Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Žel, musím Raikiho zklamat, ale jednalo se o jednoho člověka a jednoho psa. Ono to totiž Murasaki byl pes, ale na tom nesejde. Důležité je že možná my jsme Ti, kteří se tam jako jediní dostaví včas. Na místo které bylo terčem útoku. "Byla jsem pověřena, abych vedla jeden z prvních týmů do Hi no kuni, kde byla zničena budova tamní rady. Další zvěsti nejsou známy,ale má se za to, že to je práce někoho ze Shuuketsu. Další informace zjistíme na místě."  Nerada Rakimu mírním jeho ego xD, ale není znám po celé Konoze. Tak jak on prvně vidí mou maličkost, tak i Já vidím jeho. Jak jsem již zmínila, byla jsem pověřena vést jednu z prvních skupin na požadované místo. O Raikim mi řekla rada Konohagakure no sato, taktéž i kde přijdu do styku s jeho pachovou stopou, abych ho mohla vypátrat. No trvalo to déle než jsem čekala (operace zorganizována Hokorim o názvu OBEJDEME SE BEZ KANCELÁŘE z důvodu mnohočetného "lagnutí" postav v kanceláři, kde čekají na osobu, která se se jaksi nehodlá ukázat a dát o sobě vědět).

Asi už jsem nějaký slepý, když nerozeznám psa od člověka. Asi to bude tím, že moji summoni jsou psi a já už nerozeznám rozdíl mezi nimi a člověkem. Nějak jsem zestárl.
Zazubil jsem se a prokřupal si prsty na rukou. "Yosh, chápu. Můžeme vyrazit nakopat těm..." odmlčel jsem se, neboť jsem hledal správné slovo, které by je vystihovalo bez sebemenší vulgarity. "týpkům (?) zadky!" vyslovil jsem, ačkoliv jsem chvíli váhal, co jsem to vlastně vymyslel.
Trochu se mi potily ruce. Bude to můj první střet s Shuuketsu a podle toho, co se o nic říká, to nebude příjemné. Mám strach, ale jako chuunin už se tomu musím postavit tváří tvář.
Udělal jsem pár kroků vpřed, i když špatným směrem, což jsem netušil a čekal, až vyrazí vůdce. Cestu neznám, toto radši nechávám na zkušených. (Rozumím a chápu)

Mírně jsem povzdechla. Ať už nás čeká cokoli, nebude to určitě lehké. "Vyrážíme!" Odvětila jsem Raikimu s úsměvem a vydala se pryč. Ačkoli mě nepřítelova síla trápila, nedávala jsem na sobě nic znát. Byl zmiňován jeden jediný. Možná se k němu už někdo stihl připojit a my v tom případě nemáme sebemenší představu o tom, proti komu budeme stát. Cestou jsem se tvářila vážně, což mohlo mému znepokojení napovídat, ale takto někteří vypadají normálně. Za to ale Murasaki byl ne svůj.

(přesun)

Rozeběhl jsem se za tou ženou. Uvědomil jsem si, že neznám ani její jméno. Nejspíš se to cestou dozvím. A ten pes...možná by si mohl rozumět s těmi mými. No, na to teď nesmím myslet. Následoval jsem je do neznámých koutů Hi no kuni.

/Přesun

Šlo to až nějak moc hladce. Že bych si i po těch letech stále pamatoval, jak se bavit s ženou, jen jsem nějak neuměl vyjádřit milost a nebo tak. Jen málokdy se mi povedlo upřímně usmát a jen málokdy vyjádřit v hlase nějaké podbarvení slov.
Dobře Shiroyaki-sama. Je mi ctí poznat vás osobně. Většinou piji doma sám, ale slyšel jsem, že je v Konoze výtečná nálevna pro... Moje řeč pokračovala dále, ale to už jsme se ztratili z ulic a mířily jsme do hospody. Alkohol byl můj lék na bolest, proto by mě nejspíše lékařská komora klasifikovala jako alkoholika. Uvidí se, kdo má větší výdrž v pití!

//Přesun

*Pomaly idem od budovy kageho a idem rovno do bytu vedľa a zaklopem na dvere. Už z môjho tvárenia je cítiť taká pohoda a keď mi otvorí nejaká stará paní, tak sa na ňu usmejem a poviem*Zdravím posiela ma Hokage-sama aby som vám pomohol s prenášaním nábytku* Hneď ako to dopoviem tak babka sa na mňa usmeje a povie*Tak to si dobrý, že si sa rozhodol mi pomôcť, potrebujem všetko z tejto izby preniesť do druhej aby som to mohla upratať a potom to doniesť naspäť, myslíš že to zvládneš?*Počas toho jak mi vysvetľuje čo a jak, tak iba kývnem na znak súhlasu keď to dopovie a pomaly idem k prvému stolu, ktorý začnem prenášať do druhej izby. Je to celkom fuška, ale zvládam to a nakonirc asi po pol hodine práce sa mi to podarí všetko preniesť a len tak z rozmaru začnem pomáhať babke z upratovaním. Potom mi dá handru, aby som šiel poutierať skrinky čo som niesol a keď ich doutieram, tak mi babka povie s úzmevom, že to môžem preniesť späť. Začnem to pomaly prenášať a asi po ďalšej pol hodine práce to máme konečne hotové a ja si len povzdychnem a ponaťahujem sa. *Vďaka za pomoc mladý muž tu máš lízatko*Podá mi lízatko ako to chodí u skoro každej babky, že za pomoc podávaju deťom lízatka a ja sa len usmejem*Rádo sa stalo, prepáčte, ale mal by som už asi ísť, je veľa hodín*Hneď ako to dopoviem, tak sa milo usmejem a babka iba kývne na znak súhlasu a ja jej na odchod zakývam a odídem*

*Nemám čo robiť a tak sa začnem s rukamy vo vreckách orechádzať po uliciach a stále sa nudím. "Kedy už ma zavolá hokage?" Spýtam sa sám seba v hlave, ale odpoveď som stále nevedel a tak som sa prechádzal a potom som si šiel sadnúť na najbližšiu lavičku a začal som iba oddychovať*

*Pomaly sa postavím a uvidím niekoho zvláštneho. Prisahal by som, že je to jounin a tak idem pomalým krokom k nemu a premýšľam, či ho mám osloviť. Však predsa len čo ak to bol vrah z nejakej inej vesnice a zabije ma? Nad touto myšlienkou som sa len pousmial a pomaly sa priblížil k tebena s menším úsmevom som povedal*Zdravím vy ste jounin?

Hm*Poviem a zasmejem sa trochu psychopaticky a poviem*Tak zabite mňa a hokage nezabíjajte*Popri tom si pripravujem čakru na techniku, ale stále ju ešte nepoužijem a len ťa sledujem, ale som ostražitý a jednou rukou vojdem do vrecka a na kunai si dám výbušný lístok. Bolo ki jasné, že na neho nemám šancu, ale zastavím ho, teda zdržím aspoň na chvíľu a predsa len som ešte nemohol zomrieť, ešte som neobnovil klan*

*Jak letím ulicou, tak premýšľam, čo mám spraviť. Keďže to bol krátky čas, za ktorý by aom ja nič nestihol, tak som tvrdo narazil do steny a potom som len tak sedel a premýšľal, čo mám spraviť. Nič ma nenapadalo. Z mojími schopnosťami by sa dalo povedať, že by som ho ani neškrabol. Vedel som tento fakt veľmi dobre, ale vzdať sa som nemal v pláne a tak som na tej zemi premýšľal celý čas čo mám robiť. Stále som premýšľal nad možnosťou záchrany hokage, aj keď to bolo už asi nemožné. Boli sme stratený a keďže som mal z toho útoku a svetiel zahmlený zrak, tak som ani nevidel, či si pri mne, alebo si už išiel aj ty za klonom si pre Hokage. Zo všetkého najdôležitejšie však podla mňa bola záchrana Hokage. Ale však po chvíli, keď sa mi už zaostril zrak a ja som videl nevinných civilistov, ako sa na mňa udivene pozerajú, tak som niečo pochopil.* Není dôležité, či Hokage prežije, môže ho nahradiť niekto iný, ale povinnosťou nás shinobi z Konohy je ochraňovať nevinných civilistov*Zakričím na teba aj keď som toto z Hokage nemyalel doslova a pomaly sa pozviecham zo zeme. Začal som sa pripravovať na smrť, ale bol som pripravený získať civilistom čo najviac času na útek*

*Iba som zmetene sledoval čo sa deje. Keď sa ozvala Hana, tak som ju začal sledovať ako ducha. Čakal som už, že je mŕtva. Nevedel aom čo mám robiť. Nakoniec som Hana povedal*Pardon, nemyslel som to tak*Aj tak som sledoval Hana ako ducha. Nako iec som bol nezvykle ticho a čakal som, že čo sa ďalej stane*

Debil*Poviem sám pre seba a bez toho, aby mi Hokage niečo povedala sa pomaly otočím smerom k bráne.Som zvedavý čo nás chce naučiť Pomyslím si a ruky ai dám do nohavíc. Pozriem sa na večernú konohu a pomaly odídem ku bráne*