Velká síň - taneční sál

First topic message reminder :



Po celou dobu slavností je tohle hlavní místo všech možných jednání a společenských aktivit. V prvním patře se nabízí catering, v patře druhém je pak velký taneční sál, ve kterém by měla (až na nejnutnější výjimky) hrát živá hudba všech možných žánrů, ale hlavně těch vážných, na které se dá tančit.
Tak s chutí do tance, vážení!

Už už jsem byla u nich. Z vlastního zájmu a zvědavosti jsem chtěla vědět, co jsou zač, ale najednou mi zatarasil cestu Kashike a požádal mě o tanec. Lehce jsem vykoukla zpoza něho na toho teď už jednoho a zase na něj. Bylo neslušné odítnout tanec a zvláště s ním.
"Samozřejmě bude mi ctí." ukloním se mu taky a chytnu se jeho ruky

Musela jsem si přiznat, že i když mě baví se s ním hádat nebo s ním takhle vážně mluvit, nic víc z toho vážně není. Tentokrát jsem byla opravdu ráda, že jsme si to všechno vyjasnili.
"A já doufám, že za pár let se na takové akci uvidíme u nás v Oto." nadhodila jsem poznámku, protože co si budeme říkat, mě myšlenka koncertu dosti láká.
Na konci tance mě políbil na tvář a já se poprvé cítila jako .... jako že nejsem už sama. A přesně jak řekl jako s bratrem, kterýho jsem zabila a málem i on mě.
"Jen běž," věděla jsem, že jde za ní. Však to také bylo dobře a bylo na čase a když se podíval na můj doprovod musela jsem se usmát, "Dohlídnu na to." otočila jsem se, že půjdu za nimi, ale stála tam žena o které jsem se domnívala, že je Atsuka.
"Zdravím, jste z Kumo že?" začala jsem neutrálně vím jak mě Kumo nenávidí, alespoň tedy jejich Raikage.

https://www.youtube.com/watch?v=ocIn4GcyMa4

Po tváři mi přejede úsměv, který mohl být úplně stejně šarmantní jako samolibý. Pak ale Hisu vyvedu z aleje stolů na taneční parket. Zaposlouchám se do rytmu hudby, uchopím jí do těsného držení vykročím s ní do příjemného, uvolněného waltzu. Omlouvám se, že jsem tě tak dlouho zanedbával. Potřeboval jsem si trochu oživit vzpomínky a ta malá holka mi v tom dost pomohla. Ovšem nyní jsem tu a pokud nebudeš nic namítat, rád se zhostím role tvého partnera pro dnešní večer. 

"Děkuju, aby jste věděl sire, myslela jsem na Vás a někde u Vašeho přítele Keiga, který jak se zmínil byl u mého nalezení, jsem vám koupila arašídy v medu." pozvedla jsem trochu bradu nahoru, aby to znělo namyšleně. Hrála jsem jeho hru. Bylo to milé. Dlouho jsem netančila.

Posadil jsem se na stoličku vedle ní a překvapeně na ní zůstal zírat. Ona se mi omluvila? Vzápětí to vzala zpět a já to si snad klidně oddechl, to by snad ani nebylo možný! No v porovnání s tím, jak mě překvapila, když z ní vypadlo, že toho vypije víc než já, to bylo fakt nic. Zůstal jsem fakt zírat a jenom mlčel, dokud jsem se prostě nezačal smát. To jako myslí vážně?!
"Páni, netušil jsem, že jsi i vtipná!" zakřenil jsem se, ale když mi došlo, že to myslí vážně, ušklíbl jsem se. "Fakt nevím, jestli jsi vypadla z mejch snů nebo nočních můr." kývnul jsem na číšníka a objednal. Moje ego mohla urazit jak chtěla, ale v tomhle mě nedá ani náhodou!
"Tak dobře.." posunul jsem před ní panáka. "Jsem Tetsuya, abys věděla, kdo tě porazil.." kývnul jsem hlavou, ťukl do její skleničky a tu svou vyprázdnil. Z té krásně dojímavé hudby  bych si za chvilku dáchnul, ještě že tu byla Michie.

"Popravdě jsem si to myslela, jen jsem nechtěla urazit, kdyby to náhodou nebyla pravda, Atsuko. Změnila jsi se. Chybí mi někdo, kdo by mě objal, když jsme měla špatnou náladu." usmála jsem se na ní. Je z ní žena bez lízátka a dětinského chování. Ten čas dělá divy.

Tahle hra byla moc pěkná. Provedu Hisu do otočky a plynule naváži v krocích dál. To je od Vás velmi pozorné má drahá, děkuji z celého srdce. Na oplátku přijměte prosím po tanci mé pozvání na něco k pití. Jak znám našeho Mizukageho, výběr vín tu bude stát opravdu za hřích. Jen co dořeknu poslední větu, sevřu Hisu pevněji a znovu se s námi otočím, abych rozbil monotónnost kroků.

"Dobrá ráda se nechám pozvat." usměju se na něj a nechám se vést. Koutkem očka jsem stejně zabloudila k onomu stolu.
Nedalo mi to.
"Ty je znáš?" kývla jsem hlavou k tomu stolu. Třeba mi řekne, proč z nich mám ten příšerně nesnesitelný pocit spojení.

Při další otočce si prohlédnu lidi, o kterých Hisa mluvila. Potkal jsem je na srazu Kagů. Dělají ochranku lady Otokage. Jsou dost nedisciplinovaní. Co jsem si všiml, jsou jako živel, dej si na ně pozor. Jinak o nich ale nic moc nevím. Proč se na to ptáš? Otravovali tě nějak?

Už jsem si na ní pomalu zvykal. Teda zvykal jsem si na to nečekat pro jistotu nic a být připraven na všechno, ta holka měla v rukávu eso snad na všechno. Ale upřímně mě to bavilo, nevědět a pomalu si to objevovat. Nějak jsem věděl, že se mi ta práce vrátí.
Posunky jsem číšníkovi naznačil, ať tam nechá rovnou celou flašku, takže jsem to asi začal brát vážněji. Doufal jsem, že žádný problémy už nenastanou, neplánoval jsem zůstat při smyslech. Bylo mi fuk, co si o mě kdo myslí, já neměl potřebu řešit lidi okolo a jestli někdo řešil mě? Jeho smůla!
"Nech si ty lichotky, začnu se červenat.." ušklíbl jsem se, když mě nazvala panem egocentrickým. No, daleko od pravdy nebyla.
Nikde jsem neviděl její čelenku. "Fajn, fajn.. tak pro pořádek, ty nejsi z Kiri, že ne?" možná byla tahle vesnice mým domovem, což asi pár lidí nemohlo skousnout, ale neměl jsem jí rád. A lidi z ní.. no, nerozebírejme to.

Super, první otázka a už si to dávám, proč ne! No nekomentoval jsem to a prostě to do sebe hodil. Už jsem měl docela slušně barevnej svět a začínal se mi tak mimovolně pohupovat. Když k tomuhle připočtu to, co jsem měl už předtím, jednoduchá matematika mi říkala, že konec dnešního večera bude ztracen v nenávratnu.
"Oto?" skoro jsem se rozzářil, už jsem tu mimiku taky úplně neovládal. Nevěděl jsem, jestli to brát pozitivně nebo ne.. teď už by se pojmenování mrcha od vedle fakt šiklo.
"Ty si nedáš pokoj, co?" povzdechl jsem si. "Představ si, že jsi.. obvykle je mi totiž volný, co o mě lidi říkají.Tys to pojala tak zákeřně, žes mi zlomila srdce.." zatvářil jsem se teatrálně. "Fajn, zas tak špatně na tom nejsem.." dodal jsem po chvíli a pokrčil rameny. Aby mi mohla zlomit srdce, musel bych napřed nějaké mít,..
"Takže na zdraví.." posunul jsem k ní panák tentokrát já. "Běžně si hraješ na anděla, když jsi ve skutečnosti mrcha?" mile jsem se usmál. Řekl jsem nahlas něco, co se holce asi říkat nemá, ale ona si o to prostě říkala.

"Ne ne neotravovali, jen .... jen si chtěli promluvit zřejmě. Zrovna jsem mířila k nim, když sis pro mě přišel." usmála jsem se a chytila se ho pevněji.

Oplatím jí pevné sevření i úsměv. Pak zaslechnu konec písně, tak zvednu levou ruku a naznačím jí výzvu k podtočení. Nechám jí se takhle třikrát podtočit a chytím jí do připravené náruče. Mockrát ti děkuji za tanec má drahá, byla jsi fenomenální jako vždy... pochválím jí a nabídnu rámě. Co teď? Moje pozvání na sklenku či dvě platí.

"Ráda přijmu." usměju se na něj a nechám se odvést k baru. Cestou mávnu na Keiga, aby šel k nám a přidal se. Byl tam tak sám a opuštěný. Když mi dělal společnost, tak to bylo hloupé, aby tam pak byl sám.
"Nevadí ti přítomnost Keiga že ne?" usměju se na Kashikeho a čekám až Keigo přijde k nám.

Dovedu nás k baru a pomůžu Hise usednout na jednu ze stoliček. To víš že nevadí, rád s ním dám řeč... odpovím jí a u barmana objednám láhev šampaňského. Pro tuhle příležitost asi nejvhodnější volba. Pokud se Keigo zdráhá přijít, kývnutím mu naznačím že váhat nemá.

"Náhodně jsem se s ním seznámila u těch stánků s jídlem. Ochutnala jsem snad všechno, bylo to úžasné. Musím se naučit vařit a Keigo mě navádí abych zase začala trénovat a požádala potom Mizukageho o práci v akademii, co myslíš?" sledovala jsem jak vše objednává a s napětím očekávala, co na to řekne. Kashike mi ale s tréninkem bude muset pomoct

"Samozřejmě." Řeknu s úsměvem, když se mě Hisa zeptá, jestli ji na moment omluvím.
Očividně měla někam namířeno, ale dorazil Kashike a vyzval ji k tanci. Inu... tidle Kaguyové prostě mají vrozený předpoklad a nadání pro kvalitní pohyby. Je to vidět v boji a při tanci. Vše naprosto přirozené.
No, ale přišlo mi hloupé, až drzé, na ně takhle hloupě zírat a tak jsem začal sledovat i ostatní lidi v sálu. Všiml jsem si lorda Mizukageho, který zrovna opouštěl sál. On si mě všiml taktéž a kývl na mě. Já jsem opětoval jeho pozdrav lehkou úklonou a úsměvem.
Poté jsem se díval dál. A pak jsem ho uviděl. Toho kluka z návsi (Soshi). Nesnášel jsem takovéhle situace, ale minimálně bylo slušné se ho aspoň zajít optat, jak se mu daří. Tudíž jsem neotálel a vyrazil k němu.
"Ahoj. Tak jak se ti líbí naše Velká síň? Pozoruhodná, ne? I když tu je spíš víc "dospělé" zábavy, než takového toho veselení, jako bylo na návsi. Jmenuju se Keigo. To na návsi... už je to v pořádku?"
Snažil jsem se držet si od chlapce trochu odstup. Tak aby mě slyšel, ale aby si nepřipadal příliš ohrožen. Né že by to bylo něco platné, protože hranice slyšitelnosti zde byla kratší než má ruka s napřeženým mečem.
Všiml jsem si také posunků Hisi a Kashikeho. I já jsem pochopil, že mě zvou k sobě, ale teď jsem měl zrovna něco rozdělaného. Na etiketu jsem kašlal a prostě jsem zvědl ruku, ukázal pět prstů a pak na imaginární hodinky na mé ruce.
Doufám že to nepochopěj tak, že chci obědnat pět panáků....

Keigovu gestu jen letmo odpovím složením kroužku z palce a ukazováku, čímž chci naznačit že chápu a že je vše v pořádku. Pak vrátím pozornost Hise. No to je mi tedy pěkné. Tak když ti tohle navrhnu já, jsem podroben pacifistickým litaniím, ale jakmile to řekne Keigo, tak je to hned dobrý nápad. Nahodím teatrálně uražený výraz. Jsem uražený a žárlím.  

"Co jsou to pacifistické litanie?" to slovo jsem v životě neslyšela. Možná bych místo tréninku měla se jít sama učit do akademie novým slovům.
"U něj to neznělo tak strašně. Ale stejně budu potřebovat dvou pomoc prosím, sama se nezvládnu vrátit do kondičky jakou jsem měla ohledně schopností kaguya klanu." dám si nohu přes nohu a dívám se na Keiga. Byl u toho chlapce z návsi. Asi má špatné svědomí, ten chlapec vyděšeně utekl.

Lehce nechápavě zavrtím hlavou. Aha, no, pacifista je ten, kdo má z nějakého důvodu odpor k boji a nevnímá ho jako řešení problémů. Litanie by se v tomto případě dala nahradit slovem monolog. Co se treninku týče, moc rád ti pomůžu. Třeba ještě něco naučíš i ty mě. Přeci jen, já se učil z pár svitků a tím to tak haslo.