Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

,,Právě proto, že se nemůže vzepřít. Může ale donutit nás, abychom Oto napadli...a to pak bude zle.." povzdychla jsem si.
,,Nejdřív Ame, teď Oto...Kiri si vžáně zachová svou neutralitu." přivřela jsem oči. Začala na mě doléhat veškerá únava z boje.
,,Když chceš otevřít pečeť?" zeptala jsem se.

"Jistě chápeš, že je nutné abychom to udrželi v tajnosti. Rozkázal jsem to i svým ninjům, kteří byli u toho," mluvil jsem zcela vážně. Málo kdo mě takového zažil. Musím se naučit ty techniky. "Shisuovo oko se vzpamatuje během dneška..Musel jsem ho použít na Reinu."

Přikývla jsem. Souhlasila jsem. Kdyby se tohle dostalo ven, mohlo by to mít katastrofální následky. Dvě války během dvou let si dovolit nemůžeme.
,,Fajn, takže mě koukejte vyčerpat ještě víc, jelikož sama pečeť aktivovat neumím. Leda byste mě naštvali nebo bych vyčerpala chakru." zasmála jsem se. Ještě než to uděláme, musím napsat Yuuki, co se stalo..

"Není třeba, na něco jsem přišel," Hitomin smích mě trochu uklidnil. Ušklíbl jsem se a šel ke knihovně, vytáhl svitek s technikou Fuuja hooin. "Podle těchto informací, by se to dalo i uvolnit," podal jí ho. "Pak by mělo stačit přidat nějakou tkáň, pro Orochimarovo tělo a hotovo,"

,,Vyvolat technikou?" začetla jsem se do svitku.
,,A ty tu techniku umíš? Protože já o ní slyším poprvé." podívala jsem se na Assasina. Děláš, jak kdybys znala všechny techniky světa, ušklíbla jsem se sama na sebe.

"Znáš ji. Já ji umím," ukázal jsem na kruhovou pečeť, kterou měla okolo prokleté pečetě. "Tohle je ona, v poslední kapitole píšou, že se dá uvolnit,"

Nakonec se mi povedlo se dostat k Budove z kancelati. Podival jsem se nahoru. A nakonec se vydal po tech schodech. Ten mec me uz fakt stval byl tezky jak prase a ja unaveny. Nakonec jsem dosel ke kanclu a zaklepal na dvere. Oprel se o stenu a cekal na vyzvani.

Přikývla jsem. ,,Dobře, tedy. My zatím půjdeme. Až budeš připravený, tak mi řekni. Ať je to co nejdřív. Vesnice nemůže být dlouho bez Kage." pousmála jsem se, vzala jsem Daisukeho za ruku a společně jsme opustili kancelář.
Za dveřmi jsme potkali jednoho z konožských shinobi. Usmála jsem se na něj a z budovy jsme odešli.

"Dobře," přikývl jsem. "Zatím se mějte!" zamával jsem jí a pak si zavolal dalšího.

Nekdo vyssel ze sveri uklonil jsem se a pak vesel do kancelare. No ale o neco jsem zakopl a hned libal podlahu hokageho kancelare(popripade koberec) a zespoda se ozyvalo mumlavym hlasem.
"Sundejte tfo ze meee." Uz sem fakt nemel silu se stim mecem zednout.

Ušklíbl jsem se a hned spěchal pro meč. Byl fakt těžký. Prohlédl jsem si ho a bylo mi divné, proč je tady Hikaru a ne Lucy.
"Co se stalo?" zeptal jsem se, když jsem zvedl Hikara a meč dal na stůl.

Kdyz me Hokage zvedl byl sem stastnej jak blecha. "No Lucy a Amaru jsou v nemocnici. Zasahl je vodni drak takze nejsise jsou jen v bezvedomi. Hoozuki je Rozdrobeny na male kousky ktere se asi jenom tak nespoji.
Vas syn silene vytocil Sakuru a pak nekam zmizel. Takze to nejak zbylo na me." No tu zalezitost u brany jsem si nechal pro sebe. Jeste aby se resilo tohle. To ze jsem schytal zasah Raitonem jsem taky moc neresil mozna to neucinkovalo tak jak melo. Akonec sem cekal ze me stejne Hokage serve.

"Aha," povzdechl jsem si. Tobiru mě trápil, však on se zas ukáže. "Jak mohl zmizet? To jsi ho se svým Byakuganem neviděl?" podivil jsem se.
"Ale je super, že je mise splněná, až na ty dvě," usmál jsem se. "Můžeme Kiri vrátit její meč."

"No nekam zmizel proste se vyparil. Po poskladani nejakych peceti. Ale to uz jsem byl v takovem stavu ze jsem Byakugan nebyl schopen pouzivat. Proste ze vseho nejak vyvaznu. Nakonec ten mec je tezkej jak prase nechapu jak stim nekdo muze bojovat. " Nakonec jsem rekl co jsem chtel uz jsem jen cekal zdali je to vse.

"Aha, omlouvám se za něj, pokud něco provedl, hlavně že jste doma a v pořádku," usmál jsem se. "Můžeš jít, Mizukage je čirou náhodou v Konoze, dám ji ten meč. Možná s ní domluvím nějakou speciální odměnu, ale tady je 1.200 ryo" vytáhl jsem balík peněz a začal počítat. Odpočítanou částku jsem mu podal.

"Dekuji Hokage-Sama." Uklonil jsem se vzal si penize a schoval do kapsycky v Kimonu. A premyslel jsem kam zajit. Asi se nekam najist. No zpravy nebo rikat co provadel to jsem nechal na Lucy az se probere. Pomalym krokem jsem vysel z kancelare a pak nekam do ulic.
(Presun)

Udělal jsem jednoho klona a toho jsem vyslal do Uchiha čtvrti. Já jsem se na chvíli natáhl na gauči a rozhodl jsem se schrupnout.

Dokráčel jsem až před dveře a lehce na ně zaťukal. Na chodbě nikdo nebyl, což mě celkem překvapilo. Možná tam nikdo není, ale raději počkám. Opřel jsem se o zeď a čekal na vyzvání.

S trhnutím jsem se probudil. Někdo mě vzbudil. Posadil jsem se, promnul si oči. "Vstupte!" zahalekal jsem tiše.

Hned jak jsem ho slyšel, vstoupil jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. Posadil jsem se do křesla a upřeně se na něho podíval. ,,Co máš teď v plánu? Když se podíváme na situaci, která se vyvíjí, tak určitě něco připraveného máš, že?"

"Samozřejmě," ušklíbl jsem se. Byli jsme bratři, jak se patří. "Musíme jen počkat na Hitomi," dal jsem si ruce za hlavu.
"Unesli Kyuubiho jinchuuriki. Nějaký had, který ovládá Edo tensei," ukázal jsem na polomrtvého jinchuuriki, který ležel kousek ode mě.

Kráčela jsem po schodech. Tentokrát ale po svých. Konožská nemocnice udělala svou práci - záda mi dali dohromady, přesto mám být prý opatrná a pro jistotu jsem dostala léky na případné bolesti. Pouze jsem si je narazila a můžu být ráda, že jen to. Pecka to byla pořádná.
Zaklepala jsem na dveře a tentokrát počkala na vyzvání.

Následoval jsem Hitomi. Zatímco byla v nemocnici, já byl na malé obchůzce Konohy. Jelikož se mi listová nelíbila, má obchůzka byla opravdu velmi krátká. Došel jsem až ke dveřím a čekal na vyzvání.

,,Na Hitomi? V čem nám pomůže Mizukage?" Na chvíli jsem se zamyslel a snažil si to dát do nějaké souvislosti. ,,Edo tensei? Nemáš ho náhodou umět jen ty? Začíná se pěkně všechno hroutit. Teď musíme být připraveni opravdu na všechno." Povzdychl jsem si a podíval se z okna přímo na monumenty našich předků. ,,Musíme všechno ochránit, za jakoukoliv cenu." Řekl jsem spíše polohlasně a dále si díval ven.

"Ano, umím ho jen já, alespoň bych měl umět. Ten někdo má Nagata ve své moci, ale neudrží to dlouho," zamračil jsem se a pak se podíval také na monumenty.
"Ano, za každou cenu," zašeptal jsem a šel otevřít.
"Mizukage-sama a její doprovod," pousmál jsem se, uklonil se a pustil je dovnitř.