Tržnice Kirigakure

First topic message reminder :


Zde najdete obchody, bary, restaurace a téměř vše, na co si jen vzpomenete ^^

Místo, které bylo ještě před několika měsíci zřícené a poničené, jako by zde vůbec neexistovalo. Rekonstrukce se skutečně povedla - staré budovy byly strženy a místo nich zde vyrostly ubytovny a jiné budovy. Tvá vlaštovka nic nenašel, ale mlhou jsi ucítil několik průduchů v jednom z nových domů. Možná by tam mohlo něco být.

Vstoupil jsi do prázdného domu. Vše bylo čisté, uklizené a připravené k pronájmu. Nicméně noví nájemníci zde ještě nebyli. Podle "instrukcí" mlhy jsi po chvíli objevil sklep, a když jsi sešel do něj, pohltila tě tma. Ve sklepě byly spousty starého nábytku, v rozích i trocha sutě, ale nenahmatal jsi žádné světlo.

Nikde nic. Když jsi prohledával skříně, nenašel jsi žádný náznak toho, že by zde někdo byl. A přece! Tvá mlha u jedné komody, poněkud zaházené haraburdím, prořídla, jako by zde byl průvan. Nebo zde někdo dýchal...

Zjistil jsi, že za onou skříňkou je díra. Očividně bylo manuálně vyndaných pár cihel a díra velká tak pro jednoho štíhlého člověka. Vedla kamsi pod zem, jen pár metrů.
Když jsi se protáhl dírou, zjistil jsi, že dole teče malý potůček a vedle něj úzká stezka. Na konci stezky bylo mléčné světlo naznačující venkovní mlhu. Všude ale byla celekm nepříjemná tma, která se s chůzí proti světlu ještě zhoršovala. Kdo ví, třeba je zde nějaké nebezpečí.

Uslyšel jsi nějaké škrabání, sem tam šplouchnutí, ale jinak nic extra. K východu to bylo ještě asi padesát metrů.

Byl jsi dostatečně opatrný na to, abys dokázal uhnout skupince krys, která se ti prohnala okolo nohou. Naštěstí byly najedené, jinak by tvá lýtka skončila velice špatně.
Konečně jsi vyšel na světlo a zjistil jsi, že ses dostal až za hradbu Kiri. V blátě jsi našel troje dětské stopy mířící do lesa. Což byl průšvih. Nejen proto, že z Kiri vede tajná cesta ven, ale hlavně proto, že sis byl naprosto jistý, že děti vkročily do minového pole... Musíš jednat, rychle!

//přesuň se do Okolí Kirigakure

Dovedu Hisu až na tržiště, nebo spíše do komerční části Kirigakure. Tak jo, tady seženeme všechno co budeš potřebovat, od oblečení po pletení... pokud je to tvoje záliba. Opravdu jsem neměl tušení kde začít, takže jsem se rozhodl to přenechat jejímu ženskému instinktu.

"Skvěle, ze všeho nejdřív se chci jít převléknout, takže nějaké dámské oblečení." zamířím ke stánkům s oblečením. Ani století mi nezabránilo zapomenout na vášeň z nakupování. Nové styly oblečení se mi začínali i zamlouvat. Víc toho odhalovaly. Pár kousků jsem si vzala přes ruku a hledala ještě boty.
"Kolik si toho můžu pořídit?" otočila jsem se na něj s otázkou ve tváři

Máš rozpočet v kapse. Nakládej s ním rozumě a přemýšlej co všechno k životu potřebuješ. Pokud se budeš chtít přeci jen živit jako shinobi, tak všechno potřebné je v sídle, pokud chceš vykonávat jinou profesi, musíš si obstarat i potřeby. Byl to fakt, já nemám ani ponětí, co potřebuje žena, nicméně 15 tisíc ryo bylo dost peněz na to, aby se z toho vybavil celý byt, natož několik šatních skříní a koupelna.

"To zní dobře." usmála jsem se a prošla jsem kompletně celé tržiště, ve finále jsem si odnášela z tržnice věci k hygieně, na sebe na doma, na trénink, i když s tím jsem moc nepočítala, na lepší společnost a další styly. Dál jsem pořídila ještě nějakou zeleninu a ovoce.
"Něco k jídlu?" zeptala jsem se ho, nebyla jsem si jistá, jestli má nakoupeno, přeci jenom návštěvu asi nečekal.

Po celou dobu, co jsem s ní, tak se snažím nevnímat mumraj okolo sebe a nenápadně trénuji základní ovládání Kiriganu. Z toho mě vytrhne až její otázka. Co? Kdo? Jo aha, k jídlu. No, doma toho je dost, ale většinou to jsou instantní jídla, konzervy a trvanlivý suroviny. Moc času jsem tam totiž zatím nestrávil.

"Jasně, takže nějaké normální jídlo." dojdu k němu a podám mu asi tři tašky a jeden koš s ovocem a zeleninou.
"Za chvíli se vrátím a nezírej na ty lidi tak, možná jsem staromódní, ale i tak to vypadá neslušně." drcnu do něj a jdu ještě sehnat nějaké maso a další suroviny. Neutratila jsem ani čtvrtinu z toho co jsem dostala. Cestou jsem si koupila ještě něco do boje. I když jsem nechtěla bojovat, stejně se v téhle vesnici k tomu dřív nebo později dostanu.

Ani se nerozkoukám a už držím v ruce její nákup. Pane Bože... to jde takhle rychle? ptám se boha a sám sebe. Zůstanu stát na místě a celou dobu jí cvičně sleduji Kiriganem. Těší mě, že krom jídla si nakupuje i nějakou výbavu, možná si uvědomuje že tady tak úplně nemá navybranou.

Za chvíli jsem se k němu vrátila a ještě se rozhlížela všude možně.
"Myslím, že mám dnes dost. Zítra bych chtěla navštívit archiv. Chci se dozvědět, co se stalo, když jsem....byla mimo." řekla jsem mu svou prosbu a doufala, že to nějak půjde a vzala jsem si od něj pár tašek, aby toho neměl moc

Tašky si vzít nenechám, mám přece nějakou vlastní hrdost. S archivem asi nebude problém, jako obyvatel Kirigakure tam máš přístup a jako shinobi dokonce plný, takže stačí říct. A kdyby byl stejně problém, knihovníkovi řekni že jsem tě poslal já... to tu většinou funguje jako magické slovíčko... mrknu na ní a vyrazíme pryč z tržiště.

Hm. To znělo dobře, byl ve vesnici zřejmě hodně vážený. Následovala jsem ho. Už jsme mohli vyrazit domů. Domů, bylo zvláštní, že jsem na ten dům myslela jako na domov.
"půjdeme?"

Jo, jistě, půjdeme... řeknu zamyšleně a vykročím směrem k sídlu.

//přesun

Pomalu jsem se vydala za ním a dívala se všude kolem a snažila si pamatovat cestu.

přesun

Když jsem dorazil na města, šel jsme hned na tržnici se podívat po něčem k pití a k jídlu. Přece jen mě trénink vysílil. Šel jsem rovnou k restauraci, když jsem jí naše,l vešel jsem dovnitř a rozhlédl jsme se po volném místě kam bych si mohl sednout. "jéé tamhle v rohu u okna je takové krásné místo" řekl si a hned tam šel. Jakmile se posadil zavolal si číšníka, aby mu donesl jak jídelní tak i nápojový lístek. Po pros koumání obou lístků si opět zavolal číšníka a řekl mu svoji objednávku. Co nejrychleji a v klidu mu číšník  nejprve donesl pití. Po chvíli klidu, ucucávání pití a koukání z okna mu donesl i jídlo.Když dojedl zvedl se, šel za číšníkem, poděkoval za výborné jídlo, zaplatil, odešel a šel jsem podívat po nějakém místě kde by mohl být klid a dát si na chvíli dvacet v trávě.