Okolí Konohy

Opět jsem použil Suiton na ochranu před tou lávou a před Raikiho trefou.
"Chceš mě snad zabít!?" ohradil jsem se na něj. Ve skutečnosti jsem na něj byl neskonale hrdý. Přiskočil jsem k němu. Má pravá ruka už začala zářit smaragdově zbarvenou čakrou a přiložil jsem mu ruku na zranění. Pro ty méně chápavé jsem ho začal léčit.
"Raiki, dobrá práce..Určitě nikdo nebude proti, když z tebe udělám chuunina.." usmál jsem se na něj a po chvíli s léčením přestal. Přešel jsem k tomu člověku a poskládal pečeť. Kolem dokola jsem ho svázal mokutonem, jako mumii.
"Tak ty půjdeš s námi..a tentokrát, nebudu riskovat a přeneseme se rovnou do vězení." zvedl jsem ho jako balíček a přešel k Raikimi.
"Připraven?"

Léčení od strejdy tou chakrou bylo příjemné. Cítil jsem, jak se mi rány hojí a po chvilce už ani nebylo znát, že jsem nějaké měl. Pořádně se mi ulevilo a já nabral sílu. Při pomyšlením na to, že ze mě strejda-sensei udělá chuunina, jsem dostal neuvěřitelnou radost, že jsem se neovládl a strejdu objal.
"Jasně! Díky moc, strejdo-sensei!" poděkoval jsem mu a jedno oko nezůstalo suché. Když jsem si uvědomil, co dělám, radši jsem ho pustil.
"Jen mu dejte, zač je toho loket, chlípníkovi jednomu!" dodal jsem naštvaně. To si zaslouží.
"Hai!" odpověděl jsem strejdovi, trochu se oklepal a byl připraven vyrazit zpět do vesnice.

A bylo po všem...
Udělal jsem vše, co bylo třeba a dotkl se Raikiho. Toho chlápka jsem měl pořád svázaného a držel jej jako balíček. Dotkl jsem se Raikiho a zmizel jsem. Své značky jsem měl po celé Konoze, nebyl problém se dostat do vězení.
přesun

Utekal som hlbšie do lesa. Snáď tam ju ztrasiem. Pri behu som sa občas otočil a sledoval či ma stále následuje.
Nikde nič. Vtedy som si ale spomenul ako sa jednoducho dostala za môj chrbát.. Že by používal nejakú techniku ako ten ninja z Kiri? Možno len bola rýchla.. Ale tak, podarilo sa mi ju oslepiť mojou technikou s pieskom. Je len škoda, že som ho tam toľko nechal. Pri behu som spravil jeden bunshin, ktorý sa odomňa oddelil a bežal iným smerom. Ja som po chvíľke behu zastavil a posadil sa za strom. Bol somm veľmi zadychčaný, preto som sa snažil krotiť a načerpať znovu energiu. Takže o mne už vedia... budem sa musieť pohybovať ešte pomalšie.. Vydýchol som si opäť a pozrel sa na oblohu. Budú ma hľadať?..

Zastavil se na příhodném místě. K jeho smůle jsem měla schopnosti podobné jedné z žen, které proslavily můj klan - Karin. A ta uměla velmi dobře rozeznat techniku klonu, o který jsem se proto nestarala. Chtěl mě předtím oslepit a ještě teď jsem cítila na kůži písek, načež jsem se rozhodla oplatit mu stejnou mincí. Klon jsem ale nespouštěla z dohledu. Zviditelnila jsem se, ale zůstala skrytá za jedním z rozložitých stromů. Nechtěla jsem zbytečně plýtvat chakrou na Meisagakure no Jutsu, když jsem se potřebovala soustředit na jiné.
"Sanzengarasu no Jutsu," šeptla jsem.
A v tu chvíli jako by se z celého světa slétly vrány. Měly obvyklou velikost, ale zároveň byly podivně organizované. Obklopily ho, kroužily kolem něj a úplně mu tak zablokovaly vidění. Navíc začaly útočit. Jakmile by nějakou zasáhl, prostě by zmizela v obláčku dýmu.


Bohužel pro něj a naštěstí pro mě to byla nekončící práce, protože tyhle vrány se uměly klonovat. Přesně proto se to jmenuje "Přivolání tisíce vran." Bylo to jasné, chtěla jsem, aby se tímhle vyčerpal...
...a pak by se mi mohl jednoduše omluvit a vzdát.

Už som myslel, že mám vyhraté keď v tu chvíľu som zacítil a uvidel tú armádu vrán, ktorá sa na mňa zosypala. Chcel som vypustiť veľké množstvo piesku, no uvedomil som si, že vlastne ostal tam ďaleko. Skúsil som teda spraviť inú vec. Jiton.. Satetsu Shigure! Pravou rukou som si strhol rukavicu. Miesto mäsa a kože tam bolo len špeciálne drevo z ktorých sa vytvárali bábky (dúfam). Vypustil som takmer 95% svojho piesku čo mi ostal. Okolo mňa sa sformovalo asi sto až tisíc malých guličiek, ktoré vystrelili veľkou rýchlosťou a predierkovali všetko čo im stálo v ceste. Lietali takto z miesta na miesto a ničili všetky vrany čo mohli. Bolo ich tu však príliš veľa. Odrazu som ale niečo ucítil. Čo to bolo? Okamžite som si kľakol a zavrel oči. Snažil som sa čo najviac sústrediť keď som to zacítil. Pár častíc piesku boli neďaleko mojej pozície, žiaden piesok som však počas cesty nestratil... a to znamená len jedno. Jiton.. Sústredil som sa ako to najviac išlo. Yaeko si mohla všimnúť, ako všetken piesok čo bol na nej okamžite vletel do jej tela cez hocijaký možný vchod. (nos, uši, ústa). Pár guličiek namierilo na pozíciu Yaeko a prudko ich vystrelil. Maly rýchlosť klasického náboju, takže mohli byť u nej tak za pár sekúnd. Ja som okamžite vytiahol tanto a začal sa presekávať cez hejno vrán.

Shinobi se setká s řadou věcí. Ale s něčím tak nechutným, jako je písek v těla, jsem se ještě nesetkala a bývala bych tu zkušenost oželela. Přestala jsem mít jasno, za co vlastně bojuje. A kdybych neměla klidnou povahu, viděla bych rudě. Teď jsem ale musela uvažovat jasně. Situace nebyla dobrá. Že mám uvažovat rychle mi připomnělo několik nárazů do stromu přede mnou. Ještě, že neviděl, kam míří. Ještě, že mě chránil ten strom. Netušila jsem, co plánuje s pískem, který tak neeticky dostal do mého těla a nehodlala jsem utéct. Navíc si poradil s většinou vran. Na jeho zdravý rozum jsem spoléhat nemohla, protože zjevně žádný neměl. A sama jsem neměla žádné techniky použitelné v tuhle chvíli. Zato jsem měla sílu a chuť bojovat. Jako každá Uzumaki ani já se nikdy nevzdám!
Vrány zmizely. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se na jeho pohyb. Připravila jsem si pečetě a nechala další krok na něm. Všude vládlo ticho. Věděla jsem, že o mně ví. Ale věděl on, že já vím o něm?

// Ono v skutočnosti to ani nechutné byť nemalo pretože si nevdýchla také veľké množstvo piesku. Maximálne ti to mohlo príjsť nepríjemné pri vdychu

Podarilo sa mi prežiť útok vrán čo ma nesmierne potešilo. Bola to dosť hnusná a nepríjemná technika. Všetken piesok sa ku mne vrátil a sformoval veľký prstenec okolo môjho predlaktia. Vďaka piesku som jakš takš tušil, kde sa nachádza. Vôbec sa nehýbala čo mi dalo výhodu. Možno sa nato vykašľala a chcela ma nechať utiecť. Bol by som blázon keby som toho nevyužil. Hneď som sa otočil a utekal preč. Pre istotu som za seba hodil pár výbušných lístkov, ktoré vybuchli a zhodili stromy, čo malo spôsobiť jej spomalenie ak by za mnou stále išla.

//Ale i tak! Když si představíš, že se písek najednou zblázní a snaží se ti dostat do těla... Je to neestetické!

Využila jsem připravené pečetě. Respektive jednu, jelikož jsem se chystala na Shunshin no Jutsu. Přesto mi spadané stromy trochu potrhaly kimono a měla jsem i pár škrábanců. Napínal mě. Netušila jsem, co mi teď může udělat. Musel mi něco udělat, protože jsem měla jeho dýku, znala jsem jeho jméno a původ... ale on se místo toho dal na útěk. To mi přišlo jako malý důkaz, že mi s tak malým počtem "zrníček písku," které dostal do mého těla, nemůže nic udělat. Tak přišlo rozhodnutí ho přece jen znovu dohnat a riskovat.

Jelikož jsem se mu rychlostí mohla rovnat, možná jsem byla i o trochu rychlejší (viz bodové ohodnocení), nebylo těžké ho předběhnout. Určitě o mě věděl, ale nejspíš vyčerpal velké množství písku. Udělal nám tu uprostřed lesa takové malé pískoviště, děti to budou zbožňovat. Určitě mě cítil. Možná za to mohl právě jeho písek. Měla jsem teď tedy jen poslední možnost. Pak už mi zbude jen šance, že ho přemluvím, aby se vzdal.
Cha!
Vyrhnula jsem si jeden z dlouhých, zvonových rukávů. Skrývala jsem v nich nářadí na jednu ze svých technik.
"Meisagakure no Jutsu!"
A čekala mě ještě jedna technika. Nemusela jsem ale ani vyslovit název, jen jsem vyskočila výš, zamířila a vypálila otrávené jehly. Shikomishindan. Jednoduchá, ale přesná technika prakticky bez spotřeby chakry. Naštěstí pro něj jsem v ní mimo válku měla vždy jen uspávací "jed." Měla jsem s sebou nějaké náhradní, ale pokud se netrefím teď, příště to už bude čekat. Zatáhla jsem za provázky a jehly vyletěly. Mířila jsem na stehna. Jed by se rychle dostal do krve a navíc jsem doufala, že až si všimne nečekanné hrozby, která vlastně přiletí z prázdného prostoru, bude si instinktivně chránit obličej a hrudník, nohy ne.

// Na svete sú aj horšie a nechutnejšie techniky

Cítil som ako za mnou stále bežala. Občas som sa pozrel za seba či ju uvidím, no nič. Podľa môjho uváženia využívala techniku zneviditeľnenia. V skratke, neviem poriadne kde je, čo robí. Maximálne môžem tušiť v akej asi vzdialenosti odomňa sa nachádza. V tom momente som započul ako vzduch prerážali ostré predmety. Okamžite som sa otočil a prstencom namieril na predmety, ktoré na mňa zrejme leteli. Tie však boli tak rýchle a málo viditeľné, že som nevedel určiť ich trajektóriu. Až potom mi došlo kam vlastne mierila a snažil som sa uhnúť, jedna z nich ma však trefila do nohy a ja som spravil pár kotrmelcov. Z prstenec sa sformovalo niekoľko shurikenov, ktoré ihneď leteli na jej pozíciu, snažil som sa ich poslať tam odkiaľ som cítil zrniečka piesku. Ja som zatiaľ vytiahol obväz, vybral jehlu a rýchlo obmotal na pevno nohu. Stlačil som ju čo najviac, teraz už malo prejsť tohoto "jedu" čo najmenej a nemal by mi tak ublížiť. Nevedel som čo to je za jed, ale pochopil som teda jednu vec. Chcela ma zabiť, čo znamenalo jednu vec.. Budem teraz dosť imobilný, takže budem musieť spraviť jednu vec, ktorú som nechcel. Yaeko mohla vyčítať z mojej mysle, že plánujem "niečo" alebo skôr "niekoho" vyvolať. Ja som sa oprel o korunu stromu a sledoval shurikeny, ktoré leteli na jej pozíciu. Prstenec už bol menší, no stále som mal dosť piesku na obranu a aj útok.

Hned po vyslání senbonů jsem seskočila zase dolů, takže mě měly shurikeny neškodně minout, ale úplně jsem zapomněla, že na podobné mise nemám dostatečnou kondici. S chakrou jsem si ještě nemusela dělat starost, ale co s tím ostatním? Poslední týdny jsem proseděla v Hokageho kanceláři a tréninku jsem se věnovala jen málo. A možná i proto jsem teď uklouzla a na zem spíš spadla než doskočila. Tahle hra na kočku a myš mě přestávala bavit už proto, že jsme si v ní neustále střídali role. A já nechtěla být ani kočka ani myš.

Dala jsem si dohromady, že to málo jedu se rychle dostane do jeho krve. Nemohlo to stačit na uspání, ale měl by teď být malátný, ospalý. Mohlo by mu to třeba rozostřit mušku až po mě zase bude něčím házet. Při dopadu se zrušila má technika neviditelnosti. Ztěžka jsem vstala. Měla jsem rozcuchané vlasy, potrhané oblečení a celkově jsem vlastně byla k sežrání. Někteří lidé zkrátka mají talent při tomhle vypadat roztomile. Hodila jsem po něm unavený pohled.
"Proč se mnou vlastně bojuješ?" povzdechla jsem.
Byla jsem si jistá, že to neví.
"Vzhledem k tomu, že utíkáš, jsi sem nepřišel spáchat sebevražedný atentát a Hokage by ti nic neudělala, naopak by tě tu mohla ještě přivítat a popřát pěknou dovolenou. Jen by chtěla vědět, proč jsi tady, proč jí podhrabáváš hroby ve vesnici nebo třeba proč jsi nemohl prostě přijít bránou?"
Uzumaki prý měli talent přemluvit lidi dělat i něco, co dřív nechtěli. Napravovat zločince například. Teď by se mi to docela hodilo. Ani jsem ale nepředpokládala, že by mi odpověděl nebo mě poslechnul. Pravděpodobně zase zaútočí, já budu muset zase uhnout a zase se trochu proběhneme po lese. Mluvení mi ale poskytlo chvíli klidu na vydýchání.

Tak som nakoniec mal pravdu, bola neviditeľná.
Po chvíľke som začal cítiť následky jedu, začal som byť malátny a chcelo sa mi spať.
Všetky shurikeny sa otočili a vleteli späť k svojmu majiteľovy.
Keď som si uvedomil čo to bolo za jed tak som si okamžite vytvoril malú čepeľ z piesku a vrazil si ju do ruky aby som sa prebral. Nezbavilo ma to následkou, no bolesť ma aspoň ochránila pred spánkom.
Pretože som chcel vedieť, či si kunoichi.. Usmial som sa a pokúsil sa vstať na vlastné nohy, čo sa mi moc nedarilo.
Tvoje slová pre mňa nič neznamenajú.. Neverím tebe ani nikomu inému z Konohy, nemysli si, že sa ti ma podarí ukecať.. Povedal som naštvane a konečne sa postavil na nohy.
Kuchyotse no jutsu! Zakričal som a položil ruku na zem. Moje telo aj takmer celú oblasť za mnou pokryl dym. Po chvíľke začal dym miznúť. Yaeko uvidela v miznúcom dyme dve žlté oči. Až teraz, keď zmizol všetken dym uvidela veľkého krokodýla, ktorý bol na všetkých štyroch. Mohol mať tak 2,5 metra keď sa postavil.

Zahľadel sa Yaeko do očí a potom sa otočil na mňa. Dlho sme sa nevideli.. Natao.. Shae.. nehovor pred ňou moje meno. Krokodýl sa začal smiať a otočil sa na Yaeko. To, že si ma privolal znamená to, že zomrie, takže načo sa hrať na tajnostkárov? Ale necítim v tebe žiadnu nenávisť ani zlobu.. budem to teda musieť zvládnuť svojimi silami. Nezabíjaj ju.. na smrť je príliš pekná. Povedal som neutrálnym tónom. Shae sa opäť zasmial a dal sa na všetky štyri. Si vtipný.. chlapče. Len som sa nepríjemne pozrel na krokodýla, ktorý vedel, že som vtipom zrovna dvakrát nesršal. Shae už na nič nečakal a ľahkým odrazom vystrelil po Yaeko. Bol veľmi rýchli, rýchlejší, silnejší a ohybnejší než človek.

Nebyla jsem si jistá, jestli mám od něj poznámku, že jsem "na smrt příliš pěkná" jako pochvalu. Rozhodně to neřekl tónem, který by mi byl sympatický. A navíc si přivolal krokodýlo. Natao Hyuurai. Alespoň jsem znala jeho jméno. Každopádně nebyl čas přemýšlet.
Nani? Honto?
Vyskočila jsem na strom. Pokud vím, tak krokodýlové neumí šplhat. Ale i tak... co je to za ninju ze Suny, když přivolává krokodýly? V Suně pro ně, tuším, nebylo dost vody ani když existovala. Natož teď, když je pohřbená v písku.
"Nebo to taky můžeme udělat tak, že tě vlastnoručně zpacifikuju a dotáhnu k Hokage proti tvé vůli..."
A... ehm... proti vůli tvého krokodýla?
Uzumaki se nikdy nevzdávají. Nutno říct, že občas to je kapku na obtíž. Vytýhla jsem kunai a řízla jsem se do prstu.
"Kuchiyose no Jutsu!"
Zatímco se k mému stromu blížil jeho nadprůměrný plaz, vedle mě se na větvi objevila má milovaná Yone. Vrána takřka větší než kůň. Pohladila jsem ji po peří, připravená naskočit. Unesla by klidně i dva lidi, ale úplně bude stačit, když mě dostane pryč, pokud by náhodou tenhle úžasný krokodýl uměl šplhat. Vyškrábala jsem se na její hřbet a Yone se se mnou vznesla. Nezáleželo na tom, jak vysoko vyletí, vždy jsem mohla díky lokaci chakry dobře mířit na zem. On ale mohl každou techniku použít jen do určité výšky. Ušklíbla jsem se.
Co teď, Sherlocku?
Zřejmě jsme měli něco v plánu. Byla pravda, že já neměla žádnou vhodnou techniku pro boj v téhle chvíli. Ale nikdy jsem neřekla, že ji nemá Yone.

Krokodýl sa veľmi naštval keď uvidel, ako jeho úlovok "uletel".
Ja som sa opäť posadil, chcel som nabrať čo najviac energie keďže ma tento súboj dosť vyčerpá.
Po jej slovách som si uvedomil, že to už myslí vážne. Za ten čas, čo som ju sledoval, môj krokodýl nestrácal čas a vymyslel plán ako zhodiť túto vranu aj s majiteľom. Yaeko si mohla všimnúť, že sa strom začal nejak zväčšovať, pravda však bola iná, to len ten strom k nej letel. Shae bol veľmi silný a tak mu netrebalo veľa energie aby zdvihol celý strom a šmaril ho po Yaeko.
Bol po nej pripravený hodiť aj ďalšie stromy, nechcel však na seba upozorniť, už len jeden Jounin je dosť. Možno, že keby som ju zbavil kimona, tak by prestala bojovať. Napadlo mi. Predsa len, ženy sú strašne hanblivé a boja sa ukázať svoje nahé telo, mne úprimne, by to bolo jedno ak by sa mi tým podarilo vyhrať.

Tak tak jsem se vyhnula hozenému stromu. A to jednoduše - ani silný krokodýl nemohl dohodit tak vysoko, jak jsme my mohly vyletět. Mohl si házet stromy, jak chtěl, a nemohl nás trefit. Přitom jsem zase použila svoji milovanou techniku pro čtení myšlenek, abych zjistila, co přijde dál. A tentokrát se mi to nevyplatilo.
Možno, že keby som ju zbavil kimona, tak by prestala bojovať, pomyslel si.
Zrudla jsem, Yone se zastavila. Ne, nepřestala bych bojovat. Nestyděla jsem se, ne tolik. Ale fakt, že jsem tuhle myšlenku zaslechla, mě ohromil. Čas to skončit, řekla bych.
"Yone-chan," šeptla jsem.
Jako kdyby to byl pokyn, má vrána rozepjala křídla, čímž trochu klesla a pustila se do vlastní techniky. Máchla křídly a směrem ke krokodýlovi i Nataovi se rychlostí senbonů řítilo množství Yoniných dlouhých, velkých per. Ale mělo to háček. Jakmile dopadly na zem, začaly vybuchovat. Chovaly se, jednoduše řečeno, jako výbušné lístky.

Shae nebol schopný dohodiť na miesto Yaeko, čo ma veľmi štvalo. Premýšľal som, ako sa k nej dostať tak aby som si sám neublížil.
Technika, ktorú použila ma.. vydesila? Leteli na mňa veľké "pery" Yaeko.
Okamžite som sa otočil a pokúsil sa uskočiť, pričom som zložil pečate na kawarimi.
Shae to vycítil a mojim smerom vystrelil jeden "pichliač", ktorý ma prebodol.
On sa rozbehol, vyskočil a nohami sa odrazil od stromu, ktorý zlomil.
Výbuch schoval moje kawarimi a ja som sa šťastne schoval pred Yaeko i keď som vedel, že tú techniku použije znova a určite si ma aj nájde.
Netrvalo dlho a Shae sa pri mne objavil.
Čo budeme robiť? spýtal som sa krokodýla.
Keby nemala toho havrana tak ju roztrhám na kusy wrr! Zavrčal Shae a tresol chvostom do konára.

Usoudila jsem, že s pozice 'pod stromem' se jim bude útočit špatně a dovolila jsem tak Yone přestat nad nimi kroužit a dosednou na jednu z větví.
'Pořád se můžeš vzdát,' oznámila jsem mu s mírnou dávkou provokace v hlase.
Nebylo pochyb, že by mě mohl doteď zabít už minimálně třikrát, kdybych nebyla mistrem v skrývání se a držení se v dostatečné vzdálenosti. Možná by mi ani to nepomohlo, kdyby tu měl víc písku. Jenže neměl. Samé kdyby, samé chyby.
'Stejně skončíš u Hokage, i kdybys mě teď porazil,' informovala jsem ho.
Muselo mu to být jasné. Pokud nenajde způsob, jak se dostat dolů, prohrál. Vždyť já už ani nemusím využívat chakru, když jedinou techniku, kterou teď potřebuji, využívá Yone.
Jenže já se ho tentokrát nesnažila přemluvit. Jasně mi dal najevo, že to nemá cenu. Čekala jsem jen, až na mě jeen z nich zaútočí a vystrčí tak nos z té jejich provizorní skrýše, abych mohla znovu použít své uspávací senbony. Ty už spokojeně odpočívaly ve znovu nabitém 'přístroji' prozatím ukrytém v rukávu. Schválně, jestli dokážu uspat krokodýla!

Vzdať sa?.. Ani náhodou! Povedal som si v hlave a zložil pečate. Shae mi podľa čuchu povedal, kde sa Yaeko schováva.
Už nebola vo vzduchu a to bola moja šanca.
Vďaka tomu, že som vedel kde sa schováva, som mal výhodu. Skočil som na krokouša a rozbehli sme sa k jej pozícii, pred ňou bol jeden veľký strom, ktorý jej zamezoval výhľad. Obaja sme sa tam rozdelili a išli iným smerom. Shae išiel z ľavej a ja z pravej strany. Tak si to skús! Shuriken Kage Bunshin no Jutsu!

Zakričal som a vystrelil po nej veľký počet shurikenov, ktoré ma chránili pred jej senbonmi. Ľavou rukou som hneď vytiahol tanto a pravou po nej hodil niekoľko piesku. Shae sa odrazil od jedného konára, ktorý samozrejme hneď zlomil a tak nabral veľkej rýchlosti. Vďaka jeho šupinám by sa od neho senbony len odrazili.
Teraz ťa musím dostať!

Člověk by řekl, že už mu dojde podstata mých schopností. Jak bych ho mohla pokaždé tak lehce najít a dohánět, kdybych necítila chakru a nerozeznala klon od originálu? Už mě to začínalo vyčerpávat, dokonce i když jsem teď skoro nepoužívala chakru, jen "doplňky." Na náladě mi nepřidalo, že moje senbony neprošly přes krokodýlovu tvrdou kůži. Nezbývalo, než obětovat Yone, jinak bych se tomuhle nemohla vyhnout. Naštěstí jsem si byla jistá, že zmizí, jakmile by ji zasáhli. Čas jednat.
Výhoda toho, když jste vysoko ve vzduchu, je fakt, že vám stačí seskočit, abyste se během vteřiny dostaly do jiné pozice. Když stojíte na zemi, nemůžete se jen tak propadnout nebo rychle vyskočit, ale tohle je jiná. Seskočila jsem větve dolů, zatímco on v doprovodu shurikenů vyskočil a mířil nahoru. Šli z jedné strany, ale nepočítali s mojí změnou pozice. Skvělé. Teď je mám přímo na ráně.


Yone se vzepjala a v takřka "sebevražedném" útoku vypustila svá vybuchující pera. Když se ta střetla se shurikeny, sluch nám úplně zablkovaly výbuchy. Padaly větve, všude byl kouř a nebylo vidět, odkud se vynoří přeživší senbony směrem k Yone a pírka ve stylu vybuchujících lístků směrem k nim. Na obou stranách jich ale bylo dost. Několik shurikenů naráz zasáhlo Yone do nastaveného křídla, načež se vzepjala a s tichým "puf" zmizela.
Gomenasai, Yone-chan...
Za tohle jsem na něj byla naštvaná. Má vrána bude v pořádku, ale ten princip! Ten princip byl opovrženíhodný. Schovala jsem se v kouři opodál za jeden ze stromů, abych zkontrolovala, kde podle chakry jsou a jestli to krokodýl přežil. Předpokládala jsem, že jim to bude trvat trochu déle, když se proti krokodýlovu nosu odevšat linuly rozličné pachy od kouře vůni čerstvě spřelámaných listů a spadaných stromů, které jako kdyby mě tím posledním činem kryly.

// Odkiaľ mám vedieť, že využívaš tú techniku? Nikto normálny by nato nikdy neprišiel :DD

Ďalší útok, ktorý prežila. Už mi dochádzali nervy, využil som všetken piesok na obranu.
Poskytol mi perfektné miesto na úkryt pred týmito výbuchmi.
Shae na tom bol horšie, rukami si zakryl tvár a dostal plnú pecku útokov.
Po slovách "puff" som sa konečne potešil, že som aspoň jedného šmejda dal dole.
Obe naše telá dopadli na zem, ja som bol len doškriabaný z toho pádu ale Shae, ten bol trošku spečený. Postavil sa a vypľul krv, ktorá mu stekala z úst. Poďme to ukončiť.. Jiton!
Sústredil som sa na každé jedno zrniečko. Všetken piesok čo mala v tele sa jej nahromadil v krajčírskej žile. Zrazu len zacítila nepríjemný pocit, keď sa pozrela na nohu tak uvidela, ako sa jej cez kožu predral železný hrot, ktorý sa hneď zmenil a zmizol ďalej v krvi.
Neskončil som však, opäť vyletel a teraz jej prerezal celý vršok aj s ramienkami od podprsenky.
Pokiaľ sa aj teraz nevzdá, tak ma porazí.. Shae..
Mám ju. Vďaka krvi, ktorá z Yaeko vytekala, bol krokodýl schopný ihneď zamerať jej pozíciu, predsa len krv má omnoho krajší a výraznejší pach než nejaké spálené lístie.
Hodil som okolo jeho chvostu lanko a on sa už len rozbehol na jej pozíciu.
Po chvíľke preletel ponad ňu a vrazil do zeme.
Nahota im bola totálne na háku, nahý človek bol pre nich taký istý človek ako oblečený, takže sa Yaeko nemusela hanbiť, aspoň nie pred ním. Ja som po chvíľke doletel taktiež a posadil sa na Shaeo hlavu. Tak čo, vzdávaš sa už konečne? Povedal som vyčerpaným a znudený hlasom.

Při čekání až opadne kouř jsem přivolala Yune. Oba tu zůstali. A já přišla o výhodu. To znamenalo, že potřebuji pomoc. Yune byla malá vrána, nejspíš si jí ani nevšimnou. Můj úkol bude je zdržet, než přijdou ostatní. A pak přišlo překvápko.
První, co jsem si myslela bylo, že mě takhle může zabít. Druhá myšlenka byla, že si ze mě dělá legraci. Provizorně si ovázala vršek kimona jako podprsenku a zbytek jako 'sukni' v pasu. Moc to nedrželo, ale alespoň něco. Tiše jsem povzdechla. Krokodýlovo vystoupení mě moc neohromilo.
'Yune,' šeptla jsem.
Pochopila a odrazila se od mého ramene. Těžko říct, jestli si všimli. Ale i kdyby, bylo by to jedno. Yune si zrychlovala let fuutonem, neměli teď možnost ji chytit. Během nanejvýš pěti minut bude po něm. Šanci ale dostal. A nevyužil.
'Ne,' odvětila jsem spokojeně. 'Ale uznávám, že tě nemohu porazit.'
Útěk by byl sebevražda. Můj i jeho. Co asi udělá? Mohl by mě vzít jako rukojmí, ale to bych se bránila a stejně by si moc nepomohla.
Zářivě jsem se na něj usmála. Jako kdybychom doteď nebojovali. Kdyby mě zabil, umřela bych klidná. On vypadal, že něco takového by se mu nepodařilo. Musel žít. A v tom případě jsme vlastně museli žít oba.

// Přesun Yune

Konečne sa vzdala. Uff.. vydýchol som si a padol na kolená. Shae sa trošku odvážil a podišiel blízko k Yaeko. Skrčil sa k nej a pekne si ju poobzeral. Nenávidím vrany.. riekol a otočil sa ku mne. Čo teraz, Hyuurai? Povedal s úsmevom a ja som len naštvano zavrtel plecami. Neviem.. nepremýšľal som nad tým, že by som tu mal s niekym bojovať. Bude to trvať, ale posily určite dorazia. Postavil som sa a pomaly som sa dotackal k Yaeko. Stále sa usmievala a sledovala mňa.
Stále som nechápal niektoré činy ľudí a preto som skúsil jeden test. Železným pieskom som jej opäť roztrhol kimono. To jej padlo na zem a on sa len trochu usmial. Hanbíš.. sa? Opýtal som sa a zakšlebene som sa jej zahľadel do očí.
Mali by sme vyraziť, posily tu budú čoskoro. Prikývol som a jednoduchým lanom, ktoré som našiel som jej uviazal ruky aj nohy. Potom som ju dvihol, bola dosť ťažká, ale ja som to musel zvládnuť. Poďme, možno nájdeme nejaké miesto kde sa schováme..

To sotva.
'Já neřekla, že se vzdávám,' šibalsky jsem na něj mrkla a než mi stihnul roztrhnout kimono, zneviditelnila jsem se. Možná se mu to povedlo, ale než se tak stalo, byla jsem neviditelná, takže mu to bylo úplně k ničemu.
Vyskočila jsem na strom, aby mě nemohl chytit. Sice dolů spadávaly kapky krve, ale čert to vem, když za chvíli přijdou posily.
'Jenom jsem řekla, že tě neporazím sama a poslala jsem pro posily.'
Mluvila jsem klidně. Prodlužovala jsem to. Teď už nemůže utéct.

Chvíľu sa nič nedialo. Všade pokoj. Dokonca to vyzeralo i tak, že sa tu nikto neobjaví. Nebolo to tak, pretože to ticho prehlušil hlasný rev, ktorý až otriasal zemou. Komu však patril?
Nikomu inému, než drakovi východného typu, ktorý sa obrovskou rýchlosťou blížil k miestu, kde mala byť Yaeko a ten delikvant so svojim pomocníkom. Modrá srsť sa mu trblietala v posledných svetelných lúčoch, pričom hruď pokrytá zlatými šupinami ich oboch oslepovala. Vďaka nim tu nastala hotová diskotéka, Kirinove šupiny odrážali svetlo, preto sa tak tí dvaja mohli cítiť. Pôsobil vznešene. Veď aj taký bol. Drak pristal zľahka na zemi. Bol tak dlhý, že so svojim telom vytvoril okolo tých dvoch kruh a díval sa na nich očami plnými hnevu.
Presne tak ako ja, keď som vykukla spoza jeho hustej hrivy. Natao mohol cítiť, ako ho ovievajú jemné poryvy vetra, práve kvôli Kirinovi, okolo ktorého sa vzduch sústredil stále. Kde je Yaeko? Opýtala som sa Kirina šeptom, ktorý poriadne nasal do nozdier vzduch. Na tamtom strome. Odvetil, pričom vyceril tesáky na Nataa a toho jeho prťavého krokodýla. Jeho tesáky boli veľké asi ako polovica toho jeho miniatúrneho tela. Bolo jasné, že by ich oboch mohol naraz zožrať, keby chcel.
Všimla som si na zemi kimono. To si snáď zo mňa robí... Uprela som na Nataa taký nahnevaný pohľad, najradšej by som ho za toto bola roztrhla na poly. Ako si vôbec dovoľoval strhnúť kimono zo ženy?! Mal s ňou snáď nejaké nekalé úmysly? Toto si prehnal chlapče. Ver mi, že si si zavaril, už len tým, že si neoprávnene vstúpil do dediny a napadol jeho člena, s ktorým si mal zároveň nejaké nekalé úmysly...Ukázala som prstom na kimono. Následne som vyslala k Yaeko klona. Yaeko-san, ste v poriadku? Opýtal sa jej, nevedel, kde presne je, avšak stiahol si dlhý tmavý plášť, ktorý som zvykla nosiť a podal jej ho, nech sa zahalí. Aspoň niečo.
Myslel si si, že snáď unikneš? Alebo že si ťa snáď nikto nevšimne? Kirinova hlava sa pomaly blížila k Nataovi, až sa naňho díval úplna zblízka. Ak by sa o niečo niekto pokúsil, či už on alebo ten jeho divný krokodýl, skončili by obaja veľmi zle, tým si mohli byť istý. Taký mladý a taký naivný hlupáčik. Odfrkol si a oddialil sa od neho.
Ako mi to vysvetlíš, hm? O čo si sa tu pokúšal?! Celý čas som k nemu rozprávala chladným hlasom, pričom som ho prebodávala pohľadom a ani raz som neuhla. Kto si? Špión? Hľadal si tu nejaké informácie? Aj keď mi nič nepovieš, ver mi, že prostriedky na to, aby sme to všetko zistili, máme. Myslela som tým klan Yamanaka, ktorý bez problémov vedel prehľadať myseľ a zistiť, aké mal úmysly a čo presne sa tu stalo. Predpokladala som, že sa pokúšal o niečo nie príliš prospešné pre Konohu, pretože inak by sa nesnažil tu dostať i inou cestou než hlavnou bránou, a hlavne by nebojoval.

Tak sa nakoniec len tak nedala chytiť, mne však už pretekali nervy. Miesto hľadania odpovedí som tu našiel len nejakú ženu, ktorá ma za každú cenu chcela doviesť k Hokage. Prečo proste ženy nepochopia, že nemám záujem?!
Na toto nemám čas.. Povedal som naštvane a spravil pečať. Zadrž..! Na 10tej hodine! Cítim...jedného človeka a nejaký čudný pach.. draka?
Naše hrátky končia, niekedy inokedy.. Yaeko. Povedal som a hodil dýmovnicu. Chytil som sa Shaeho a spravil pečate. Shunshin no jutsu! Už nás nebolo keď sa dym pominul. Podarilo sa mi získať späť môj piesok a takticky sa stiahnuť. Teraz už len ako utiecť, keď o mne vedia.

//presun