Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Došli jsme před budovu Hokageho. Nezstavili jsme se, rovnou jsme pokračovali dovnitř. Vystoupali jsme schody a zastavili jsme se před kanceláří. Teď už jsem se Daisukemu vymanila z náručí. Malinko jsem usykla bolestí, ale to nc nebylo. Natáhla jsem se ještě a políbila ho na rty. Potom jsem zaklepala a bez vyzvání vešla dovnitř. Ocitla jsem se u zajímavé scénky. Zahlédla jsem ale vyděšený pohled své dcery a to se mi nelíbilo. Přešla jsem k tomu Uchihovi, sáhla jsem mu na zápěstí, které mu zamrzlo, stejně tak jeho meč.
,,Můžete mi říct, co se to tu děje? Proč moje dcera pláče? A kde je Assasin?!" zamračila jsem se..

"Tahle Hyuuga mi ukradla misi, pošpinila mé jméno i jméno mého klanu. Kairi se probudila, ale když zjistila, že je na neznámém místě, zpanikařila a chtěla utéct. Rozběhl jsem se za ní a řekl ji, že ji dopravíme zpět do Kiri, abych ji uklidnil. Ale pak se vyřítilo toto tornádo a misi mi ukradla. Potom mě začala urážet a já se od ní urážet nenechám." povyprávím příběh. "Kdybyste dovolila, rád bych schoval svůj meč, Mizukage-sama. Assassin je na důležité misi, nechal mi Kairi na starost, teda dokud mi ji neunesla Fu. Kdo ví co s ní chce udělat!" řeknu a pak se můj pohled opět upře na Fu.

Porozhlédl jsem se po místnosti. O Uchihu se postarala Hitomi a tak jsem nemusel říct ani jedno výhružné slovo. "Myslím, že až ti upadne ruka Uchiho, tak se můžeš odporoučet z kanceláře, máme tu důležité věci k řešení." Pak jsem se podíval na dívku a usmál se. "Mohla by jste ji vzít někam jinam? Vypadá to, že tu budeme mít trochu více práce a vás si zjevně oblíbila."

Objevil jsem se v křesle během mrknutí oka. Byl jsem vyřízený. Odhodil jsem svou kamennou masku a doslova se svalil do křesla. Hitomi, Daisuke, Kyuuji a Fuu byli v kanceláři. Všiml jsem si vytaseného meče.
"Kyuuji!?"

"Z této místnosti neodejdu, neporuším příkaz Hokageho. Měli by jste respektovat právo prvního." řeknu. *Celý svět je plný idiotů. Kdyby aspoň poslouchali co říkám..* pomyslím si a zakývu hlavou zleva doprava. Potom začne vyšilovat Hyuuga. "Komu říkáš pedofil, ty špinavá Hyuugo?!" řeknu na Fu a dívám se na ni ještě vražednějším pohledem. "Máš štěstí, že tu přišla Mizukage-sama, jinak bys špatně skončila." Potom přijde i Hokage. Omlouvám se, Hokage-dono, už bych svůj meč schoval, nebýt Mizukage a ani bych ho nevytáhl, nebýt téhle dotěrné fúrie." řekne Hokagemu. *Doufám, že aspoň Hokage pochopí, co pro mě jméno Uchiha znamená.*

Poslouchal jsem jejich hádku. Nebyl jsem z toho zrovna šťastný, že se takhle hádají před Kairi. Když se tu objevil Assasin, položil jsem mu otázku. "Mohu připravit tohoto genina z Konohagakure o jeho bezvýznamný život ?" ukázal jsem na Uchihu.

Povzdychla jsem si. Led z jeho ruky i meče jsem nechala zmizet.
,,Chováš se jako dítě." podívala jsem se na Uchihu. ,,Svalit vše na ostatní? Shinobi by se měl především naučit ovládat, což je mnohem těžší, než se naučit hloupou techniku nebo ovládnout kekkei genkai. Okamžitě tasit meč? To je docela sprosté." zamračila jsem se. Tentokrát jsem se podívala i na Fuu. Má řeč patřila oběma. ,,Rivalita mezi klany se dá řešit i jinak než neustálým bojováním mezi sebou." pousmála jsem se na oba dva. ,,Jinak vám oběma děkuji za hlídání naší dcera." poklonila jsem se.
Pak jsem se podívala na Assasina, který se tu objevil. ,,Vypadáš zdrchaně." povzdychla jsem si. Čekala jsem nějaký problém.

"Kyuuji, zanech řečí a jdi do Uchiha čtvrtě. Zítra tě vyhledám," věnoval jsem mu jeden ze svých přísných pohledů. "Fuu, postarej se prosím o Kairi, tady máš 1000 ryo a něco ji kup," vstal jsem, vytáhl peněženku a podal ji tučný balík peněz.
"Hitomi, Daisuke, jak to šlo?" přitáhl jsem ke stolu dvě pohodlné židle, aby se mohli posadit. Sám jsem se posadil ke stolu. Vytáhl jsem láhev domácí saké a schoval jej v rukávu. Potají jsem si zavdal pořádný doušek.

Vyplazila som na Uchihu jazyk a len som sa tak veselo zazubila.
"To je moje mamka !" Zaškerila som sa no stále som ostávala pri Fu. Najprv som sa chcela spýtať čo to je pedofil no nakoniec som usúdila že by to nebola práve najlepšia otázka v najlepśiu chvíľku. Keď tu ale bola mamka, už som sa vôbec nebála a tak som len k Fu zaćala naťahovať ruky. Mamča vedela že to znamená že chcem ísť na koníka ! teda.. proste,.. že sa mi nechce kráčať po vlastných.

“Rozumím.“ řeknu po vyslechnutí Hokageho příkazu a schovám meč. Při odchodu se podívám na Fuu. “A ty si na mě dej pozor.“ řeknu velmi důrazně Fuu, nasadím si kápi a vyrazím. Jdu po chodbě potichu jako kočka. Vypnu Sharingan a slezu dolů po schodech. Vyjdu z celé budovy a mířím do Uchiha čtvrti.

,,No, šlo to zajímavě." pousmála jsem se a opatrně kvůli zádům jsem se posadila.
,,Jen co jsme se přiblížili k jeskyni, ztratil se nám ten ANBU. Hned na to zmizela i ta holčina. ANBU, kteří na nás zaútočili, byli Edo Tensei. Následně na nás ten chlap poslal Edo Tensei Nagata. Daisuke se dostal do jeskyně a zjistil, že má Kabutovo techniky. Toho chlapa jsme zřejmě nedostali, zničili jsme ale nějakou osmihlavou příšeru. Kyuubi se málem dostal ven, naštěstí jsem ho stihla zapečetit. Ten jinchuuriki to ale nejspíš nepřežije." sklonila jsem hlavu.
,,Nagato na chíli procitl. Mluvil o něm jako o Hebim. Sakura by měla brzy dorazit i s tělem jinchuurikiho." podala jsem celé hlášení a čekala na odezvu.

"Já bych k tomu jen dodal, že subjekt, který byl Nagatem nazván Hebi, použil techniku, která mě oslepila a nejen to, také ohlušila. Nevěděl jsem, jak mám v té chvíli reagovat." Ušklíbl jsem se nad svou neschopností, jelikož jsem na sebe byl naštvaný. "Naštěstí se vrátil ten váš ANBU a stihl ho vyrušit, což Hebiho nejspíš překvapilo a znejistilo."

Vytřeštil jsem oko. "No, moc hezké, takže problém navíc..." zamračil jsem se. Byla už tma a v kanceláři svítil lustru. Vrhal velmi mdlé světlo.
"Hmm..zajímalo by mě, co, nebo kdo je zač ten Hebi...Takovou techniku neznám...Není moc dobré, že je tu další člověk, co má edo tensei.."

,,To opravdu není...Každopádně.." nadechla jsem se a znovu pokračovala. ,,Ty ANBU udržel jen chvíli. Potom se prostě a jednoduše rozpadli. Pak ale povolal Nagata. Když se Hebi soustředil na Kyuubiho, Nagato procitl a mluvil se mnou. Zachránil mi život, jinak by mě nejspíš zabil. Použil na mě Shinra Tensei. Nestihla jsem ho ale pak zastavit." odmlčela jsem se. ,,Když už ho přestal ovládat, přestával nad ním mít kontrolu, povolal ho zpátky. Nenechal ho rozpadnout jako ty ANBU." zamračila jsem se.

Konečně jsem dorazila s tím tělem do Hokageho kanceláře. Udržovala jsem jej přiživotě jen díky mé Byakugou síle. Hokage měl co na práci...
Zaklepala jsem a vešla bez vyzvání.
"Hokage-sama," položila jsem opatrně Hideovo tělo na sedačku. "Je to s ním zlé, ten někdo na něm dělal ohavné pokusy s jeho čakrou, nepřežije to,"svěsila jsem hlavu.

"Hmm," byl jsem čím dál víc zamračený. Podepřel jsem si bradu a pozorně poslouchal. Přišla Sakura.
"Dobře Sakuro, děkuji ti, nech ho tady, nějaké lidi jsem poslal k Ruinám nedaleko chrámu ohně na misi, nevracejí se, mám o ně strach. Skoč tam prosím." když odešla, pokračoval jsem.
"Takže to nedokáže ovládat tak, jako já..To je více méně dobře.." na chvíli jsem se odmlčel a položil lahvičku se saké na stůl. Nalil jsem si trochu víc, do kalíšku a uchopil jej.
"Tak..když už jsme u edo tensei..Reina je zpět," místo toho, abych se napil, tak jsem kalíšek v ruce rozdrtil.

Poslechla jsem si Sakuru. Sklonila jsem hlavu. Mise nebyla úspěšná... Povzdychla jsem si. Když jsem však slyšela Assasinovo novinu, oněmněla jsem. Musela jsem i zblednout a taky jsem se roztřásla. Nevěděla jsem jen jestli vztekem nebo strachem. Zničila mi toho v životě dost.
,,Proč?" zeptala jsem se pouze.

"Otokage mě donutil ji oživit...Reina za Mikomi...Ale neměla by být tak nebezpečná, přikázal jsem jí, aby chránila Otogakure, skrývala se jako ANBU, nemá tak docela vlastní vůli.." sevřel jsem ruce v pěst.
"A pokud ne, tak máme triumf.." můj zrak utkvěl Hitomi na rameni.

,,To snad..." byla jsem stále v šoku. Jak jsem byla šťastná, když jsme se jí ve válce zbavili a teď...
,,Takže celá válka byla...k ničemu...Pointa války, kdy jsme měli dosta Reinu Kanu a Tsukiko Tooyu je v háji." zaťala jsem ruku v pěst. Co je zač ten Otokage?!
Všimla jsem si, že mi Assasin kouká na místo, kde mám pečeť. Sundala jsem si čelenku Kiri. ,,Zajímá mě, kdo je Otokage. Každý normální shinobi ví, co byla Reina zač. Proč by ji chtěl? Moc bych nevěřila tomu, že bude Otogakure pouze chránit. Je v tom něco víc." zamračila jsem se. Teď se ve mně ozvala stejně nedůvěřivá stránka, jako je v Daisukem.

"Ano, všechny oběti byli k ničemu, možná jsem měl být krutý a nechat Mikomi obětovat.." zamračil jsem se.
"Otokage toho ví víc, než by vědět měl. Zatraceně tomu rozumí" pak jsem zakroutil hlavou. "Nedovol tvým ninjům, aby se přibližovali k Oto. Reina se nemůže mému rozkazu vzepřít. Pokud Otokage poruší dohodu, využiju všechny dostupné prostředky, čestné i nečestné k tomu abych celou Oto zničil," poslední slovo jsem nenávistně zavrčel.