Okolí Konohy

Cítil jsem v zádech nějakou otravnou blechu. Nešel jsem branou, ale vyšel jsem cestou k okolí Konohy, do lesů.
Zastavil jsem se uprostřed mítiny, v okolí bylo spousta stromů, byl jsem opravdu těžko k spatření. Posadil jsem se a snažil se otevřít svitek s technikou. Nešlo to snadno, bylo to zřejmě zapečetěné. Rozhodl jsem se tady chvíli zůstat a přerušit pečeť svou technikou.

Cestou z kanceláře jsem potkal policistu, který ho sledoval cestou z nemocnice. Zastavil se, aby mi předal hlášení. 
"Můžete odejít na své stanoviště, já už to tady se svým studentem přeberu." řekl jsem mu s úsměvem a pak se podíval na Raikiho.
"Podle informací policisty, se náš objekt nachází na dvou hodinách a ovládá youton. Raiki, máš nějaký plán?" zeptal jsem se ho.
"Nerad bych ho zabíjel. Ber to jako misi na chuunina." 

Cestou jsem prozatím mlčky následoval strejdu-senseie a následně si vyslechl nějaké informace o tom uprchlíkovi. Jakmile jsem zjistil, že to bude něco jako mise na chuunina, donutilo mě to ještě víc se soustředit a snažit se. Teď nesmím polevit.
Takže Youton. Co si pamatuji, nejspíš je to kekkei genkai lávy. "Youton je element lávy, že?" ujistil jsem se pro jistotu. To nám je zatím k ničemu. Musel jsem vymyslet prvotní stratgii. Škoda, že mi přemýšlet moc nejde.
Začalo moje velice převelice veliké soustředění, nad nějakou strategií, která by mohla vyjít. Z toho soustředění mi úplně začali stékat kapky potu. Rychlostně mě něco napadlo:
"Jelikož je náš subjekt v lese, kde jsou koruny stromů, kmeny stromů a keře, navrhoval bych se pomocí nich skrývat a opatrně prohlédat celý les. Jakmile bychom ho zlokalizovali, jeden z nás by byl něco jako menší vábnička, pro jistotu, kdyby si nás ten uprchlík všiml. Mezitím by pak ten druhý mohl zaútčit odnijud. Navíc, máme menší převahu a výhodu, což nám také velice nahrává." napadl mě tento plán. Máme přece Hokageho, takže je šance na prohru minimální. Bylo to to první, co mne momentálně napadlo, ale neznělo to zase tak špatně. Navíc, byla to asi nejdelší věc a také nejchytřejší, kterou jsem kdy řekl. Zazubil jsem se a čekal, co na to strejda.

Překvapeně jsem pohlédl na Raikiho. Takhle chytrého ho neznám xD
"Nepředvídatelný ninja hm?" poznamenal jsem nad jeho strategií.
"Podle policisty je náš nepřítel na dvou hodinách. Takže jej najdeme tamtím směrem," ukázal jsem.
"Nevymyslel jsi špatnou strategii, ale já dělat volavku nemůžu. Uvidí mě a uteče," ušklíbl jsem se.
"Můžu kolem vytvořit les stromů, ještě hlubší než je, aby nikam neutekl, veškeré mé schopnosti jsou ti k dispozici. Až budeme bojovat, budu ti dělat podporu, léčit a chránit před lávou svým suitonem.."

Přikývl jsem nad jeho úpravou s "uvězněním". Zprvu se trochu vyděsím myšlenkou, že tentokrát budu hlavním bojovníkem já. Ale zároveň se to jeví jako super zážitek.
"Dobře, takhle se mi to líbí." usmál jsem se a protáhl si ruce. Přemýšlel jsem, jestli bych neměl přivolat nějakého ze svých psů, ale těžko by ho vystopovali bez nějakých věciček. Pokud tu nějaké nenechal.
"Nezanechal tu náhodou ten uprchlík něco po sobě?" zeptal jsem se ještě rychle. Neměli bychom ztrácet moc času.

Zatřásl jsem hlavou.
"Ne, nic tady nezanechal, ale mám nápad. Připrav se!" spojil jsem ruce a soustředil čakru. Nesoustředil jsem svou vlastní čakru, ale čakru z okolí, z přírody. Má čakra se mísila s tou přírodní a vytvářela uvnitř mě rovnováhu s přírodou. To se projevilo na změně mého těla a vzhledu.
"Mám ho!" každá má proměna do sennin módu byla čím dál rychlejší a stabilnější, nyní jsem ho však nechtěl využívat pro boj, nýbrž pro nalezení nepřítele.
"Poběž tímhle směrem a uprostřed mýtiny jej nalezneš!" řekl jsem a složil jsem pečeť. Jakmile Raiki vyrazí, byl jsem připraven "uvěznit" nepřítele.

S pootevřenou pusou jsem sledoval, jak strejda-sensei aktivuje svůj sennin mód. Tuhle věcičku jsem vždycky obdivoval.
"Hai" přikývl jsem, jakmile mi strejda naznačil, kde by ten týpek měl být. Zvážnil jsem pohled, a rozeběhl se k lesu. Pát metrů před prvním stromem jsem se odrazil a skočil na nejbližší větev. Následně jsem už po větvích rychle skákal k mýtině. Snažil jsem se být rychlý, ale méně nápadný. Když se pomalu začala blížit mýtina, připravil jsem si kunaie a shurikeny, kdyby byli potřeba.
U mýtiny jsem se zastavil a přikrčil se. Začal jsem ho vyhlížet a po chvilce jsem ho našel. Seděl tam a dělal něco s nějakým svitkem. Rozhodl jsem se ho chvíli nenápadně sledovat a promyslet strategii. Případně jsem byl pro jistotu připraven použít Kawairimi no Jutsu, kdyby se to nějak zvrtlo.

Raiki se vydal na cestu, já jsem měl pořád poskládanou pečeť a teď jsem aktivoval i techniku.
"Mokuton: Jukai Koutan!" kolem mýtiny začaly rašit stromy, pořád a pořád dokola, spojovaly se a proplétaly, nejhorší na tom bylo, nejhorší pro Akia, že se proplétaly i nad mýtinou a vytvářeli jakousi klec. Nechal jsem Raikimu volné místo, aby mohl přiskočit a já vlastně taky. Objevil jsem se Raikimi za zády a čekal, až dá pokyn.

Konečně se mi podařilo svitek otevřít, ale už bylo pozdě. Kolem mě rostou stromy a uzavírají mě do klece.
"Z toho se asi bez boje nedostanu, co?" zasmál jsem se a pak se zaměřil na mezeru. Byl tam nějaký blonďák a ještě někdo, někdo, kdo musel vyvolat tuto techniku.
Vytáhl jsem kunai, Shime Komu fuuin! a hodil jej přímo do mezery na toho kluka.

Stromů, tvarujících se do klece jsem si nevšímal. Vycítil jsem, že za mnou už je strejda a chtěl jsem pomalu vymýšlet další krok k útoku, ale bohužel si nás ten kluk všiml dřív, než jsem stačil něco udělat.
"Pozor!" sykl jsem na strejdu, i když pochybuji že on by si toho nevšiml. Naštěstí jsem si předtím připravil Kawairimi, takže jakmile se na mě řítil ten kunai s jakousi nálepkou, použil jsem jej a vyměnil se s nějaký kusem dřeva.
Objevil jsem se nedaleko předchozího místa, ale i tak mám chvíli čas zaútočit, než mě znova najde. Rychle jsem začal skládat pečetě, kterých v tomto případě nebylo moc, což mělo výhody v rychlosti a zároveň byla menší pravděpodobnost, že se spletu.
"Doton: Retsudo Tenshō!"

Dostal jsem se dovnitř hned za Raikim a uzavřel díru. Pořád jsem byl v sennin módu, jehož čakra už vyprchávala, nepotřeboval jsem. Raiki se ubránil kunai a já ten pařez odstrčil. Připravil jsem si pečeť a vyčkával na sebemenší příležitost. Zároveň jsem nepřestával sledovat Raikiho.

Můj první krok zatím nezabral. To však nevadilo. Já jsem zareagoval na Raikiho techniku svou vlastní. Poskládal jsem pečetě a položil ruce na zem.
"Youton: Yougan no Ryuute!"
Na neštěstí byl tady i Hokage, věděl jsem, že jen tak se odsud nedostanu. Láva se dostala z trhlin, které vytvořil Raiki, má technika měla lepší účinnost, než ta jeho.

Tak toto se nepovedlo. Následoval můj menší poker face. Nesměl jsem ale ztrácet čas a rychle něco musel vymyslet. Doufal jsem, že tento týpek nemá Sharingan, Byakugan či něco podobného. Každopádně na to vůbec nevypadal.
Proto jsem následně použil Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu. Tuhle techniku už jsem měl zmáknutou. Prozatím jsem se jenom podhrabal do země, mezitím co ten kluk ničil moji předchozí techniku a doufal jsem, že si toho nevšiml.
Prohrabal jsem se až pod něj, tedy jsem alespoň myslel pod něj. Šlo to těžce, jelikož jsem musel obejít místo, kde jsem předtím použil přecdhozí jutsu, neboť tam nebyla skoro žádná zemina.
Jakmile jsem si byl jistý, že jsem pod ním, chňapl jsem mu po noze a pokusil se ho stáhnout do země.  "Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu!"

Viděl jsem, jak můj nepřítel zmizel. Hned po mě něco chňaplo a já se objevil po krk v zemi. Na malého kluka, byl celkem zkušený.
Rozhlédl jsem se kolem, zavřel jsem oči a soustředil svou čakru. Má předchozí technika byla úrovni A, měla také několik výhod, mězi tu patřilo i ovládání vytvořené lávy rukou. Pravda, ruce se moc nedokázaly pohybovat. Láva se zformovala do draka a nasměroval jsem ho na zemi předemnou, tam kde by měl stát Raiki. Láva byla nebezpečná, během chvíli jsem byl strašně spocený, ještě štěstí, že jsem byl proti vlastní lávě imunní. Potom, co jsem se dostal ven, jsem vytáhl kunai namotaný na lanko a vyhodil ho do vzduchu. Zabodl se do střechy a já se nad lávu podemnou vyšplhal nahoru. Zatím jsem se tam držel a snažil se udržet situaci pod kontrolou.

Byl jsem rád, že se mi alespoň na chvíli podařilo zakopat ho do země. Moc často se to nestává. Jakmile jsem ho stáhl do země, sám jsem vyskočil. Chtěl jsem pokračovat v mém útoku, ale všiml jsem si, jak se na mě řítí nějaký lávový drak. Zaregistroval jsem ho trochu pozdě, a jen tak tak jsem mu stačil uskočit. Vlastně se mi trochu trochu zamotaly nohy a jakmile jsem přistál na zemi pár metrů od něj, spadl jsem na svou zadnici. Rychle jsem se zvedl a oklepal si ji. Rozhlédl jsem se kolem a povšiml si, že mi nezbývá moc zeminy. Možná by mi mohl trochu pomoct strejda-sensei.
"Strejdo, potřeboval bych nějakou zeminu!" zavolal jsem na něj a doufal, že to nějak půjde. Mezitím jsem se vrhl k dalšímu kroku a nepřítele jsem nespouštěl z očí. Kousl jsem se do prstu a dotkl se země.
"Kuchiyose no Jutsu!" hlesl jsem a u mě se obejvili dva psíci: Jeden chlupatý s katanou na zádech, Kestai,  a druhé štěně Kodi. Kodiho jsem sice nepotřeboval, ale Kestai se vždycky hodí. Oba dva naráz zívli, což mě trochu zneklidnilo. Zamračil jsem se.
"Potřebuji od vás, aby jste mi prozatím kryli záda." přikázal jsem jim dost nahlas, aby je to probudilo. Ze začátku vypadali oba, že každou chvíli usnou, ale jakmile si všimli protivníka, pochopili vážnost situace a postavili se bojovně proti němu. "Tak si na nás pojď, ty jeden pytle plný-" držkoval Kodi, ale naštěstí ho chlupáč včas praštil přes hlavu, takže s tím přestal. Nejradši bych to udělal sám, ale musel jsem být připraven. Prozatím jsem čekal, než budu mít dostatek hlíny nebo kamene k dalšímu kroku.

Láva byla prostě všude, bylo mi horko a nečekal jsem takový souboj. Zareagoval jsem na Raikiho výzvu a poskládal pečetě.
"Žádný problém, Doton: Doryuu Joheki!"
Mělo mu to trochu pomoci a navíc mě to oddělilo od lávového jezírka.

Pousmál jsem se.

"Takže psíci? Nerad bych ti ukázal, jak má vypadat skutečné kuchiyose a ne přivolání nějakých roztomilých pejsánků.." poskládal jsem pečetě.
"Kurashi Kaen: TORA!" vypustil jsem z úst velký plamen, který se zformoval ve dva tygry.
"Tohle jsou mí mazlíčci.." Tygři byli velcí skoro jeden a půl metrů do výšky a téměř čtyři metry na délku i s ocasem. Ohniví tygři dokáží způsobit těžké popáleniny. Nepůsobí na ně fyzické útoky. Raiki měl teď několik možností, může se pokusit zaútočit přímo na mě, protože jsem se musel plně soustředit na ovládání tygrů, nebo zrušit tygry dotonovou bariérou ranku B+ nebo použít suiton.
Já jsem byl na tom trochu mizivě s čakrou, použil jsem několik A rank technik a má čakra je no..řekněmě, že nejsem žádné čakrové monstrum.

"Arigatou, strejdo-sensei!" poděkoval jsem za tu pořádnou dávku zeminy. Láva už se pomalu blížila i k nám, ale naštěstí ji ta zeď zastavila. Spokojeně jsem se usmál. Přišel jsem ke zdi a dotkl se ji. "Doton: Gansetsukon!" Pomocí této techniky jsem kus proměnil v dlouhou kamennou hůl. Párkrát jsem s ní cvičně zašermoval do vzduchu.
Sebevědomě a s úšklebkem jsem se otočil na nepřítele, který mě však nemile překvapil dvěma tygry. Nejen, že je to skutečně velký rozdíl mezi mýma psíkama a jeho tygry, ale zároveň jsem nestál o žádné popáleniny. Okamžitě jsem nasadil překvapený výraz.
Zatřásl jsem hlavou. Na Kodim bylo vidět, že se bojí a couval zpět ke mě, zatímco Kestai stál na místě s kamenným pohledem. Škoda, že nevlastním Suiton. Stačila by jedna velká vlna a spláchlo by to všechny tři naráz. Možná strejda by mohl pomoci, ale nechci po něm žádat zase příliš. Pak mě něco napadlo. Přikrčil jsem se k psíkům, něco jim pošeptal do uší a Kestaivoi dal jeden svůj kunai. Kodi nadšeně přikývl, Kestai jenom něco zamumlal a oba rozeběhli před tygry. Já jsem mezitím zavolal na strejdu, ve snaze tak, aby to protivník neslyšel.
"Dokázal by ses postarat o ty tygry se svým Suitonem? Psi by ti mohli pomoct odlákat jejich pozornost a nalákat je blíže k tobě." požádal jsem strejdu. Pořádně jsem napřáhl ruku s kamennou holí a držel se nedaleko strejdy. Zatím jsem nic nedělal.
Mezitím se Kestai s Kodim dostali pár metrů před tygry, připraveni začít utíkat. Jestli tohle vyjde, bude to nejšílenější věc na světě.
"Tak co, vy ohnivý koule plný sádla, na nás nemáte, co? To víte, na takové pořádně maso, jako jsme my si dovolí jen ti nejlepší! Klidně se vraťte zpátky k mamince, ale my se vám budeme smát navždy!" začal na ně pokřikovat Kodi, u toho na ně kroutil svým zadkem a ďábelsky se smál. Kestai mezitím po jednom z nich hodil svojí katanu a po druhém kunai, co jsem mu dal.

Usmál jsem se. Ti psi byli vážně veselá kopa.
Pak jsem se podíval na ty tygry. Ta technika..Je to Neurovo kinjutsu?! Byl jsem ohromen. Tohoto Shinobi nemůžeme v žádném případě zabít..
Pořádně jsem si ho prohlédl, v žádném případě nevypadal jako Neuro, spíš mě zaujalo to jeho kimono.
"Nou problémo.." poskládal jsem pečetě.
"Takitsubo no jutsu!" Nejprve jsem vytvořil vodopád, hlavní zdroj vody pro techniky. Pak jsem poskládal znovu pečetě, abych se postaral o ty tygry.
"Suiton: Suijin heki!" vytvořil jsem vodní štít, ne tak, že bych jej vyplivl, ale použil jsem vytvořenou vodu z vodopádu.

pro lepší manipulaci samozřejmě.

Asi jsem nahranej. Vodní technika Hokageho spláchla tygry, neměli žádnou šanci a ta výhružka těch psů se mě vážně dotkla!
Teď jsem mohl udělat jen několik věcí. Vytáhl jsem další kunai namotaný na lanku a zhoupl jsem se.
Asi nějak takhle xD
Dostal jsem se až na druhý okraj klece. Cestou mi vypadala přeškrtlá čelenka Kiri z Kimona, podařilo se mi ji chytnout. Jakmile jsem byl na druhém okraji klece, přichytil jsem se na strop s čakrou. Čelenku jsem si přivázal na čelo a poskládal pečetě.
Další A technika..To mě snad zabije, ale nesmím se vzdát. Musím techniku donést na místo činu, sloužím vyššímu dobru!
"Yoton: Yokai no jutsu!"

Můj plán se vydařil, tedy až na jednu drobnost, ale ta nebyla nijak důležitá. Následně už jsem sledoval toho spider-mana, jak se houpe až k jedné zdi klece. To, co přišlo potom už bylo opravdu maso. V jednu chvíli jsem začal panikařit, co teď, pobíhal jsem sem a tam a nakonec se rozhodl využít tu tyč.
"Kodi, zmiz odtud! Kestaii, ty mi skoč na rameno!" zavolal jsem na psíky. Kodi se vzápětí vypařil a chlupáč mi skočil na záda. Já jsem rychle zapíchl kamennou tyč do zdi klece a pomocí ní jsem se pak odrazil nahoru. Nevystačilo by to ale na únik před lávou a tak jsem musel použít ještě chakru do nohou a kousek vyběhnout. Unikl jsem tomu jenom o vlásek, vlastně se láva dotkla mé oranžové bundičky a ta vzápětí začala hořet. Naštěstí mě na to Kestai včas upozornil a já jsem byl nucen ji svléct a hodit do lávy. Trhalo mi to srdce.
"M-moje bundička..." zakoktal jsem a hleděl, jak ji ničí láva. Z očí se mi začali valit slzy a já se poté podívat na způsobitele toho neštěstí. "Tohle si vypiješ! Pomsta bude má!" vyhrožoval jsem mu pěstí. Hněv se mi dostal do krve a já měl ještě větší chuť ho zničit. Prozatím jsem musel čekat, až se to přežene a vyhlížel jsem strejdu, jak ten se z toho dostal.

Sledoval jsem boj a teď to začalo být..no musel jsem trochu zareagovat.
Tak nudná technika nestojí ani za hiraishin... poskládal jsem pečeť a vytvořil kolem sebe tlusté větve, které to schytaly místo mě.
Raiki zřejmě neměl šanci, ještě chvíli jsem ho nechal a pokud bych neměl na výběr, musel bych přistoupit já. Rozhodl jsem se Raikimu hodit jeden z mých Hiraishin kunaiů, pro případ..Všiml jsem si i jeho čelenky..Zatracená Kirigakure..

Podařilo se mu vyhnout technice. Přestal jsem s ní, protože už jsem neměl moc čakry. Vytáhl jsem kunai.
"Youton: Yogan no ken!" čepel byla pokryta lávou. Musel jsem přistoupit k boji na blízko, i když jsem v něm nebyl příliš dobrý. Musel jsem si čakru šetřit na plánovaný útěk.
Hokage se příliš nezapojoval, co bylo dobře, pro mě. Vrhl jsem se kupředu jako raketa a ve vzduchu jsem šermoval lávovým kunaiem.