Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Nad následujícími slovy se nešlo nepousmát. No ale vykládat mu o tom že jsem zabil členy mého týmu, že nosím bratrovy oči se mi nechtělo. Nechal jsem ho v jeho pravdě. "Klid Yuni.. nikdo se přece nehádá, jen sme se tady s tvým svěřencem bavili" Hezky sem se usmál. "Co teda mate v plánu ?" Zeptal se ji a čekal že navrhne něco méně nudného než chodit po Konoze a koukat na památky.

Na nic jsem nečekal a vyrazil za ní. (přesun)

Ten Kisuke, nepáčil sa mi stále viac a viac, snáď teda aspoň bude silný keď má silné reči.
Spozornel som však, keď som uvidel ako Yuna začala cítiť chakra, necítil som ju.. no dokázal som pochopiť že Yuna cíti niečo zlé a smutné. Takmer mi to niečo pripomenulo. Nech sa deje čo sa deje, sľúbil som Yune svoju silu a to aj dodržím. Prikývol som Yune a vyrazil za ňou čo najrýchlejším tempom.

Po dlouhé době sem si vyšel mezi lidi. Zašel sem si do Ichiraku Ramen, snědl sem celou misku teplého Rámenu a cítil sem se, poměrně blbě.... Nevím proč, divný pocit. Chtěl sem se s někým skamarádit ale všichni ode mne jako by utíkali. Báli se mě ? Říkám jestli jsem stvůra za to, co jsem v minulosti vykonal ? Nebo je to jiný důvod, nevím co mám dělat. Radši se vrátím do svého bytu (přesun)

Procházela jsem ulicemi a přemýšlela o veškerých informacích, kterých se mi dostávalo. Špeh. Uvnitř Konohy. To samo o sobě je přinejmenším úsměvné. Aktivovala jsem byakugan a rozhlédla se. Netrvalo dlouho a našla jsem chakru, kterou jsem znala nazpaměť a poznala bych ji mezi tisíci. Viděla jsem ji nejméně posté. Náš drahý Hokage. Kráčí si ulicemi jakoby nic, hádám, že se opět nacpe rámenem, nedej bože se zastaví u vyhlášené nalévárny. Záviděla jsem mu tu jeho prázdnou hlavu bez špetky starostí.

Tu a tam však jeho chakra byla narušená čímsi, co se zdálo být vetřelcem. Stopa byla slabá a kdo nevěděl co hledat, ten si mohl jen těžko všimnout.

Takže Nara povídáš?

Mimoděk jsem zaměřila svůj zrak k sídlu tohoto klanu. Asi tři osoby v něm právě používaly chakru. Běžný trénink? Pravděpodobně.

Pokračovala jsem v cestě a slunce na zádech mě na okamžik přestalo hřát. Stíny se o něco zvětšily a jejich obrysy náhle nebyly tak jasné. I v Hokageho stínu byla tato změna patrná. Na okamžik ona cizí chakrová stopa nabyla na intenzitě natolik, že jsem mohla určit zdroj. Byla jsem v tuto chvíli jediná, kdo sledoval tu správnou osobu v klanu a navíc využil drobné nestability, způsobené světelnými podmínkami.

"Mám tě." zamumlala jsem si tiše a změnila směr.

Přesun

Prechádzal som sa po uliciach konohagakure no sato. Na tvári som mal úsmev aj keď som poriadne vedel, čo sa tak môže diať vo svete. Moja optimistická nálada sa prejavovala na plné obrátky. Podarila sa mi dotrénovať moja nová technika. Bol som úplne  natešený, keď ju niekedy budem môcť použiť v boji. Nemal som teraz čo robiť, takže som dúfal, že sa niečo naskytne.
(presun)

Procházka mě vedla cestou mezi domy. Jako jedna z mála jsem dávala přednost procházce městem před lesem a přírodou. I to sice bylo příjemné, ale mě těšilo sledovat neznámé tváře, přemýšlet, kým daní lidé jsou a co si myslí oni při pohledu na mě. Občas se na mě někdo usmál, občas jsem potkala někoho z bývalých kolegů, ale dnes se mi ulice zdály podivně prázdné. Možná proto, že jsem zvolila pro procházku neobvyklou dobu, kdy někteří ještě trávili čas v práci a jiní zrovna došli domů a s potěšením se pouštěli do večeře nebo se zabývali její přípravou. Pravda, poprvé jsem měla místo s tak proměnlivou pracovní dobou.

Posadila jsem se na jednu z laviček a přivolala jsem Yunu, svou nejmilejší přítelkyni. Vrána se mi pak usadila na levé ruce, zatímco pravou jsem jí hladila. Obdivovala jsem její lesklé peří. Nepovídaly jsme si, jen jsme si užívaly klid vesnice, její vůně a Yuna i chuť. Sem tam jsem jí totiž podstrčila kousek z právě koupených sušenek. Věděla jsem, že je zbožňuje.

Při probírání Yuniným peřím jsem si všimla drobné ranky na jedné noze. Zřejmě to bylo jen škrábnutí, takže nebylo třeba to nijak řešit, ale v té chvíli mě napadlo, že jsem zanedbala svou výbavu. Od minulé mise jsem ještě nestihla doplnit lékárničku. Vzhledem k mé "zálibě" v krvi to bylo skutečně nemilé. Nerada bych znovu viděla někoho vykrvácet. Díky známým v nemocnici jsem se rozhodla jít doplnit zásoby rovnou ke zdroji místo do lékárny. Yuna s tichým "puf" zmizela a já zamířila pro nové obvazy a dezinfekci.

//Přesun

Byla jsem až překvapená tím, jak jsou všichni v době války tiší, jak zůstávají doma co nejdéle a neběhají po ulicích. To mi ovšem znemožňovalo vybrat Kenovi vhodného partnera, na kterého by mohl zaútočit. Cítila jsem to jinak. Jako nutnost. Byla jsem přece jen vrána a my máme trochu jiné vnímání situace než lidé. Zaregistrovala jsem dva lidi v tréninkových místnostech, ale oba byli jistě vyšší hodnosti a navíc zabraní v tréninku, tedy by bylo nevhodné je rušit. Přelétávala jsem z jednoho konce na druhý a hlídala si pohledem, jestli se zde neobjeví někdo, na kom by bylo vhodné Kenovu C-rankovou techniku vyzkoušet.
"Vzdávám to, vyber si sám," mávla jsem rozčileně křídly.
Nikdo zcela vhodný tu prostě a jednoduše nebyl.

To jej pregulenie, ktoré predviedla ma naozaj dostalo, kto by povedal, že niečo také vie? Akosi sa nám nedarilo nikoho nájsť a ja som tiež doteraz nikoho nevidel. "Nó len keby tu je niekto vhodný." Povedal som a pokračoval som pri hľadaní niekoho vhodného, kto bude môj obetný obetný baránok. Pri tom hľadaní som prehovorul k Yune. "Ak podpíšem zmluvu s vránami, tak budem môcť privolať aj teba?" Opýtal som sa zaujato Yuny.

Yuna se na něj překvapeně zadívala. Tohle nečekala, ale rozhodně se jí to líbilo.
"Pokud by s tím Yaeko souhlasila," přikývla.
Ona sama rozhodně nedávala najevo odpor, Kena si za tu krátkou chvíli oblíbila.
"Jediné, co by se mohlo stát, by byl nepravděpodobný případ, kdy bys mě chtěl přivolat ve stejnou chvíli jako Yaeko," dodala ale. "Pokud by se to stalo, přivolání by nevyšlo ani jednomu z vás."
To nebyla příliš velká překážka, pokud by měl v záloze ještě alespoň jednu vránu, která by mě dokázala nahradit. Že by byla stejně dobrá jako já jsem samozřejmě nemohla uznat, ale mohla mít stejné schopnosti.

Vypočul som si to, o čom hovorila Yuna. Bolo dobré to, že by jej to nevadilo, keďže ak hej tak by som si s nimi určite zmluvu dávať nechcel. Ak by som mal privolanie, ktoré by ma nemalo rado bolo by asi na dve veci. "Tak, to je vážne nepravdepodobné, žeby sme to urobili v tú istú chvíľu. Ale čo ak ťa mám ona privolanú a ja si ťa budem chcieť privolať?" Opýtal som sa zaujato, pri tom som ďalej hľadal. Nevyzeralo to, príliš dobre, keďže som chcel najradšej zaútočiť na chuunina max genina lebo na normálnych ľudí by to bolo asi trocha kruté. "Keď dokončím tréning pôjdem sa jej potom opýtať."

Nad tím se Yuna musela zamyslet.
"Pravděpodobně by to bylo padesát na padesát," prohlásila nakonec. "Tak či tak by to ale v takovém nepravděpodobném případě mohlo způsobit problémy, pokud nebudeš mít v záloze i jinou vránu."
To bylo asi vše, co jsem k tomu mohla říct. Bystře jsem se rozhlížela a hledala vhodnou oběť. Bohužel, všichni shinobi nižších hodností zřejmě byli zašití doma. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Zavrtěla jsem hlavou.
"Pokud nenajdeme nikoho vhodného, odložíme to," uznala jsem nakonec. "Bude dobře, když si odpočineš, abychom mohly tím dřív pokračovat. Zbývá ti ještě jedna technika, nemám pravdu?"
Nechtěla jsem na něj spěchat. To určitě ani Yaeko, ačkoli mu dala dvě techniky naráz, což mohlo být pro Genina hodně. Na druhou stranu byla válka. Každá nová technika pro něj znamenala hodně. Možná i rozdíl mezi životem a smrtí.

"Ako vlastne budem môcť získať ďalšiu vranu?" Opýtal som sa jej zasa zaujato. Predsa len som potreboval získať, čo najviac informácií, aby som potom nebol z niečoho prekvapený. Popozeral som sa potom po okolí a aj tak nikto nič. Vyzeralo to, ako keby sa všetci skrývali. Normálne by som bol rád, keby tadialto išlo nejaké pekné dievča. Aspoň by to bolo dobré spríjemnenie tréningu. "Keby tu aspoň chodili nejaké dievčatá." Zamumlal som si pod nos pre seba. Aj tak by som nejaké také dievča nepozdravil, predsa len som nemal skúsenosti.
"Ále odpočívať nemusím ja som v pohode." Predsa len som mohol cvičiť až do vyčerpania.  "Hej ostáva ale, keď nad tým tak rozmýšľam videl som ju veľa krát, ako bola použitá. Preto si dovolím tvrdiť že ju zvládnem ľavou zadnou." Povedal som smebavedomo a kráčal som pomaly ani nevedno kam.

Nechápala, jak jsem jen to může nevědět.
"Odchytneš si ji," odpověděla na jeho předchozí otázku jednoduše. "Yaeko ti to vysvětlí."
Tohle nebylo zrovna moje oblíbené téma. Občas byl odchyt skutečně bolestivý. S Yaeko jsme si zažily svoje. Naštěstí drastické metody neaplikovala na mě, ale na Yone. Možná to ani nebylo tak zlé, ale vyděsit vránu k smrti tím, čeho se bojí nebo jí ukrást vajíčka, z toho nás mrazilo všechny do jedné. Přivolávající bohužel nemá jinou možnost.

Kdybych mohla určitě bych pozvedla obočí. Nebo bych alespoň dostala tik do korálkově černého očka, ale to bohužel vrány nedělají.
"Tak mi vyjmenuj pečetě pro Kuchiyose, chytráku," dodala jsem s mírným dozvukem ironie.
Ve skutečnosti jsem ale byla jeho pokroky nadšená a ani moc nepřeháněl, ale Genin s příliš vysokým sebevědomím se velmi často stává synonymem pro slovní spojení "mrtvý Genin" a mně už příliš přirostl k srdci na to, abych ho chtěla nechat zemřít, respektive abych si nebrala jeho trénink osobně. Ve skutečnosti jsou vrány společenské. Rychle si lidi, kteří se k nim chovají ideálně, oblíbí. Měřítko "ideálnosti" se samozřejmě u jednotlivců liší, ale Yuna si byla jistá, že do toho jejího Ken zapadá... inu, naprosto ideálně!

Protáhla jsem si křídla.
"Nemáš u sebe svitek?" zeptala jsem se.
Doufala jsem, že ho někde nezapomněl. Mohl se přece na ty pečetě podívat. Ještě chvíli jsem se rozmýšlela a rozhlížela. Nikdo vhodný!
"A nebo si můžeš zažádat o misi, na které bys techniku vyzkoušel," navrhla jsem.
Byl odvážný, určitě by to bylo možné. Dokonce i když to ve mě probouzelo i starost a strach. Zdálo se mi, že si chce vyzkoušet své schopnosti a C-ranková mise by mu ublížit nemusela. Nebo možná raději D-ranková, když jde sám.
"A zároveň by se ti po cestě mohlo podařit podepsat tvou smlouvu," dodala jsem povzbudivě.
Byla jsem zvědavá, jak se rozhodne.

Začal som sa prehrabovať vo veciach. "Myslím, že ho mám." Povedal som aj keď som ho ešte nenašiel ale pamätal som si, že som ho bral a potom už nevyťahoval. "Ale tá misia, by bola dobrá. Takto by som zabil viac múch jednou ranou." Ja som chcel ísť ale na nejakú poriadnú misiu, kde sa zapotím, tie slabšie misie už neboli pre mňa. Rád som pociťoval adrenalín, aj keď ma to možno raz privedie do hrobu. Zvitok som potom vytiahol a otovoril. Prezrel som si ho a pozeral na miesto, kde boli popísané tie pečate

Mávla jsem křídly, odrazila jsem se drápky od jeho ramene a vzlétla.
"Skvěle, pak půjdeme za Yaeko," dodala jsem. "Pečetě pro Kuchiyose nespěchají, naučíš se je později, když máš svitek. Prvně stejně potřebuješ svitek a ten ti může stejně jako misi dát jen má přítelkyně."
Vypadala jsem, že když létám, přímo hýřím energií. Každý, kdo ale uměl létat, musel ten pocit milovat! Let jako by vléval člověku (a vráně) do těla nový život.
"Souhlasíš?"

"Nepôjdeme za ňou teraz?" Opýtal som sa jej a potom som dodal. "Teraz som si pečate aj tak prečítal, tak si ich snáď už zapamätám a toto sa budem môcť učiť aj pri tej misii." Aj keď to bolo asi sebavedomé prehlásenie veril som si, že sa to aj tak budem môcť pri misii naučiť. Pozoroval som ju pri lietaní úplne to vyzeralo, ako keby sa do nej vliala nová energia. Niekedy by som normálne chcel vyskúšať aj ja sám lietať. "Sú aj veľké vrány, ktoré by ma dokázali zviesť?" Opýtal som sa. Predsa len v tomto svete sú aj obrovské zvieratá, ktoré sú naozaj gigantmi.

Protáhla jsem si křídla.
"Ovšem, že jsou," přikývla. "Největší, co znám, je velká asi jako průměrný kůň."
Samozřejmě jsem mluvila o Yone. I když už jsem nezmínila, že se velikost značně podepsala na její inteligenci. Taky jsem měla svoje mouchy, ale to bych samozřejmě nikdy nepřiznala.
Když jsem se cítila dostatečně protažená, vzala jsem jeho předchozí slova jako rozkaz a vzlétla. Volným letem, tím nejpomalejším, jakého jsem byla schopná, jsem si to zamířila ke kanceláři. Měl pravdu. Za Yaeko jsme mohli jít hned a pečetě se mohl naučit po cestě. Nebyl žádný důvod to odkládat. Chvíli jsem počkala, než mu dojde, kam jdeme a pak jsem nasadila trochu rychlejší verzi letu. Protáhnout se ani jednomu z nás neuškodí.

//Přesun

V hlave sa mi objavila myšlienka, že takú vranu by som určite raz vlastniť chcel. Predsa len by som sa na nej raz mohol preletieť. Nehovoril som už nič viac len som sa zobral a mieril som za Yunov do kancelárie.
(presun)

Prochazím se Konohou až narazím na stánek co prodává nudle Dobrý den obědnal bych si jeden ramen. nenápadně vezmu všechny hulky které tam leží a střím si je do kapes. Nechám si pouze dvě hulky na jídlo. Když mi přinese jídlo tak začnu ho jíst