Centrum Otogakure

First topic message reminder :

Centrum Otogakure, ve kterém se nachází několik monumentálních a architektonicky zajímavých budov. Zde také tráví Otokage většinu svého času.

"Ano Faito si to hlídá." zamyslela jsem se.
"Nicméně by neškodilo zjistit co se děje a případně zasáhnout. Máš misi. Sledovací, když budeš vědět, že je to horší pomoz jim, ale hlavně se s informace zase vrať zpět. Kdo na ně útočí a proč. Otázky?" spojila jsem ruce na stole

" Jo. Nechcete jít se mnou? " Zasmál jsem se. " To byl vtip " Celkem to sedlo, ale měl bych ji radši po boku. Bude to tam jistě dost nebezpečné a já se moc dobře znám. Určitě bych se tam dostal do velkého průšvihu. Navíc co já zmůžu kdybych jim šel pomoc. Jako sledování toho moc nevysleduju když budu jen před vesnicí a infiltrace nepřipadá v úvahu. Budu to muset pořešit nějak na místě.

"Můžu s tebou maximálně poslat jednu ze sfér ale ta nic moc nezmůže zvládne od tebe maximálně odhazovat lidi." řekla jsem a opřela se o křeslo. Chápala jsem, že se zřejmě bojí já být živá asi bych se taky bála.

" No tak uvidíme. Až mě příště uvidíte bude znít buď melodie vítězství a nebo pohřební hudba. Každopádně bylo mi ctí pod vámi sloužit. " Uklonil jsem se s úsměvem a náležitě jsem odešel dveřmi bez dalšího slova. Byla to klasická scéna před tím než člověk odejde a už se nikdy nevrátí. Zdali se bude minulost opakovat, to je ve hvězdách.
/přesun

Hysterka. Zbytečná panika, Faito je dobrý vojevůdce a nenechá zbytečně zemřít lidi a pokud bude nejhůř Nizashi se může stáhnout vždycky hlavu mu za to trhat nebudu. Zavřela jsem na chvíli oči a přemýšlela co bude dál

Po další době papírování jsem se rozhodla udělat jednu věc. Vyslala jsem dráčka, aby našel ty dva opilce kvůli jedné misi. Bylo na čase podívat se do konohy.

"Kde máš bratra?" zeptala jsem se, aniž bych se na něj podívala. Když se neumí chovat před vedením, nezaslouží si ani přímou pozornost, protože jen nevychovanost mě dokázala točit.

Heee? Nemohl jsem verit vlastnim ocim, kdyz me takto odignorovala. Jen jsem nahodil oblicej *ala urazeny."Bracha je v hospode. Ocividne ma vetsi rozum nez ja. Proc tu vlastne jsem?" Nadzvedl jsem oboci a posadil jsem se pred ni na parapet. No co! Kdyz se na me neotocila ona, musel jsem si ten jeji krasny oblicej zaridit sam. "Ty jen kvetes kvetinko." Zase jsem se do siroka usmal. Mel jsem dobrou naladu.

"Proč tu jsi ti řeknu, až tu budeš mít bratra, nerada bych to opakovala dvakrát nemám zrovna nejlepší náladu." upozornila jsem ho předem,ikdyž jeho poznámka mě potěšila.

"Dále!" pronesla jsem po velmi vyčerpávající návštěvě jednoho z dvojčat. Tohle jsem ještě nezažila. Ta dnešní mládež to je strašné.

Zvedla jsem hlavu od papírů a na okamžik se mi zastavilo srdce, které už dávno netluče. Kde ta se tady vzala? Pomalu jsem se postavila a nemohla uvěřit, že to je ještě žije.
"Nefrit?" mohlo mi být jasné, že její sestra by mi spolupráci nenabízela jen tak. Někde poblíž musela být i tahle.
"Normálně bych ti asi odsekla, ale tentokrát tě velmi ráda vidím." pousmála jsem se na ní

"Vážně Nefrit? Budeš opakovat stejné chyby pořád dokola? Copak si nepamatuješ, co jsem ti říkala?" jestli vážně čekala, že se celá žhavá vrhnu do její náruče, tak byla na omylu. Neudělala jsem to předtím neudělám to ani teď.
"JEště se máš ode mě vážně hodně co učit." zase jsem se zpět posadila a pokynula ji, aby se posadila naproti mě.
"Jak bylo ve světě?" zablesklo mi v očích

"Tak znáš to, tři čtvrtě světa mě chce zabít, ten zbytek zničit. Vcelku pohodička, jako vždy." pohladila jsem opěrky svého nově nabitého křesla.
"Náhodou nepřišla si na způsob jak mě oživit?" nadhodila jsem téma, kterým by se mohla zabývat. Tak trochu jsem očekávala, že by mohla něco podniknout. Už mě nebavilo být mrtvá.
"A co tvá sestra?" podepřela jsem si bradu rukama a zálibně se na ní dívala.

"No víš je sice hezké mít nekonečnou chakru, nesmrtelnost...ale to ti je k ničemu, když si sama a nemůžeš pořádně cítit. A ty víš moc dobře po čem odjakživa toužím." doufala jsem, že na to nezapomněla. Koneckonců mí nepřátelé už to věděli. Snesla bych ji modré z nebe, kdyby mi znovu umožnila žít.
"Tvá sestra se za mnou stavila. Jednou, s pěknou nabídkou, kterou jsem musela hned po tom vzhledem k nástupu Otokage odmítnout. Jistě se jí daří dobře, na srazu kagů jsem měla pocit, že chová jisté sympatie k Raikagemu. Ale je to jen má domněnka. Každopádně, kdy můžeš začít s výzkumem a kolik na něj budeš potřebovat peněz?" zeptala jsem se jí zcela vážně bez mrknutí oka. Hodlala jsem využít každou příležitost. Assasina zabít nemůžu, tak na to musím jít jinak.

"Chtěla spolupracovat. Chtěla abych ji chránila a ona se tak za mě mohla politicky zaručit, měla bych jak ona řekla, politickou imunitu. A byla dost vypočítavá přivedla za mnou mého syna." začala jsem bubnovat prsty o stůl.
"Odmítla jsem, prtožoe jsem dostala možnost stát se opět Otokage."

Tahle otázka mě docela překvapila. Tohle bych si musela nechat projít hlavou, nejen že bych byla hodně zranitelná, ale byla bych i snadný cíl. Muselo by se zařídit moje smrt, abych mohla klidně žít dál. Taky mě napadlo vtělit se do jiného těla, jako to dělal Orochimaru.
"Tohle bych si musela nechat promyslet, moje drahá, ale pověz, technika, která by mi umožnila převtělit se znáš?" zablýsklo mi v očích. Musela vidět, že mám skrytý plán B a že bych něco mohla chystat.