Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Všichni odešli a klon se mohl pohodlně kochat krásou Konohagakure. Právě přišel Benjiro a klon se otočil k němu.
"Zdravím Benjiro, tak sem s tím. Rád vidím, že jsi v pořádku." vytvořil jsem ze svých rukou stříšku a podepřel svou bradu. Hleděl jsem na Benjira zaujatě a přál si, ať nechá toho pohledu do země. Nebyl jsem jako jiní, kteří dokonale dodržují protokol, necítil jsem se ve své kůži. Užíval jsem si úcty jako kdokoliv jiný, to je však pravda.

Přikývl jsem. "Vím o úspěšnosti mise, už mě Sajin zpravil o Vašem úspěchu. Dobrá zpráva!" pochválil jsem jsem a pak začal Benjiro mluvit o Gobim. Benjiro, jakou sílu ještě skrýváš? Jsi mocný spojenec, je jenom štěstí, že se tebe nedotklo prokletí Uchiha klanu!
"Jsi pravý Shinobi z Konohy, takový, jako ani já nejsem.." řekl jsem popravdě a rozhodl jsem se mu sám pomoci při přivolávací technice.
"Kuchioyse no jutsu je druh časoprostorové techniky. Podepíšeš smlouvu s někým, obvykle zvířetem, obětuješ trochu krve a můžeš jej přivolat k sobě. Je to C-rank technika, domnívám se, že je pro tebe zbytečné, abych ti dával svitek. Pohleď na mě, svým Sharinganem." poskládal jsem pečetě na kuchiyose no jutsu a dával si záležet.
Poté přešel k té špatné zprávě. Kso..Lucy..Zkřivil jsem obličej a udeřil do stolu.
"Lucy Shiro..má nebohá přítelkyně..." zavřel jsem oči a otočil se. Nechtěl jsem aby viděl stopy mého rozrušení. Byla to skvělá kunoichi, mocná a věrná. Také skvělá přítelkyně se kterou se dalo povídat o čemkoliv. Vzpomněl jsem si na to, jak přišla na mé narozeniny, to jsme se upřímně pobavili naposledy, to ještě nebyla válka. Setřel jsem si slzy svým rukávem . "Sumimasen, pokračujme prosím." otočil jsem se a posadil zpět do křesla.
"Kdo jen mohl...a spíš..Jak se sem dostali!? Musí se to prošetřit a změnit vzorec k bariéře. Benjiro prosím, zkontaktuj bariérový tým a požádej je o změnu vzorce. Posílím hlídky u všech vchodů do vesnice. Senzibilové každého prověří a udělí mu klíč k novému vzorci.." pak jsem si něco uvědomil.
"Benjiro, kdo si vzal na starost děti?"

Přimhouřil jsem oči a pohlédl někam do dáli.
"Takže Kisuke..Hm jsou to jeho děti, rodičovská práva přecházejí na něj, Konoha do toho nemá co mluvit. Jenže, co když opustí hranice Konohy? Nemůžeme přece dopustit, aby drahocennou Kekkei Genkai získal někdo jiný. Můžou se stát služebníky Konohy. Hmm," zabít je? Je to řešení? Chci se zapsat do historie jako nejkrutější z Hokagů?
"Benjiro, prosím, podej mi další zprávu o jejich pohybu. Kisukemu nedůvěřuji, je nutné jej sledovat. Dal jsem ti opravdu hodně povinnosti, pokud to nezvládáš dej vědět, přeřadím misi někomu jinému."

Přikývl jsem a pousmál se.
"Děkuji Benjiro, vážím si tvé přítomnosti a znamená mnoho nejenom pro mě, ale i pro celou Konohu. Pro celý svět." Jednou tě tvé povinnosti zprostím a konečně budeš na světle.
Klon pohlédl na dveře a čekal, zdali se ukáže ještě někdo další.

Akio

Objevil jsem se nad Konohou a mířil na střechu Hokageho kanceláře. Měl jsem úkol od Seita a rozhodně jsem ho nechtěl zklamat. Přistál jsem na střeše a udělal přitom větší rámus, abych upozornil Hokageho o své přítomnosti.

Co se to? Pohlédl jsem na strop. Zase tam někdo přistál? Pohlédl jsem na krystal. Ne, ona to není.
Otevřel jsem dveře a vyběhl ven na střechu budovy.
"Nani? Akio, už tak dlouho jsem tě neviděl. Kde je Seito?"

Akio
,,Už je to opravdu dlouho, ale vykládat si můžeme někdy jindy." Sklonil jsem hlavu, abych byl Assasinovi o něco blíže. ,,Bojoval v Tsukigakure proti Kakashimu, který vypadal jako Edo tensei a proti tomu zrádci Itamovi. Itamu dostal, ale ten to asi přežil. Na Kakashiho už jsme neměli. Vtáhl ho pomocí Kamui a teď je pryč. Živý, nebo mrtvý." Odtáhl jsem se od něj a čekal, jestli po mně nebude ještě něco chtít, protože svůj úkol jsem splnil, teď už je to na Assasinovi.

Hlasitě jsem polkl. Seita unesli? Je možná mrtvý?! Zatracený Hebi!
"Akio..Nevíš, kam? Kam mohli? Necítíš jeho čakru?" oči se mi rozšířily a horečně jsem začal přemýšlet. Kso, zrovna musí být všichni mimo vesnici. Zatracená válka...Jak to teď všechno zvládnu? Sám? Sevřel jsem ruce v pěst.

Akio
,,Chvíli jsem ho cítil. Bylo to někde pryč, něco dávno zapomenuté, ale přitom mocné. Lokalizovat to nedokážu." Upřel jsem na něj pohled. ,,Máš na něm svou značku? Musíš ho najít, zachránit dokud není pozdě. Na tuhle práci totiž já už nestačím."

"Značku mám, jenže, když se tam dostanu takhle nápadně, můžu ohrozit jeho život dřív, než ho stihnu zachránit. Děkuji Akio, pokusím se ho najít a udělám pro jeho záchranu vše!" Neobětuju tě bratříčku, jsi důležitý člověk, o kterého nehodlám přijít. Nikdy..
"Vsadím na to svůj život." prohovořil jsem pevným hlasem a zavřel oči. Komunikoval jsem se svým originálem.

Akio
,,Věřím ti." Naposledy jsem na něj podíval a vznesl se do vzduchu. Tímto byl můj úkol u konce a já letěl směrem domů. /přesun

Tak a dopadlo to takhle..Neotálel jsem a šel do kanceláře, musel jsem přemýšlet. Venku jsem potkal Hanu.
"Oo, Amekage-dono, jsem rád, že Vás vidím, pojďte dál." NEchal jsem dveře otevřené a posadil se do křesla. Byl jsem roztřesený. Jedna krize za druhou. Kso...
Byl jsem příliš měkký, kdybych nechal Kisukeho už dávno zabít, byl by klid a nic jsem řeši nemusel. Problémem však byla Iwagakure..DOufal jsem, že mise v Kusagakure dopadne na výbornou. Moji část jsem zvládl a jen čekám, na svůj návrat. Jishaku uprchl, navíc to vyšetřování uvnitř vesnice, jak mohli zabít Lucy? Navíc, jsme na to sami. Napadlo mě, že bych mohl hady odeslat k Seitovi, ti by mohli identifikovat prostředí a poslat mi zprávu. Hm, je to zvláštní, co tedy budu dělat? Nemůžu nikoho odvolat z jeho mise, jsou příliš důležité, musím to tedy zvládnout sám a dalece přesáhnout své schopnosti, překonat své meze a zvládnout to. Nemohl jsem prohrát, ztratil bych příliš mnoho. Když tedy vsadím svůj život, neprohraji.

Hana je momentálně jediný spojenec, který je k dispozici..
"Konoha zažívá krušné časy. Ve vesnici téměř nikdo není, máme vnitřní i vnější krize. Jedna horší než druhá. Prosím Vás o pomoc.." sklonil jsem hlavu,doslova jsem ji položil na hlavu. Nic jiného mě nenapadlo. Vesnice je nejdůležitější, vesnice je základ, musel jsem udělat cokoliv a svou prosbu jsem myslel zcela vážně.
"Seito, můj bratr byl unesen. Možná je mrtev a nevím, kde je vězněn. Byl uvězněn organizací Shuuketsu."

Došel sem do čekárny a za dveřmi slyším hlasy, tak si říkám že Hokage-sama má návštěvu.. Tak jsem vyčkal, sednul jsem si na lavičku, opřel jsem se a koukal do země.

Objevil jsem se ve své kanceláři, u svého klona. Uviděl jsem Hanu, na kterou jsem se mile usmál. Položil jsem ruku na záda svého klona a pohltil jej zpátky do sebe. Pocítil jsem všechny jeho emoce a viděl vše, co zažil. Posadil jsem se na místo něj.
"Amekage-dono, prosím.." nebylo ve zvyku, aby Kage prosil. Je pravda, že jsem byl naprosto odlišný kage od všech ostatních. Nebyl jsem krvežíznivý diktátor, ani necitelná stvůra. Vážil jsem si svých lidí a důvěřoval jim. Bral jsem je jako součást své rodiny. Neváhal jsem ani sklonit svou hlavu, pokud bylo třeba.
Jenže...kdokoliv kdo by ohrozil moji vesnici, musel být zlikvidován, ať už to byl nukenin, vlastní bratr nebo třeba vlastní matka. Kdokoliv kdo by chtěl jen ohrozit mír ve vesnici...
Vesnice je základ...

"Děkuji, omlouvám se, že KOnoha několikrát vstoupila na území Ame.."Když Hana souhlasila s pomocí, udělalo se mi lépe. Pousmál jsem se na ni a pohlédl do jejich očích. Byla krásná, to ano... Zároveň tak jemná a mocná. Něco mě napadlo, napadl mě způsob jak zachránit Seita.
"Mám nápad!" Rozevřely se mi oči.
"Na Seitovi mám svou hiraishin pečeť, jenže to nemůžu použít, nevím, kde je, pokud je s Hebim, tak by mohl zabít jeho a potom i mě. Dokážete vytvořit nenápadného a nikým nezjistitelného motýlka? Poslal bych ho tam, kde je Seito a mohl by prozkoumat dané prostředí a dát nám vědět..Takhle bychom ho mohli najít."

Hana souhlasila. Zaměřil jsem svou čakru na motýlek a poskládal pečeť. MÁ čakra se jemně otiskla na motýlek a bylo to.
"HIraishin no jutsu!" motýlka pohltila má čakra a zmizel k Seitovi. Ano, i takhle Hiraishin funguje. Můžu přemisťovat věci, které jsou v kontaktu se mnou nebo s mou čakrou. "Amekage-dono, až prohlédnete s motýlkem to místo, dejte vědět. Přivolám ho zpět!"