Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

,,No," zamyslel jsem se a díval se stále před sebe. ,,asi nic moc. Už dlouho jsem nebyl mimo vesnici, takže nevím, co se děje mimo Konohu. Tady je to pořád stejné." pousmál jsem se a podíval se na ni. ,,Ty?"

,,Můžeme." pousmál jsem se a následně se taky zvedl. Bylo to určitě lepší než jen sedět a čekat. ,,Nějaké speciální místo, kam půjdeme?" podíval jsem se na ni a čekal na její odpověď.

Po dlouhé době jsem vzdychl a zandal si náhrdelník do kapsy. Chvíli jsem tam jen tak seděl a pohupoval nohama a nakonec jsem se zvedl a rozhodl někam vyrazit. S rukami v kapsách jsem se začal procházet po ulicích a rozhlížel jsem se všude kolem.
Najednou jsem spatřil Streita s nějakou holkou. Zastavil jsem se a sledoval je. Mohl bych ho jít pozdravit...
Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodl že ho teda půjdu pozdravit. "Ahoj, Streito!" přiběhl jsem k němu a pozdravil. Pak jsem se podíval na tu holku. "A dobrý den." pozdravil jsem i jí. Neměl jsem nic na práci, tak mi nezbývalo nic jiného, než otravovat lidi .

Podíval jsem se na Raikiho. ,,No, nazdar." pousmál jsem se a stále se na něj díval. ,,Co potřebuješ? Jestli vůbec něco potřebuješ?" Streito?! Lepší přezdívku mi fakt vymyslet nemohl, ale už jsem si pomalu začal zvykat.

Usmál jsem se na ně. Při Streitově otázce co potřebuju jsem se trochu zarazil. "No..." zamyslel jsem se. Neměl jsem nic na práci takže...by se šikla mise. První, co mě tedy napadlo bylo, se ho zeptat jestli se druhý strejda v kanceláři. Nic jiného mě momentálně nenapadlo
"Nevíš kde je teď strejda Assasin?" zeptal jsem se ho tedy. Bylo logické, že je nejspíš v kanceláři, ale jistota je jistota.

,,Myslím, že by měl být v kanceláři. Když jsem odcházel, tak tam ještě byl. Ale znáš ho, teď může být kdekoliv." pousmál jsem se a podíval se na něj. Čekal jsem, jestli nebude potřebovat ještě něco, ale zase jsem nechtěl zdržovat Lucy. Zatím však vypadala, že je v pohodě.

Pokyvoval jsem hlavou a pak se usmál. "Ok, půjdu se tam podívat. Myslím že to je vše. Tak se zatím měj a vy také, mladá paní." rozloučil jsem se s nimi. Už jsem se chtěl rozeběhnout pryč, když tu jsem si ještě vzpomněl. "Jo a Streito, nevím jestli jsem ti už říkal, ale díky za tu radu s timi psy. Celkem si s nimi rozumim." poděkoval jsem mu. Naposledy jsem jim zamával a rozeběhl se směrem ke kanceláři. Poslední dobou výdám Streita se samými holkami. Zajímavé.
/Přesun

,,Taky se měj a není zač. Myslím, že se budou k tobě hodit." pousmál jsem a sledoval, jak mizí v dáli. Po chvíli jsem se otočil na Lucy. ,,Tak kam máme namířeno?"

,,Máš pravdu, něco by se hodilo." pousmál jsem se a vyrazil hned za ní. Když jsme se teď zmínile o jídle, tak jsem začal mít celkem hlad. Už je to nějaká hodina, co jsem naposledy jedl, takže jsem se na to docela těšil.(přesun)

Přišel jsem zpět do ulic, odkud jsem před chvíli odešel. Nevěděl jsem co dělat. Protáhl jsem se a rozhlédl se kolem, po něčem zajímavém. Najednou mi zakručelo v břiše. A to neznamenalo nic jiného, než jít na ramen! Škoda jen, že tu nebyl Katashi, který mi jich už několik dlužil.
Tak jsem se veselým krokem vydal k Ichiraku ramenu. Najednou jsem se zarazil. Byl jsem už pár metrů od mého oblíbeného stánku a koho tam nevidim. Katashi a Fuu se rozhodli dát si ramen beze mě. A to obrovský hřích.
Hleděl jsem tam na ně nějak takto:
(jako Kon-ten lev)
Poté jsem se na ně naštval a nasadil rozzlobený výraz:

A nakonec jsem se k nim rozeběhl:

Doběhl jsem k nim a ukázal zle na ně."To co to je? Jak se opovažujete opouštět chudáčka Raikiho.Víte co jsem si musel prožít? A ještě k tomu jíst ramen bez něho. Vy padouši!" vynadal jsem jim a po tváři mi tekly proudy slz. I když...bylo to jen pár hodin. Rychle jsem se sebral a skřižil ruce na hrudi. "Mimochodem Katashi...kolik už mi dlužíš ramenů????" naklonil jsem hlavu podezíravě k němu a sedl si k nim. "A nevíte náhodou jak jsme dopadli ve zkouškách?" zeptal jsem se jich jako poslední mé slovo a začal jsem trucovat. Taková drzost!

Šel jsem za Fuu do Ichiraku. Sedl jsem si vedle ní a objednal si. Těžko říct. Zatím neznám tvou mámu. Moje by byla celkem překvapená. Pokrčil jsem rameny a periferním viděním zahlédl povědomou postavičku, běžící neuvěřitelnou rychlostí směrem k nám. Hele, Raiki. Upozornil jsem Fuu. Nicméně to už byl u nás. Nazdar, Rairaii. Tahle přezdívka mě včera z nějakého důvodu napadla a já ji hodlal použít. Poslechl jsem si jeho projev a s labužnickým výrazem spolkl další sousto.
Co jsi si musel prožít? Ehm... příjemnou noc ve vašem nádherném sídle? Navrhl jsem a spolkl další sousto. Zdál se překvapivě rozlícen. Rámen ti dlužím jeden, ale ty mě dlužíš praní mého prádla, pokud se nemýlím. Zamyšleně jsem se poťukal hůlkami na bradě. Je pravda, že máma by menší pomoc využila. A dělá skvělé onigiri. Zamumlal jsem, ale dost nahlas, aby to slyšel. A co se týče zkoušek... měli bychom poté zajít za senseiem. Ten nám řekne co a jak. Když jsem viděl jak je uražený, strčil jsem mu pod nos rámen. Hůlky jsem si samozřejmě schoval do kapsy.

Tohle by mohlo fungovat.

"Raraii?" podivil jsem se nad přezdívkou, kterou mi dal Katashi. No i když, já také nevymýšlím zrovna super přezdívky. "Ehm, no. Popravdě jsem celou noc byl na ulici." přiznal jsem se a podrbal se ztrapněně ve vlasech. "A kde jste byli vy? Vidím, že už máš svou vestu." řekl jsem a prohlédl si Katashiho vestu. Jakmile si vzpomněl na prádlo, zarazil jsem se. "Ehm, é...no..." snažil jsem se vymyslet nějakou výmluvu, ale nic mě nenapadlo. Zklamaně jsem položil hlavu na stůl, ale jakmile se zmínil o onigiri, moje představa na praní Katashiho prádla se trochu zlepšila. Onigiri patří hned po Dangu a Ramenu k mým oblíbeným jídlům. Trochu jsem se protáhl. Pořád jsem byl na ně naštvaný. Pak ke mě Katashi přisunul ten ramen. Jedním okem jsem ho sledoval a snažil se odolat, ale nakonec to ve mě prasklo a já se pustil do jídla. Vyndal jsem si vlastní hůlky a dlabal jsem. "Ok, odpouštím vám." odpustil jsem jim za tu nehoráznost s plnou pusou.

Fuunina poznámka o babce na trhu mě trochu zarazila. "Cože?!" otočil jsem se na ni s naštvaným pohledem. "Pokud vím, ještě nejsem tak starý a už vůbec ne babka!" odsekl jsem a snědl celý svůj ramen. Už jsem dlouho nejedl a tak jsem to měl zdlábnutý hned. Spokojeně jsem odsunul ramen a poplácal se po svém plném bříšku.

Vážně jsem se na něj podíval. Na ulici? Proč? Sensei tě vyhodil z domu? Při otázce, kde jsme byli my jsem mírně zrudnul a podíval se na Fuu. Tak...všude možně. Odhodlal jsem se k diplomatické odpovědi a vrátil se pohledem k němu. Zdálo se, že rámen mu chutná, ale to se dalo čekat. Zasmál jsem se, když nám odpustil. Děkuji vám za vaši schovívavost náš pane. Zeširoka jsem se usmál. A když měl dojedeno, zvedl jsem se a zaplatil. I za Fuu. No, až se Fuu nají tak bych zašel za senseiem ohledně další části zkoušek.

Zapřemýšlel jsem, proč jsem vlastně byl na ulici. Že bych...usnul? "No...myslím že jsem usnul na lavičce." zavzpomínal jsem a ještě se protáhl. Jo, musel jsem usnout, jinak by mě asi tak hodně neboleli všechny kosti.
Už jsem se málem chtěl zase opřít, ale včas jsem si vzpomněl a minulá záležitost se neopakovala. Nad Katashiho komplimentem jsem se pousmál. Takhle bych mohl žít i každý den. Už vím, jak se Fuu cítí když ji takhle pořád chválíme.
Fuu měla pravdu. "Yop, ta ženská tam pořád je. Před chvíli jsem se tam byl kouknout a byli zavřený dveře..." odmlčel jsem se a uchichtl se. "Když jsem se odtamtud vracel, narazil jsem právě na vás, takže to není taková doba. V největší pravděpodobností tam ještě je." řekl jsem a podepřel jsem si zezadu rukama hlavu.
(asi nějak takto)

Zvedl jsem obočí nad Raikiho odpovědí. Na lavičce? No... raději se nebudu ptát proč. Oprášil jsem si kalhoty. Nad jejich námitkami jsem se zamyslel. No, i když bych ho hrozně rád vyrušil, asi bych nepřežil zkoušky, takže máte pravdu. Rušit je nebudeme. Uznal jsem a opřel se o stěnu. Jenže v tom případě nám zbývá jen jedna věc co dělat. Trénink. Zazubil jsem se na oba a prokřupal si krk.

Byl jsem rád, že se mě nadále nevyptávali ohledně mého přenocování na ulici, neboť sám jsem si moc dobře nepamatoval proč k tomu tak došlo. Nejspíš jsem byl jenom hrozně unavený, že jsem byl líný dojít domů.
Slovo trénink se mi velmi zamlouvalo a navíc, pokud jsme se dostali do druhé části zkoušek, tak bychom trénovat měli. Třeba to potom dokonce i nějak uplatníme. I když chtělo by to nějakou novou techniku. Škoda že je strejda zaměstnán. "Souhlas!" souhlasil jsem s tréninkem a seskočil ze židle. V břiše mi už trochu vytrávilo a já byl plný energie, kterou dokážu vyplýtvat jen na tréninku. Vydal jsem se tedy s Fuu a Katashim na cvičiště.
/Přesun

Pousmál jsem se. Jednostranný souhlas náš tým už dlouho nezažil. Super. Vyrazil jsem za nimi. Docela by mě zajímalo, co má pro nás sensei v rukávu dalšího... Prolétlo mi hlavou a já se tiše zasmál.
//přesun