Cvičiště 1

pro **Assasin Senju** Sat Jul 13, 2013 7:21 pm

First topic message reminder :

Cvičiště 1 - Stránka 9 Maruska%20-%20%20Louka

pro **Rokuro** Sun Dec 21, 2014 11:22 pm

Pozeral som sa na ich súboj, keď v tom ten jounin vytvoril nejakú fuutonovú techniku, a tak som sa chytil stromu, vlastnostiami chakry som sa na ňom lepšie pridržal a odskočil som od tej bojujúcej skupinky o niečo ďalej, predsa len, následovalo moje menšie precvičenie sharinganu. Šiel som o niečo hlbšie do lesa na cvičisku, kde boli rozmiestnené rôzne terče na stromoch. Ideálne miesto na tréning v hode s kunaiom a zároveň tréning sharinganu. Postavil som sa medzi viac terčov. Aktivoval som si sharingan. Moje svaly sa jemne napli, myseľ sa upokojila a potom následoval plynulý odraz do vzduchu. Sharingan zaznamenal všetky ciele a ja teraz pomocou svojích rúk som začal hádzať po každom terči v okolí, pri čom som sa vo vzduchu mierne otáčal okolo svojej osi. Tráfal som jeden terč za druhým. Na koniec som znova dopadol na nohy, jemne na špičky bez akého koľvek hlasitého zvuku. Narovnal som sa a zhodnotil som svoj výkon, celkom slušné, no nebol som spokojný 1 z 8 terčov som netrafil do stredu. Možno to bolo moc sebakritické, ale ja som bol vždy taký. Potom nasledovala tá nudnejšia časť, všetkých 8 kunaiov som pozbieral späť do kapsičky. Pomaly som sa vrácal na miesto, kde bojoval ten jounin s tými geninmi. Sharingan som mal naďalej zapnutý a keď som prišiel na to miesto. Vyskočil som si na strom a sadol si na konár, ako to robila väčšina ľudí. Sharinganom som si prezeral chakry všetkých prítomných, až do určitej chvíle, kde som sharingan znova deaktivoval. Nechcel som si zbytočne namáhať oči.

Cvičiště 1 - Stránka 9 ItachisKunaipracticeeditet-1

pro Hideaki Mon Dec 22, 2014 10:44 pm

"Nechce ma nechať vydýchnút" *Pomyslím si keď znova letím ale tento raz už sa zachytím stromu a to tak že do neho narazím, chrbátom zltmím dopad* "Chce ma odstrániť z boja" *To mi bolo už jasné, začnem nahmatávať v kapsičke* "No ták, otec, snád si mi niečo také zbalil" *No márne som hladal hák v kapsičke, nevedel som už ako Ďalej, stále si ma môže odhadzovať, rozhodnem sa mu zaútočiť na chrbát, takže skáčem po stromoch až sa dostanem k jeho chrbátu* "Chce to upútať jeho pozornosť a potom ho dostať, nesmiem sa nechať odhodiť, ale ako?!" *Zamyslím sa* "No ak sa dostanem k nemu a budem sa ho držať tak ma nemusí ohodiť, hej to je ono, kunaimi" *Z kapsičky vytiahnem lanko a pár kunaiov* "Tak si hák vyrobím sám" *Pospájam dva kunaie k sebe lankami, obmotám kunai okolo stromu čo bol k nám najbližšie aby keď ma odhodí aby som daleko neletel a len sa obtočil okolo stromu čím mu zasadím druhý úder, avšak kto vie či to bude fungovať, ostatné kunaie si rozmiestnim po tele tak aby keď budem odlietať aby som ho švihom aspoň porezal a dal šancu Sanii* "Idem na to" *Skočím dole a rozutekám sa k nemu, svoju chakru celú dobu tlmím aby si ma nevšimol, ruky nachystané tak aby som mu mohol zablokovať chakru a podať niekoľko úderov za sebou a na pravej nohe, prekvapenie* "Teraz ho musím dostať" *Zrychlím beh a už som skoro u neho*

pro **Azurashi Shiniko** Tue Dec 23, 2014 2:39 pm

Azurashi Shiniko

"Sania očividně potřebuje čas na oddech, dobrá, má ho mít, aspoň na chvíli" Řeknu si v hlavě a pomocí jednoduché pečetě vytvořím Kage Bunshin, která se rozběhne směrem k Sanie s kunaiem v ruce a chce jí odstranit z boje nadobro. Já se svou rychlosti a dobrým vnímáním pozoruji Hideho útoky. Dojdu si až ke své kataně zabodlé v zemi a když si Hide myslí, že má vyhráno, usměji se. Sice tlumí chakru, ale vzhledem k tomu, že vítr posekal v okolí skoro všechny překážky, zbylo pouze volné pole, takže se ho dalo lehce povšimnout. Líbil se mi jeho nápad s lankem, ale konec hraní. Byl jsem mistr v boji s katanou a když zaútočil svou rychlostí jsem ho jednoduše přeskočil, tak, že jsem se rukou chytl jeho hlavy a provedl přeskok přes něj. Pravou nohou jsem kopl do jeho nohy ohromnou silou a rychlostí, možná se mu něco mohlo zlomit, ale rozhodně jsem ho následně kopl ještě jednou, aby spadl na zem. Reakce Genina nemohli stačit na Jounina s mou rychlostí, prostě ani nemohl vědět co se děje. Následně jsem obě jeho ruce připíchl katanou k zemi. Čímž jsem mu omezil to, že by se zvedl, narušil jsem jeho tok chakry, takže Hide byl z boje. Jednalo se o Jouninský styl, který Genin prostě zablokovat nemohl.

pro Hideaki Wed Dec 24, 2014 8:54 pm

*Dopadnem na zem a vykašlem trocha krvi, zasmejem sa* "Mám ho kde som ho chcel" *Pomyslím si i keď mi zaútočil na nohu nezlomil mi ju, bol zvyknutý na rany a bolestivé útoky, sice som bol prišpendlený k zemi rukami ale stále som bol dostatočne ohybný, bolesť bola obrovská ale moja ľavá noha rýchla, švihom som uvolnil kunai ktorý som mal na nohe a letel na neho, toto nemohol čakať*

pro **Sania Senju** Thu Dec 25, 2014 3:27 pm

*Vie, že y si ruky malaa obviazať, aspoň zamedziť prísunu infekcie. Ale ako, keď sa tu na ňu rozbieha klon. Aspoň si myslí, že je to klon, keďže "ten druhý" dvíha katanu zabodnutú v zemi. "Myslím, že by Azur nezveril katany klonu, ktorý nie je tak ťažko zničiť, a po ktorého zániku by jeho vlastná zbraň padla do rúk nepriateľa.. už len z princípu." Tak sa zamýšľa, ale už reguluje chakru. V momente sa stavia na dve a s rozbehom sa otáča okolo stromu skladajúc ruky do pečatí. Baran, Had, Tiger. Teraz sa bojové "kvinteto Sanii" delí na dve časti. Trojica vychádza hore po strome, dvojica pokračuje v "obliehaní" stromu. Podľa vzoru strednej skladajú všetky ďlšie pečate- pes, kanec, baran. Všetky dievčatá teraz nadobúdajú podobu samotného Azura, všetky vytiahnú z brašne kunai, všetky pripravené na boj.*

pro **Azurashi Shiniko** Thu Dec 25, 2014 3:52 pm

Azurashi Shiniko

Hideaki hodně vsadil na překvapivý útok, ale pořád to byl obyčejný Genin, on nezabil tolik lidí co já, takže zkušenosti mi dali na to, nikdy nepolevovat, když jeho skrytý kunai vyletěl, lehce jsem udělal krok a uhnul. "Víš, Hideaki-kun, od začátku si neměl žádnou šanci, jednoduše zůstaň ležet, jakýkoliv pohyb způsobí ještě větší bolesti. Líbí se mi, že se nevzdáváš, ale teď je čas to ukončit nemyslíš?" Tohle byla poslední část mé zkoušky. Pokud Hideaki projde bylo nyní na jeho rozhodnutí, mohlo to znamenat jeho návrat na akademii, či smrt nebo také, že ho uznám jako svého žáka a stane se silným shinobim.

Kage Bunshin

Sania sázela hodně na svou chytrost. Zde bylo jasné, že je Senju, její tah se mi líbil, ale má zkouška se blížila ke konci. Bunshin uskočil, tak aby měl v dosahu všechny její klony, včetně jí. Rychle složil pečetě, na což Sania nemohla ani zareágovat, mé skládání pečetí je též na vysoké úrovni. "Fuuton: Shinkugyoku" Jednalo se o A-rank techniku, která udělala díru prakticky do všeho, čeho se tyto střely z větru jen dotkli. Takže všechny klony byli automaticky zrušeny, tvé opravdové tělo jsem však zasáhl pouze do nohy, což určitě způsobilo, že jsi byla zasažena. A-rank technice se Genin nemohl vyhnout. "Hideaki už prohrál, měla bys přestat i ty" Ano, tímto byla má zkouška u konce, co oba udělají bylo nyní na nic.

pro **Sania Senju** Thu Dec 25, 2014 9:02 pm

*Pocíti ostrú bolesť priamo do TOHO lýtka. Vyhŕknu jej slzy do očí, padne na kolená priamo na konári, na ktorom práve stojí, mimovoľne hlasno zasičí a zatne zuby od bolesti. Ostré bodnutie, snáď ešte silnejšie než v dobe, keď na tom istom mieste bola rana spravená prvý krát kunaiom. "prečo ráve tam?!?" Pomyslí si nahnevane a skklamane zároveň. Premelie sa jej pred očami ten bandita, ktorý ju zasiahol do lýtka kunaiom. Tá rana bola dosť hlboká a niekoľko dní sa jej nedostalo odborného ošetrenia. Neskôr, keď sem prišla, tak už jej to ošetrili, ale zrazu trebalo čeliť HIkarovi a pri ňom ranu znova pocítila, nie je si istá, či sa jej dokonca nepotrhali vnútorné stehy. A teraz, keď dostla znova priamy bodavý nával vetra, samozrejme aj s trieskami a špinnou do obnaženého lýtka, má dosť. Pokúsi sa postaviť. Márne. Pri prvom odlepení kolena postihnutej nohy naň okamžite znova padne. Nie je schopná sa postaviť. Bolesť jej zatemní hlavu dokonca natoľko, že si ani nevšimne hlasného puknutia pri odstráninení jej klonov z hry. "Kde je spravodlivosť, keď pohorím na takejto technike?" Pomyslí si znechutene. "Ja musím vymýšľať plán na tri kroky do predu a takýto zmrd si príde a zadrbe tu OP techniku..." Pomyslí si rozhorčene. Pretrie si tvrd oči rukávom od sĺz, a s nahnevaným pohľadom sleduje Azura. "Keby som bola jounin... nemal by šancu.. Vlastne, ani jounin by som nemusela byť.." pomyslí si stále trpko ale už trochu uvoľnenejšie. "Stačilo by mi pár dotonových techník. Jedna na obranu, jedna na útok.." pomyslí si. Je trochu znechutená tým, ako málo sa toho učia na akadémii a ako obmezený repertoár tam vlastne majú. Nemieni sa tým však už ďalej zožierať. Pomaly si začína odpúšťať tú prehru a vytvára sa v nej nový pocit. Odhodlanie. Akási túzba nabudúce podať lepší výkon a do ďalšieho súboja sa riadne zlepšiť. Tak ako nepočula puknutie pod návalom bolesti, tak isto aj akosi prepočula to, čo Azu bľabotal, keďže okrem ného aj stoojí dosť ďaleko od nej. Preto ho len sleduje pohľadom. "Je toto koniec?"*

pro Hideaki Thu Dec 25, 2014 10:17 pm

*Nahnevano pozerám na Azura, pokusím sa dlaňami výjsť po katane ale neúspešne, bolesť už vnímam a je príliš silná, zakričím od bolesti a pozriem na Saniu ktorá tiež prehrala, potom svôj zrak uprem na nebo* "Toto je porážka, začínam ho nenávidieť ale aj uznávať, jedného dňa ho porazím" *Pomyslím si a pozriem sa na Azurashiho* Prehral...som...ale...ja...sa...pomstím *Dopoviem a vykašlem krv*

pro **Azurashi Shiniko** Fri Dec 26, 2014 9:33 pm

Azurashi Shiniko

"Budeš-li se hnát pouze za pomstou, zemřeš Hideaki-kun. Ale jednoho dne budu čekat, než mě porazíš, do té doby budu nadále tvým senseiem. Z této prohry si doufám vezmeš to, že se nikdy nevzdáš." Následně se lehce pousměji a vytáhnu z něj katanu. Poté mu pomůžu posadit a zadívám se na oblohu.

Kage Bunshin

Pomalu přistoupí k Sanie a chytne jí do náruče. "Nehýbej se nebo ti ta noha klidně upadne. A silná kunoichi jako ty, by neměla projevovat city, tak nebreč, prcku." Tohle povím trochu bezcitně, ale následně jí položím vedle Hideakiho.

Azurashi Shiniko

Když můj Kage Bunshin donese Saniu až k nám, zruším ho. Následně se usměji, což úsměv na mě ještě vidět nemohli. "Prošli jste, jaké jsou v tom nevýhody? Teď znáte fyzickou bolest, předem se omlouvám, ale důvod, proč vy dva budete tak silní bude ten, že až zabodnete čepel do nepřítelova srdce, vzpomenete si na to, jak krutým tréninkem jste si prošli. Nebudu jako Hikaru, poteče z vás krev, kolikrát mě budete chtít zabít, ale upřímně? Děti jako vy mě nikdy neporazíte." Vypláznu na vás jazyk a zasměji se. "Vaší výhodou je tedy to, že budete opravdu silní. Když budete chtít radu, stačí říct, či si pro ní přijít. Ale nemám ani dům v Konoze, žiju na volné noze. První zkouškou jste prošli. Dávám vám týden, aby jste se naučili techniky co vám nyní řeknu. Sani-chan po tobě chci elementární techniku, pokud vím tak Dotonovou. Nevadí jestli to bude D-rank, ale Hideaki, po tobě chci zase Taijutsu a rád bych, aby ses uměl i bránit, když tě bude Sani-chan podporovat Ninjutsu. Bohužel nejsem specialista na Genjutsu, ale ba naopak též na Ninjutsu a taky, no to je zatím jedno. Tak tedy, otázky?"

pro **Sania Senju** Fri Dec 26, 2014 10:23 pm

*Počuje tiché kroky, ktoré zvestujú blíženie sa klonu. Mimovoľne jej stiahne žalúdok? "Je toto koniec? Nadobro?" Cíti však mäkkú náruč, nie tvrdé zovretie. Počuje, čo klon hovorí a kdesi tam je schovaná pochvala. "Silná kunoichi?" Priam sa trochu zahanbí, čo sa jej na tvári odrazí aj slabou červeňou na lícach. Naozaj by nemala plakať.. Cíti sa potupene, keď tu takto so spálenými dlaňami a zakrvavenými nohami a stále páliacim lýtkom sedí na zemi pred Azurashim a pohľadom namiereným dohora mi hľadí do tváre, oči sú ešte vlhké, ale už neplače. "Dotonovú techniku?" trochu sa uškrnie. Netreba jej to dvakrát hovoriť. A nemá v pláne sa naučiť len jednu. Ideálne by boli 3. Jedna bežná a tri elementárne. Cíti sa odhodlane. Nevie, či to dá, ale je rozhodnutá sa o to pokúsiť a dať do toho všetko. O týždeň musí byť oveľa lepšia. A stále sa zlepšovať. Otvorí ústa do prvej vety smerovanej k Azurovi. Vie vôbec, ako znie jej hlas? Veľa toho totiž od začiatku boja nenahovoila.* Nemám žiadne.. *zatiahne prívetivo a sklopí pohľad k zemi. "Čo teraz spravím?" a v duchu si preberá plán, do ktorého sa snaží za týždeň skĺbiť ošetrenie, učenie techník, štúdium anatomie a kompletizáciu vecí ohľadom ubytovanie v Konohe.*

pro Hideaki Sat Dec 27, 2014 2:09 am

*Vypočujem si čo poviem a po vykričaní sa z bolesti sa cítim lepšie, pozerám sa na Azurashiho* "Jedného dňa ho zadupem do zemi" *Zasmejem sa a vypočujem si jeho reč* "Taijutsu, ako to sakra myslí?!"
Prepáčte Sensei ale ako myslíte naučit sa Taijutsu, myslíte techniky či len útoky a obranu?! *Vážne som nechápal ako to myslel či už to bolo únavou alebo len nejasným výkladom, tak či onak som na neho pozeral ako puk*

pro **Azurashi Shiniko** Sat Dec 27, 2014 12:58 pm

Azurashi Shiniko

Byl jsem rád, že Sania vše pochopila, ale to se nedalo říct o Hideakim. "Víš, v tomto týmu máš uživatelku Dotonu, tedy budoucí a uživatele Fuutonu na úrovni S-rank. Když se k Sanie někdo dostane na blízko, budeš jí muset chránit. Taijutsu spočívá v útocích na blízko, ale díky tvému Byakuganu bys měl být schopen vidět kolem sebe, krom slepého bodu." Možná se Hideaki mohl divit, jak to všechno vím, ale jako Jounin jsem hodně četl a studoval všechny klany. "Hyuuga dokáže mít skvělý útok i obranu, nevím co nechápeš nad pojmem Taijutsu, ale jednoduše, udeříš a nenecháš se zranit celým tělem, prozatím zde máš na útok mě a Saniu, zkus se zaměřit na to, jak prokoukneš nepřítele a jak mu dáš smrtící ránu, nauč se 2-3 užitečné techniku využívající tělo, tudíž Taijutsu. Ještě něco?"

pro **Rokuro** Sat Dec 27, 2014 4:01 pm

Sledoval som ako tí dvaja sa snažili poraziť svojho senseia, obaja mali dosť odvahy na to, že bojovali proti vyššiemu ranku, ale nemali dostatok zručností. Ich sensei používal zbytočne neprimerané techniky na takých mladých shinobi, na druhú stranu, mne osobne sa tento spôsob tréningu pozdával, aspoň z nich niečo bude. Nikdy sa predsa nedosiahli skvelé výsledky bez bolesti. Na tvári sa mi objavil menší úsmev, zo stromu som zoskočil a na zemi som sa narovnal a natiahol. Klasicky som si pravou rukou prehrábol svoje vlasy, potom dal ľavú ruku do vrecka a pravú som nehal voľne vedľa tela. Pomalým krokom som sa vydal za Hokage-sama. Bolo na čase sa tam ukázať, nebol som tam strašne dlho. Na toto stretnutie som sa tešil. Hanu som nevidel už nejaký ten mesiac, naposledy vlastne po tej nehode s mojim sharinganom. Teraz bola moja Hokage... bolo to pre mňa niečo nové ani som nevedel ako sa stala Hokage a nevybrali nikoho z Konohy.. Bolo tu množstvo kandidátov. Vykročil som pravou nohou smerom preč z cvičiska.

Presun

pro **Sania Senju** Sat Dec 27, 2014 9:41 pm

*Už nejak extrémne nevníma to, čo Azurashi hovorí Hidemu. Le sleduje svoje lýttko, opatrne sa chytí za koleno a trochu narovná nohu, nie však až natoľko, aby sa otvorená rana dotkla zeme. Mimovoľne si stiahne čelenku s znakom konohy z hlavy, stihne jednou rukou okraaje rany k sebe, zatne zuby. Priveľmi ju to bolí, oči ju stípu, ale tentoraz je odhodlaná nevypustiť ani slzu. Aspoň dovtedy, kím sa bude dať. Takto si látkou provizórne, ale pevne obviaze ranu a zauzlí šatku na holeni. Ruky nu neskutočne pália, ale ak zo seba nechce trhať oblečenie, tak musia ostať odkryté. Noha má väčšiu prioritu. okonca si ani nevšimne, že akísi ninja zoskočil zo strom a vybral sa akímsi smerov. Neuvedomuje si, že je tak nevšímavá, neuvedomuje si, že oráve teraz, ak by sa Azurashi rozhodol predĺžiť ich skúšku, tak zreje ide jednou ranou k zemi. Jednoducho sa len chce dostať do nemocnice. Nechce prísť o nohu, ani nechce, aby ju doživotne bolela kvôli viacnásobne roztrhaným a zle zrasteným vnútorným stehom. Previazanú nohu pomaly posunie bokom a tou menej bolestivou sa snaží postaviť. Nejde to však len tak ľahko. Musí sa oboma rukami zaprieť do zeme, pričom jej vlasy padnú do tváre, keďže čeenka, ktorá ich fixovala momentálne absorbuje krv. POmaly sa stavia na dve, musí sa však chopiť HIdeho ramena, ktoé použije ako opierku keď sa jej zdá, že snáď stratí rovnováhu. neuvedomuje si, že mu tým možno spôsobí bolesť. predsa len, donedávna bol "prišpendlený" k zemi. "Nemocnica by nemala byť ďaleko. Nejak tam dôjdem.." Pomyslí si rzhodnutá tomu veriť, v hĺke duše sa však obáva, že možno nedôjde. Druhý krát sa to nemusí podariť. Zatne zuby a potrasením hlavy "odprace" väčšinu vlasov z tváre, naskytne sa jej pohľad na Azura. Až teraz sa jej naskytne ostrejší pohľad na jeho črty. Pripadá jej snáď ešte pladší ako predtým. Mohol by jej byť starším bratom. Jednou rukou, tok ktorou sa nemusela pridržať na moment Hideho si prehrabne vlasy, čím aj tie zvyšné stiahne z tváre dozadu a pomalým, krívajúcim krokom sa odoberie kamsi dočerta. Zrejme do nemocnice. (Presun)*

pro **Azurashi Shiniko** Fri Jan 02, 2015 3:50 pm

Azurashi Shiniko

Pomalu se zvednu, když už Sania odešla, mávnu na Hideho a zmizím. //přesun

pro **Rokuro** Fri Apr 24, 2015 4:00 pm

Tréning- Bakuhatsu
Moje ďalšie kroky zamierili na cvičisko. Plán bol jednoduchý, šlo práve o moje Susano´o. Moje Susano´o v neskoršej forme malo zbraň a zbroj, chýbala mu však obrana, presne preto som sa pokúšal o to, aby som mu k zbrani dodal štít. Toto však nebolo jednoduché trénovať so Susano´o a zároveň mať Mangekyou sharingan, ktorý postupne slabne a čoskoro oslepnete. Jednoducho tento tréning nebol tak jednoduchý. Popravde som nemohol tú techniku stále skúšať dookola ako pri ostatných, o to bol tento tréning náročnejší. Neostalo mi nič iné, než trénovať ovládanie chakry, keďže som si nebol taký istý, že dokážem vytvoriť niečo ako obrovský neprierazný štít z chakry Susano´o.
Došiel som teda na cvičisko, napravil som si oblečenie a sadol si do trávy do sedu, zatvoril som oči a začal sa sústrediť. Navonok vypadalo, že nič nerobím, ale trénoval som ovládanie chakry. Nebolo to najjednoduchšie. S tým sa mi spojil príbeh ako som sa prvykrát učil chodiť po vode. Nešlo to na prvykrát ani druhý a taktiež tretí, trvalo to pomerne dosť, môj brat to zvládol rýchlejšie, ale tým som sa nedal odradiť. Trénoval som aj počas noci, nič ma nevyrušilo. Nakoniec sa mi to predsa len podarilo.
Nevidel som teda dôvod prečo by sa mi to teraz nemalo podariť. Začal som sa pohrávať s chakrou vo mne presúval ju do rôzných končatín a podobne. Jednoducho som s ňou manipuloval, aby som sa pripravil na to, čo presne chystám.
Takto som strávil už niekoľko desiatok minút, keď som si myslel, že už to môže byť fajn. Vedel som, že na prevedenie budem mať maximálne jeden alebo dva pokusy, viac som si nemohol dovoliť hlavne kvôli svojím vlastným očiam.

Klasicky som aktivoval sharingan, chvíľku som sa sústredil a na to som aktivoval Mangekyou Sharingan, samozrejme sprevádzalo to aj krvácanie z očí, čo nebolo príjemné, hneď som aktivoval Susano´o, cítil som sa naozaj silne, na druhú stranu som cítil bolesť, bolo náročné pri tejto bolesti vytvoriť jutsu, ktoré som chystal spraviť, ale po niekoľkých sekundách som vyslovil šepotom "Bakuhatsu!" Tak ako som trénoval ovládanie chakry, to sa mi vyplatila, Susano´o pomaly v pravej ruke začal vytvarať štít, teda ja som ho vytváral, ale vytváral sa ten štít v ruke Susano´o, bolo to náročné trvalo to nejakú tu chvíľku, vytvoriť dostatočne veľký štít pre Susano´o. Nakoniec po tých náročných minútach sa mi to podarilo, môj Susano´o mal v ruke veľky štít, štít bol pevný, dostatoče veľký, aby zabránil nejakým väčším útokom. Malo to však svoju daň, telo ma začalo viac bolieť a tak isto aj oči, preto mi neostávalo nič iné, než zrušiť Susano´o. Utrel som si krv pod očami. Celkom ma aj týchto pár minút vyčerpalo, teda nečudoval som sa tomu, práve sa mi podarilo vytvoriť celkom užitočnú obrannú techniku, takže som sa sám pre seba pousmial. Ležal som v tráve na cvičisku vyčerpaný. Chvíľu trvalo, než som sa rozhodol sa postaviť, rukami som sa zaprel o zem a pomaly postavil. Potom som si pravou rukou prehrabol svoje dlhé havranie vlasy a voľne ju nechal vedľa tela. Na dnes som bol dosť unavený, rozhodol som sa teda, že si pôjdem odpočinúť. (presun)

pro **Hyuuga Mikomi** Mon May 04, 2015 4:44 pm

Po krátké procházce jsme se Soshi a já ocitli na cvičišti. Zastavila jsem své kroky, když jsem měla pocit, že máme kolem sebe dostatek místa.
"Pověz mi, co konkrétně by sis přál trénovat. Bohužel ti nemohu pomoci se vším, ale udělám co bude v mých silách."

pro **Soshi** Mon May 04, 2015 5:26 pm

Soshi

Došel jsem za Mikomi a postailse pár kroků od ní. Nad ejí otázkou jsem se musel pousmát. Každý moc dobře ví, že Hyuugové jsou nejlepší na taijutsu. A upřímně, kontaktní souboj byla má slabá stránka. I přesto jsem ale odpověděl jinak.
"Genjutsu..." řekl jsem. Než se stihla ohradit, že není na genjutsu vhodná a že bych měl vyhledat Uchihu, pokračoval jsem.
"...Jde o to, že máte doujutsu. Jedno z těch nejsilnějších. Stejně jako já..."
Zněl jsem úplně jinak. Byl jsem hrdý, přímý, el jsem přímo k věci a svá slova bych hájil do posledního dechu.
"Mé doujutsu je teprve na prvním stupni, takže není nijak výjimečné. Chtěl bych po Vás, abyste m pomohla probudit druhý stupeň. Pak budu schopný chytat do genjutsu i lidi s jiným doujutsu..."
Možná už o něčem takovém slyšela. Budu ale doufat, že znalost Uchihovských očních technik ji uchlácholí natolik, že pozbude podezření. Do genjutsu se přeci chytají lidé neustále...

pro **Hyuuga Mikomi** Mon May 04, 2015 5:46 pm

Pokývala jsem hlavou na znamení souhlasu. Nebylo to poprvé a zjevně ani naposledy, co jsem se angažovala v tréninku genjutsu, byť poněkud jiným stylem než by mnozí čekali. Sledovat tok chakry v těle chyceného, či sesilatele genjutsu je velmi užitečná schopnost, která může pomoci oběma. Tentokrát však budu v roli oběti já.
"Dobrá, začneme tedy zlehka. Na začátek se nechám přesvědčit co vlastně umíš. Genjutsu je dnes poměrně vzácné a tak nepochybuji o tom, že se také něčemu přiučím." pravila jsem s povzbudivým úsměvem.

Cvičiště 1 - Stránka 9 11

Byla jsem přesvědčená, že pokud se dostanu do problémů, genjutsu snadno zlomím. Mnoho geninů dělalo zbrklé chyby, které se na výsledné síle genjutsu nemile podepsaly. Doufala jsem, že Soshi mě nezklame.

pro **Soshi** Mon May 04, 2015 6:20 pm

Soshi

Hluboce jsem se uklonil na znamení díků a usmál jsem se na Byakugan. Naběhlá chakra kolem očí, bylo to...děsivě krásné.
Vhledem k Byakuganu si Mikomi mohla všimnout, že podobná mapa, jen "neviditelná" se tvoří také kolem mých očí, když jsem se začal soustředit.
Začal jsem klasicky splétat nitky z jejího chakrového systému, a pomalu jsem utvářel realitu. V jeden okamžik jsem se ale pohnul...

...složil jsem rychle pečetě a křikl jsem: "Katon: Hósenka no jutsu!"
Nadechl jsem se a z mých úst vyletěly plameny proti mé učitelce.

Jak asi zareaguje? Pokud je mé genjutsu přesvědčivé, uskočí. Pokud je chytrá, o čemž nepochybuji, zruší iluzi pomocí kai.
Nejhorší na tom bylo, že se mi její chakrový systém stále ztrácel, jako bych ji musel chytat stále znovu a znovu, jako bych chytal dým holýma rukama. Nebyl jsem si jistý, zda jsem ji do genjutsu chytitl.

pro **Hyuuga Mikomi** Mon May 04, 2015 6:31 pm

Nebylo nejmenších pochyb, že jsem se nacházela v genjutsu. Pokaždé je to jiné, avšak tentokrát jsem měla pocit, že jsem zažila něco trochu podobného. Kolem Soshiho očí začala proudit chakra. Jinak než je zvykem v našem klanu a bylo to odlišné i od toho, co jsem viděla v klanu Uchiha.

Přerušila jsem tok chakry a rychle jej obnovila. Na okamžik jsem tedy zůstala bez aktivovaného byakuganu. Spolu s obnovením chakrového toku si mohl Soshi jakožto majitel dojutsu povšimnout vrstvy chakry, která chránila mé tělo. Nikdy totiž nevíte, zda vám sesilatel genjutsu neprožene kunai skrz drahocenný tělesný orgán.

Oheň, který se řítil mým směrem se rozplynul. Avšak klidně to mohla být součást nového genjutsu. Kdo ví? Chakra v Soshiho očích proudila plynule. V okamžiku, kdy genjutsu opravdu sesílá nebyla patrná žádná zvýšená aktivita.

pro **Soshi** Mon May 04, 2015 7:13 pm

https://www.youtube.com/watch?v=v3ZkCLUFrys

Soshi

Držet v genjutsu někoho, kdo ovládá doujutsu, bylo skutečně vyčerpávající. Nehodlal jsem se ale vzdát. Ne teď, když jsem byl tak blízko. Tohle měl být důkaz mé cti, výsledek mého odhodlání. A byl jsem na něj sám. Jako vždy a jako a všechno.Ten, který mi mohl vše vysvětlit, který mne mohl všechno naučit, ani nevěděl, že existuji. A až se to dozví, bude nejspíš zuřit. Musím mu ukázat, že jsem hoden být jeho synem.
Zavřel jsem oči a trochu jsem si odpočal. Užil jsem si těch pár vteřin, kdy mi slzy chladily únavou zarudlé bělmo.
Počkal jsem, až Mikomi nahodí Byakugan. Snažil jsem se z předchozího genjutsu poučit. Snažil jsem se na to jít mnohem nenápadněji, pomaleji.
Jedno po druhém jsem splétal chakrová vlákna v hlavě své učitelky, a dělal na nich uzlíky, které už nešly tak dobře rozmotat. Krůček po krůčku jsem utápěl Mikomi v hlubinách mých iluzí. Nikdy jsem nešel dál, dokud jsem si nebyl stoprocentně jistý, že je uvnitř mého genjutsu.

A najednou jsem se začal usmívat. Úsměv přešel ve smích. Ve smích nepopsatelného štěstí, které se ze mě hrnulo ven. Díval jsem se na Mikomi, kterástále odhodlaně čekala na genjutsu a svým Byakuganem hledala ty nejmenší detaily, které by jí prozradily jinou realitu.
Nezmohl jsem se na slovo. Jen jsem zvedl ruku, třesoucí se únavou a štěstím, a ukázal za mou "soupeřku".
Pokud se Mikomi otočila, neviděla prosluněné stromy cvičitě. Dívala se na jedno z nejkrásnějších genjutsu, které jsem kdy stvořil...

genjutsu:

Prudce se ochladilo, na cvičiště dopadla noc, lehký vánek si pohrával s Mikomiinými vlasy a studil ji na rukou. Mohla cítit čirou vodu z jezera a květiny, které neznala, neboť pocházely z mé rodné vesnice. Lehké šumění stromů doprovázelo pestrobarevnou polární záři zdobící obzor.

Přistoupil jsem k ní a klidně jsem zašeptal:
"Nádhera, že? Být zde zavřená do konce života, nemyslet na války, na násilí, na nenávist. Být zde, v samém srdci klidu. Lidé netouží po ničem jiném, než najít své klidné místečko. A Vy ho teď máte, Mikomi-sama...navždy..."

Soustředil jsem se hlavně na to, aby se nemohla dostat ven. Doufal jsem, že to zkusí, ale také, že jsem chakrové nitky zamotal pevně. Nakonec se mi ale podlomila kolna. Štěstí vyprchalo a vystřídala jej únava. Genjutsu se rozplynulo a Mikomi opět pohltilo sluneční světlo. Já mezitím ležel na zádech, hruď se mi vzrušeně nadzvedávala, oči jsem měl zavřené a na tváři šťastný úsměv.
"Děkuji, Mikomi-sama. Díky Vám jsem skutečným synem svého otce..."

pro **Natsuki Uzumaki** Mon May 04, 2015 7:31 pm

Moje kroky ma zaviedli až na cvičisko, kde som si ako prvé všimla pomerne známeho shinobiho. Popravde som to mohla považovať za šťastie, no na druhú stranu sa tu tiež nachádzal nejaký chlapec ktorý s Mikomi-senpai trénoval. Aspoň to tak vyzeralo... Nechcela som ich rušiť, aj keď som naozaj chcela osloviť Mikomi s.. no istou pomocou.
Bola som však vychovaná .. kto by to o mne povedal. Sadla som si pre to na zem, oprela som sa o jeden zo stromov a jednu z rúk som natrčila dlaňou hore. Rozopla som si chránič a.. sústredila som sa.
Niečo takéto, využiť takto skoro.. vśak bolo smaozrejme nad moje sily. Moja koncentrácia a ovládanie chakry boli viac než solídne, bola som v tom jednoducho dobrá.. no každý mal svoje limity. Jedinú vec, ktorú som roztočením chakry nad mojou dlaňou dosiahla, bol menší poryv vánku, ktorý taktiež vydržal len pár sekúnd. Taktiež sa nad mojou dlaňou pár krát zaleskla modrá chakra no.. to bolo všetko. Čakala ma ešte dlhá cesta..

pro **Hyuuga Mikomi** Mon May 04, 2015 7:39 pm

Bedlivě jsem pozorovala Soshiho a chvílemi jsem kontrolovala i svůj chakrový oběh. Změny, které se odehrály, byly natolik jemné a nenápadné, že jsem měla dojem, že to Soshi vzdal a o nic se nepokouší. Jeho smích mě skutečně překvapil. Otočila jsem se směrem, který mi ukazoval a zůstala stát v úžasu.

Iluze byla působivá. Místo, které jsem viděla působilo neskutečně, jako z jiného světa. Zároveň však vypadalo skutečněji než já samotná. Natáhla jsem ruku k nebi, jako bych se chtěla přesvědčit, že v polární záři vypadá i odstín mé kůže jinak, než jak ho znám.

Jediné, co mě upřímně vyděsilo, byla Soshiho slova. Byly prvním podnětem, který mě nutil z genjutsu uniknout. Avšak nezmizela noční obloha, chladivý vánek, ani jedna jediná květina, kterou jsem neměla to štěstí poznat. Zkusila jsem to znovu, avšak reakce mého chakrového systému byla podobně líná a pomalá, jako kdybych se nacházela ve snu.
"Ne..." pravila jsem a otočila se opět směrem k Soshimu. Neměla jsem v plánu bránit se jen napůl. Chtěla jsem si způsobit fyzickou bolest a dokázat mu, že ještě zdaleka nemá vyhráno. Jestli by však má metoda byla účinná, to jsem již nezjistila. Jakmile jsem se otočila, zmizela noc, polární zář, exotická flora okolo nás a já opět pocítila sluneční paprsky na svém těle. Přistoupila jsem k mladému talentovi, který právě oddychoval, jako kdyby uběhl maraton.
"Přiznávám, že to bylo působivé. Ale ještě máš před sebou dlouhou cestu. Zvlášť, pokud tvá rodina je právě na genjutsu hrdá." nadhodila jsem.

pro **Soshi** Mon May 04, 2015 8:07 pm

Soshi

"Kdybyste tak tušila..." zasmál jsem se, ještě stále pln entuziasmu. Pak jsem se ale smát přestal. Vyškrábal jsem se na nohy, postavil jsem se před Mikomi a hluboce jsem se uklonil.
"Mnohokrát Vám děkuji, Mikomi-sama..." řekl jsem, načež jsem zavrávoral a sedl jsem si zpátky na zem. Vytáhl jsem čutoru a začal sjem si vodou chladit oči. Byl to balzám, ale v tréninku jsem již dále pokračovat nemohl.

pro Sponsored content

Cvičiště 1

Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1