Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Protáhla jsem se na okenním parapetu jako kočka, zívla a prohrábla si rozcuchané vlasy. Trochu jako Šípková Růženka. Kdybych ji znala, okamžitě bych se s ní ztotožnila.
"Dobré ráno?" nadhodila jsem zmateně.
Když jsem se rozkoukala, všimla jsem si lidí ve dveřích.
"Áh, Raikageho dokument... Zahrnuje to mou nepřítomnost?"
Bolestně jsem si uvědomovala, že už jsem pryč týdny, ba měsíce, ale copak by to bývalé Raikage mohli mít za zlé? Seskočila jsem z parapetu a pomalu jsem si začínala uvědomovat vzpomínky svého klonu.
"Vás dva znám, že? Kohaku Michio a Taiki Nobu, nadějní shinobi, kteří si troufli až k sídlu mého klanu," představila jsem je Hokagemu stručně, když to neudělali oni.
Konečně jsem se dostávala trochu do formy.
Uf... Mám pocit, že brzy usnu znovu, i když to nebylo příliš pohodlné.

Po nějaké době, kdy se nikdo nezmohl na slovo, jsem jen povzdechla a otočila jsem se zpět k Hokagemu.
"Hokage-sama, bohužel vás už asi opustím," pokrčila jsem rameny. "Jsem tu dlouho a měla bych se vrátit do vlastní vesnice - bez ohledu na to, zda o mě hovoří i tento dokument.
Naposledy jsem o sobě dala vědět o týden dřív, takže jsem měla tak akorát čas udělat si doma pořádek, zkontrolovat Atsuku...
Je toho hodně.
Zamířila jsem k němu a bez ostychu jsem mu věnovala takové menší motýlí políbení na tvář.
"Přijďte mě někdy navštívit pro změnu vy, jsem si jistá, že byste ocenil dovolenou."
Dále už nebyl žádný důvod pro prodlužování mého odchodu. A tak jsem za sebou o pár vteřin později už jen zavřela dveře, seběhla schody a přemýšlela, jak rychle mi po tomhle dobrodružství uběhne cesta domů.

//Přesun

Hai hai... pronesla jsem nezúčastněně a vydala se k východu. Proběhla jsem po schodech a ven z budovy Hokage. Tohle je naposledy co jsem se sem vydala... tomu chlapovy to trvá jako nudle z nosu.
Proběhla jsem celým městem a vyběhla z vesnice ven.

//Přesun

Došel jsem před kancelář a otevřel dveře. Uvnitř nikdo nebyl, tak jsem přešel ke stolu a vytáhl pár papírů. Taky jsem si nechal zavolat Anbu jednotku, která byla za chvíli zde. ,,Chci aby veškeré Anbu jednotky a shinobi, kteří jsou schopni bojovat byli v pohotovosti. Zatím nemá cenu vytáhnout na Iwu přímo, když tu jsou i jiné hrozby. Můžete jít." Anbu jednotka přikývla a zmizela. Já si sedl za stůl a začal přemýšlet o dalších plánech.

Šiel som tu s tým navštíviť Assasina, potreboval by som s ním hovoriť a tiež som nechápal, prečo sa neobjavil pred bránou. Zaklopal som na dvere a vstúpil. Nikoho som tu nevidel okrem Seita. Neviem prečo ale spomenul som si ako sa jeho suitonové jutsu a moje raitonové skombinovali a to oslabilo nepriateľov.
"Nazdar, Seito."
Pozdravil som ho.

Do místnosti vešel Rokuro, což pro mě bylo celkem vysvobození, protože mě papíry začaly nudit. ,,Zdravím. Co potřebuješ? Jestli hledáš Assasina, tak s tím ti teď nepomůžu." Zakroutil jsem hlavou a čekal na jeho odpověď.

Když odešel Rokuro, hned se tu objevila Hana. Podíval jsem se a ni a trochu se pousmál. ,,Ahoj. Vlastně tady v kanceláři už mám všechno hotové. Teď toho moc nebylo." Podíval jsem se na urovnané papíry a pak zase na ni. ,,Ale i tak díky, že jsi si vzpomněla."

,,Příště ti něco nechám." Kývnul jsem hlavou a poslouchal ji, jaké vytvořila zabezpečení. ,,To by se mohlo hodit. Pokud na nás zase někdo zaútočí, tak budeme připraveni." Jenom jsem doufal, že se to v nejbližší době nestane.

,,Nepadne." Zopakoval jsem to slovo a podíval se na ni. ,,Ne, dnes nepotřebuji už nic." Na chvíli jsem zapřemýšlel, jestli opravdu nic nepotřebuji, ale nic mě nenapadalo. ,,Pokud tedy něco nepotřebuješ ty?"

Usmál jsem se na ni a kývl ji na rozloučenou. Než však odešla stihla udělat růži, která přistála na stole. Milé. Kdysi mi už jednu dala, tu jsem měl pořád u sebe. Tak jsem vzal tu, co byla na stole a položil ji na jiné místo, kde byla v bezpečí před poškozením. Pak jsem přešel k oknu a zadíval se na večerní Konohu. Tenhle pohled nikdy neomrzí...

Celý pohublý jsem se objevil v Hokageho kanceláři. "S..SEITO!" vydechl jsem úlevně a nejraději bych ho objal.
"Co se to stalo? Kde jsem to byl?!" vytřeštil jsem oko a posadil se na desku stolu.

Najednou se tu objevil a já na chvíli ztratil řeč. Byl jsem tak rád, že mu nic není. ,,Itama. Byl to Itama. Bojoval s tebou, ale použil nějakou techniku. Pak jsem s ním bojoval já, málem mě zabil, ale když to mohl udělat, tak se slitoval..." Na chvíli jsem se odmlčel a vzpomněl si na ten boj. Nebyla to zrovna příjemná myšlenka. ,,Zbytek si strávil v péči doktorů u nás doma. Nechtěl jsem, aby se to moc rozkřiklo mezi lidi, takže jsem tě držel doma a ne v nemocnici.."

"To je šmejd!" zamračil jsem se a přemýšlel, proč ho vlastně nezabil.
"Jak dlouho? CO se mezitím stalo?" byl jsem zamračený, ale vztek mi dodal do žil novou krev, vstal jsem a hleděl na bratra sedíc v křesle.

Lidi mě zatím předbíhali ve frontě, ale ještě jsem to brala s klidem. Když už tu nakonec nikdo nezbyl tak jsem šla ke dveřím a znovu zaklepala. Chtěla jsem navštívit hokageho kvůli dalšímu tréninku. Byla jsem tu v čekárně celkem dlouhou dobu, že mi to připadalo jako roky.

Do zatím poklidné atmosféry proniklo něco děsivého.
Astrální projekce fingovaný vůdce Shuuketsu, v jednom oku sharingan, ve druhém rinnegan. Ve skutečnosti to byl jen Edo tensei Kakashiho, využíváného jako loutka, ale to nikdo nemohl tušit. Nikdo mu do obličeje neviděl. Mohl vidět jen obrys, zvláštní pláště a oči.
"Zdravím tě, můj milý Hokage...Nevím jak si dovolujete vyhrožovat jednomu z našich lidí, ale Suna padla. Kazekage padl a byl to jenom začátek. Sunagakure je odplata za nehoráznou drzost..Začalo to Sunou, skončí to Konohou, to si pamatuj, všichni zahynete a ve světě bude nový řád..nový řád v chaosu! Shuuketsu!" a zmizel.

,,Možná je to šmejd, ale pořád je to naše rodina." Mluvil jsem klidně, ale Assasin nějak chytal vztek. ,,Zaútočila na nás Iwa, ubránili jsme se, ale myslím, že brzy bude boj pokračovat." Pak se tu objevila projekce a zdělila nám, co se stalo. Jen jsem se podíval na Assasina a čekal na jeho reakci.

"Když někdo zaútočí na vesnici, je jedno, jestli je to dítě, muž, žena nebo tvoje babička, je povinnost ji ochránit před každým, kdo by chtěl ohrozit náš mír. naše životy a naše sny.." odpověděl jsem a pak se objevila projekce.
"To snad ne...O tomhle mluvím, když toho nejsme schopni upadne vše v zapomnění, jako Suna..Musíme tam ihned poslat tým, zachránit přeživší a pokusit se napravit, co se dá. Ví, se něco o té organizaci?"

Stále jsem stála u dveří a čekala na vyzvání ke vstupu. Náhle jsem uslyšela něčí hlas zpoza dveří, a jelikož jsem byla těsně u dveří tak jsem slyšela jakoby tlumeným hlasem co říká. Zjistila jsem si tak nějaké informace co se zřejmě bude dít. Přesto jsem i tak chtěla pokračovat tréninkem, abych se stala stejně silnou jako je Hokage.

,,Ne. O té organizaci slyším poprvé." Na dlouhou chvíli jsem se odmlčel a přemýšlel o tom, co se stalo v Suně. Přišli jsme o dobrého spojence. Je náš pořád méně. Podíval jsem se na něj. ,,Poslat tým by bylo dobré, ale co když se nepřítel objeví před naší bránou. Potřebujeme všechny schopné lidi tady ve vesnici."