Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Podíval jsem se na nově příchozí ženu a změřil si ji pohledem. ,,Zdravím." To chce mít celkem odvahu tu takhle vtrhnout, když jsme zrovna ve válečném stavu. Jelikož však vypadala na to, že tu žádné rozbroje způsobit nechce, tak jsem ji ukázal směrem k židli a naznačil tak, aby se posadila a pověděla mi důvod svého zjevení.

Z Otogakure? No, to jsem zvědavý. Blesklo mi hlavou a pohledem ji stále sledoval. Taky mě docela zaujal ten teleport, který jsem měl místo dveří, ale teď jsem mu moc pozornosti věnovat nemohl. ,,Hmm.." Bylo to jediné, co jsem ze sebe mohl dostat, protože více slov nebylo třeba. Přijal jsem její dopis a začetl se do něj. Když bylo hotovo, odložil jsem dopis stranou a podíval se na tu dívku. ,,Předpokládám, že Otokage bude chtít odpověd hned."

,,Dobrá tedy." Vzal jsem papír a začal na něj psát. Hlavou se mi honilo hodně myšlenek a nápadů, ale vybrat jsem musel jen ty nejvhodnější. Stačilo pár řádků a bylo to hotové. Dal jsem dopis do obálky a následně jej zapečetil. Začíná se to zajímavě vyvíjet. Podal jsem ji dopis a lehce se pousmál. ,,Vyřiďtě, že vašeho Otokageho pozdravuji."

Teď když už všichni odešli, tak jsem měl alespoň chvíli volno. Práci jsem měl taky hotovou a proto jsem přešel k oknu a pozoroval vesnici. Z kanceláře byl pěkný výhled a po křesle to bylo moje nejoblibenější místo v kanceláři.

Pomalým krokem jsem se dobelhal až před dveře velké budovy. Dveře byly otevřené, tak jsem vstoupil a vyšel po schodech až do patra, kde má kancelář sám Hokage. Vyšel jsem do chodby a neslyšně jsem se přiblížil až ke dveřím, kde jsem chvíli spočinul. Poté jsem zaklepal a čekal.

Ozvalo se zaklepání na dveře, které mě vytrhlo z myšlenek. ,,Vstupte." Řekl jsem dostatečně nahlas a otočil se směrem ke dveřím. Zůstal jsem však stát u okna.

Vstoupil jsem do místnosti. Nejdříve jsem se rozhlédl kolem, potom ale můj pohled ustrnul na neznámém ninjovi. Měl na sobě oblek Jounina. Toto rozhodně nemohl být Kage. Možná ho zastupuje.. probleskne mi hlavou.
Dobrý den, jsem Kyuchi. Kde je Hokage? zeptal jsem se. Snad se tu Hokage brzy objeví..

,,Zdravím." Pohlédl jsem na něj a snažil se vybavit, jestli jsem ho už někdy nepotkal. ,,Hokage je momentálně na velmi důležité misi. Nevím jak dlouho to potrvá, ale do té doby jsem jeho zástupcem já." Pousmál jsem se a čekal na jeho odpověď.

Vyslechne si jeho odpověď. Zástupce? Snad může rozdávat mise.. pomyslím si.
Přišel jsem si pro misi. řeknu zástupci. Neviděl jsem ho už někde? přemýšlím. Po celou dobu zachovávám bezvýraznou tvář. Nejde z ní nic vyčíst.

Přešel jsem k židli a pohodlně se posadil. ,,Misi říkáš jo?" Vytáhl jsem papír a prohlédl si nabídku. Teď když jsme byli v ohrožení, tak těch misí moc nebylo. ,,Kdo je vlastně tvůj sensei?" Zatím jsem počkal než mi ho řekne, možná by se totiž našla mise i pro nějaký tým.

Skloním hlavu dolů, abych Seitovi nemusel pohlédnout do očí.
Býval jsem ve tříčlenném týmu. Patřil jsem do něj já spolu s Rokurem a Kenem. Válka nás ale donutila k rozdělení se. sdělím Seitovi.
Vážně jsem doufal v nějakou misi, potřeboval jsem rozptýlení.

,,Škoda. Přijít dřív, tak jsem tě mohl poslat s Rokurem." Odložil jsem papíry a podíval se na něj. ,,Hodila by se pomoc u brány. Když na nás zaútočila Iwa, tak byla brána a hradby dost poničené, takže jim můžeš pomoct. Není to náročná mise, jen nějaké nošení, pokládaní a tak dále." Pousmál jsem se a čekal, jestli misi přijme, nebo bude chtít jinou.
/S tou pomocí mám na mysli, že napíšeš nějaký delší post o tom, jak jsi pomáhal atd.../

Pomoc u brány? Mohlo to být i horší.. zamyslím se. Chvíli přemýšlím, poté se Seitovi podívám do učí a kývnu.
Beru to.
Bez jakýchkoliv dalších poznámek odejdu z místnosti a v chodbě trochu zrychlím. Po schodech dojdu dolů a hlavním vchodem odejdu z budovy, poté se přesunu až k bráně Konohy.

Dorazil jsem veselým krokem před kancelář a zkontroloval jsem, jestli mě Katashi a Fuu následují. Katashi tu byl, ale Fuu jsem nikde neviděl. Snad brzy dorazí. Asi se jenom někde cestou zastavila v nějakém krámku. V horším případě tam zůstala sama a to pak člověk neví, co vyvede. Mohli jsme jen doufat.
Na jedné noze jsem se otočil směrem k dveřím kanclu a zaklepal jsem. Celým srdcem jsem doufal, že tam někdo bude. Tu najednou vyšel z místnosti nějaký Uchiha a odešel. Nakoukl jsem do místnosti a čekal na pokyn k vstupu.

Byl jsem rád, že to Kyuchi přijal. Opravy budou alespoň dříve hotové. Když však Kyuchi odešel, tak se ozvalo další zaklepání a do místnosti už nahlížel Raiki. Tiše jsem si povzdechl a díval se něj, jak má hlavu ve dveřích. ,,Můžeš vstoupit."

Dojdu před budovu Hokageho a hlavním vchodem vstoupím dovnitř. Tahle budova je až zbytečně velká.. povzdechnu si a dobelhám po schodech až na patro, kde má kancelář Hokage. Chodbou jdu pomalu až dojdu k dveřím, které jsou otevřené a nezřetelně slyším nějaké hlasy. Asi bych je neměl rušit.. pomyslím si a sednu si na zem ke stěně pár metrů od dveří a čekám, než si to Seito vyřídí s těmi předemnou.

Nikoho jsem si v místnosti nevšiml, teprve až když na mě známý hlas promluvil jako výzva k vstupu. "Jo, jasně." pochopil jsem a vešel dovnitř. Aniž bych se vlastně podíval na to, kdo sedí v Hokage křesle, začal jsem mluvit: "Takže, chtěl jsem se jenom zep-" zarazil jsem se, jakmile jsem se podíval na Streita. Vykulil jsem oči a rozhlédl se po místnosti. "Ehm, kde je strejda-sensei, teda Hokage?" zeptal jsem se zmateně a podrbal se ve vlasech.

,,Bratr je momentálně mimo vescnici." Podepřel jsem si rukou hlavu a díval se na něj. A ani nevím, kdy se vrátí. Prolétlo mi hlavou, ale nedal jsem na sobě nic znát. ,,Takže ho zatím zastupuji já." Pousmál jsem se a byl jsem zvědavý, co bude potřebovat. Alespoň to není Maro. Ten by zase vymyslel něco nevymyslitelného.

Dorazil jsem hned po Raikim a následujíc jeho příkladu jsem vešel do kanceláře, kde ale nebyl náš sensei, ale Seito Senju. Měl jsem nějaké vzpomínky na něj, když jsem jednou byl na večeři u senseie. Zatímco se Raiki ptal, Yatagarasu s tichým kráknutím zmizel. Poté, co bylo Raikovi odpovězeno. "Sakra." Povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy. Ale problémy mi dělala jiná věc. Hokage málokdy opouštěl vesnici. Něco se stalo. A já pevně doufal, že se Hokagemu nic nestalo. "Asi jdeme, co?" Obrátil jsem se na Raikiho se zdviženým obočím.

Poklidně jsem si seděl, když najednou ze tmy vyrazila mně celkem dobře známá Hyuuga. Vlastně ne ze tmy, spíše ze světla. Matně si vzpomínám na ten její jedovatý jazyk, když mluvila o mém klanu. Do teď proti ni chovám zášť a kdyby tam nebyla Mizukageho dcera, tekla by krev. Místnosti projede ocelové zasvištění. Vytáhl jsem svou katanu a začal jsem čistit její břit o dolní lem a velmi spokojeně se usmívat. Jednou na tebe dojde čas, Hyuugo..

Nějaký čas tam ještě čekám, potom katanu zasunu do pochvy a pomalým krokem se vytratím z chodby a následně i z celé budovy. Mé kroky směřují k Cvičišti.