ze svých soupeřů nutně zabíjet, pokud to opravdu není nevyhnutelné. Tím pádem se pro mě mnoho nezměnilo. Než jsem však stačila zauvažovat nad tím, co a jak, hnala se na mne instantní vichřice.

Můj manévr byl možná trochu neočekávaný. Nicméně překvapivě účinný.



Kaiten sám o sobě měl nejen sílu uchránit mě před padajícími větvemi, ale do jisté míry ovlivňoval proudění vzduchu. Tak se stalo, že naše techniky vytvořily impozantní kombo. Ocitla jsem se uprostřed vzdušného víru, a před jeho učinky mě ochránila odstředivá síla. Naše okolí na tom nebylo zdaleka tak skvěle. Místo toho aby útok zlikvidoval všechno co mu stálo v cestě po přímce, rozfoukal se do stran. Plošný útok však neměl již tak majestátní průraznost. Netrvalo dlouho a ztratil svou sílu. Mohla jsem skončit s Kaitenem a zhodnotit situaci. Inu, nebylo to pěkné.

"Mám se snad nechat zabít?" neodpustila jsem si poznámku se značně sarkastickým tónem. Vypadalo to, že náš souboj bude probíhat opravdu netradičně. Vítr proti větru. Ještě chvíli a rozpoutáme doslova bouři. Po zvířatech už nebylo ani památky. Všechna se dala na útěk. Tak hrozivou sílu její meč měl. Co si mám počít? Pokud to alespoň nezkusím, nebudu vědět na čem jsem.

Natáhla jsem ruku jejím směrem a vystřelila po ní dávku chakrových jehliček. Mohlo jich být pár desítek, více ne. Poté jsem udělala to samé s druhou dlaní. Takto jsem pokračovala bez ohledu na to, či se pokouší uskočit, nebo jehly odrazit. Pochopitelně jsem si nedělala iluze, že jí toto může nějak výrazně ohrozit na životě. Oč mi tedy šlo?

Skutečně se stalo co Moeru možná očekávala. Nemínila jsem přestat. Přitom jsem se však dala do pohybu. Teprve teď jsem se dostávala do svého živlu. Využívala jsem okolí pro úhybné manévry. Tu a tam se ztratila z dohledu své soupeřky, ale především jsem se krůček po kručku přibližovala.

Nemohla jsem si nevšimnout, že Moeru nespotřebovává nijak závratné množství chakry. Nebylo to překvapující, málokdo jde od začátku souboje naplno. Ale přesto byly její útoky poměrně silné. Netrvalo dlouho a naskytla se vhodná příležitost. Povedlo se mi vyhnout dalšímu větrnému proudu a během uhýbání zkoncentrovat větší množství chakry. Tentokrát jsem z dlaně neuvolnila chakrové jehly, ale něco horšího a silnějšího.



Moeru nemohla předpokládat, že takovou změnu skutečně udělám. Mé pohyby se ničím nelišily od předcházejících útoků a byl tu ještě jeden problém. Pokud by se pokusila odrazit tuto techniku již takřka automatizovaným pohybem, mohla zjistit, že to zdaleka nestačí. Prázdná dlaň si k ní probojovala cestu poměrně snadno. Svou roli tu nepochybně hrál moment překvapení. Pokud se však přesto pokusila nějakým zázrakem zachovat v tomto případě jinak, musela brát v potaz, že útok nezůstával sám o sobě jediný. Pokudj jsem ji nezasáhla na poprvé, mohlo se mi to podařit někdy jindy...

Pravý účel tohoto útoku byl však ten, vytvořit si prostor a přiblížit se. Na pár okamžiků jsem se mohla pro změnu pohybovat po směru větru a ne naopak.

Nebylo pochyb o tom, že Moeru byla dočasně vyhozená z rytmu. Poryvy které způsobovala Prázdná dlaň s ní doslova nepěkně zamávaly. Ani si nemohla všimnout, že kolem mého těla začala proudit chakra s fuutonovou podstatou. Jednalo se bez nejmenších pochybností o techniku Shinatsuhiko.



Tenketsu v mém těle se otevřela. Tentokrát mé pohyby byly jiné, dalo by se říct že očima běžného smrtelníka téměř nezaznamenatelné. Moeru mohla mít dojem, že jsem k ní snad teleportovala. Vzduch mi nekladl žádný odpor, ba co víc, získala jsem rychlost i sílu větru. Jediný můj úder mohl být skutečně nebezpečný, dokonce život ohrožující. Každý dotek způsoboval hluboké řezné rány, nehledě na to, že zde byly i další nepříjemné vedlejší účinky. Hrozilo poškození svalů v takovém rozsahu, že by velmi brzy mohla ztratit možnost jakéhokoliv pohybu.

Do rozvíjení podobných teorií však zbývala hromada času. Klíčové bude to, zda se dokáže aktuálnímu útoku ubránit.