Tržnice Kirigakure

First topic message reminder :


Zde najdete obchody, bary, restaurace a téměř vše, na co si jen vzpomenete ^^

Bylo možná trochu zvláštní že jsem si neobjednal vodu také. Na rozdíl od drtivé většiny našeho klanu jsem dokázal vydržet bez vody mnohem déle. Bylo to v dětství kde byla absence vody tak velká že jsem se přizpůsobil a zvykl jsem si. To je také důvod proč nenosím všude sebou láhev s pitím. Trénuji se samotným Mizukagem. Jídlo je už hotové a vezmu si jednu porci Trénuji proto abych se jednou stal legendárním šermířem naší vesnice. Nebyl to zrovna nejmenší cíl ale já si za ním šel. Trénoval jsem a doufám že jednou se tohohle snů dočkám. Zakousnu se do masa a ještě s plnou pusou se zeptám. Jakou práci tady děláš ty.

Vzala jsem si druhou porci a zamířila k dřevěným stolů s lavičkami. Sedla jsem si a ještě upila z kelímku. Po tom ródeu v baru to byl fakt boží pocit. "Oh takže s Mizukagem." Prohodila jsem nezaujatě a pustila se do jídla. Mizukage sem, Mizukage tam. Šermíř hm? Zvedla jsem k němu na chvilku pohled. I když tady budeme mít legendární šermíře nikdy dohromady nepředčí opravdové legendární šermíře, kteří tady byli. Když se zeptal co dělám já dala jsem si pramínek vlasů za ucho a pokrčila rameny. "Vlastně nic. Sobecky se věnují vlastním věcem. Kdybych dostala tým tak to budou chudáci." Ušklíbla jsem se a pokračovala v jídle. Bylo to vážně celkem dobrý. Nevěděla jsem jestli nemám tým protože Mizukage ví, že by to byl špatný nápad a nebo je to tím, že jsem se mu vyhýbala aby mi žádný dát nemohl. Budu doufat v první variantu.

Posadím se naproti Yumi na dřevěnou židli. Přeci nebudu u jídla stát když si můžu sednout. Při svém vyprávění jsem si všiml nezaujatého pohledu při zmínění Mizukageho. Nedivím se protože ani já Kashikeho jako vůdce neuznávám. Přesto že ho neuzvávám tak jsem v jeho službě jako osobní ochranka. Tuto pozici jsem si nevybral sám a byla mi vlastně tak nějak předhozena Takže si vlastně vlk samotář. Nikdo neměl moc šancí se dostat na úroveň původních legendárních šermířu. Byl jsem ale nevlastní vnuk samotného šermíře Mangetsuho. Takže pokud se někdo má přiblížit k původním šermířům tak to budu já. I když geny neznamenají v tuto dobu vlastně nic. Lepší mít v teamu chudáky, než sloužit nějakému tupcovi. Moje neúcta byla zřejmá ale nedával jsem jí najevo před naším vůdcem. Znovu se zakousnu do kusu pořádného hovězího masa.

"Tak nějak." Přikývla jsem a napila se. Bylo lepší si jít svou cestou a nikde se nezavazovat. V dnešním světě se bodaly kudly do zad na počkání. "A proto tupcům nesloužím." Zazubila jsem se a pokrčila rameny. Já jsem neuznávala vlastně téměř nikoho. A koho jo tak byl mrtví. "Legendy minulosti za něco stály...ale to co je tu dnes je k smíchu." Dodala jsem a odsunula prázdný talíř. Vzala jsem si peněženku...bylo to jako s ledničkou. Člověk ví, že tam nic není a i přesto se do ní koukne s nadějí, že se to tam třeba někdo doplnil. S povzdechnutím jsem zjistila, že je OPRAVDU prázdná. Asi budu muset navštívit sponzora. Nespokojeně jsem nakrčila nosík a všimla si papírku. Normálně by mě to nějak nepřekvapilo...moje peněženka sloužila taky jako odpadkový koš ale byla jsem si jistá, že jsem včera udělala totální čistku. Po tom co jsem si přečetla sem nadzvedla obočí a koukla se na hodinky. Zajímavé.. Hodila jsem peněženku na stůl a podepřela si rukou hlavu. "Takže ty jsi teď žák Mizukageho." Zopakovala jsem znova nahlas informaci. "Nevím jestli se hodí gratulace nebo upřímná soustrast." Zamyšleně jsem přimhouřila oči a sledovala ho.

Začnu se houpat na dřevěné židli. Přitom poslouchám každé slovo které mi vypráví. Dneska důvěra byla spíš rychlou jízdenkou do pekla než něco jiného. Já ale na výběr jestli budu sloužit neměl. Legendy minulosti jsou zajímavé ale všechno může být přehnané. Na lidi se ale zapomíná po smrti, ať jsou to cizinci, občané, podřadní shinobi, kagové vesnic nebo snad nebezpeční nukeninové. Když někdo zemře tak po určitém čase se na něho zapomene. Za desítky let až nebudeme žít, nikoho nebude zajímat kdo byl Namashi, Yumi nebo kdokoliv na světe. Pokud ale za svoje služby získám to co požaduji, tak budu klidně sloužit hromadě tupcům. Zakousnu se do poslední kousku masa který mi na talíři zbyl. Talíř odsunu a vytáhnu peněženku která šustí hromadou peněz. Pravda je taková že jsem si nedávno nechal rozměnit papírovky na mince. Sice je peněženka těžší ale na některé to dělá dojem. Mladý idiot těší mě!!. Pozval jsem tě, tak to také zaplatím. Otevřu peněženku a do rukou kuchařovi vysypu desítky mincí. Možná to bral jako špatný vtip ale já si rád utahuji s cizích lidí.

"Vždycky máš na výběr. Ale chápu...kdo by řekl, že nechce do jeho týmu hm?" Hrála jsem si s poloprázdným kelímkem. Po tom co pronesl, že by sloužil hromadě blbců kdyby za to dostal co chce jsem se pousmála. "Toho se drž.." Dopila jsem vodu a zkontrolovala čas. Hmh Protáhla jsem se a sledovala jak hází drobné kuchařovi do ruky. Pobaveně jsem sledovala kuchařův výraz a užívala si jeho rozhodování jestli to má brát jako provokaci nebo ne. "Každopádně ti teda děkuji za pozvání. Až budu zase bohatá tak to zvu já...snad se toho dožiješ." Strčila jsem prázdnou peněženku do kapsy a vyhoupla se na nohy. "Pokud mě omluvíš musím si jít něco zařídit." Pohodila jsem vlasy a zamířila pryč. "Měj se Namashi! Těšilo mě." Prohodila jsem a zamíchala se do davu lidí.

Zavřu peněženku a pobaveně se usmívám nad obličejem prodavače. Nakonec ale odejde a já vstanu od stolu. Nemusíš děkovat a příště zajdeme na něco dražšího. Ušklíbnu se a vydám se cestou na cvičiště.

Tak som si chodil, žral som nejaké tofu a kto vie čo. No nebolo to jediné jedlo. Tunajšia kuchyňa mi naozaj chutila. Ryby, sushi a podobné veci. Aj párok v rohlíku tu chutil inak. Dokona aj taká tá špajdla a no, vychutnával som si miestnu kuchyňu.. nič viac, nič menej.  Možno by som si vychutnával aj miestne slečny no tak nejak, som nemal jaké. Mohol by som navštíviť Hirin, tá by si to so mnou pravdepodobne rozdala rada.. alebo Kashikeho, ten asi tiež, aj keď v trocha inom zmysle. Ruku som mal stále položenú na rukoväti katany a druhou som stále a stále dlabal a dlabal a dlabal.. aby som sa náhodou nepoehmgrcal. No proste fck it!

Netrvalo však dlho a moju pozíciu som znova opustil. Niečo mi hovorilo, že sa tu za chvíľku rozprúdi celkom zaujímavá show. Zmizol som v jedným postranných uličiek všetkým mojim prípadným následovateľom. Ako vzhľadom, tak aj chakrou.
(presun)

Bylo příjemné procházet se po tržnici a vdechovat tu vůni čerstvého jídla, ovoce a zeleniny. Zvykla jsem si chodit sem a moc mě to bavilo. Uvažovala jsem, co by se hodilo na dnešní večeři. Radši jsem ani nemyslela na to, jestli Kashike ví, že máme dnes tříleté výročí. Určitě na to zapomněl při všech těch povinnostech. Nakoupila jsem zeleninu, ovoce, nějaké ryby a nezapomněla jsem na luštěniny. Ještě jsem uvažovala, zda-li by nebylo od věci koupit třeba květiny, ale pak jsem si říkala, že na zahradě v sídle je jich dost, nemusím utrácet. Ještě jsem se stavila na skok k blízké švadleně, které jsem občas vypomáhala a stala se mou velmi dobrou přítelkyní. Pak už bylo na čase jít domů a věnovat se večeři.

(přesun)