Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Štěně pořád neúnavně běželo dál a dál, přes ulice konohy. Míjeli jsme různé obchody a restaurace. Já jsem pořád běžel za ním, neboť pořád měl u sebe mou čelenku. "Tak už stůj!" křičel jsem za ním ale on si toho vůbec nevšímal.
Proběhli jsme snad celou Konohu a pak to štěně zamířilo k sídlu Uchihů. "Né, tam prosím né!" zařval jsem na něj už trochu unaveně, protože už jsme běželi něco přes hodinu.
Ze zoufalosti jsem přestal dávat pozor na cestu a narazil jsem do lampy. Pak jsem se svalil na zem. Chvíli jsem tam jen tak ležel v bezvědomí, když najednou na mě něco skočilo. "Prohráls!" zakřičel známý hlas. Bylo to to štěně.
Bleskově jsem po něm chňapl a sebral mu mou čelenku. Nasadil jsem si a vstal. "Tak a za moje vítěztví mě teď vem někam, kde je to zábavné!" řekl mi a já jsem mu na to nic neřekl a odcházel jsem pryč. "Stůj! Chceš snad zažít tu honičku znova? A buď rád že jsem neutíkal dál, tak mi něco dlužíš." křičel za mnou. Bohužel jsem měl dobré srdce a vrátil jsem se k němu. "Dobře vezmu tě někam." řekl jsem a dal si ho na hlavu (nějak jako Kiba nosil Akamarua). Pak jsme se vydali někam do známa.
/Přesun

Po výstupu z budovy kage jsem čekala na Yoshimiho a Senjiho. Hned jak to půjde vyrazíme do země čaje a pošleme ostatní zpět. Sama tam zůstanu a naberu nové síly já už si nenechám vesnici zničit znova.

Dorazil som hned za Crystal. Prisiel som k nej. „Tak, asi budeme mat novu dedinu, no tentokrat ju ochranim vlastnym zivotom, hlavne preto musim zosilit. Asi pojdem trenovat do jaskyne Ryuchi.” Povedal som a cakal na posledneho.

Nekomata se objevila u Senjiho
"Daimyo byla na tajném srazu akge a teď je na cestě do země čaje, Sora je prý již postavená tak buď začněte s kolaudací a nebo můžete vyrazit do země čaje za ostatními je to na vás." a pak zase zmizea

Stál som na ulici a zrazu predo mnou stála Nekomata. Začala na mňa rozprávať, pár krát som ju stretol, no stále si na hovoriacu mačku(ak si dobre pamätám) nevedel zvyknúť. Po tom čo dorozprávala, som iba stručne odpovedal. Hai, asi pôjdem za ostatnými do zeme čaju. Povedal som a išiel som pomaly ku bráne. Takže do zeme čaja, tam by mala isť aj Daimyo, ak si dobre pamätám. Skôr ako som porozmýšľal, Nekomata už bola preč.

Kde to mám vlastne ísť, teda kde mam postnúť ?

//vďaka

Přišel jsem do ulic a přemýšlel co bych dělat. Podíval jsem se na oblohu a všiml si že tam létá pták. Chvíli jsem ho pozoroval a najednou na mě něco přistálo. Nebylo to nic jiného než jeho trus. "Fuuuj!" zakřičel jsem a hodil po tom ptákovi kámen. On se mu vyhnul a ještě zakřičel něco co znělo jako Baka. Rozlobeně jsem si sedl na lavičku a vyndal si z kapsy kapesníky. Pak jsem se to pokusil utřít.

Došel jsem do ulice a zamířil rovnou do stánku s ramene. Jakmile jsem tam byl, objednal jsem dva, takže i pro Hanu. Sedl jsem si na místo a počkal, až si sedne i ona. ,,Jo, asi chceš chodit po Konoze, tak by jsi mohla změnit plášť. Přeci jen...Akatsuki způsobili Konoze velké bolesti."
(Teda pokud ten plášť je fakt z Akatsuki..)

,,V pohodě. Já jen, že někteří obyvatelé by dostali ještě větší strach. Už tak je toho dost s válkou." zamračil jsem se, ale naštěstí donesli ramen. ,,Dobrou chuť." bez dalších řečí jsem se pustil do jídla. Měl jsem fakt hlad. Zatím jsem nic neříkal.

Konečně jsem ze sebe ten trus dostal. Spotřeboval jsem celý balíček mokrých ubrousků. Pořádně jsem si oddechl a opřel se o lavičku. Rozhlídl jsem se kolem sebe. Všiml jsem si Straity a nějaké holky která šla s ním. Přemýšlel jsem jestli mám jít za ním, nebo jestli mám jít trénovat. Sice šli k ramenu, ale přece jen je nebudu rušit. Nakonec jsem se rozhodl že radši půjdu trénovat.
/Přesun

Taky jsem dojedl a misku odložil bokem. Další jsem si však neobjednával. Musím se hlídat, abych zůstal ve formě. Lehce jsem si povzdechl a podíval se na ni. ,,Je bezkonkurenčně nejlepší. Jak ho jednou ochutnáš, už tu budeš chodit pořád."

,,Jsme na tom stejně." narážel jsem na to přibírání a trochu se pousmál. My jsme se ještě nepředstavili?! Problesklo mi hlavou a podíval se jí do očí. ,,Já jsem Seito S.." na chvíli jsem se zarazil. Nevím, jestli bylo moudré říkat i příjmení, ale po tom, co jí Inoka projel mysl, bych ji mohl věřit už stoprocentně. ,,Senju." nakonec jsem to ze sebe dostal a lehce se pousmál.

Lehce jsem se pousmál, když zmínila, že se podobám druhému. ,,No, něco na tom asi bude. Nějaká podoba tam je." zadíval jsem se na ni a najednou mi cvaklo v hlavě pár obrázků. Sice už mi to říkala i v kanceláři, že se podobá Konan, ale teď když jsem si to v hlavě porovnal, tak vypadala hodně podobně. ,,Ty zase připomínáš legendární Konan..A to celkem dost."

,,Měla by jsi to brát jako výhodu. Aspoň některým nepřátelům naženeš strach." pousmál jsem se a dal číšníkovi peníze za ramen. ,,Budu ti věřit, takže mě nezklam. Nerad bych pak činil, to co bych musel." promluvil jsem vážným tónem a pomalu se postavil. ,,Já musím jít konat své povinnosti, ale i tak děkuji." usmál jsem se a podíval se na ni. ,,Říkala jsi něco o lázních. Jsou hned na konci ulice, takže je nemůžeš minout." nic dalšího jsem neříkal a vydal se rovnou do kanceláře.(přesun)

Neměla jsem co dělat. Všichni byli někde  jinde. Možná to bylo jenom tím že jsem nikdy moc přátel neměla. Snad proto jsem se tu nyní procházela sama a jako kdyby mi nic nechybělo. Avšak tomu tak nebylo. To co mi chybělo mi rozhodně nikdo nemohl vrátit a tak moje duše jen tiše trpěla jak byl dlouhý den,týden a dokonce měsíc. Už to trvalo nějakou dobu a jeden by si myslel že mě tohle přejde ale nestalo se tak. Čím déle tohle už trvalo tím věší pocit nepotřebnosti a osamocení jsem měla. nehledě na ten pocit, jako kdybych měla stále na zádech něčí oči. bylo to poměrně nepříjemné ale začínala jsem si myslet že se stávám paranoidní. V klanu se s  nikým moc nedalo ani bavit. Všichni měli své práce nad hlavu a kdo by se tedy zabýval nějakým geninem jako jsem byla. já. Navíc jak se zdálo ani jsem oproti ostatním nebyla ani moc výjimečná. Měla jsem sice svoje sny a cíle ale kdo ví jak by na ně ostatní reagovali. Uklidni se Sayo, hloubáš v sobě až moc dlouho. Zvolni.Jednou by to mohlo špatně dopadnout. Radila jsem si v duchu. Jedna moje část by se mile ráda poslechla avšak ta druhá by nejraději protestovala až do samotného konce.Jak by se asi musel tvářit kdyby mě takhle viděl. Proč jsi sakra jenom odešel Hanuro?! Proč?! Při této myšlence jsem jen sevřela ruku v pěst a zastavila se. Moje oči se přesměrovali k obloze a já se snažila trochu uklidnit.I když to mi skutečně moc dobře nešlo.Spíše naopak.


-Přesun-

Doběhl jsem k Ichiraku a chvíli se vydýchával. Když doběhli ostatní, opřel jsem se o zeď a vytáhl peněženku. S vránami, vránami. Raiki. Buď rád, že tu není Chiyo. Je docela urážlivá. Usmál jsem se a odpověděl mu na jeho předešlý kompliment.