Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Šly jsme přes ulici do Hokageho kanceláře. Na lavičce jsem uviděl Rokura a jeho studenta. Zastavil jsem se u něj, měl jsem pro něj úkol. "Zdravím Rokuro, nechtěl bys misi?"

Zastavil jsem se za strejdou/mistrem a podíval jsem se na ty dva Uchihy. Oba dva jsem si prohlídl a pak jsem si sedl chvíli na zem.

"Jde o to, že potřebuji odnést něco do Suny." řekl jsem a založil si ruce na hrudi. Stávalo se z toho zvyk. A taky mě zajímá situace v hlavním městě. Měl jsem docela obavy, co tam všechno najdu.

(Rokuro tu není, já docela spěchám)
"Hm, tak až budeš vědět, přijď do kanclu," protočil jsem očima, když dlouho přemýšlel. "Dobrý den Kene, potřebuješ něco?" zeptal jsem se a koukl na něj.

Podíval jsem se na něj docela přísně, možná ještě víc než jsem chtěl. Což mi později bylo docela líto. "Takže chceš přivolávat hady, je pravda, že já mám hady. Hadi jsou docela problematičtí. Jako Kuchiyose jsou nestálí, nikomu nevěří a nemají rádi. Může se stát, že tě budou chtít sežrat. Uznávají sílu, myslíš, že na to máš? Navíc lidí, kteří přivolávají hady je trochu hodně.."

Zamračil jsem se. Hadí techniky?
"K tomu být silný žádná zkratka nevede, jde o dlouhodobý proces, který vyžaduje těžkou dřinu, odhodlání nikdy se nevzdat a mít výdrž. To také znamená být ninjou." na chvíli jsem se odmlčel. Otočil jsem se a pohlédl na sochy Hokage, ke kanceláři to bylo dost blízko. "Rozmyslím se," odešel jsem do kanceláře s Raikim za sebou.

Vydal jsem se za strejdou a cestou jsem přemýšlel o tématu, se kterým se s tím klukem bavili. Kuchiyose no jutsu. Tu techniku jsem si přehrával v hlavě. Nebylo by špatně ji taky umět.
/Přesun

Už jsem se začínal nudit, tak jsem se zvedl z lavičky a pořádně se protáhl. Tak kam teď? Začal jsem uvažovat a pak se rozmyslel a zamířil si to na cvičiště.(přesun)

Procházel jsem ulicemi. Cestou jsem se zastavil u stánku se zmrzlinou a jednu jsem si koupil. Chvíli jsem si sedl na lavičku,lízal u toho zmrzlinu a relaxoval. Všiml jsem si že ty dva Uchihové už odešli. Na lavičce se mi celkem líbilo a k Senju čtvrti to bylo celkem daleko, tak jsem se natáhl na lavičce a trochu si šel zdřímnout.

Měl jsem další divoký sen. Byla v něm chobotnice a začala mě lochtat. Začal jsem se smát a vrtět ze spaní, až jsem z lavičky spadl na zem. "Au!" zasténal jsem a otevřel oči. Teprve teď mi došlo kde vlastně jsem. Vstal jsem a u toho jsem se pořád držel za hlavu. To už je dneska po 3. kdy jsem se praštil do hlavy.pomyslel jsem si.Přemýšlel jsem kam jít. Bylo tu míň lidí než když sem usnul. Začalo mi kručet v břiše Asi se půjdu někam najíst. řekl jsem si.Neměl jsem vůbec tušení kolik je hodin, ani jak dlouho jsem spal. Moc mi to nevadilo. Je přece jedno jestli půjdu na oběd,večeři, snídani nebo svačinu. Vydal jsem se ulicemi hledat nějakou restauraci nebo tak něco.
/Přesun

Rozhodně už mi nebylo zle, ale vůbec se mi nelíbilo, že mě stále bolí oči. Nepřestalo to od "války" ani na chvíli.
Ačkoli možná ještě neskončila.
Opřela jsem se zády o jeden ze sloupů veřejného osvětlení a promnula jsem si spánky. Na pár vteřin jsem zavřela oči a když jsem se jimi znovu podívala na svět, měla jsem všechno rozmazané.
"Nande?!" šeptla jsem tiše spíš pro sebe, než-li pro ostatní.
Marně jsem v tu chvíli hledala mezi obrysy lidí před sebou známou tvář. Nepoznala bych ji. Musela jsem vypadat zmateně. Navíc jsem si tu povídala sama pro sebe.
"Tohle... Tohle se Hyuugům nestává! To není pravda!"
Nee-san!

Nakrčila jsem nos. Ucítila jsem, jak se z těla někoho blízko mě trochu šíří vůně saké. Nebyl to zápach, zřejmě jej nevypil hodně, ale vylekalo mě to. Černé vlasy. Čelenka. Tolik jsem dokázala rozeznat, ale uklidnil mě až hlas.
"To jste vy?"
Zvláštní otázka.
"Watashi... Watashi..."
Ani jsem nevnímala zdvořilou předponu.
"Já nevi... Já vás musím znovu požádat o pomoc."
Nemohla jsem říct přede všemi, že skoro nevidím. To nemohl nikdo z klanu Hyuuga. Natáhla jsem dlaň dopředu jako kdybych se chtěla přesvědčit, že přede mnou skutečně stojí nebo jako kdybych možná zjišťovala, jak je daleko.