Tržnice Kirigakure

First topic message reminder :


Zde najdete obchody, bary, restaurace a téměř vše, na co si jen vzpomenete ^^

Moje robotí kroky mě zavedly až doprostřed tržnice.
"He?"
Zamrkala jsem překvapeně a rozhlížela se kam jsem se to dostala.
Stratila jsem se..
S povzdechnutím jsem sklonila hlavu a promnula si zátylek. Netušila jsem kde přesně jsem a kam mám vlastně jít. A už jsem ani nevěděla odkud jsem to přišla. Naštvaně jsem mlaskla a prodrala se davem lidí do nějaké odlehlé uličky.
Aspoň tu nikdo není..
Strčila jsem ruce do kapes a šla tou tichou uličkou dál.

Šla jsem dál a zahlédla nějakou osobu, která se opírala o zeď.
Díky bohu..
Přišla jsem blíž a prohlídla si nějakého chlápka.
"Eh..zdravím, nevíte kudy k budově Mizukage?"
Ne že bych tam potřebovala ale odtamtud bych se mohla dostat někam lépe.
Jenže ten chlápek mlčel a divně čučel.
"Ne? Dobře.. to nevadí..tak já zase půjdu."
Zrychlila jsem krok a radši se neotáčela.
Ať nejde za mnou, ať nejde za mnou!
Byla jsem tam vystresovaná, že jsem zapomněla na to, že bych úplně toho chlápka přeprala.
Zastavila jsem se před zdí a šokovaně pootevřela pusu.
SLEPÁ ULIČKA?!
Nešťastně jsem přejela rukou po zdi a zvedla hlavu k nebi.
Baka
Najednou jsem měla pocit, že za mnou fakt jde! Přejel mi mráz po zádech a zhluboka jsem se nadechla. Otočila jsem se se skloněnou hlavou a rychlým krokem šla zase zpátky. Moje předtucha se splnila vážně za mnou někdo šel a do té osoby jsem teď narazila. Leknutím jsem nevydala ani hlásku a místo toho mi vzplála pravá ruka a oheň se zformoval do meče. Mě pronásledovat žádný úchyl teda nebude a co z toho jestli budu mít nějaké problémy, že jsem usmažila jednoho pobudu v Kiri.

Naštěstí ten chlapík byl pohotový a rychle utíkal.
Hlasitě jsem si vydechla a oheň zmizel.
Fuuj..to bylo těsný.
Normálně bych ho fakt asi usmažila, rozpačitě jsem si prohrábla vlasy a byla ráda, že to nikdo neviděl...omyl.
Cukla jsme sebou když na mě promluvil a zvedla k němu oči.
"He?"
Zírala jsem na něj jako na panenku marii.
"Viděl jsi to?.."
Neodpověděla jsem mu na jeho otázku a položila svou.

"Ah.."
Sklopila jsem oči a chvíli mlčela.
Přešlápla jsem na místě a pak se na něj zase koukla.
"Hmm"
Strčila jsem ruce do kapes a vydala se pryč z té slepé uličky.
Když jsem procházela kolem něj schválně jsem do něj drkla ramenem a zakřenila se.

"K tobě domů."
Koukla jsem se na něj a trochu se zakabonila.
Teď když jsem šla přímo vedle něj byl ten výškový rozdíl vidět.
"Čhe.."
Stoupla jsem si na špičky a nějakou dobu šla po špičkách než mě začaly bolet.
Protočila jsem oči a snažila se aspoň tvářit tak, že jsem já ta větší!

"Vypadáš divně."
Zasmála jsem se a mávla rukou, ať jde klidně normálně.
Já si na svou výšku zvykla ale taky pravda byla, že jsem asi nepotkala nikoho tak vysokého.
No jo, holt vedle něj budu vždycky hobit
To ale není féér.
Vyšla jsem spolu s ním z uličky a zastavila se, čekala jsem kudy půjde.

V tuto denní dobu byla tržnice nacpaná k prasknutí. Lidé zde prodávali i kupovali, staří známí zde probírali novinky posledních dní. Obchodníci využili těch několika slunečních paprsků a vynesli část zboží před krámky. Tak nelenil ani řezník, který vynesl ven několik klobásek, chutného uzeného a vyhlášené tlačenky. Lidé u jeho stánku přibývali, zaplňovali prostor ze všech stran a on se měl co ohánět. U boku se mu houpal pevně přivázaný, kožený měšec, do kterého jednou za čas sesypal ryo. Ulička byla úzká, domek za řezníkem celkem vysoký. Hirin mohla vidět dva ANBu, jednoho ve stínu, když přicházela, druhého sedícího na okenním parapetu naproti řeznictví.

Přišla jsem na tržnici a mířila jsem k řezníkovi "Kso!" pomyslela jsem sem si když jsem viděla jak je to úzká ulička a kolik tam je lidí.Šla jsem do prázdné uličky aby mě nikdo neviděl."Mizu bunshin no jutsu." zašeptla jsem a vytvořila jsem 7 vodních klonu.Jedno mu z nich jsem dala své věci kdyby můj plán nevyšel podle mích představ.Zbylý klony jsem vytvořila kruh a vysvětli jsem jím svůj propracovaný plán.
"Chápete  všichni? zeptala jsem se jich a všichni rozuměly.Každy klon i já jsem se za pomoci henge no jutsu přeměnily.Já jsem šla ke stánku koupila jsem si lahev saké a narychlo jsem sem jí vypila.A šla na akci.Jeden klon byl na budově,klečel a dával pokyny kdy kdo má co udělat.Další dva šly se mnou.Poslední dva klony čekali na pokyn od toho na střeše.Když už jsem byla blízko řezníka.Na střeše dal pokyn těm dvou.Oba Klony se začali s trkat "Ty jsi mi zahýbal s moji ženou,ty grázle" řekl jeden."Byla fat dobrá.Ä víš co ještě říkala?Že lepšího nikdy ještě neměla" řekl druhý klon a přitom se spál.Oba byli dost hlasití takže zajisté přitáhli pozornost.Když jsem už slyšela řvát prvního klona.Přišla jsem ke řezníkovi přitlačila jsem ho ke zdi "Miláčku můj" řekla jsem sem a začal jsem ho líbat přičemž jsem rozvázala jeho měšec. Bránil se když jsem ho líbala tak jeho odpor zeslábl..Když jsem měla měšec v ruce tak jsem ho předala klonovi,který kolem nás prošel.Mlha více zhoustla a klon,který měl momentálně měšec narazil na druhého a začali rychle počítat ,když už to měli.Jeden z klonu co počítal.Prošel kolem nás a měšec upustil na zem k noze od řezníka.Jak jsem uslyšela cinknutí peněz.Podívala jsem se na řezníka "Gome,vy nejste můj miláček" řekla jsem,zamrkala.Mohl cítit trochu zápach alkoholu z mích úst.Než jsem něco řekla vyletěla ze řeznictví korpulentní dáma se sekáčkem,vzala jsem nohy na ramena a utíkala do uličky kde na mě čekali klonové jeden s mi my věcmy a druhý ,který mi řekl kolik měl v měšci.Klon který byl na střeše se rozplynul a ti dva se někam rozprchli a pak zmizeli.A já se vydala do kanceláře za Faitem.Kolik lidi mě vidělo to nevím jediné v co jsem doufala bylo že ti klony to spočítali správně

//přesun

Nechala jsi za sebou smějící se dav a pomateného řezníka, který hned dostal facku od své ženušky. Úkol jsi ale splnila.

Po krátké chůzi po slepu jsem si na to tempo něják zvykl a otevřel jsem oči. Rozhlédl jsem se a hledal jsem můj oblíbený stánek s onigiri. Když jsem ho spatřil, rychle jsem k němu přiběhl a sedl si na lavici, která patřila k tomu stánku. Posedávali tam civilisté a tak jsem si sedl na druhý konec lavice a s úsměvem jsem na slečnu co onigiri prodává ukázal že chci 2x víc než obvykle. Když už se nemůžu opít tak se aspoň přežeru. Na tváři se mi objevil blažený úsměv a pak jsem se zase soustředil na hlídání Killunii se zavřenýma očima. Z mého chvilkového výpadu mě probudila mladá slečna s přívětivým úsměvem a položila přede mně moje onigiri. Popadl jsem do každé ruky jednu sladkou a začal se ládovat. Stále jsem se soustředil, ale kdyby mě někdo teďka chtěl zabít. Asi bych si ho nevšiml.

Mířila jsem si to k budově Mizukage a mezitím jsem si prohlížela stánky se zbožím a dívala jsem se jestli mě něco zalíbí.Když tu jsem zahlédla známou osobu.Přisedla jsem si k němu,viděla jsem se jak do sebe to jídlo láduje jako by se bál,že mu ho někdo sní."Ahoj,nechtěl by si trochu zpomalit?Jinak se udusíš"pousmála jsem si a objednala si to co on.

Chvíli jsem jen tak posedával a ládoval se svými onigiri. Kolem prošli desítky lidí a v mojí hlavě nebylo nic, než jen černé obrazy chakry dívky, kterou jsem si vzal pod záštitu. Byl jsem hodně zamyšlený a docela mě znepokojovalo že se motá kolem Mizukage, přece jen ještě toho moc nevím,..
Když najednou mě z mé hluboké koncentrace probudila Hirin. Její přítomnost mě docela překvapila, dlouho jsem jí neviděl a byl jsem trošku mimo. Možná si toho všimla. Ale na její úsměv jsem reagoval nepatrným úsměvem a rychle jsem polknul sousto, abych mohl promluvit.
"Ohayou Hirin-senpai!" konečně se mi podařilo dojíst jednu porci a s hezkým úsměvem jsem jí pozdravil. Přisunul jsem k sobě tácek se sladkými onigiri jako dezert.
"Dlouho jsem tě neviděl, co tady děláš?" než jsem dořekl tak jsem se pustil do další rýžové koule a mluvil jsem tak trochu s plnou pusou, ale když mám starosti a obavy tak jím a to hodně.

"No to víš mě se všichni vyhýbají,já procházím,jdu za Faitem-sama" otočila jsem se k něho a šťouchla jsem ho do břicha."Vypadá že od posledně jsi trošičku přibral na vaze" usmála jsem a začala jsem jíst."Jak se ti vůbec daří?" zeptala jsem se ho.

Faito? Hmm,... Momentálně je to moje noční můra, trochu mi hlavou probleskla myšlenka na jeho spalující pohled a spolknul jsem přitom celé sousto naráz. Trochu mě zase začala pronásledovat myšlenka na Killunii, ale teď jsem nemohl uspokojit svojí zvědavost. Né dokud nejsem sám.
"Faito říkáš?" provokativně jsem se na Hirin ušklíbl a v mých očích se objevila spalující jiskra. Zadarmo bych za ním už asi nešel,..
"Né,né,.. to jsou svaly" můj úsměv se o něco rozšířil, ale moje plamená technika byla dost daleko a na vteřinku jsem ztratil kontrolu. Na tváři se mi objevilo o vrásku navíc a úsměv se změnil v lehký sykot.
"No víš, teď to není nic moc." polknul jsem poslední sousto a vysypal všechny peníze z peněženky na stůl vedle mě. Byl jsem bez peněz, už jsem měl jen tajně schovaných pár ryo. A navíc jsem musel pořád myslet na cizinku, kterou musím hlídat. Ale detaily jsem si radši nechal pro sebe.

"Ano,za Faitem,co pak něco ti udělal?"ušklíbla jsem se "říkáš že to jsou svaly,jo? usmála jsem se na něho ale ne mým typickým úsměvem spíš takovým,že bych mu chtěla něco udělat. "Ráda bych ty tvé "svaly" vyzkoušela ale obavám se ,že by to jídlo vyšlo jíním koncem než by mělo" dojedla jsem a zaplatila jsem za jídlo."A proč tak špatně,doufám že to není mnou" řekla jsem sem,otočila se na něho a pousmála jsem se.

Koukl jsem na Hirin a chvíli jí sledoval, když v tom se vedle nás objevila slečna co zde obsluhuje. Pomalu se přede mně nadchla že jí bylo vidět téměř všechno a položila přede mě panáčka saké jako pozornost. Je pravda že mojí pozornost opravdu zaujala a rychle jsem do sebe toho panáka kopl a když odcházela tak jsem po slečně pokukoval. Je pravda že jsem nebyl zrovna nenápadný, ale na chvíli jako kdybych na všechno kolem zapomněl.
Znovu jsem koukl na Hirin a původně jsem chtěl její popichování přehlížet, ale něják jsem musel zakecat tuhle situaci. 
"No někdy si spolu můžeme zase zatrénovat" ušklíbl jsem se celkem sebejistě. Ve skutečnosti to byl jen tah jak zamaskovat to, že nechci moc mluvit o sobě a možná i trochu to, že jsem slintal nad slečnou co zde obsluhuje.

"Bože typický chlap" pomyslela jsem si pak jsem se ušklíbla "Jestli pak máš věk na alkohol?" zeptala jsem se ho zvídavě,určitě nemá."Proč ne určitě jsi hodně trénoval" Postavila jsem se a protáhla jsem se."Co už máš svého mistra a tým?"zase jsem se ho zeptala,dneska jsem docela zvědavá.

Při její poznámce nad tréninkem jsem se trochu ušklíbl. Od posledně jsem se o něco zlepšil, něco na tom bude. A stále se snažím zlepšovat. Ale pochybuji ale že ona jen pobíhá po barech. Kdyby to byla pravda, určitě bych jí vídal častěji.
Když se mě ptala na senseie, trochu jsem se zarazil. Přece jen on není jen tak nějáký Jounin, je to Oinin. Asi si budu muset dávat víc bacha co o něm říkám.
"Ano mám tým, dokonce všichni umíme Youton. Ale stále se učím spíš sám" vyplázl jsem na Hirin jazyk po kterém mi skápla kapka lávy a udělala v prodlouhlém stole s masivní konstrukcí slušnou dírku. Prohlédl jsem si svůj výtvor na desce stolu a viděl jsem v něm Hirininy špičky nohou. Na tváři se mi objevil šibalský úsměv a znovu jsem zvědavě pohlédl na Hirin.
"Takže ty už máš taky studentíky co? jací jsou?" tentokrát jsem se chtěl na něco zeptat i já. Přece jen mi zatím moc příležitostí nedala

"hm,to je zajímavé" a taky pro mě bylo,skoro klanový tým.Podívala jsem se co udělal."Vskutku zajímavé" odvětila jsem mu na tu jeho frajeřinku,taky bych něco udělala ale zničit tak krasný stůl se mi doopravdy nechtělo.Jeho otázka na mé studenty mě zarazila."Já žádné studenty nemám aspon o nich nevím" řekla jsem pochmurně a vzpomněla jsem si na Shina."Jak se mu asi daří a kde je?" problesklo mi hlavou."Ale stále si mi neodpověděl na mojí otázku o tom jestli máš věk na pití alkoholu."