Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Viděl jsem na ni, že nejenom mě Kentaro dostal. 
"Celé je to strašně komplikované, neustálá dilemata, je válka musíme neustále bojovat, ani chvíle klidu, všichni už jsme unavení a podtlakem. Jsme Shinobi, nástroje, ale jsme také lidé. Už dávno jsme zapomněli na to, že chráníme lidi, kteří nemají tyto naše úžasné schopnosti." její dotek mě uklidnil a vlil do žil jakousi novou sílu, ne fyzickou, ale psychickou. Cítil jsem v ní pevnou oporu. Lidé Ohnivé země mají sílu, energii a vůli dosáhnout toho, čeho chtějí. Chtěl jsem udělat něco víc, ale..nemohl jsem, byla v práci teprve jeden den!
"Děkuji..Prosím, buďte tady se mnou a pracujte tady jako asistentka.." samozřejmě, že tady bylo daleko víc, co jsem po ní chtěl, ale nemohl jsem, ne teď.

Chápala jsem jeho slova. Potýkali jsme se s nimi všichni, každý po svém a přece nemohla vejít v platnost definice ninji, který chrání víc než sebe a své milované. To většinou symbolizovalo další shinobi, obyčejné lidi ne. Opravdu jsme zapomněli, kým máme být. Bylo to smutné. A v mých očích to byla nepřekonatelná stránka lidské povahy. Ta, na kterou se zapisovaly všechny naše hříchy.
"Rozumím," usmála jsem se. "Udělám, co budu moci. Co například šálek kávy nebo čaj?"
Dovolila jsem si lehkou slovní hříčku pro odlehčení atmosféry. Navíc se nám se šálkem kávy teď v noci jistě bude pracovat lépe. Situace se od odchodu z nemocnice změnila, ale pravdou bylo, že to skutečně důležité zůstalo stejné. Pořád jsem neměla důvod být nešťastná. Odpoutala jsem se od něj a našla jsem vázu na svou růži. Vypadala v ní pěkně. A zde v kanceláři ji budu mít neustále na očích. Těšilo mě, že využil mé nabídky. Ta růže zde byla jako příslib věrnosti.
"Možná mne něco napadlo," ozvala jsem se po chvíli. "Ohledně organizace Sabisu."
Vzpomínala jsem na dnešní den.
"Byl zde jeden shinobi, přál si mluvit s Kentarem-san mezi čtyřma očima. Zaslechla jsem jeho křestní jméno, znělo Kisuke. Jako senzibil jsem kontrolovala, zda se mohu vrátit nebo ne, pokud by ještě nedomluvili a v jedné chvíli jsem zaznamenala použití chakry. Kentaro-san na onoho muže použil v kanceláři nějaké Jutsu. Nevím jaké a nevím proč, ale nebylo útočné. Nic se nerozbilo a Kisukeho jsem viděla odcházet bez zjevné újmy. Když v některých vesnicích zadávají shinobim mise, vyžadují od nich mlčenlivost, používají pro to většinou Fuuinjutsu. Napadlo mě, že by to mohlo souviset s členstvím v Sabisu, množství a koncentrace chakry se pečeti podobaly. Možná to vůbec není důležité, ale přesto považuji za nutné vám to říct."
Brala jsem to především jako rutinní hlášení, ale zároveň to podobně jako růžička ve váze mohlo být i aktem důvěry nebo snahou napravit to, jak jsem se nechala využít.

"Radši kávu prosím," Pousmál jsem se a sedl si do křesla, začal jsem podepisovat různá lejstra a snažil se najít spis rozhodnutí, která udělal náš milovaný radní. Po chvilce se vrátila ze své kanceláře Yaeko a řekla mi něco, co mě ani nepřekvapilo, nevím proč, ale bylo mi jasné, že Kisuke udělá rád něco, co bude proti mě. Dokonce i to fuuinjutsu. Moc dobře jsem věděl, o co jde, byl jsem Hokage a ačkoliv jsem neuměl všechny techniky Konohy, dobře jsem je znal.
"Takže si hraje na Danzoua a jeho ROOT?" zakroutil jsem hlavou. Představuje mnohem větší nebezpečí než jsem si myslel. 
"Děkuji, že jste mi o tom řekla. Jste vážně moc milá osoba," uklonil jsem se. "Můj starý mistr mi jednou pověděl o učení gin, jde o to, jak a kam budeme směřovat naší energii. Pozitivní gin je když utočíme, negativní, když se bráníme, ale existuje i neutrální gin, to je když nic neděláme. Nasloucháme a poté útočíme, hledáme správnou příležitost k útoku a k plynutí naší energie. To právě teď udělám." příhodně někdo zaklepal. Pohlédl jsem na dveře.
"Dále"

Pozorně jsem ho poslouchala. Bylo to zajímavé. A bylo příjemné ho slyšet, jak mi prozrazuje byť tak banální taktiku. Pouze jsem přikývla a postavila jsem na kávu. Přitom jsem se pustila do předstírání, že tu nejsem. Neviděla jsem a neslyšela, svým způsobem. Nechtěla jsem působit jako rušivý element pro důvěru toho, kdo vstoupí. Postavila jsem Hokagemu kávu na stůl.
"Dōzo," pousmála jsem se s lehkou pobídkou.
Na podšálku stály dvě kostky cukru. Nevěděla jsem, zda sladí. Stoprocentně to poznám podle toho, jestli je použije nebo ne. Pak jsem se znovu mlčky pustila do své práce.

Sajin Yatoshi, náš nový jinchuuriki. 
Pousmál jsem se a pohlédl do jeho tváře. Vypadal..jinak. Byl pobledlý a měl kruhy pod očima. Nevypadal dobře.
"Také tě zdravím Sajine, mohu ti nějak pomoci?" zeptal jsem se vlídně. 
"Domo," poděkoval jsem za kávu a opatrně vložil jednu kostku cukru, zamíchal a odložil lžíci. Byl to luxus, na který si mohu zvyknout dost rychle.

Cítil jsem podivný chvilkový klid a tlak čakry, vzápětí však zmizel. Překvapeně jsem pohlédl na Sajina. Já jsem na něj zapomněl..Nechal jsem to zajít tak daleko, že Shukaku zcela pozřel jeho osobnost. Objevil jsem se u něj. "Sajine, nejde to, zemřel bys..Omlouvám se, že jsem ti nepomohl, že jsem byl natolik sobecký, že jsem na tebe zapomněl. Dej mi ještě šanci, dovol mi ti pomoci. Jsi statečný muž, vydrž ještě chvíli a nevzdávej se naděje. Nezapomeň na svůj sen a na svůj lid, který čeká, až znovu založíte Sunagakure!"

Poskládal jsem ruční pečeť a přivolal ohromný svitek na který jsem otiskl svou čakru a trochu své krve. Vytvořil se tímto klíč k pečeti, kterou jsem se chystal použít. Nevím, jestli byla Yaeko zběhlá v používání fuuinjutsu, ale tohle bych měl zvládnout i sám. Svitek se sroloval a já jsem přistoupil opět Sajinovi.
"Přitisknu ti na břicho novou pečeť. Silnější, Hakke no fuuin shikki, které udrží i Kuramu. Měl bys být schopen lépe komunikovat se svým bijuu a také by tolik neměla pronikat čakra ven. Obávám se však, že nedokážu zaplnit tvou díru v srdci, pokud mi to nedovolíš a pokud to neuděláš sám.." soustředil jsem čakru a přitiskl svou dlaň na jeho břicho.
"Hakke no fuuin Shiki!" pečeť zazářila a objevila se další. Ještě jsem svou ruku neodtáhl. Udělal jsem něco, co se mi dříve nepodařilo. Dostal jsem se do jeho nitra!
Pohlédl jsem na Shukakua a rychlým pohybem vyvolal mocné kořeny, které jej odtáhly od klece a donutily se stáhnout, posunout daleko od klece. Hned jsem se objevil zpátky v kanceláři. "Uf.." odtáhl jsem svou ruku.

Stav, ve kterém se příchozí nacházel, byl zvláštní. Do mysli jsem si uložila jeho jméno a potajmu zkoumala jeho chakru. Jinchuuriki. Nepřestala jsem pracovat, jako správná žena jsem zvládala víc věcí na jednou. Přesto jsem neodolala zvědavosti. Nelíbilo se mi to. Jeho slova i jeho chakra se zdály nestabilní. A moje zvědavost přesahovala meze mých pravomocí, ačkoli se nezdálo, že by proti mé přítomnosti protestoval. Na chvíli jsem se zarazila.
Warui desu!
Stačilo ale několik Hokageho slov a atmosféra v místnosti se uvolnila natolik, že jsem se mohla zase víc soustředit na práci. To mě upokojilo. Dokázal se svými podřízenými víc, než kdokoli jiný. A stačila správná volba slov a nehraná upřímnost. Doufala jsem ale, že se Sajin začne lépe ovládat. Stísněná atmosféra mi působila problémy a nerada jsem ji cítila častěji než chakru.
Tohle mi už nedělejte, yoku nai...
Nevyděsilo mě to. Pouze bych jakoukoli nehodu považovala za skutečně nepříjemnou. Nebyla doba, kdy by si kdokoli z nás mohl dovolit dělat chyby. Kentaro-sama by jich jistě uměl využít. Když jsem si uvědomila novou techniku, přestala jsem zkoumat jeho chakru. I bez toho jsem měla dost práce.

Konečně jsem byla u kanceláře kde jsem měla původně být už dávno, ale snad mi sensei odpustí. Zaklepala jsem na dveře kanceláře i když jsem slyšela zpoza dveří jakýsi hluk. Každopádně jsem vyčkávala na svůj čas vejít a na hokageho vyzvání. Nechtěla jsem nakonec přijít nevhod pokud tam někoho má. Možná s Yaeko Uzumaki pokročil mnohem rychleji než jsem si myslela, ale to nebudu vědět dokud se o tom nepřesvědčím a tak jsem čekala.

A bylo po všem. Nechal jsem Sajina domluvit, neměl jsem mu to za zlé, právě naopak.
"Nezapomen, že štěstí lze najít i v té nejtemnější době, nezapomeneme-li, že je světlo." rozloučil jsem se s ním a znovu zvolal "Dále."

Zdálo se že bylo vše už vyřízeno tak jsem mohla po vyzvání vstoupit. Učinila jsem tak a za sebou zavřela dveře. " Tak se zde tedy hlásím jak jste chtěl " Zase s úsměvem jsem přišla do kanceláře zvědavá co si pro mě můj sensei zase přichystal. Můj kolega vedle mě však nevypadal nejlépe, ale nechtěla jsem se do toho plést. Možná by mi i řekli at se nestarám, každopádně jsem byla připravena na vše.

Do dveří vstoupila Shiranui. Posadil jsem se do křesla a napil se kávy, byla výborná. Nevím, čím to bylo, ale lepší kávu jsem v životě nepil. "Lepší kávu jsem neměl," uznale jsem přikývl. Položil hrníček zpátky na stůl, podepřel svou bradu a podíval se na Shiranui.
"Shiranui, jako první věc, budu potřebovat tvůj report z mise," nejdříve práce, potom zábava.

Zasekla jsem se když pověděl o misi, ale nakonec jsem i odpověděla. " Ou, tak je to nakonec tady. Můj první fail jako velitelka. " Na misi byla unesena jednou Fu samotným Bakuton no Jinem a jeho četou. Přepadli nás ze zálohy, nečekali jsme je. Když jsme vyřídili nepřítele tak jsme šli zachránit Fu, nepřítel z ní nic nedostal a společně jsme šli zničit ten most a porazit jednotky. Jenže nepřítel byl hodně silný, zatímco se Katashi a Fu starali spíš o jednotky tak já a Hikaru jsme šli po Jinovi. Střídali jsme se u něj, jednou mi pomohla i Fu. Ale jak vidíte dopadly jsme mizerně. Když Hikaru přišel o ruce tak jsem musela na něj použít Yamata no Jutsu, které jste mě naučil, jenže golem, kterého vypustili byl moc silný a zaminovaný. Musela jsem provést sebevražedný útok čímž jsem zničila golema i s mostem. Když byl Jin zraněný a tak tak se držel tak ho Katashi dorazil. Zbývající jednotky jsme zničili v průběhu. Dál asi víte co se stalo. " Řekla jsem mu hrubé info o misi a bála jsem si co si pomyslí. Pro mě to byl totální nezdar, protože se tolik lidí vážně zranilo.

Spokojeně jsem se usmála, když mě pochválil. Nebo lépe řečeno mou schopnost připravovat použít kávovar. A úsměv jsem věnovala i Shiranui, když vstoupila do kanceláře. Bylo tu živo. Doplnila jsem razítka, kde bylo třeba a položila Hokagemu na stůl složku s dokumenty, na kterých byl navíc třeba jeho podpis. Všechny hodnoty už jsem si předtím samozřejmě pečlivě ověřila. Šlo většinou o novou výrobu zbraní, které tvořily základní výbavu ninji, jejich objednávky nebo o stavební povolení na okrajích Konohy. Vše už bylo navíc dávno ověřeno i jinými úředníky, zbýval jen jeho podpis pro kompletnost problému.
Yosh, yosh!
Zbývala mi jediná důležitá věc. Stoupla jsem si na špičky k jednomu z vyšších regálů a našla správný formulář. Poté jsem se pustila do jeho vyplňování. Stále totiž nebyla podepsaná má smlouva. Rozhodla jsem se ji sama v rychlosti zpracovat hned, samozřejmě kromě údajů o délce a povaze pracovního poměru, výši mzdy ... a tak dále. Tyto kolonky měl na starosti můj nadřízený. Bez ohledu na jejich pozdější náplň jsem formulář zkrášlila svými podpisy. Rozhodla jsem se požádat Hokageho o vyplnění hned, jak Shiranui odejde.

Přivřel jsem oči s mírným úsměvem na tváři. Neočekával jsem, že se historie bude opakovat. "Bitva u Kannabi Kyo, dopadla lépe, než jsem očekával. Děkuji Shiranui za report a za to, že jsi si tak skvěle vedla se svým týmem. Jste hrdinové, vsadím se, že se Vaše vítězství všude roznese!" byl jsem z toho opravdu nadšený. Chystal jsem se uchopit hrnek a znovu se napít, něco se však stalo. Objevila se menší prasklinka a já cítil..podivné chvění..To není dobré. Nechtěl jsem se nechat vyvést z míry, tak jsem pokračoval dál.
"Nicméně, nesmíme usnout na vavřínech a musíme tuto válku dovést k jejímu konci. V hlavě se mi rodí plán, ve kterém bych rád vytvořil skupinku elitních shinobi a zajal bych hlavního generála Iwagakure no sato, pokud vím, tak už byl spuštěn plán na eliminaci Tsuchikageho a byly rozdány úkoly. Jenže je tu problém...Podle informací, je to Tsuchikageho student, takže má zcela jistě Jinton." hodlal jsem jít ještě dál. Chtěl jsem také pochytat nukeniny, členy shuuketsu a zajistit celosvětový mír.

Byla jsem velice překvapena jeho reakcí. Každý by čekal vynadáno nebo nějaký křik, ale ono to byl opak. Hokage byl velice zvláštní muž když ho nezajímali chyby, které vedly málem k smrti jeho vlastních shinobi. Byla sem udivena co za muže to přede mnou stojí, ale byla jsme za něj ráda. Kdo ví kdyby byla budoucnost jiná, třeba bych měla jako senseie nějakýho neurvalce, kterého bych neustále kopala do zadku, ale to bylo nakonec jedno. " Uhm, tak tedy děkuji. A já budu dělat teď tedy co smímli se zeptat? " Zeptala jsem se slušně a vyčkávala další pokyny. Měla jsem podezření že mě chce poslat na další nebezpečnou misi a to brzy.

Mě opravdu nezajímaly chyby, mě zajímaly výsledky a výsledek byl dobrý, alespoň pro nás. Poučení se z vlastních chyb to už je na nás samotných.
"Ty budeš tady, zatím. Chtěl jsem se zeptat, víš, jaký máš druhý element? Rád bych se pokusil jej vytrénovat," začal jsem se přehrabovat v šuplících, hledal jsem reakční papírky xD.

Zamyslela jsem se nad tím jestli se někdy u mě projevil nějaký jiný element než suiton, ale nic mě nenapadlo. Zřejmě jsem žádný takový neměla a nebo byl hluboko skryt, každopádně mě to začalo vělice zajímat. Avšal přišlo mi divné, že najednou mám přejít na jiný element když má určitě hokage v trumfu další hadí techniky. Věděla jsem to, a proto mi to přišlo podivné. Nechtěla jsem ale dělat kolem toho dusno a tak jsem prozatím spolupracovala a později bych se zeptala na nějaou tu další hadí supr čupr techniku. " Ehm, a víte, že já vlastně nevím? " Byla snad i řečnická otázka vypuštěna do vzduchu. Opravdu jsem to nevěděla a kage začal něco hledat v šuplících, možná reakční papírky, které jsem použila při suitonu. Tenkrát byl ten papír dost promočený. Co se stane teď? Zareaguje stejně? Shoří? Roztrhne se? Rozpadne? Zmuchlá? Nebo že by se u mě objevilo nové kekkei genkai o kterém nevím? To asi těžko. Každopádně jsem počkala až je vytáhne, abychom mohli zjistit, který to bude.

Jelikož už jsem měla dnešní pozdně večerní práci hotovou a pouze jsem čekala, až se vyřídí, co bude třeba, než Hokage-sama podepíše další dokumenty pro evidaci a než si promluvíme o mé smlouvě, rozhodla jsem se pustit do tréninku. Nepotřebovala jsem pro své techniky prostor a ani jsem s nimi nikoho nerušila. Rozložila jsem poslední vypůjčený svitek pro Scroll Communication Technique a pustila jsem se do čtení.

Teoretické studium této techniky toho příliš nevyžadovalo. Byla skutečně jednoduchá. Obyčejné, ale dobře využitelné Ninjutsu, které vlastně mělo jen jednu skutečnou nevýhodu. Nikdy jste nevěděli, jestli vaše zprávy skutečně přijímá ten, komu jsou určeny. Zpráva chvíli po objevení se zmizí.
Yoku nai...
Přesto šlo o výhodu, obzvláště pro kunoichi mého zaměření. Až se toto Jutsu naučím, umožní mi psát na jeden svitek tak, aby se písmo zároveň objevovalo na druhém, byť by byl na konci světa. Uznala jsem, že bude výhodné prozatím nepoužívat svitky a vytrhla jsem ze svého poznámkového bločku dva listy, abych si na nich techniku vyzkoušela. Až ji budu ovládat, připravím doma dva páry ihned použitelných svitků a pokusím se něco udělat s tím, aby písmo chvíli po objevení se nezmizelo.

Vrátila jsem se pohledem k Shiranui a Hokagemu. Byli zabráni do konverzace a mě nebylo potřeba, což mi umožnilo přejít od teoretické k praktické části učení. První pokus nedopadl dobře. Místo písma se na druhém papíru zobrazily pouze inkoustové skvrny. Vytrhla jsem další stránku a pokračovala v pokusech. Písmo bylo rozmazané a nemizelo. Toho možná využiji. Prozatím jsem techniku dokázala použít, ale nebyla jsem si jistá, jak bude fungovat na delší vzdálenost. Budu muset někoho při některé z delších misí požádat o pomoc při vyzkoušení. S tím teď nic neudělám. Ale mohu se pokusit něco udělat s tím, jak se přenesené písmo rozmaže, na dálku by to mohlo být ještě horší a svitky bych ničit nechtěla. z tohoto důvodu jsem pokračovala v činnosti.

Speciální papírky jsem našel, kdo by si myslel, že budou v mé brašničce.
Vytáhl jsem dva a podal je Shiranui. Nemusel jsem nic dopodrobna vysvětlovat, protože to už jistě zná sama, ještě z dob kdy lovila její první element.
"Víš, co s tím máš dělat, teď uděláš to samé, jenže do každé ruky si vezmeš jeden a soustředíš do něj čakru. Jeden papírek ti zvlhne, to už víme." usmál jsem se a nadějně očekával další element. Doufal jsem v doton, abych ji mohl učit i techniky, které mám já.