Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Hm*Poviem a zasmejem sa trochu psychopaticky a poviem*Tak zabite mňa a hokage nezabíjajte*Popri tom si pripravujem čakru na techniku, ale stále ju ešte nepoužijem a len ťa sledujem, ale som ostražitý a jednou rukou vojdem do vrecka a na kunai si dám výbušný lístok. Bolo ki jasné, že na neho nemám šancu, ale zastavím ho, teda zdržím aspoň na chvíľu a predsa len som ešte nemohol zomrieť, ešte som neobnovil klan*

*Jak letím ulicou, tak premýšľam, čo mám spraviť. Keďže to bol krátky čas, za ktorý by aom ja nič nestihol, tak som tvrdo narazil do steny a potom som len tak sedel a premýšľal, čo mám spraviť. Nič ma nenapadalo. Z mojími schopnosťami by sa dalo povedať, že by som ho ani neškrabol. Vedel som tento fakt veľmi dobre, ale vzdať sa som nemal v pláne a tak som na tej zemi premýšľal celý čas čo mám robiť. Stále som premýšľal nad možnosťou záchrany hokage, aj keď to bolo už asi nemožné. Boli sme stratený a keďže som mal z toho útoku a svetiel zahmlený zrak, tak som ani nevidel, či si pri mne, alebo si už išiel aj ty za klonom si pre Hokage. Zo všetkého najdôležitejšie však podla mňa bola záchrana Hokage. Ale však po chvíli, keď sa mi už zaostril zrak a ja som videl nevinných civilistov, ako sa na mňa udivene pozerajú, tak som niečo pochopil.* Není dôležité, či Hokage prežije, môže ho nahradiť niekto iný, ale povinnosťou nás shinobi z Konohy je ochraňovať nevinných civilistov*Zakričím na teba aj keď som toto z Hokage nemyalel doslova a pomaly sa pozviecham zo zeme. Začal som sa pripravovať na smrť, ale bol som pripravený získať civilistom čo najviac času na útek*

*Iba som zmetene sledoval čo sa deje. Keď sa ozvala Hana, tak som ju začal sledovať ako ducha. Čakal som už, že je mŕtva. Nevedel aom čo mám robiť. Nakoniec som Hana povedal*Pardon, nemyslel som to tak*Aj tak som sledoval Hana ako ducha. Nako iec som bol nezvykle ticho a čakal som, že čo sa ďalej stane*

Debil*Poviem sám pre seba a bez toho, aby mi Hokage niečo povedala sa pomaly otočím smerom k bráne.Som zvedavý čo nás chce naučiť Pomyslím si a ruky ai dám do nohavíc. Pozriem sa na večernú konohu a pomaly odídem ku bráne*

Procházel jsem se Konohou a přemítal všelijaké myšlenky v hlavě. Už je to nějaký pátek, co jsem byl na misi, ale moc mi to nescházelo. Poslední mise byla celkem náročná, takže si zasloužím krátkou "dovolenou".
Zrovna jsem procházel jednou částí Konohy, rozhlížel se kolem a po pár metrech se zarazil. Zdálo se mi, že jsem někoho viděl ve jedné z vedlejších uliček. Bylo mi to divné, protože to se mi moc nestává. Nikdo nemá rád vedlejší uličky, jsou tmavé a nikdy nevíš, co tam je. Zacouval jsem zpátky a nahlédl do uličky. Byla tam nějaká holka a podle všeho krvácela. Nevypadala nijak slabě, ale i tak jsem se rozhodl k ní promluvit:
"Ehm, si v poho?" zeptal jsem se ji, povytáhl obočí a strčil jsem ruce do kapes. Je fakt, že mě nenapadla jediná věc, jak bych ji zrovna já mohl pomoc.

Nevypadala moc dobře, i když tvrdila opak. Pokrčil jsem rameny a chtěl zase jít, ale zeptala se mě na jméno. Překvapeně jsem se na ni podíval a chvíli přemýšlel, jestli ji odpovědět. Vidim ji poprvé v životě a nevím, jestli se ji dá věřit. Naopak nevypadá, že by byla nějak zlá. Chvíli jsem si ji nevěřícně prohlížel a pak hlesl:
"Raiki, a vy? Nebo ty?" nechtěl jsem říct celé jméno, tohle snad neuškodí. Netušil jsem, jestli ji mám tykat nebo vykat, protože jsem nedokázal odhadnout, kolik ji tak je.

"Dobře, Yuri, těší mě." pousmál jsem se a podrbal se ve vlasech. Sledoval jsem, jak se hrabe v mikině. Má opravdu originální styl. Modrá. To se jen tak nevidí.
Jakmile mě požádala o tu drobnost, neměl jsem vlastně jediný důvod nesouhlasit. "Nemám s tím problém. A svoji porci si klidně zaplatím sám. Zase tak chudej nejsem, i když tak možná vypadám." ujistil jsem ji. "Hned jsem zpět." mávl jsem na ni a rozeběhl se směrem k Ichiraku ramenu. Šel jsem tou cestou už tolikrát, že bych tam zvládl dojít i nazpaměť.

Zanedlouho jsem se vrátil s dvěma rameny v rukou. Už jsem neběžel, neboť bych to mohl převrhnout a to by mi akorát scházelo. Stálo mě to trochu víc, než jsem čekal, ale stejně za nic jiného neutrácím. Došel jsem k Yuri a podal ji jednu mísu s příbory. Sám jsem si sedl vedle ní a pustil se s chutí do jídla. "Itadakimasu!"

S plnou pusou jsem se podíval na Yuri a překvapeně zamrkal. Vztyčil jsem ukazováček jako znak, ať chvíli počká. Rozkousal jsem sousto a pak ho polkl. Bylo trochu větší, než jsem čekal a uvízlo mi asi uprostřed krku. Začal jsem kašlat, ale po chvíli se mi povedlo ho spořádat a já spokojeně vydechl.
"No..." přemýšlel jsem, čím bych mohl začít. "jsem z klanu Senju, i když spíš z té vedlejší rodiny. Hodností jsem chuunin. Mám rád jídlo, spánek a občas i mise, pokud to zrovna není hledání koťátek po vesnici. Jednou bych se chtěl podívat někam do světa, ale zatím se mi to moc nedaří. A pak taky, můj nevětší vzor je Uzumaki Naruto, což bys MOŽNÁ mohla poznat. Ale jenom pokud bys byla opravdu bystrá." tvářil jsem se vážně, ale po chvíli jsem se stejně zazubil jsem se a pokračoval: "A co ty? Říkáš, že si taky Shinobi?" zeptal jsem se jí a mírně se ušklíbl. Asi bych to ani nepoznal. "Mimochodem, budu hádat: Tvoje oblíbená barva je...modrá?" předváděl jsem, že váhám, i když mi odpověď ihned probleskla hlavou.