Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Nejsem odtuď máš pravdu. Jsem ninja co patří k vesnici Sunagakure. Přišel jsem se najíst a pak se kouknu po obchodech. Nevím proč se tolik stárate pane. Hned jak to dořeknu strčím si maso do pusy

dojím nudle a nechám je ležet Kazekage furt žije a budova taky stojí. Doufám že ještě pár desítek let stát bude abych řekl pravdu. Můj otec žil v Suně a matka byla prodavačkou v Otogakure a proto má pleť není tak opálená jak by měla být.

Hulky co jsem si vzal navíc nalámu tak aby jejich hroty byly špičáte. Vezmu lahvičku a namočím je do nich. Nebudu to držovat. Vypadá to víš že Suna byla zničena takže musím vypadnout Odskočím od stolu a vytáhnu a hned nasadím ANBU masku. Začnu utíkat směrem směrem v bráně

Kráčel jsem si to ulicemi Konohy a přemítal všelijaké věci v hlavě. Přemýšlel jsem, co dělat. Strejda-sensei má určitě dost práce v kanceláři. Napadlo mě, že bych se mohl porozhlédnout po Fuu nebo Katashim, ale Konoha je dost velká a oni můžou být kdekoliv. Kolem nebyl nikdo, koho bych znal a tam mi nezbývalo nic jiného, než jenom kráčet po ulicích a snažit se někoho najít. Vzdychl jsem. Nesnáším, když není co dělat.

Doběhla jsem společně s Murasakim k Raikimu. Murasaki byl celý udýchaný. Tento běh mu dal zabrat. Raikiho už hledáme pár hodin až do teď bez úspěchu. Nemohli jsme najít jeho pachovou stopu. Se vším s čím jsme přišli do styku a očmuchali to, se Raikiho netýkalo, a proto jsme od včerejška naháněli po vesnici naprosto nepožadované lidi. "Ahoj Raiki. Nechci na Tebe vychrlit najednou spoustu informací, a tak ti to řeku stručně. Jsi přidělen na akutní misi a Já jsem tvůj momentální sensei, ale pouze pro tuto chvílí," oslovila jsem ho netázajíc se prvně, zda-li se jedná o Raikiho. Věděla jsem, že tentokrát jsem přišla ke správnému člověku. Byl to ten nepopsatelný pocit. Ten když něco prostě víte, ale neumíte si to vysvětlit. Možná to bylo tou pachovou stopou, a nebo se můj mozek bál dalšího omylu, a proto mě udržoval ve smyšlení, že se po další nespletu.

Už jsem pomalu mířil někam do blba, ale zaslechl jsem za sebou kroky. Konkrétně běžící kroky. Zarazil jsem se a ohlédl se za sebe. Za mnou běželi dva lidé, podle čelenky byli z Konohy, i když jsem je nikdy předtím neviděl.
Počkal jsem na ně a vyslechl si slova té ženy. Skutečně toho na mne bylo zprvu trochu moc. Překvapeně jsem zamrkal a nasadil tázavý pohled. "Cože?"
Po chvilce jsem se vzpamatoval, všechno spořádal, zvážnil jsem a přikývl. "Rozumím. Oč se vlastně jedná?" zeptal jsem se, i když jsem předpokládal, že mi jako vždy všechno vysvětlí cestou.
Hlavou se mi mihly všelijaké myšlenky. Například to, že jdu na misi s lidmi, které vidím poprvé v životě a ještě je jeden z nich můj dočasný sensei. Zároveň mi vrtalo hlavou, jak zná mé jméno. Nejspíš už jsem znám po celé Konoze. Při této myšlence jsem byl nucen se mírně spokojeně pousmát.

Žel, musím Raikiho zklamat, ale jednalo se o jednoho člověka a jednoho psa. Ono to totiž Murasaki byl pes, ale na tom nesejde. Důležité je že možná my jsme Ti, kteří se tam jako jediní dostaví včas. Na místo které bylo terčem útoku. "Byla jsem pověřena, abych vedla jeden z prvních týmů do Hi no kuni, kde byla zničena budova tamní rady. Další zvěsti nejsou známy,ale má se za to, že to je práce někoho ze Shuuketsu. Další informace zjistíme na místě."  Nerada Rakimu mírním jeho ego xD, ale není znám po celé Konoze. Tak jak on prvně vidí mou maličkost, tak i Já vidím jeho. Jak jsem již zmínila, byla jsem pověřena vést jednu z prvních skupin na požadované místo. O Raikim mi řekla rada Konohagakure no sato, taktéž i kde přijdu do styku s jeho pachovou stopou, abych ho mohla vypátrat. No trvalo to déle než jsem čekala (operace zorganizována Hokorim o názvu OBEJDEME SE BEZ KANCELÁŘE z důvodu mnohočetného "lagnutí" postav v kanceláři, kde čekají na osobu, která se se jaksi nehodlá ukázat a dát o sobě vědět).

Asi už jsem nějaký slepý, když nerozeznám psa od člověka. Asi to bude tím, že moji summoni jsou psi a já už nerozeznám rozdíl mezi nimi a člověkem. Nějak jsem zestárl.
Zazubil jsem se a prokřupal si prsty na rukou. "Yosh, chápu. Můžeme vyrazit nakopat těm..." odmlčel jsem se, neboť jsem hledal správné slovo, které by je vystihovalo bez sebemenší vulgarity. "týpkům (?) zadky!" vyslovil jsem, ačkoliv jsem chvíli váhal, co jsem to vlastně vymyslel.
Trochu se mi potily ruce. Bude to můj první střet s Shuuketsu a podle toho, co se o nic říká, to nebude příjemné. Mám strach, ale jako chuunin už se tomu musím postavit tváří tvář.
Udělal jsem pár kroků vpřed, i když špatným směrem, což jsem netušil a čekal, až vyrazí vůdce. Cestu neznám, toto radši nechávám na zkušených. (Rozumím a chápu)

Mírně jsem povzdechla. Ať už nás čeká cokoli, nebude to určitě lehké. "Vyrážíme!" Odvětila jsem Raikimu s úsměvem a vydala se pryč. Ačkoli mě nepřítelova síla trápila, nedávala jsem na sobě nic znát. Byl zmiňován jeden jediný. Možná se k němu už někdo stihl připojit a my v tom případě nemáme sebemenší představu o tom, proti komu budeme stát. Cestou jsem se tvářila vážně, což mohlo mému znepokojení napovídat, ale takto někteří vypadají normálně. Za to ale Murasaki byl ne svůj.

(přesun)

Rozeběhl jsem se za tou ženou. Uvědomil jsem si, že neznám ani její jméno. Nejspíš se to cestou dozvím. A ten pes...možná by si mohl rozumět s těmi mými. No, na to teď nesmím myslet. Následoval jsem je do neznámých koutů Hi no kuni.

/Přesun

Šlo to až nějak moc hladce. Že bych si i po těch letech stále pamatoval, jak se bavit s ženou, jen jsem nějak neuměl vyjádřit milost a nebo tak. Jen málokdy se mi povedlo upřímně usmát a jen málokdy vyjádřit v hlase nějaké podbarvení slov.
Dobře Shiroyaki-sama. Je mi ctí poznat vás osobně. Většinou piji doma sám, ale slyšel jsem, že je v Konoze výtečná nálevna pro... Moje řeč pokračovala dále, ale to už jsme se ztratili z ulic a mířily jsme do hospody. Alkohol byl můj lék na bolest, proto by mě nejspíše lékařská komora klasifikovala jako alkoholika. Uvidí se, kdo má větší výdrž v pití!

//Přesun

*Pomaly idem od budovy kageho a idem rovno do bytu vedľa a zaklopem na dvere. Už z môjho tvárenia je cítiť taká pohoda a keď mi otvorí nejaká stará paní, tak sa na ňu usmejem a poviem*Zdravím posiela ma Hokage-sama aby som vám pomohol s prenášaním nábytku* Hneď ako to dopoviem tak babka sa na mňa usmeje a povie*Tak to si dobrý, že si sa rozhodol mi pomôcť, potrebujem všetko z tejto izby preniesť do druhej aby som to mohla upratať a potom to doniesť naspäť, myslíš že to zvládneš?*Počas toho jak mi vysvetľuje čo a jak, tak iba kývnem na znak súhlasu keď to dopovie a pomaly idem k prvému stolu, ktorý začnem prenášať do druhej izby. Je to celkom fuška, ale zvládam to a nakonirc asi po pol hodine práce sa mi to podarí všetko preniesť a len tak z rozmaru začnem pomáhať babke z upratovaním. Potom mi dá handru, aby som šiel poutierať skrinky čo som niesol a keď ich doutieram, tak mi babka povie s úzmevom, že to môžem preniesť späť. Začnem to pomaly prenášať a asi po ďalšej pol hodine práce to máme konečne hotové a ja si len povzdychnem a ponaťahujem sa. *Vďaka za pomoc mladý muž tu máš lízatko*Podá mi lízatko ako to chodí u skoro každej babky, že za pomoc podávaju deťom lízatka a ja sa len usmejem*Rádo sa stalo, prepáčte, ale mal by som už asi ísť, je veľa hodín*Hneď ako to dopoviem, tak sa milo usmejem a babka iba kývne na znak súhlasu a ja jej na odchod zakývam a odídem*

*Nemám čo robiť a tak sa začnem s rukamy vo vreckách orechádzať po uliciach a stále sa nudím. "Kedy už ma zavolá hokage?" Spýtam sa sám seba v hlave, ale odpoveď som stále nevedel a tak som sa prechádzal a potom som si šiel sadnúť na najbližšiu lavičku a začal som iba oddychovať*

*Pomaly sa postavím a uvidím niekoho zvláštneho. Prisahal by som, že je to jounin a tak idem pomalým krokom k nemu a premýšľam, či ho mám osloviť. Však predsa len čo ak to bol vrah z nejakej inej vesnice a zabije ma? Nad touto myšlienkou som sa len pousmial a pomaly sa priblížil k tebena s menším úsmevom som povedal*Zdravím vy ste jounin?