Centrum Otogakure

First topic message reminder :

Centrum Otogakure, ve kterém se nachází několik monumentálních a architektonicky zajímavých budov. Zde také tráví Otokage většinu svého času.

Hledal jsem místnost s rozhlasem, abych mohl zavelet shinobim nové rozkazy. Když jsem tak učinil, přešel jsem rovnou k řeči. " Všem shinobi z Otogakure, tady Nizashi Shiroi. Na příkaz Reiny Kany přeruště pátrání a okamžitě se hlaste všichni na náměstí. Opakuji, neprodleně se hlaste na náměstí, konec. " Jakmile jsem splnil co jsem měl, vydal jsem se na náměstí taktéž.
/přesun

Všichni shinobi se s pomocí Nizashiho částečně uklidnili a čekali na náměstí, co se bude dít dále. Nikdo nevěděl, nikdo netušil. Vrah tu stále mohl být.

Klon vyšel z kanceláře a z budovy rovnou před ostatní shinobi. Nejdříve si je pořádně prohlédl, a pak se k nim otočil a promluvil.
"Dnešním dnem přebírám Otogakure pod své velení. Otokage je mrtvý. Budeme zvažovat možnost vystoupit z kruhu velkých vesnic a být jen malou vesnicí s vlastními pravidly. Žádný kage jen feudální pán. Tedy moje maličkost. Pravá Reina je momentálně na stopě vraha Otokageho, takže se o vše postará. Tímto vyhlašujeme veřejný konkurz na nového velitele nové Otogakurské jednotky. Přihlásit se může kdokoli. Nyní se vraťte na svá místa a plňte své úkoly jako jste to dělali do této chvíle. Později se dozvíte víc."

tím jsem dala jasný povel k rozchodu a klon se vrátil zpět do budovy. Teď už bylo nevyhnutelné, aby se Reina opět spojila s Crystal a její nabídku na práci přijala.

Procházel jsem se tu tak centrem a kontroloval hlídky. Nevěděl jsem zkrátka co zde dělat, další rozkazy jsem nedostal, odejít z vesnice jsem nemohl tak jsem se tu nudil. Nakonec jsem se rozhodl jít za jejím klonem, kterého jsem následně po několika minutách našel. " Zdravím, tak co bude dál? " Zeptal jsem se samozřejmě s respektem, ale i tak trochu přátelsky. Vyčkával jsem na její odpověď.

Klon

Stál u stolu, věděl, že se pravá Reina blíží tak nic moc nedělal jen čekal.

Já se dostavila do budovy o pár minut později.
"Nizashi, rozkazy splněny?" optala jsem se ho a nechala svého klona zmizet, pak jsem si vzala klobouk a usedla na židli a klobouk pověsila na opěrku. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a pohladila desku stolu. V rohu se tyčila rozkvetlá Zetsuova matka. Povytáhla jsem trochu obočí a usmála se na Nizashiho.
"Zahraj mi něco." požádala jsem ho

Vyčkával jsem když její klon neodpovídal, avšak po nějaké chvíli dorazila skutečná Reina. Přivítal jsem ji jak se řáčí a patří a odpověděl ji. " Vítejte zpět. Všechno už je v pořádku, račte se usadit a vychutnejte si trochu rychlejší muziky. Kdyby jste chtěli změnit styl nebo tempo řekněte, mám v rukávu pár dalších. " Jakmile jsem se postaral o formálnosti, popadnul jsem své housle a dílo mohlo začít. Doufal jsem, že se jí tedy rychlejší bude líbit. Šlo to celkem dobře a během hraní jsem se do toho trochu víc opřel, jelikož hudba mě dostává úplně do jiné dimenze, čím se můj výkon rapidně zvýší.

Zaposlouchala jsem se, znělo to jako moje oslavná píseň na mé nastoupení. Podepřela jsem si bradu rukama.
Byla jsem zase zpátky. Neuměla jsem si vysvětlit ty pocity štěstí. Nešlo to jinak.
Už chyběli jen dvě věci k tomu, abych byla šťastná...
Musím se ozvat Rukimu a Crystal, zatím jsem nehodlala nikomu oznamovat, že jsem se stala novou, starou Otokage. Ať jsou ostatní překvapení. Usmála jsem se na Nizashiho, když dohrál. Vstala jsem a přešla k jedné skříni a vytáhla odtamtud váček s penězi a podala mu jej.
"Odměna za tu misi v Amegakure." řekla jsem

Moje snaha byla nakonec příjemným úsměvem odměněna a k tomu jsem ještě dostal další peněžní odměnu za předchozí misi. Byl to celkem dobrý den a to jsem si myslel, že jsem vstal z postele špatnou nohou. Nevěděl jsem však co se bude dít dále, a proto jsem na sebe raději nenechal dlouho čekat. Přešel jsem tedy rovnou k věci. " Děkuji, mohu se zeptat co se tedy bude dít dále? " Vyčkával jsem trpělivě na odpověď zatímco jsem svoje nástroje schoval.

"Příští týden se bude konat sraz kágů, budu ráda, kdybys mě na něj doprovodil." řekla jsem prostě. Jeho znali skoro všude, nebude špatné ukázat, že i já nejsem taková jakou si mě všichni pamatovali.
"Samozřejmě to budeme brát jako misi." doplnila jsem.
"Jestli je to vše můžeš jít a cestou vyřiď všem, že zítra mají volno. Přebírám za vesnici hlídku." pronesla jsem. Zasloužili si to, když vydrželi velení ode mě.

Vyslechnul jsem si následující pokyny k budoucnu a celkem mě to zaujalo. Já a doprovázet kage na sraz všech kage. Bude to velice zajímavé a je to pro mě obrovská čest být vybrán. " Děkuji, bude mi velkou ctí vás doprovodit. Prozatím naschle, kdykoliv mě budete potřebovat, stačí mě kontaktovat. " Rozloučil jsem se s ní a zamířil kamsi po vesnici se procházet. Během odchodu jsem hlídkám vzkazoval to co řekla Reina aby si všichni vzali volno. Byli trochu zmateni, ale rádi.
/přesun

Vyřizování, sezení v kanceláři, podepisování listin, sledování nemohoucí Zetsuovu matku, to je přesně to co mi chybělo. Tahle pravomoc, tahle vesnice. Tsukigakure jsem měla ráda také, ale teprve v Oto jsem měla možnosti, Tsukiko mě ji naučila milovat a Orochimaru zase využívat. Bylo zde hodně tajemství,které nikdo nevěděl a stále neví. Orochimarovi spisy, pokusy vše bylo uklizeno a zabezpečeno v mé hlavě. Ani Madara o tom nevěděl. První summit, kde budu jako kage na druhé straně. Budou tam všichni, Crystal, Faito, Assasin ... třeba poznám i nového Amekageho, když toho starého jsem zabila. Opřela jsem se do křesla zavřela oči a jen se usmívala. Krásné vzpomínky. Faito měl pravdu v jedné věci, jako edo tensei se nikdy neunavím, nebudu mít hlad, tudíž můžu střežit vesnici jako to bylo teď dva dny, kdy ostatní měli volno. Byla jsem ráda, že se nic nestalo, ale teď to zase započne. Narovnala jsem se a houkla na sekretářku. Vešla drobná dívčina a já ji dala pokyn, aby přivedla Nizashiho. Kývla a zase hned odešla ho hledat.

Po nějaké chvilce mě dívčina našla uprostřed náměstí jak tam vysedávám u fontány. Užíval jsem si zasloužené volno, které opět skončilo. Co se dalo dělat, naše staro nová Otokage mě shání, takže se musím dostavit na kobereček. Mezi futrama jsem se náhle objevil já s její sekretářkou a předstoupil jsem před Reinu. " Tak jsem tady, oč tu běží? " Zeptal jsem zvědavě a respektem. Možná jsem do toho přidal trochu humorného tónu, ale to bylo jen tak pro efekt. Vyčkával jsem trpělivě na následující rozkazy.

Sekretářce jsem pouhým pohledem jasně naznačila, že může zavřít zvenčí, a pak se zaměřila na Nizashiho.
"Zítra je sraz kágů. Potřebuju ochranku, znám tě z vesnice nejlépe a kágové tě znají také, jsi spolehlivý a věřím, že mi budeš na cestě přínosem, abych se během cesty nenudila." poznamenala jsem na jeho talentové dovednosti. Druhá ochranka totiž měla být právě sféra zmíněného Amekageho.
"Sbal si věci a zítra ráno se sejdeme u brány." řeknu prostě

" Tak tedy dobrá, je mi potěšením vás doprovodit na toto setkání. Nikdy jsem na ničem tak velkém nebyl " Byl jsem podstěn a uklonil jsem se na důkaz pocty. Byl jsem šťastný a vlastně měl jsem vždy sbaleno. Co kdyby se náhodou něco stalo a já musel náhle opustit vesnici? Nejlepší by bylo být vždy co nejlépe připraven. " Tak tedy zítra ráno u brány, budu tam včas " Usmál jsem se a šel jsem pomalu ke dveřím. Při cestě pryč jsem měl ale našpicované uši kdyby ještě něco Reina chtěla říct.

Kývla jsem na něho s úsměvem. To byl přístup, který se mi líbil. Teď je třeba zajistit sféry, aby hlídali vesnici a znovu vesnici zapečetit bariérou. Počkám až Nizashi odejde, a pak vyrazím i já. Nechám zde klona a vydám se přímo na místo, kde jsou sféry.

(přesun)

Zřejmě jsem Reinu někde předběhnul a tak jsem tu nakonec skončil sám před dveřmi kanceláře. Bylo snadné poznat, že tu ještě není. Nedělalo mi však problém si tu nějakou chvíli počkat. Zkrátka jsem se opřel o stěnu a vyčkával její příchod, pouze jí. Nerad bych poslouchal řeči těch dvou. Mohli si oba nechat ty svoje neurvalé myšlenky pro sebe a nevykřikovat je na srazu Kagů. Nyní už jsem však ten sraz snad mohl hodit za hlavu a soustředit se na důležitější věci.

ještě jsem cestou musela zařídit pár věcí a to hlavně zvýšení ostrahy. Nebyla jsem pitomá a bylo mi jasné, že lidem Otogakure hrozí kvůli mému postavení nebezpečí. Hodně lidí ze srazu se bude chtít přijít pomstít. U kanceláře jsem viděla Nizashiho a pokynula jsem mu, aby šel za mnou. Klona v kanceláři jsem nechala zase zmizet. Sundala jsem si plášť a přitom promluvila na něj.
"Máš něco na srdci? Třeba kritiku na sraz?" optala jsem se ho, protože jistě nebyl spokojený jako já a bylo to na něm tak trochu vidět. Vzala jsem jen kropičku a šla rychle zalít Zetsuovi matku, aby nám nevyschla.

Po nějakém tom čekání jsem přivítal Reinu zpět a vešel společně s ní do kanceláře. Viděla však na mě, že jsem velice nespokojen se srazem. Tohle byla moje slabina, že mé emoce se dostávali na povrch a každý je poznal. Bylo to celkem nepříjemné, ale co já s tím mohu dělat. Odpověděl jsem jsem samozřejmě na otázku, když byla položena. " Pokud mohu být tak troufalý, tak bych si dovolil nazvat sraz totální fraškou. Čekal jsem tedy úplně něco jiného. Nic se na srazu nevyřešilo, všude samé konflikty a útoky, zastrašování schovávajíc se za hlavou Madary. Neustálé vulgarismy Kumogakure, ale i těch dvou co k nám přišli. Čekal jsem opravdu něco jiného, staří kágové se musejí obracet v hrobě. Vsadím se, že kdyby je někdo přivedl k životu tak by všechny kage vykopli i s jejich ochrankami a nastolili by pořádek. " To byl můj názor, měl jsem toho samozřejmě víc, ale to bychom tu mohli být celé hodiny a ona určitě nemá tolik času.

Kropičku jsem dala na okno a posadila se na kraj stolu a zamyslela se nad jeho odpovědí. Měl pravdu. Sraz bylo to nejhorší, co jsem kdy zažila, měl úroveň i když jsem na něj útočila já. Povzdychla jsem si a podívala se na Nizashiho.
"Dvojčata budou potrestaná to se neboj, co se týče ostatních, máš pravdu větší komedii jsem ještě nezažila. A to jsem zažila srazy většinou jako hlavní narušitel. Při sledování srazu než jsem započala útok vše probíhalo podle etikety. Jsem poněkud zklamaná, nečekala jsem, že by mi odpustili, ale taky jsem nečekala, že se morálka lidí a shinobi zhoršila. Kvůli tomu udělám patřičné změny, tohle se příště už nesmí stát. Nastolíme v Oto nová pravidla a to rovnou už na akademii. Radši budu mít z dětí vojáky než rozmazlené fracky, kteří se nutně potřebují předvádět na veřejnosti, na to jsou cirkusy." prohrábla jsem si vlasy. Nebylo ani moudré odcházet jako první měla jsem tam s Faitem zůstat, ale ještě s ním jistě budu mít příležitost mluvit. Postavila jsem se a šla se usadit za křeslo a vytáhla desky. Vyndala jsem z nich malý papír a vypsala částku a podepsala jí a papír mu podala.
"Nech si to dole u sekretáře proplatit, odměna za mou ochranu." (je tam prostě hodně peněz ) jít za radou se mi taky zrovna dvakrát jít nechtělo, abych je informovala, co jim řeknu? No čekejte v nejbližší době útok, protože jsem Reina Kana? Krásné. Stejně se na srazu nic nevyřešilo, dám tomu týden než se sama ozvu Kumogakure na splacení dluhu z útoku nařízením Madarou.
"Je to vše nebo ještě něco potřebuješ?"

Vyslechnul jsem si Reiny názor a souhlasil jsem plně s ní. Tolik jsem toho o její minulosti nevěděl, ale člověk se pořád učí. Každopádně lístek jsem od ní přijala přečetl si částku na něm napsanou. Málem mi spadla huba až k podlaze když jsem to uviděl. Takhle výhodnou ochranu jsem ještě neviděl, každopádně se mi to dosti vyplatilo, avšak teď jsem nevěděl co dělat tak jsem se zeptal. " No, já vlastně ani nevím co bych mohl dělat. S nikým se tu popravdě neznám a nikdo se mnou nekomunikuje. Jsem mnohem prospěšnější při práci než někde sám. Pokud něco potřebujete stačí říct, já tím alespoň zabiju čas. " Pověděl jsem svůj názor na věc a vyčkával na odpověď.

"Dobrá potřebuju jednu věc. Získat informace o tom, který na srazu nejvíc narušoval. Kiri je má. Půjdeš tam jako vyslanec Oto a slušně je požádáš o informace." vytáhla jsem ze zásuvky standartní svitek o propuštění do vesnice.
"A když už budeš u toho vyhlaš konkurz na nového velitele ANBU."

" Rozumím, ještě před opuštění vesnice ten konkurz vyhlásím. Za pár dní snad budu zpátky, pokud si však Mizukage nedá dovolenou na srazu. To by se mohlo protáhnout. " Řekl jsem své obavy a otočil se směrem ke dveřím. U dveří jsem se však zdvořile rozloučil. " Tak tedy naschle. " Zamával jsem na rozloučení a šel směrem k rozhlasu. Tam jsem se chopil mikráku a spustill. " POZOR HLÁŠENÍ. VŠICHNI DOSTUPNÍ JOUNINI AŤ SE DOSTAVÍ DO HLAVNÍ BUDOVY, OPAKUJI. VŠICHNI DOSTUPNÍ JOUNINI AŤ SE DOSTAVÍ DO HLAVNÍ BUDOVY. " Svolal jsem nejdřív lidi aby se mohl udělat konkurz. Nejdřív sehnat lidi, pak začít vysvětlovat. Pro jistotu, že se nevrátím včas jsem nechal u dveří vysvětlivky o konkurzu na velitele ANBU. Já jsem pak zmizel z budovy a zamířil k bráně.
/přesun

Vypracovávala jsem podrobnou zprávu, když jsem slyšela jen rozhlas. Pro sebe jsem se usmála a v klidu psala dál zprávu. Poté co jsem ji podepsala a založila jsem přešla do vedlejší kanceláře a předala ji Radě k posouzení a zase se vydala zpět do kanceláře

Konečně jsem byl opět zde, kde jsem zaklepal a vešel slušně dovnitř. " Tak jsem zpět, všechno vyřízeno. " Usmál jsem se na Reinu a přešel k ní blíže. Podal jsem ji bingo knihu z Kirigakure a dodal. " Tohle mi dal Mizukage s ne moc velkým nadšením. Kiri se zrovna uzavírá, čeká se tam na nějaký útok z venčí. " Řekl jsem to co jsem zjistil a vyčkával na další pokyny.

"Skutečně?" zaujala mě poznámka, když mě okažitě infromoval. Podívala jsem se na stránky a přepsala si něco k sobě.
"Takže útok z venčí.....hm.... že by jsme se přidali?" ďábelsky jsem se pousmála. Lákavá nabídka, ale pak jsem se narovnala v křesle.
"Zjistil si jestli nepotřebují pomoct?"

" O pomoc nežádali takže nevím. Ale ne každý chce být někomu dlužný. Aby nás nebral jako spojence nepřítele když tam pošleme další lidi. Jeden nikdy neví co se přihodí, teď si budou dávat pozor na každého. Nebyl zrovna přívětivý k návštěvníkům " Dodal jsem na závěr a vyčkával dále. O pomoc nežádal, tak nač si dělat starosti. Kdyby potřeboval pomoc, jistě by si o ni také řekl.