Tržnice Kirigakure

First topic message reminder :


Zde najdete obchody, bary, restaurace a téměř vše, na co si jen vzpomenete ^^

Ještě chvíli byl v rozpacích a já se na nich přímo pásla. Pak se mi ale rozhodl odpovědět na otázku a já na odpoěď dychtivě čekala. No jo, ale jak jsem měla reagovat, když mi odpověděl, že mu to nevadí. Ačkoliv jsem chtěla, aby tohle řekl, netušila jsem, jak zareaguji. Navíc když si ještě olízl rty a já si byla přímo jistá, že to udělal schválně.
,,Etto..." zčervenala jsem a skousla si spodní ret. Chtěla jsem říct, že jsem ráda, ale prostě jsem to přes rty nedostala, proto jsem se alespoň usmála. Červeň ve tvářích mi ale zůstala.

Zamračila jsem se. ,,Jaké skóre?" zeptala jsem se uraženě. To to jako počítá nebo co?! -.-" Už už bych s tím skončila, kdyby si do mě ale nerýpnul znovu. Navíc s tím jeho pohledem. Zarazila jsem se a zrudla.
,,Kvůli tobě?" zamrkala jsem a pootočila se na bok. ,,Samozřejmě, že ne!" odpověděla jsem a kousla se do rtu. I malé dítě by poznalo, že lžu, ale já jsem nemohla odpovědět na rovinu. A sama jsem nevěděla proč. Kso! U Sasukeho jsem byla upřímná! U Assasina taky! Stejně tak u Daie...Jen u něj a Daisukeho se chovám...jako husa -.-"

Nadechla jsem se, abych mu vynadala, že do mě tak rýpe, jenomže znovu střelil otázku, která mě vyvedla z míry. Tak, a teď přemýšlej, co odpovíš! Zase jsem se kousla do rtu a přemýšlela. Dala jsem si s odpoědí načas.
,,No.." začala jsem. Neměla jsem na výběr, vykrucovat se nešlo. Alespoň ne teď. ,,To kvůli jednomu klukovi, kterého baví, když jsem v rozpacích. A naneštěstí se mu to daří. A daří se mu to opravdu lehce." poslední větu jsem spíš zamumlala, než mu ji řekla.

Skousla jsem ret a zamyslela jsem se. Pak jsem odhodlaně přikývla.
,,Uměla bych mu to vrátit, tím jsem si jistá." pousmála jsem se, ale rudá jsem byla pořád. Hořečně jsem ale přemýšlela, jak bych mu to mohla oplatit. Teď mě vážně nic nenapadlo.
,,Když ono to není jen tak, víš.On mě nezná dopodrobna, přesto ví, kam zaútočit. To se mi ještě nestalo." zavrtěla jsem hlavou. Pak mě něco napadlo.
,,Kdybys byl na mém místě, co bys udělal, abys to dívce vrátil, když by tě tak provokovala?" naklonila jsem hlavu na stranu a vyčkávala odpověď. Buď mi poradí, nebo získám čas na vymyšlení odplaty.

,,Nějak umlčel." zapřemýšlela jsem. Vážně mě nic nenapadalo. Teda, napadlo mě něco, ale nemohla jsem. Prostě jsem nemohla. Co teď?
,,Podle okolností? A kdyby jste se necházeli v situaci, kdy ona nemůže použít nejběžnější způsob umlčení a nechce mu fyzicky ubížit., jak bys to řešil?" zkusila jsem to znovu. Tentokrát jsem ale odpověď nečekala. Tak moc mě štvalo, že jsem nevěděla, jak mu to vrátit! Kso! kousla jsem se do rtu znovu a tentokrát selněji. Podařilo se mi ten ret prokousnout. Ucítila jsem kovovou příchuť v puse a slabý pramínek krve se mi táhnul od pusy po bradě. Utřela jsem si krev ze rtu palcem a krev olízla. Zbytek krve na bradě jsem nechala.

Polkla sem na prázdno, když se ke mně natáhl a setřel mi zbývající krev. Stála jsem našponovaná jako prkno a upřeně ho sledovala. Navíc, když mě tak jemně pohladil, projely mnou zimomravky. Zatřásla jsem se. Možná z toho fakt jemného dotyku, možná vrušením. Automaticky mi na to místo vystřelila ruka a toho samého místa jsem se dotkla. Na chvíli jsem úplně oněměla.
,,Um já.." samozřejmě jsem byla červená. Nevydržela jsem to a musela jsem si sednout na lavičku. Tímhle stylem bych se rozpustila. Povzdychla jsem si.
,,Fajn, vyhrál jsi. Momentálně ti to vrátit nedokážu." přiznala jsem, ale opravdu jsem si porážku přiznat nechtěla. ,,Však já ti to zase jednou vrátím." pousmála jsem se na něj.

,,Nic jiného mi teď nezvývá, než si to přiznat." pokrčila jsem rameny, pořád ale s úsměvem.
,,A zvydavý buď, protože ti to vrátím...Když to budeš nejméně čekat." vyplázla jsem na něj jazyk. Zbyteček krve jsem použila ke Kuchiyose. Vyvolala jsem malou Kitsune a poslala ji za Faitem. Měla jsem pocit, že to mám udělat. Pak jsem si v ruce vytvořila kostičku ledu, se kterou jsem si jezdila po prokousnutém rtu. Led začal tak příjemně tát a voda mi téci po bradě, krku i dekoltu. Chladila jsem se a bylo to příjemné.

,,Nejsem jako jiné. Já jsem originál." pousmála jsem se, ale s ledem jsem si hrála dál. Kostička ztrácela tvar i velikost poměrně rychle. No a já jsem cítila, že mi ret alespon od kousnutí nenatéká. Navíc jsem si všimla ještě něčeho. Meizu mě po celou dobu upřeně sledoval. Byla jsem si toho vědoma. Nybyla jsem si ale jistá, zda sledoval přímo rty, nebo kam přesně kapičky vody zajíždí. Ty se dostávaly až do výstřihu, čemž mě na odhalené kůži chladily. Ještě chvíli jsem pokračovala, načež jsem to nevydržela a musela se usmát. Natáhla jsem se, přiblížila jsem se k jeho obličeji a do úst nebo alespoň mezi jeho rty jsem mu vložila zbytek ledu.
,,To aby ses trochu schladil." vyplázla jsem na něj jazyk. Měla jsem totiž na mysli jeho červené tváře. Postavila jsem se a protáhla se jako kočka.
,,Měli bychom se vydat do kanceláře. Brzy bude sraz." podívala jsem se smrem k budově Kage.

,,Nikdo ti nemá za zlé, že ses nechal usnést." usmála jsem se, vlastně mě to těšilo. Potom jsem se zasmála ještě víc, když mi dal najevo, jak moc se mu na sraz nechtělo.
,,Je to moje povinnost. Stačí, když si tam svou chvilku odsedíš a to je vše." pousmála jsem se a vyrazila na cestu. (Přesun)

Líným krokem jsme došli na tržiště. Rozhlížel jsem se po stáncích, ale na oko jsem mluvil s Totsukim "Nooo, povídejte Totsuki-san. Co to je za misi?" usmál jsem se na něj s velkým úsměvem a nenápadně jsem štípl dvě jablka a schoval jsem si je k flašce. Přece jen peníze nebyly a zoufalá situace, zoufalé řešení. Nenápadně jsem se na Totsukiho usmál "Pššš,.." vytáhl jsem jedno jablko a s chutí se do něj zakousl,..

Dorazili jsme na tržiště. Jen tak jsme se procházeli. Chvíli jsem se díval na meče všude kolem. Přemýšlel jsem že bych si koupil nový. Co to dělám, teď musím myslet na misi. Probudil jsem se ze snění o novém meči a otočil se na Akia.
Všiml jsem si jak ukradl nějaké dvě jablka. Zakroutil jsem nad ním hlavou, ale nic jsem k tomu neříkal.
Odkašlal jsem si a začal s výkladem o naší misi. "Mizukage mě pověřila abych šel do Takigakure, kde budu mít za úkol zjistit nějaké informace o Nanabim a jeho někdejší jinchuuriki Fuu. A ty půjdeš jako můj doprovod." řekl jsem a podíval se na něj. Vím že to není nic moc, ale alespoň něco. "Jo a ještě něco k tomu týmu. Se mnou v týmu asi nebudeš. Mizukage už ti našla někoho jiného." dodal jsem ještě a trochu se protáhl. Poslední noc jsem nepohodlně spal a boleli mě skoro všechny části těla.

Koukl jsem na něj trochu zamyšleně,.. "Takže diplomatická mise?" usmál jsem se, ale čekal jsem že to bude něco těžšího. Přece jen všude možně jsou útoky Bijuu na vesnice, srazy a porady. Vím že se děje něco špatnýho, ale radši jsem mlčel.
"Se Sorou se tam dostaneme rychle a nepozorovaně" zamyslel jsem se nad Sorou, hmm. Dlouho jsem jí neviděl. Odhodil jsem ohryzek od jablka a znova koukl na Totsukiho
"Jdeme rovnou?" zastavil jsem se na rozcestí, před námi byla cesta k bráně a napravo byla cesta k jezeru.

Chvíli jsem se díval na obě strany rozcestí a pak jsem popošel k cestě k bráně. "Já bych šel rovnou." řekl jsem svůj názor.
Otočil jsem se na něj. "Kdo je Sora?" zeptal jsem se. Nikoho takového jsem neznal. Hlavou se mi přemítali různí nápady Třeba to je nějaká jeho holka. Trochu jsem se uchychtl.

Trochu jsem přemýšlel nad tím jak rozfofruju odměnu z mise, ale to bych asi předbíhal. V duchu jsem se zlověstně zasmál. Vyšel jsem směrem k bráně rychlým krokem. "Sora se vám bude líbit Totsuki-san" ušklíbl jsem se pobízel ho rukou ať jde trochu rychleji.

/přesun

Moje přesvědčení že je to jeho dívka bylo čím dál pravděpodobnější. No nechám se překvapit. Následoval jsem ho.
/Přesun

Přemýšlel jsem kde bych mohl najít svého senseie, ani nevím jak vypadá. V tu chvíli se moje břicho začalo ozývat a začal jsem mít docela velkej hlad. Zrovna jsem z mise dostal nějákej ten peníz a tak jsem se rozhodl že než se vydám hledat svého senseie. Tak se najím a trochu si odpočinu. Skočil jsem k prvnímu stánku kde prodávali dango a koupil jsem rovnou tři nejdražší kusy. Přece jen peníze mám a Totsuki mi dluží panáka. V duchu jsem se usmál a s radostí se vydal si to sníst na nějáký pěkný místo

/přesun