Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Vzala jsem si od senseie reakční papírky, které jsem začala oba plnit chakrou. První zvlhnul, ale druhému to celkem trvalo, byla jsem zvědavá co se nakonec objeví. Dala jsem trochu víc chakry k urychlení a soustředila se. " Tak schválně co to bude " prohlásila jsem když papírek náhle zareagoval na element, který se právě dostavil. Byla jsem jim velice překvapena.

Chvíle napětí...pomalu jsem očekávaně rozevíral oči a najednou...
"Raiton! Skvělé, hodí se to, opravdu. Zvláště když bojujeme proti Iwagakure," ušklíbl jsem si a začal hrozně hlasitě zívat. Bylo to tak neslušné, začervenal jsem se a začal se omlouvat. Poté jsem radši přešel ke skříni s technikami a vybíral jsem nějaké raitonové.
"Kaminari Senbon, technika mnou vytvořená. -> https://nsgo.forumczech.com/t531-vymyslene-techniky-pro-konohu
Raiton: Shichuu Shibari B rank -> http://naruto.wikia.com/wiki/Lightning_Release:_Four_Pillar_Bind
Raiton: Juurokuchu shibari A rank -> http://naruto.wikia.com/wiki/Lightning_Release:_Sixteen_Pillar_Bind. To by snad mohlo stačit."

Skutečně se papírek zmuchlal a já pak oba papírky vyhodila do koše. " Takže tedy raiton, velice nebezpečný element, který mohu skombinovat se suitonem " Pousmála jsem se a přebrala jsem si svitky od hokageho. " Děkuji mnohokrát. A co se bude dít nyní kromě tréninku? " Zeptala jsem se, jestli náhodou někde mě není potřeba nebo mě kage pošle na nějaké speciální místa. Hodlala jsem tyto techniky zvládnout co nedřív, abych zdokonalila své schopnosti.

Poškrábal jsem se na bradě.
"Kromě tréninku? Mám pro tebe něco speciálního. Určitě sis říkala, proč jsem ti nedal další hadí techniku. Pravda je taková, že už další není. Existují další, ale jsou to Kinjutsu. Techniky zakázané, buď obětuješ svůj život, nebo život někoho jiného. V jiném případě jsou to techniky vytvořené na základě experimentů. Nejsem taková zrůda abych na své studentce dělal pokusy nebo abych tě učil, jak zabíjet druhé pro svůj prospěch...Proto je tu ještě jiná možnost. Potřebuji, aby jsi prošla speciální duchovní misí, která ti pomůže najít sama sebe a to, na co se budeš v budoucnu specializovat. Chci, aby sis promluvila sama se sebou a s hady. Chci, abys vyhledala Hakuja Sennina a tajemné místo Ryuchidou. Nedám ti mapu, ani cokoliv jiného, co by tě tam zavedlo, protože to musíš najít sama! Pokud chceš pomoci, odkážu tě na jméno Ryuu, najdeš ho v ANBU centrále.."

" Tak duchovní mise říkáte? To zní velice zajímavě, přijímám a najdu to místo, ale nejspíš se tím pádem tady nějaký čas neukážu. Děkuji moc za všechno a doufám, že až se vrátím tak bude vesnice ještě celá " Zavtipkovala jsem ke konci a pak se vydala do ANBU centrály za jakýmsi Ryuuem. Byla jsem zvědavá co to je za osobu. Cestou jsem si začala všechny tři svitky prohlížet a číst.
\přesun

Uchechtl jsem se.
"Také v to doufám. Tak teda hodně zdaru. Vrať se celá!" zamával jsem. Opravdu jsem ve svou studentku věřil, věřil jsem v ní více než kdokoliv jiný. Byla natolik schopná, aby to zvládla? Nedával jsem jí příliš těžké břemeno? Kdo ví...
Tak, teď nastala chvíle klidu. Měl jsem v úmyslu spřádat své tajné plány. Přišel jsem k Yaeko.
"Yaeko-san, prosím, já teď budu velmi zaneprázdněný. Chtěl bych Vás poprosit o velmi zvláštní věc. Chci, abyste mě zastupovala v rámci Hokageho každodenních povinností. Já se uchýlím do kanceláře vedle, chci se věnovat hromadě dokumentů a tajných plánů, doufám, že budou prospěšné Konoze i světu Shinobi. Prosím Vás také, o to, abyste tam nikoho nepouštěla. Všem řekněte, že jsem velmi zaneprázdněný a věnuji se Hokageho tajným činnostem, ale jsem připraven v případě nouze zasáhnout. Je to velmi důležité, věřím, že to chápete. Se vším Vás obeznámím, až s tím skončím." řekl jsem tiše a snažil se být, co nejsrozumitelnější. Něco mě, ale napadlo. Vytvořil jsem dřevěného klona, který se proměnil v obrovskou vázu s podivným květem.. Vázu jsem položil za okno. "Klon Vám bude ve všem nápomocný, pomůže Vám, nebudete-li si vědět rady," ušklíbl jsem se.
"Arigatou Gozaimasu," uklonil jsem se a rozloučil. Poté, co vyslovila svůj názor, jsem se uchýlil do komnat zapečetil dveře bariérou tří pečetí a dal se do práce...

TOP SECRET XD

Překvapeně jsem odtrhla oči od tréninku a na obou papírcích se mi rozpil inkoust, až se celé pokryl. Nesoustředění ale netrvalo dlouho, vše jsem brzy dala do pořádku a zatímco mluvil, papírky jsem vyhodila a techniku nechala na později. Vážně jsem přikývla, ale byla jsem z toho nesvá. Zmizel mi za oněmi dveřmi dřív, než ho stihla požádat ještě o vyplnění mé smlouvy. Tiše jsem povzdechla. Chápala jsem, že Hokageho povinnosti jsou důležité a blahu vesnice ještě důležitější. Pravděpodobně bude vyvíjet velmi tajnou techniku. Myslela jsem si, že to ucítím, ale nakonec jsem vnímala jen pečeť, kterou umístil na dveře.
Tajnůstkář!
Přesto jsem neváhala s přijetím jeho povinností. Dostala jsem tím možnost sama podepisovat papíry, které jsem k podpisům připravila jemu. A tak mě čekaly k druhému projití a podepsání. O nic víc nešlo, předtím jsem je přece již překontrolovala a prověřila. Nebyla jsem si jistá, jestli to smím udělat, dokud nemám smlouvu, ale nutnost vše vyřídit a jistá má puntičkářská část velely, že nemám na výběr. Prsty jsem přejela po desce stolu. Vystřídalo se na něm za poslední dobu hodně lidí. Nanadaime Hokage-sama, jeho bratr, Kentaro-sama a teď i já. Ta myšlenka ve mě vyvolávala zvláštní pocity. Ovšem, že mě potěšila svěřená důvěra, ale zároveň mě znervóznila svěřená zodpovědnost. Po jediném dni v jeho přítomnosti mi vložil do rukou celou svou vesnici. Dosedla jsem do pohodlného křesla a zhluboka jsem vydechla. Nakonec to nebyl žádný překvapivý pocit. Obyčejné křeslo. Nic víc. Pustila jsem se do zpracování posledních dokumentů a pocit nervozity pomalu, ale jistě mizel.

Když jsem měla vše hotové, cítila jsem se jako doma. Jediné, co mi bylo nepříjemné, byla neustálá přítomnost pečetě, kterou jsem cítila na dveřích. Měla jsem pocit, že mě z toho brzy rozbolí hlava. Být senzibilem někdy není úplně nejlepší. Abych se zaměstnala, dokud někdo nepřijde a nepřinese mi další tunu papírů, došla jsem si vybrat nové techniky. Tentokrát jsem neměla přesnější představu, ale měla jsem přístup přímo ke zdroji. Našla jsem několik svitků pro senzibily, rozvinula jsem je, zkontrolovala a většinou zase vložila zpátky. Některé jsem již uměla, některé by mi nebyly prospěšné. Zjistila jsem, že tento styl vybírání technik je mi mnohem příjemnější, než vyhledávat Jutsu podle svitků v knihovně a dlouhých, nudných pasáží nezáživného popisu, který nakonec stejně nesedí k reálnému účinku techniky. Vybrala jsem si dvě nové a vrátila svitek na Scroll Communication Technique. Poté jsem se znovu přesunula ke stolu, abych si je mohla projít. Zvolila jsem Chakra Transfer Technique a Tōmegane no Jutsu, obě na úrovni A-rank. Obzvláště na trénink druhé jsem se těšila a věřila jsem, že jsem nemohla zvolit lépe.

Zvedla jsem pohled od svitků a ještě před vyzváním ke vstupu jsem si připravila prázdný sešit na poznámky. Hokage-sama by měl přesně vědět, co a jak jsem vyřídila.
"Dále!" zareagovala jsem, když jsem se cítila připravená na roli zástupce Hokageho.

Věnovala jsem mu zářivý úsměv. Muselo to být překvapivé, nenalézt tu Hokageho a dokonce ani někoho z rady starších.
"Konbanwa!" pozdravila jsem. "A těší mě, Ken-kun. Watashi no namae wa Yaeko Uzumaki. Jsem asistentkou Hokageho, aktuálně ho zastupuji."
Uchihy ani dnes není vidět příliš často. Musí se jim ale nechat, že jsou zajímaví. Bohužel jsem mu ve své pozici nemohla zcela vyhovět. Vytáhla jsem jeho složku, abych prošla další možnosti, jak mu alespoň trochu pomoci. Podle záznamů schopností by se mi to podařilo pouze pokud by měl zájem o techniky, které jsem ovládala já. A šanci jsem v tomto ohledu dávala dvěma.
"Nemohu tě přiřadit do žádného týmu natrvalo, na to bohužel nemám pravomoci," oznámila jsem mu, zatímco jsem zapsala na první stránku datum, čas a jeho jméno. "Mohu tě zařadit do nějakého týmu dočasně, Hokage-sama to ale nemusí schválit a nebo vyřešit tvou žádost kreativně..."
Zapsala jsem červenou propiskou žádost o zařazení do týmu. Zbývalo dopsat mé řešení situace, aby byl záznam kompletní a k tomu jsem potřebovala ještě jeho názor.
"Druhá možnost by znamenala, že pokud projevíš zájem o některé z technik, které ovládám, postarám se o tebe do návratu Hokageho sama."
Sice jsem nemohla odejít z kanceláře, ale měla jsem nápad. A nepotřebovala jsem k němu ani klony. Čekala jsem na jeho vyjádření.

Rozhodla jsem se nejprve věnovat druhému tématu a dopsala jsem tedy další poznámku: "Povýšení?" Tentokrát jsem zvolila otazník, šlo o nepříjemné téma.
"Myslím, že i to by mohl vyřešit náš trénink," ozvala jsem se po chvíli. "Pokud se prokážeš, doporučím tě na povýšení. Nicméně měj na paměti, že doporučení je obvykle postupem před Jouninskou zkušební misí, ne před Chuuninskou, tudíž ti nemohu zaručit úspěch. Věřím ale že to Hokage-sama po návratu velmi dobře zváží."
Pokud mu vyhoví, začnou se hromadit žádosti o podobné udělení výjimky. Mohl by se ale najít Jounin, který by si tyto žádosti vzal na starost a uspořádal malé Konohagakurské, potažmo spojenecké, Chuuninské zkoušky. V nouzi se musela hledat řešení, ke kterým bychom jinak nesáhli. A tohle bylo jedno z nich. 
"A nyní k tréninku!" nadhodila jsem. 
Tohle bylo prvně, co jsem měla někoho učit, ale musela jsem si v duchu přiznat, že jsem si to v duchu přála. Kdybych bývala nedostala práci asistentky, požádala bych o vlastní tým. Vždycky jsem měla ráda děti.
"Všimla jsem si, že mám společnou zálibu nebo lépe řečeno... mazlíčky. Pokud bys měl zájem rozvíjet techniky s vránami, jsem ti k dispozici. Mohla bych ti nabídnout Sanzengarasu no Jutsu nebo Kuchiyose no Jutsu i se smlouvou, obojí C-rank."
Byla jsem si jistá, že by zvládl i vyšší rank, ale pravidla jsou pravidla.
"Pokud by se ti tohle nelíbilo, můžeme se pokusit i o trénink jiných technik podle svitků, ale měj se mnou, prosím, trpělivost, 'sensei' bych se měla stát poprvé," rozesmála jsem se. "Oba dva ale máme důvody se snažit, hm?"
Já rozhodně ano. Jeden z nich se před chvílí zapečetil ve vedlejší místnosti. Zabloudila jsem pohledem k pečeti na dveřích. Může být pryč skutečně dlouho. I několik hodin je dlouho.

Pokrčila jsem rameny.
"Copak jsem řekla, že tě uvidím vlastníma očima, až tě budu zkoušet?" ve tváři se mi objevil zajímavý, spokojený úsměv. 
Byla jsem nadšená. Nová zkušenost slibovala nové informace a nové informace slibovaly nové poznatky. A na těch se staví každý život, nebo ne?
"Ale nejdříve si tady, než někdo přijde, projdeme teorii. Chceš začít Sanzengarasu no Jutsu nebo Kuchiyose no Jutsu?" otázala jsem se. "V druhém případě bys samozřejmě nemusel hned začít přivolávat a nemusely by to být vrány. Můžeš se naučit samotnou techniku a její pečetě, ale dokud nepodepíšeš smlouvu, nebude fungovat. A to, kdy ji podepíšeš a s kým nebo s čím, to záleží jen na tobě."
Další informace jsem si prozatím nechala pro sebe. Bude záležet na tom, co si zvolí. Dopsala jsem do sešitu ještě to, jaké techniky ho budu učit a definitivně jsem ho zaklapla a položila na kraj stolu.

Přikývla jsem. Má oblíbená technika.
"Posaď se," ukázala jsem na židli v rohu. "Ale přines si tu židli ke stolu, prosím."
Já zatím vstala a našla svitek pro obě techniky. Jeden jsem nechala uzavřený, ale druhý rozprostřela po stole. Postavila jsem se nad něj a zadívala jsem se na způsob, jakým je zde technika popsaná. Já se ji učila od ninji, svitek jsem nikdy neměla v ruce.
"Sanzengarasu no Jutsu je klasické Ninjutsu/Klonovací ninjutsu ranku C. Sice jím přivoláš vrány, ale není to Kuchiyose, nemůžeš je ovládat ani s nimi komunikovat po konci techniky," zapřemýšlela jsem, jak to nejlépe popsat. "Pouze je zmanipuluješ, aby provedli techniku, blokovali vidění nepříteli nebo na něj nalétávali. Nemohou se bránit, nemohou reagovat, ale ani je tím nijak zvlášť netýráš. Pro vlastní ochranu přitom samovolně vytváří vlastní klony a zvyšují tak účinnost techniky."
Pokud je nepřítel nezabije, samozřejmě.
"Začněme pečetěmi. Jsou to Tiger → Boar → Ram."
Tázavě jsem se na něj zadívala, jestli všemu rozumí.

(Už 2x! Ma oklama tá myška v tvojom podpise a myslel som si, že mi uteká myška xD bez toho, aby som niečo urobil)

Povedala, aby som sa posadil. Preto som si zašiel po stoličku, ktorú som si položil k stolu, ako mi povedala. Sadol som si a čakal som, kým príjde. Netrvalo to dlho a začala mi ju vysvetľovať o tom, v čom spočieva vlastne tá technika. Tak trochu som už vedel niečo dopredu aj sám s toho, čo som si prečítal v knižnici, aj keď som popravde nerád čítal. Toto boli ale veci, ktoré sa čítať oplatili. "Horšie bude, ak niekto použije oheň, to by pre ne nebolo príliš dobré." Skonštatoval som, niečo takéto by som asi urobil ja, ak by ich niekto použil proti mne. Alebo by som ich možno ešte využil vo svoj prospech ale ako presne som ešte nevedel. "Tak... ja to teda vyskúšam." Prehovoril som k nej a na začal som pečaťmi. Pri tom, som už sústreďoval chakru ale nevedel som, koľko chakry bude potrebné na túto techniku takže som zo začiatku skúsil menej. Tiger,prasa, baran. Prehovoril som vo svojej mysli a použil som tú sústredenú chakru. Nastal menší obláčik dymu ale to bolo asi všetko. Ako keby som vytvoril efekt dymu po ktorom sa tu nič neobjavilo. Prepísknul som to a dal som menej chakry než som si myslel. Keď som si uvedomil, čo sa stalo očervenel som. Celú dobu tu rozprávam o tom, ako sa ukážem a teraz sa mi stane takýto trapas priamo pred svojou senseii! Keby ma aspoň nevidela ale ešte takto pekne z blízka. Trapáááááááááááááááááás!! Zabite ma niekto!! Prial som si v duchu. Sedel som tam červený, ako paprika, nevedel som vôbec, čo na to povedať. Vedel som, že takúto hanbu som si už dlho neurobil. Našťastie sa tam v tej dobe objavila akási pre mňa neznáma Kunoichi, ktorá ma ale zachránila, keďže odviedla pozornosť od toho, čo sa stalo.

Překvapeně jsem zamrkala, víc jsem nestihla.
"Ne tady!" rozesmála jsem se, když mi spadl obrovský balvan ze srdce.
Byla jsem neskutečně ráda, že se mu technika nepodařila, protože jinak by zde poletovalo několik desítek vran, které by se neustále klonovaly a které autor techniky ještě neumí ovládat. 
"Nejdřív si pročti svitek, prosím. Ještě nevíš, jak je ovládat."
Rozhodla jsem se mu to prozradit, protože už mi došlo, že pečlivé studium svitků nebude pro něj.
"Jen pro příště: Vrány ovládáš vysíláním chakry z konečků prstů. Vytváříš tak jakési neviditelné vlny, které jim říkají, jak se pohybovat. I proto je lepší techniku používat na delší vzdálenost."

Zarazila jsem se, když se zde začal vytvářet skutečně podivný portál. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Kývla jsem na Kena, aby šel do rohu. Nepotřebovala jsem, aby byl první, na koho člověk uvnitř narazí, pokud jde o nepřítele. Já mohla zcela vymazat svou přítomnost, ale nemohla jsem tím ochránit i jeho a tak nezbylo, než čekat, kdo se objeví. Pod stolem jsem si připravila do ruky kunai. Žena, která vyšla ven ale nevypadala, že plánuje útočit.
"Gomenasai, Ken-kun, ale počkej před kanceláří, prosím," sledovala jsem neznámou nečitelným pohledem. "Svitky si vezmi s sebou. Kdybys slyšel cokoli podivného, zvuky boje nebo křik, okamžitě dovnitř povolej stráže."
Otočila jsem se od svého dočasného studenta zrovna když dovnitř za ženou s čelenkou Amegakure vešel drak nesoucí na zádech zraněného. To mě trochu uklidnilo. Počkala jsem, až bude Ken za dveřmi a zatím jsem si vyposlechla úvod její řeči.


"Hokage-sama bohužel není k dispozici," odvětila jsem poté chladně. "A odložit nejde spíše stav vašeho společníka, než rozhovor o tom, co se stalo. I představení se by bylo vhodné, neznám vás."
I kdybych kvůli ní Hokageho chtěla vyrušit, i kdyby to bylo vážné, nemohla jsem. Šlo o skutečně tajnou informaci, tajný výzkum a možná i o otázky našeho přežití v této válce. Co mohlo být důležitější?
"Vše můžeme projednat spolu, Hokageho zastupuji, oficiálně jsem jeho asistentkou," dodala jsem. "Mé jméno je Uzumaki Yaeko."
To, že se nepředstavila ona neznamenalo, že zapomenu já. Chtěla jsem vědět, s kým mám tu čest. Nechtěla jsem tím nikomu ublížit. To byl ostatně důvod, proč jsem reagovala tímto způsobem. Každé špatné rozhodnutí vůči neznámým lidem v době války by mohlo způsobit smrt tisíců. Obzvláště takto v centru vesnice, v kanceláři Hokageho a ještě když tu má draka.

// Yatta! Já tak doufala, že se na tu myšku někdo nachytá!  

(Normálne som rád, že v tom nie som sám xDD )

Překvapeně jsem zamrkala. 
Můj bože...
"Gomenasai, Amekage-sama, Fírnen-sama," uklonila jsem se. "V této době je těžké důvěřovat lidem, jejichž jméno neznáte."
Tohle byla skutečně vážná situace. Na první pohled jsem si nevšimla, že je muž mrtvý. Nechtěla jsem to uznat ani teď. Sasuke Sarutobi byl ve vesnici dobře známý. Rokuro je nebo spíše byl skvělý Uchiha, i když velmi mladý, proto mi i jeho jméno bylo povědomé. Seito Senju byl v jednu dobu v této kanceláři stejně jako já. A nebylo to tak dlouho. Dotáhl to daleko, stejně jako jeho bratr. V té chvíli jsem zaregistrovala něco, co se mi nelíbilo.
"Ken-kun, tvá sensei je senzibil, vím, že posloucháš!" 
Moje senzibilské schopnosti byly nejlepší ve vesnici díky speciální technice mého klanu. Teď jsem ale jednoduše cítila jeho chakru za dveřmi. Tohle ale neměl slyšel. Týkalo se to i člena jeho klanu. A hlavně to nesměl nikomu říct. Doufala jsem, že menší varování bude stačit, aby mě poslechl. Pak jsem se otočila znovu na Hanu.
"Nemohu Hokageho-sama kontaktovat," zavrtěla jsem přesto hlavou. "Před vyrušením se na následujících několik dní ve vážné otázce chrání dokonce i silnou pečetící technikou."
Tohle měl vědět. Netušila jsem, co s tím udělat. Ale něco jsem udělat musela. Pokusila jsem se najít svůj pověstný klid.
"Nepřinesla jste nám dobré zprávy," povzdechla jsem.
Naše vesnice to musela zvládnout. Bude to těžké, ale není na výběr.
"Ráda bych vás požádala, abyste několik dní zůstala v naší vesnici, musíme toho mnoho probrat..." začala jsem spřádat myšlenky do řešení situace. "Hokage-sama by se měl velmi brzy vrátit a budete tu mít veškeré pohodlí. A ještě o jednu věc bych vás chtěla poprosit... tedy Fírnena," smutně jsem se pousmála drakovým směrem. "Tělo Sasukeho-sama musíme dostat do márnice. Vypadá to, že máš sílu, nepomohl bys? Kde je nemocnice jistě víte."
Soudila jsem tak podle toho, že se v ní měli nacházet zbylí přeživší.

Konečně, konečně po dlouhé ceste z Hoshigakure jsem na místě. Při šlápnutí n poslední schod jsem si začne ulevil a svižným korokem došel až ke dveřím. Seděl na proti nim nějaký chlapec takže asi bylo plno. Nic s čím bych si já někdy dělal starosti. Kluka jsem jen letmo sjel pohledem a zaklepal na dveře přede mnou. Jako vždy jsem si nedělal problém s čekáním na vyzváni a vešel. "Zdravím" Prohodil jsem a rozhlédl jsem se po místnosti, Kentaro zde nebyl, tak kde tedy ? Chtěl jsem se zrovna zeptat když jsem si všiml mrtvého těla na zemi. "Eh... omlouvám svou netaktnost, ale nutně potřebuji mluvit s Kentarem" Řekl jsem nejistě. Teď jsem nečekal totiž moc vlídné jednání.