Cvičiště č. 2

Dorazil som na cvičisko, keďže sa tu malo začať výberové konanie na post Anbu. Chcel som sa pridať k Anbu lebo som mal na to v podstate dobré predpoklady k tomu som nebol ani príliš spoločneský, takže to bolo pre mňa, ako stvorené. Aj keď som na poslednej misii príliš nezažiaril lebo počas boja som bol zasiahnutý a stratil som vedomie a prebudil som sa až v nemocnici. Dúfal som, že to mi nijak nezabráni v postupe v pred no bol som odhodlaný pokračovať. Nikto tu ešte nebol, preto som si sadol na zem a rozmiestnil som okolo seba kuanie a skurikeny. Sadol som si privrel som oči a tie kunaie sa vzniesli. Otvoril som oči a rukami som rýchlim pohybom mykol smerom k terčom do ktorých tieto zbrane mierili. Hneď, ako sa zabodli pomocou tej istej techniky som ich vytiahol a opakoval som tento tréning. Predsa len som potreboval byť presný. Než príjdu ostatný ja som aspoň mal čo robiť.

Akuma Saito
I když jsem to nyní nečekal, byl jsem poslán od cesty k braně z Kiri sem, protože mi bylo oznámeno, že trénink na pozici ANBU bude co nevidět zahájen. Otočil jsem se tedy a zamířil rovnou k cvičišti, ve kterém jsem dnes vlastně poprvé.

Když jsem rozevřel dveře a porozhlédl jsem se po tělocvičně, všiml jsem si, že zde jsou již dva další, neznal jsem je dobře, spíše tak od vidění při poslední misi, zejména toho se zbrojí, toho doopravdy v bitvě přehlédnout nešlo. "Takže Kenjutsu, to by mohl být oříšek, ale... každý oříšek se dá rozlousknout, jen přijít na to jak." Pomyslel jsem si a poté jsem se otočil i na toho druhého, která zde trénoval s kunai, které ovládal snad myslí nebo čím, těžko říct, v boji jsem si ho moc nevšímal a neprojevil se tak, jako ten ve zbroji, nevěděl jsem, co má v rukávu, ale to on nejspíše taky ne, protože jsem nepatřil zrovna k těm aktivnějším v souboji.

Zdravím vás... Řekl jsem neutrálně, ani nepřátelsky, ani přátelsky, zkrátka z mého hlasu nešlo vyčíst nic, ani strach, ani namyšlenost, zkrátka nic. Udělal jsem krok do cvičiště a poté za sebou zavřel dveře, přešel jsem rovnou k lavičce, kde jsem se pohodlně usadil a podíval se na oba dva, jak se již připravují, já jsem se však neměl na co připravovat, to, co jsem chtěl použít se nedalo nyní ani trénovat, moje práce a schopnosti museli být precisní a již dosti natrénované, jinak ztráceli účinek. "Slyšel jsem, že se přihlásil i Kangae, tak kde k sakru vězí?!" Pomyslel jsem si a najednou jsem sáhl do svého balíčku s výbavou, odkud jsem si vytáhl dva shurikeny a lanko, tím lankem jsem dva shurikeny propojil a poté jsem spojené shurikeny vrátil mezi ostatní, avšak trochu zvláště, aby kdybych je potřeboval, byli hned po ruce.
Nyní jsem jen seděl a připravený čekal, než to začne, nemohl jsem se dočkat toho, jak se ze mě stane plnohodnotný ANBU, pokud se jím tedy stanu.

Akuma Saito
Když se otevřou dveře, otočím hlavou směrem k nim. Myslel jsem, že to již přišel Mizukage, ale ukázalo se, že jsem se mýlil, byla to osoba, kterou jsem až moc dobře znal, můj bratr. S úsměvem jsem se na něj podíval a gestem ruky jsem mu naznačil, ať si jde sednout za mnou.
"Myslím, že ho nakonec odtud stejně vyhodí, protože tu nemá co dělat, ale co já vím, třeba ho tu Mizukage nechá získávat nějaké ty zkušenosti, to se teprve uvidí!" Řekl jsem si v duchu a čekal, až bratr dojde ke mě.