Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Jenže Hyuugům se tohle prostě nestávalo.
"Odvedl byste mě, prosím, do sídla?"
Do nemocnice ne.
Ne, dokud se s ostatními neporadím. Minimálně musím mluvit s otcem, jestli se něco takového již stalo, bude to on, kdo to bude vědět. Nadhodila jsem sarkastický úsměv.
"Vida, znovu vás žádám o to samé, o co před pár týdny. Tentokrát vás ale zároveň zvu na čaj, nejste-li ve službě, nebo na kávu."

"K Jouninům?" zareagovala jsem hbitě. "To znamená, že mi již smíte sdělit alespoň své jméno?"
Nad následující otázkou jsem jen pokrčila rameny.
"Poslední dobou špatně vidím. S Byakuganem je to v pořádku, ale stačí jej deaktivovat..."
Doufala jsem jen, že nikdo neposlouchá.
"Pojďme již, prosím..."

Nechala jsem se vést. Jiná možnost přece jen ani nebyla. Možná bych nějak došla i bez držení, ale bylo by to rozhodně pomalejší. Už aby se mi zrak vrátil do normálu. Ale až vejdu do sídla s Uchihou, bude to jistě zajímavý okamžik. Vepíše se to do dějin. Zase, jako s Nawakim.

//Přesun

Šel jsem pořád za ním a cestou se pořád rozhlížel jestli ten ramen neuvidím. Ten kluk byl nějak napřed, tak jsem ho pak dohnal. "Víš kde ten stánek je?" zeptal jsem se ho, když jsem ho dohnal.

Byl jsem rád že to našel. Bleskově jsem si sedl a objednal jsem si extra velkou porci jako ten kluk. Jakmile mě to donesli, pustil jsem se do jídla. Pak se mě ten kluk na něco zeptal. "Raiki...Raiki Senju." řekl jsem s plnou pusou. Pak jsem polkl a zeptal se zase já jeho: "A ty?"

Pyšně jsem se narovnal a odpověděl mu hrdě: "Kuchiyose no Jutsu!" Pak jsem se pustil zase do jídla. "Ale zatím mi to nějak nejde." řekl jsem sklesle, ale pak jsem se zase usmál.

"Jop." řekl jsem a dojedl svůj ramen. Pak jsem si objednal ještě jeden, akorát trochu menší porci.

"Tak to nevím." odpověděl jsem mu na druhou otázku a snědl jedno sousto. "Podepsal jsem ji se psema." odpověděl jsem i na první a začal jsem hltat ramen.

Chvíli jsme oba mlčeli a pak jsem se ho zeptal: "A ty jsi tam trénoval co?" Ramen jsem dojedl. Chvíli jsem přemýšlel jestli si mám dát další. Nakonec jsem si ho dal. Neměl jsem oběd, tak si to musím nějak vynahradit.

Dal jsem si sousto a řekl: "To zní dobře. Škoda že já mám element Doton." Chvíli jsem mlsal a přemýšlel nad svým výkonem v zápase a v Kuchiyose no Jutsu. "A kolik ti vlastně je?" zeptal jsem se po delším mlčení. Neměl jsem moc představu kolik mu tak asi je.

Nani?! 15! To jsem tak zaostalý! pomyslel jsem si. "Mě? Mě je jenom 12, ale už mi pomalu táhne na 13!" Snažil jsem svůj věk trochu zvýšit. Pravda, asi za měsíc mít narozky budu. Dojedl jsem svůj ramen a opřel se o židli. Ještě chvíli jsem trávil.

"Ahoj. Taky dík." řekl jsem a ještě chvíli po jeho odchodu seděl na židli. Pak jsem za něho zaplatil a také se vydal k odchodu. Přemýšlel jsem kam jít. Rozhodl jsem se ještě jít chvíli trénovat. Třeba jsem po tom tréninku zesílil a teď mi to půjde líp.
/přesun

Asi to bylo zvláštní, když jsem mířila ulicemi Listové vesnice směrem k nemocnici. Pomalu, rozvážně, ale s aktivovaným Byakuganem a chakrovou vránou v dlaních. Občas se po mě někdo ohlédl. Ale nebylo jim nic do toho, co dělám, či kam mířím. Stále jsem měla chuť se spíš otočit a čekat, že to nějak přejde samo. Ale musela jsem znát postoj mediků.

//Přesun