Cvičiště č. 2

pro **Hitomi Yamada** Sat Jul 13, 2013 8:16 pm

First topic message reminder :

Plně vybavená "tělocvična", ve které si můžete pořádně zatrénovat dle vaší chutě ^^

pro **Akuma Saito** Mon Aug 18, 2014 10:53 am

Akuma Saito
Když ke mě bratr přiskočí, jen se usměji a nechávám ho mluvit, jako vždy nejdříve vyslechnu, co má na srdci a až pak odpovídám.
To je od tebe milé, Rine. Mám však tušení, že bys tu neměl co dělat, není to tak úplná veřejná věc, ale tak snad Tě tu nechají, můžeš se dívat, jak zkušené máš spolubojovníky. Řeknu s úsměvem a pěstí ho praštím lehce do ramena, přitom odvrátím zrak na ostatní a řeknu skoro šeptem. S každým z nich jsem bojoval bok po boku ve válce, jsou to všichni zkušení Shinobi, i když nás omezuje naše hodnost, nepodceňuji žádného z nich, raději své rivaly vždy přeceňuj, ať potom nejsi nemile překvapen, Rine. Při tom šeptání si vybavuji, co každý z nich zatím ukázal, nepodceňoval jsem je, to nikdy nedělám, je to chyba, kterou jsem se odnaučil, jedna taková chyba mě totiž už stála jedno oko.

pro **Faito Dansaku** Mon Aug 18, 2014 11:49 am

https://www.youtube.com/watch?v=pFS4zYWxzNA

"Pozor!" Ozvalo se od jedné zdi. Když se všichni vyskládali do několikařadu a podívali se tím směrem, zjistili, že přišlo pět ANBu, včetně velitele. Jeden z ANBu nesl ohromnou knihu a sedl si s ní za stůl. Otevřel ji a namočil štětec.

Ostatní ANBu se rozestavili okolo vás a dva z nich zatarasili vchod. Dovnitř se už nikdo nedostane, ven pouze, pokud ho pustí.
Velitel si stoupl před vás. Bylo až komické, že ani jeden ANBu si nesundal masku, i když byl vzduch "čistý".
Cvičiště č. 2 - Stránka 4 54ccwm

"Na akademii vám říkají, že jste jen nástroje. Nikdo ale neřekne nic, když projevíte city, když dle svého uvážení necháte poraženého žít nebo jít. Jako shinobi máte svou vůli, na prvním místě je váš život, můžete si dovolit odporovat nebo nesouhlasit. To ale v ANBu neplatí. Pokud vám na akademii říkali něco o strojích, ANBu a Oinini ono tvrzení dovádí do dokonalosti. ANBu se neptá, ale jedná. Nepřemýšlí, ale analyzuje. Nepoužívá srdce, ale mozek.

Když vám zadám rozkaz, abyste zabili vašeho bratra, uděláte to bez výčitek, otázek, nesouhlasných frází. Pokud ne, je to váš život, který se ukončí.
Kdo si vyslechl dost, může teď odejít..."

Několik shinobi, bílých jako stěna, se odporoučelo ke dveřím, ale dost velká skupina stále zůstala.

"...Jako ANBu se zbavujete veškerých závazků - jména, pohlaví, věku, rodiny. Jediné, co vám zbyde, je příslušnost a oddanost vesnici..."
Všichni jste cítili, jak si vás velitel přeměřuje pohledem. Jeho oči jako by vás nutily ani se nehnout. Když se na vás díval, věděli jste to - celým tělem probíhal chlad a nepříjemné brnění. Tenhle muž měl za sebou stovky misí.

"Nyní se zařaďte do fronty. Nejdříve si zapíšeme vaše jména, pak proběhne řada testů a cvičení, podle nichž budete hodnoceni. Pak oznámíme, kdo zde zůstane. Hodně štěstí..."
Velitel ukázal rukou ke stolku s knihou a odmlčel se, abyste se všichni mohli zapsat.
"Jméno?" zeptal se velice starým hlasem onen "písař" prvního shinobi. Řada celkem postupovala, protože zatím bylo na prázdných stránkách pouze jméno a nic jiného.

pro **Akuma Saito** Mon Aug 18, 2014 1:39 pm

Akuma Saito
Když jsem slyšel hlasy a zvuky, ohlédl jsem se k jedné ze zdí, v tom však bylo celé cvičiště okupováno ANBU jednotky.Bál jsem se, že odtud bratra nepustí, ale byl jsem připraven si to vyhádat, pokud bude třeba, můj bratr ještě neztratil to, co my, ti, kteří prošli válkou, dětskou nevinnost.

Když muž mluvil, jen jsem poslouchal, bylo by velmi nezdvořilé, kdybych mu skákal do řeči. Když mluvil, snažil jsem se ztotožnit s tím, co říkal, pravdou je, že pro dobro vesnice bych byl schopen udělat snad vše. Zamyslel jsem se, jestli být ve službách ANBU je skutečně to, co bych chtěl doopravdy dělat, mělo to své nevýhody, i když i své výhody, byl bych schopen ochránit vesnici? Ano. Byl bych schopen se pro vesnici obětovat? Ano. Byl bych schopen ublížit těm, na kterých mi záleží? Bylo to smutné, ale věděl jsem, že ano. V naší rodině bylo tradicí, že se členové našeho klanu stávají členy ANBU, byl jsem k tomu veden již od malička.
"Být členem ANBU je výzva, obnáší to více bolesti než jakékoliv jiné postavení, musíte snášet bolest, jak psychickou, tak fyzickou, ale... je to moje cesta, můj osud a moje volba!" Řekl jsem si odhodlaně a zaťal ruce v pěst, byl jsem připraven vstoupit do řad ANBU a chránit to, co mi bylo nejdražší, vesnici. Když se na mě velitel ANBU podíval, věnoval jsem mu stejný pohled, nebylo to proto, že bych se jej nebál, bylo to proto, že projevit svůj strach by byla slabost, Shinobi strach projevovat nesmí, když projeví strach, využijí toho ti, kteří jej chtějí zničit a jen ti opravdu silní Shinobi vydrží a postaví se opět na nohy.

Když nás vyzvali k zápisu, šel jsem s hlavou vzhůru do fronty a jakmile došla na mě řada, s hrdostí v hlase jsem pronesl: Saito Akuma, budoucí člen ANBU.

pro **Kiseki Mirakuru** Mon Aug 18, 2014 3:38 pm

Prišlo sme pomerne veľa ľudí čo ma naozaj prekvapilo. Nevedel som, že o Anbu post je taký záujem. Ja sám som počul, že sa na takýto post hodia len ľudia s temnotou vo vnútri. Ja som už ale mal dané svoje poslanie už keď som sa narodil. Že Khairuni? Práve preto sa divím, že sa k nim chceš pridať. Vieš, čo sa časom môže stať a dokonca to nemusí byť až tak ďaleko. Len ja, môj drak ďalší, ktorí v sebe náhodou majú takéhoto draka by vedeli o čom sa mi dvaja rozprávame. No počuť to nemohli. Bez problémov som si vypočul, čo povedal veliteľ a v tedy ich pomerne dosť odišlo. Ja som len vstal a zaradil som sa za Akumu. Po tom, čo si ho zapísali som sa dostal na radu ja a tiež som prehovoril. "Kiseki Mirakuru." Prezradil som im svoje meno a šiel som sa posunúť, aby sa mohol ďalší predstaviť. Ja som sa nepovažoval za stroj ani za niekoho, kto by bol priputaný alebo niečo dlžný k dedine. Videl som túto cestu v to najlepšie, čo pre mňa môže byť. Nebol som spoločenský, nevyžadoval som kontakt s ľudmi ale hlavne som potreboval zosíliť bez toho, aby ma niečo vyrušovalo. Potreboval som to k plneniu môjho poslania. Keď som tam tak stál akosi som sa zamyslel a prestal som vnímať okolie. Strhli ma moje myšlienky.

pro **Rin Saito** Mon Aug 18, 2014 6:52 pm

Když vidím Mizukageho u zdi upřeně se na Mizukageho díval jelikož ho nepotkávám často dívám se na něj do té chvíle než si uvědomím že bych měl jít nejspíše stranou. Pomalu příjdu k jedné zdi a dívam se co se děje.

pro **Kangae Mizutsuchi** Mon Aug 18, 2014 9:55 pm

"Samý podivní lidé,toto znamená být ANBU? Nikdy nesundat svojí masku?" Zamyslím se,když se tu objeví kapitán a nějací členové ANBU společně s ním.. "Už to začíná".. V tu chvíli si pevně připoutám katanu na záda.. "Pokud mám být jen nástroj na zabíjení,není to nic pro mě,ale takhle dokážu zesílit.. I kdyby mě to stálo život,zatím nemám co ztratit" Řeknu si v hlavě a dám pravou ruku v pěst.. Poté když začne kapitán mluvit o věcech ohledně misí,jen přikývnu,i když nesouhlasím s jeho totálním zabitím citů,je to opravdu něco,co bych měl ve svém věku podstoupit? V tu chvíli povolím svojí ruku,nechám jí samovolně spadnout podél pasu.. "Tak tedy,otče.. Tohle si mě učil? Tohle je ta bolest? Ta prázdnota,kterou vyměním za sílu? N-Ne!.. Tohle je to co si mě učil ty bratře.. Nikdy nezahodím svoje city,ale nebudu je dávat najevo,takhle se stanu tím nejlepším ANBU!" Když si všechno srovnám v hlavě,začnou se všichni představovat nacož se zamyslím.. "Neříkal,že ztratíme svoje jména?" Um,kapitáne je tu menší problém,bohužel jste před chvílí řekl,že jako ANBU ztratíme své jména a nejspíše dostaneme nějaké přezdívky,takže.. Vlastně podle toho co jste nám řekl,bych se vám z důvodů bezpečnosti neměl ani představovat,ale.. Jelikož hodlám zesílit a stát se tím nejsilnějším shinobim,tak si to zapamatujte.. Mé jméno je Kangae Mizutsuchi a nezapomeňte.. Já budu nejmocnější shinobi! Ještě se zasměji a pak se zpět zařadím..

pro **Keigo Nakagami** Tue Aug 19, 2014 9:43 am

Když se ozvalo "Pozor!", dělal jsem zrovna most, abych trochu protáhl břicho a rozhýbal páteř. Každopádně moje tělo zareagovalo na tento rozkaz téměř okamžitě. Napřímil jsem se jako pružný plíšek, který někdo ohýbal a potom pustil. Postavil jsem se do pozoru, čelem přímo k veliteli ANBU, který k nám mluvil.
Mlčky a s respektem jsem naslouchal jeho slovům. I když jsem měl pro strach uděláno a věřil jsem, že každý se dá porazit, s dobrou strategií a pár přípravami... ale todle je už druhý člověk, u kterého jsem o tom silně pochyboval(první je Faito s tou jeho podivnou, chladnou aurou... a tím genjutsu...)
Čekal jsem, než se všichni zapíšou, stál jsem v pozoru, pořád na jednom místě, nehnul jsem ani brvou, jen jsem párkrát rychle mrknul.
Kecy těch spratků o tom, jak se stanou nejlepšími, nebo ty náznaky, že mají místo u ANBU už jisté, jsem prostě ignoroval. Tydle řeči mě sice štvali, ale vlastně mi do toho nic není, je to jejich věc.
Když už byli všichni zapsaní, přistoupil jsem k písaři, abych se zapsal. "Genin..."(to jsem řekl trochu s nechutí)"...Keigo Nakagami."
Počkal jsem, jestli je vše v pořádku(taky jsem se pokusil juknout na papír, jestli ten písař napsal moje jméno dobře-né že bych mu nevěřil, ale náhody se stávají-) a postavil jsem se stranou(buď tam, kam mě ANBU pošlou, nebo prostě kousek dál od ostatních.)

pro **Faito Dansaku** Tue Aug 19, 2014 10:52 am

Písař zapisoval jména, hezky jedno jméno na stránku. Kdyby neměl na hlavě masku, všichni by viděli, že se usmívá nad naivitou jejich tvrzení.
Velitel už se ale nesmál. Vlastně...nikdo se nesmál, když Kangae promluvil. Taková drzost! Všichni věděli, že takhle si otevřít hubu na velitele ANBu, to je jako otevřít si hubu na Mizukageho.
Kangae mohl cítit, jak ho velitel propaluje pohledem.
"Ještě ale ANBu nejsi, Kangae Mizutsuchi. A silně pochybuju, že se jím staneš. Ale nebudu ti bránit, aby ses o to pokusil. A ještě něco...jestli si ještě jednou otevřeš hubu na velitele ANBu, vyříznu ti jazyk. Teď se jdi zapsat tam, kde to je potřeba..."

pro **Kiseki Mirakuru** Tue Aug 19, 2014 11:29 am

Z môjho premýšľania ma prebudil až akýsi hlučný chalan, ktorý ma pomerne prekvapil, že sa on chce s takým chovaním pridať k Anbu. Neriešil som to, nebola to moja vec a vyššie postavený sa už oňho postarajú. Dokonca som aj chvíľu pocítil, ako sa tu situácia napäla. Nedivím sa, že mu potom povedali, aby sa tak nesprával, predsa len to bolo neprípustné. Mal tu panovať riad a poriadok. Aj keď som nebol príliš človek, ktorý na to silou mocou pristupoval takto na seba pútať pozornosť som nepotreboval. Iba to začalo a už sú tu taký, ako na akadémii. Prehovoril som k svojmu drakovi. No on sa nevyjadroval, lebo ani nemusel. Niekedy som sa divil, že vojna poznačí ľudí. Niektorých k lepšiemu niektorých k horšiemu. Ale boli tu aj taký, ktorý si len mysleli, že ich poznačila a pri tom boli stále naivný, ako doteraz. Čakal som, kým dá veliteľ nejaké ďalšie pokyny, lebo tie prvé som už mal za sebou. Ani som nevedel ako ale zasa som sa ponoril do svojich myšlienok a predstavoval som si, ako sa môže vyvíjať tréning, ktorý ma len teraz čaká.

pro **Akuma Saito** Thu Aug 21, 2014 1:37 pm

Akuma Saito

Když začal mluvit Kangae, moc mě nepřekvapilo, co říkal, dá se říct, že jsem to čekal, měl jsem tu čest s ním soupeřit, tak jsem věděl, jak každou výzvu bere. Potom, co si mě zapsali jsem se postavil k ostatním, nevěnoval jsem jim však ani pohled, myslím, že o to stejně ani nestáli a proč zbytečně namáhat své oko, když může být v klidu zavřené a odpočívat?

Jakmile jsem byl vedle ostatních, hlavu jsem sklopil dolů a ruce jsem dal za záda, jednou rukou jsem držel tu druhou za zápěstí a čekal jsem na další rozkazy. "Už stačí, Kangae, nedělej problémy, stejně ti to je všechno na nic. Takhle tě nikdo nebude brát vážně..." Řekl jsem si v duchu. Kdybych neměl ofinu, někteří mohli vidět, jak se lehce usmívám, byl jsem vzrušením celý bez sebe. Chytal jsem natěšené brnění do rukou i nohou, brzy to mělo začít a já na to byl připravený!

pro **Akuma Saito** Sat Aug 23, 2014 7:19 pm

// Možná ten post od Kangaeho nebude dřív, než skončí NatsuCon, berte to jako omluvenku od něj. :-D

pro **Faito Dansaku** Sun Aug 24, 2014 6:20 pm

Když se konečně všichni zapsali, velitel pokračoval v řeči.
"Teď proběhne fyzická zkouška. V té půjde hlavně o přepínání sil. Poběžíte, dokud budete moct, budete klikovat, dokud budete moct, posilování rukou a nohou, to vše až do krve. Potřebujeme znát vaše limity a hlavn schopnost regenerace vašeho organismu..."

Každý 10 řádků o svém fyzickém tréninku.

pro **Keigo Nakagami** Sun Aug 24, 2014 6:56 pm

Přiznám se, že když velitel vyřknul rozkaz, trochu mi klesla čelist. Jenom trochu, pusu jsem neotevřel. Provedu.
Vím o sobě, že vydržím dlouho... opravdu dlouho. Ale co když do toho dám všechno? Poběžím na plno, sprintem, dokud nebudu moct, až nebudu moct, začnu klikovat, dokud nebudu moct, pak zase poběžím... a tak dále. To by mohlo zabrat a vyřízený bych měl být během chvilky.
Kapky a prášky na můj protržený bubínek už jsem dávno dobral a ucho se mi zahojilo poměrně rychle, takže bych s koordinací problém mít neměl.
Protažený jsem už byl a tak jsem začal.
Poklusem jsem se rozeběhl k protější stěně tělocvičny, potom jsem poklusem běžel zpátky a pomalu jsem začal zrychlovat. Kousek před stěnou jsem začal zpomalovat, otáčet se a jen jsem natáhl ruku, špičkou prstů se dotkl stěny a běžel zase zpátky. Takhle jsem se trochu zahřál a postupně jsem přešel z poklusu do sprintu. Plnou rychlostí jsem běžel přes tělocvičnu, těsně před zdí zpomalil, pootočil se, špičkou prstů jsem se dotkl stěny a pak jsem zase vypálil jako střela na druhou stranu místnosti. Přitom jsem dbal na to, abych správně dýchal.
Takhle jsem lítal sem a tam... no zkrátka dokud jsem zvládl. Nezpomaloval jsem, i když jsem už nemohl a pokud zpomaloval, tak jen decentně a já sám jsem si toho nebyl vědom.
"Ghaaa!!!" Trochu jsem si zařval, když mi chybělo asi půl tělocvičny a já už myslel, že na místě padnu k zemi, ale sám sebe jsem povzbudil a ten kus doběhl. Sesunul jsem se podél zdi, převalil jsem se na břicho začal jsem klikovat. Přiznám... klikoval jsem pomalu, potřeboval jsem se vydýchat, ale jen co jsem dech popadnul, tak jsem přidal na tempu. Klikoval jsem hezky bez chakry, stejně jako při běhu, žádné zlehčování.
...jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct, patnáct, šestnáct... Přidal jsem do tempa, zatnul jsem zuby a nepolevoval. ...dvacet jedna, dvacet dva, dvacet tři, dvacet čtyři, dvacet pět... Po třicítce mě už ruce boleli jako čert a to jsem na tom se silou nebyl vůbec špatně. Nešlo tu o to, udělat jich co nejvíc, a co nejrychleji se vysílit. Zvládnul jsem těch kliků udělat padesát tři... postupně jsem samozřejmě zpomaloval a u toho posledního jsem šel nahoru asi dvě vteřiny, klepali se mi ruce a pak se mi prostě podlomili a padnul jsem na hubu. Z týdle pozice jsem se vyškrábal na nohy a zase jsem vystartoval.
Todle jsem zvládl zopakovat ještě celkem sedmkrát, s tím rozdílem, že už jsem neběžel tak dlouho, ani jsem neudělal tolik kliků.
Poslední "serii" jsem přeběhl tělocvičnu jednou tam a zpátky, udělal jsem pět kliků, vyškrábal se na nohy, že zase poběžím, ale padl jsem po pár metrech na hubu, udělal klik a už se nezvedl.
Chtěl jsem říct něco jako "konečná", ale nějak mi to nešlo. Prostě jsem byl rád, že ležim, že se nehejbu... ono mi to vlastně moc ani nešlo. Nic mě nepálelo, nic mě nebolelo... jen jsem prostě nemohl s ničím pohnout. Z posledních sil jsem pootočil hlavu na stranu a podíval se na velitele ANBU, čekal jsem další rozkazy.

pro **Kangae Mizutsuchi** Mon Aug 25, 2014 7:58 pm

Po mé menší hádce s velitelem ANBU se omluvím,ukloním a zapíšu se,poté se zařadím zpět do řady a vydechnu.. "Uf,asi jsem to přehnal no nic,asi přejdu i já k první zkoušce,tady se rozhodne jestli patřím do ANBU nebo ne..Tak jo,jde se na to" Kývnu na rozkaz velitele ANBU a začnu se protahovat,od hlavy až po nohy,moc času mi to nezabere,ale mezitím se již Keigo zbytečně unavuje.. "Chjo,takto padne dřív než vůbec začne zbytek.." Oddechnu a asi po třech minutách se rozběhnu,rozběhnu se a zastavím se hned u zdi,neotáčím se,že bych běžel dál,ale udělám si deset kliků,poté se zvednu doběhnu na druhou stranu a opět deset,nepřepínám se a takto si to střídám.. Když to udělám tak 10x trochu se zadýchám a po 100 klicích mě začnou trošičku bolet ruce.. "Pokud má téct krev a chtějí ji vidět,ukážu jim svojí krev.." Odhodlaně přijdu ke zdi a silným úderem pěstí do ní dám ránu,na konci každé rány vydechnu a pokračuji.. Asi po dvou minutách se na zdi objeví krev,ruce mám celé do mlácené a od krve,ale i přes to se usmívám.. "Vážně jsi Keigo tak naivní a myslíš si,že když se jen unavíš a nic neobětuješ,tak se takhle staneš členem ANBU?" Zasměji se a poté se 5x proběhnu tam a zpět po tělocvičně,poté se dám do kliku a ruce dám v pěst,začnu dělat kliky na pěstích,které jsou rozkrvácené,takže to bolí tak 3x tolik.. Po tváři mi stéká pot a z očí ukapují slzy.. "Nevzdám se! Tyhle zkoušky udělám i kdybych měl krvácet víc a víc.." Zatnu zuby a těchto kliků udělám ještě 20.. Sakra! To bolí! Ale.. Zatnu zuby a poté vykřiknu: Do pr*ele! Bolí to,ale pokud něco neobětuji,nic nezískám! Stanu se ANBU a pokud mě to bude stát tolik krve jak se říká,tohle je nic! Po tomhle zařvu bolestí a vstanu.. Dám si ještě pár koleček,ale i já mám své limity a křeče v nohou mi nedovolí i přes mojí vůli se dál pohnout.. Nakonec se ze všech sil dostanu až ke kapitánovi ANBU na kterého se usměji jakoby to nic nebylo,z rukou si oblíznu krev,což je dost divné,ale proč ne a nakonec počkám na další rozkazy..

pro **Keigo Nakagami** Mon Aug 25, 2014 8:46 pm

Pobaveně sleduju Kangaeho a když začne bušit do stěny, ale když mu začne týct krev, udiveně pozvednu obočí.
No to si děláš srandu...Ten klučina snad nikdy do ničeho netřísknul.
To že Kangae není taijutsu typ je očividné, ale todle bylo na mě fakt moc. Krev po úderu, jsem měl na pěsti naposledy v deseti letech. Bylo to tím, že postupem času, kdy trénujete nějaké bojové umění(jako např. karate) a bušíte holými pěstmi např. do stromu, nebo kamene, každý den, pořád dokola, kůže na rukou vám postupem času ztvrdne a přestane se při úderech trhat.
Akorát to tady zasviní... a těma úderama do zdi, si možná tak zláme ty jeho chatrný kosti. Navíc tim nic pořádně neposiluje...
Dál jsem ležel na zemi, sledoval ho a sbíral energii. Když skončil, ještě stál na nohou. Zavrtěl jsem hlavou a odvrátil jsem pohled. Uvidíme.

pro **Kataro Terumi** Tue Aug 26, 2014 12:47 pm

Přišel jsem do této tělocvičny se podívat jak se ostatní zlepšili zatímco já měl na práci jinačí věci. Bylo příjemné být konečně někde jinde a dělat něco jiného. Mé týmy se nakonec rozpadly vzhledem k tomu, že řada z nich povýšila. Bylo to dobré, že pokračovali dál, ale chyběl mi nějaký dobrý tým s ambicemi a spolehlivostí. Možná, že za pár let budu učit všechny své děti naráz. Aspoň bych je tak měl pod dozorem a osobně dohlížel na jejich dospívání.

pro **Akuma Saito** Tue Aug 26, 2014 3:21 pm

Akuma Saito

Když nám zadají úkol, jen se vážně zahledím na velitele a pozvednu obočí. Upřímně jsem spíše čekal, že se budeme být, dokud tu nezbyde jen jeden, který se stane členem ANBU, ale tak tento postup byl možná i lepší. "To je ale i z části problém, nejsem na tom fyzicky dobře jako Keigo a nebo Kangae, kdyby jsem hrál stejný styl, jako Keigo, moje tělo by dlouho dření nevydrželo. Musím jít na kvantitu cviků a tělo zatěžovat rovnoměrně, tak se bude mé tělo všude stejně vypínané a nikde přepínané, to by stálo za pokus..." Pomyslím si, když v tom vidím, že Kangae vzal stejnou taktiku. (Už ti nikdy můj plán neřeknu haj**e -_- )

Nakonec tedy vyrazím i já, dávám si však ještě menší zátěž než Kangae, běh dělám naplno po fázi nádechu (3 sekundy- hluboký nádech.) a výdech (také 3 sekundy), čímž se snažím docíliti toho, že na jeden nádech se do krve dostane co nejvíce kyslíku. U každé zdi si udělám pět klků, pět dřepů a pět sklapovaček a potom se rozbíhám opět na druhou stranou, kde postup aplikuji. Tím, že nedělám jeden cvik dlouhou dobu svaly zbytečně nepřetěžuji, abych s rychle unavil, zároveň jim však nedovoluji zůstat nerozehřáté, zároveň však neměli ani čas utuhnout, jak to po docvičení často bývá a cítíme se poté takový malátní. Zajímavá strategie, kterou jsem si vybral byla ještě lepší v tom, že kvantitou jsem mohl vyrovnat kvalitu, jakou nasadil Keigo. Úkolem nebylo jít již ze začátku naplno, úkolem bylo dohnat se na pokraj sil, každý si však mohl vybrat vlastní cestu a já si vybral tu svoji. Trvalo mi to dlouho, ještě jsem cvičil, zatímco oni již skončili, koneckonců jsem začal později a nedělal tak vytěžující cvik na dvě části svaltstva. Nakonec jsem však i já skončil celý udýchaný a orosený, cítil jsem, jak mé tělo doslova pulsuje teplem, cítil jsem, jak mi v žilách proudí krev. Oči se mi trochu od potu lepili, já jsem však již nyní dál nemohl, nebyl jsem na to stavěný, ale alespoň jsem se dostal do bodu naprostého vyčerpání a jelikož se mé tělo procvičilo rovnoměrně, čekal jsem, že síly nabydu zpátky rychleji, ale mohl se stát taky pravý opak, to jsem ještě ani já vědět nemohl.

Podlomili se mi nohy, lépe řečeno už se mi nechtělo stát, padl jsem nakolena, z čeho jsem pak udělal sedící pozici. (jako v kendu či karate na začátku tréninku.)

Prohlížel jsem si okolí, u čehož jsem hlasitě a zhluboka dýchal a s očima upřenýma na veliteli jsem čekal, co nastane nyní.

pro **Rin Saito** Tue Aug 26, 2014 7:09 pm

Když uvidím nově příchozího tak se zamyslím a v hlavě si Jounin ! Možná bych si s ním mohl trochu popovídat. Pomalu se rozejde ke Katarovi.

pro **Kataro Terumi** Tue Aug 26, 2014 7:23 pm

Když jsem se tu tak porozhlížel jak tu dělají výcvik, začal se ke mě přibližovat nějaký chlapec. Nevěděl jsem však co chce, ale měl jsem takové tušení. Od pohledu vypadal jako genin, takže nejspíš chtěl naučit nějakou techniku, vycvičit v taijutsu a nebo si jen přišel pro radu. Bylo toho dost, ale co bude skutečně chtít se dozvím až dojde ke mě.

pro **Rin Saito** Tue Aug 26, 2014 7:59 pm

Ovšem po chvíli se zastaví a rychle se rozhodne odejít do Konoha Gakure no Sato. (Přesun)

pro **Hirin** Tue Aug 26, 2014 10:33 pm

Přišla jsem ke tělocvičně s úmyslem rozbít pár panáku. V tělocvičně bylo více panáku než obvykle. Panáci co tu byly navíc, byli muži v maskách. Aspoň jsem si myslela, že to jsou muži, možná tam byla i žena. Kdoví, přeci jen měli masku a stejnokroj. Též jsem si nemohla nevšimnout, že se někdo rozhodl přebarvit tělocvičnu na rudo. O přemalovaní tělocvičny se v oběžníku nikde nepsalo, tedy aspon jsem si to myslela. Stejně jeho práce nevypadal moc dobře. Měli by najít jiného malíře. Mé kroky směřovali k jedné osobě co tu nic nedělala. Sice takových tu bylo více, ale onen muž neměl masku na sobě. Zastavila jsem se poblíž Katara a položila jsem tašku ve které jsem měla věci na trénink.
Zdravím, jak se daří? Pověděla jsem a pohlédla jsem směrem k dětem co si chtějí hrát na velké chlapce.

pro **Kiseki Mirakuru** Wed Aug 27, 2014 2:12 am

Pravdou bolo, že tento príkaz bol pre mňa na dosť dlho. Predsa len aj keď som nebol príliš fyzický silný, že ma možno v sile možno nakope aj baba bol som od prírody šľacháč s veľkou výdržou a keďže som bol pomerne ľahký tak som bol aj veľmi rýchli a obratný. Dovolil som si chvíľu stáť na mieste a pozoroval som, akú cestu si vybrali ostatný, ktorí boli na tomto "výberovom" konaní.
Ja som to pobral tak, že proste išlo o ukázanie našich limitou a nie si zničiť ruky, či tu trčať 3 hodiny, než sa unavím "úsporným" cvičením. Neviem prečo, ja akosi pri tom nemám potrebu rozprávať. Pomyslel som si pri tom, keď som vyštartoval svojou najvyššou rýchlosťou okolo celej telocvične. Na mňa to bolo pomerne malé, lebo som to pomerne rýchlo prebehol. Keď som až začal cítiť, že nemôžem s dychom skrčil som sa k zemi a začal som klikovať. Na raz som spravil okolo 40 klikou a už som si necítil ruky a to bola len prvá séria. Preto som radšej zasa vybehol na nohy a zasa si dal poriadny šprint. Mali sme dať poriadne zabrať rukám a nohám, preto som dal miesto klikou drepy, ktorých som spravil pomerne veľa, že ma to už popravde nebolelo. Nohy som mal viac zvyknuté fyzicky niečo robiť, ako svoje ruky. Predsa len je pravdou, že sa v normálnom súboji nebijem z blízka a ak áno tak maximálne s katanou u ktorej nepotrebujem príliš veľkú silu, aby som dokázal uštedriť nepeknú ranu. Zasa šprint kliky a drepy, dokonca som tam raz pridal drepovanie v stojke ale to som nevydržal skoro vôbec, predsa len ruky už nevládali. U klikou sa mi už pár krát stalo, že som proste sa nemohol odlepiť rukami od zeme a ostal som len ležať ale to neznamenalo, že som nemohol pokračovať. Proste som vstal a zasa som sa rozbehol. Tu to bolo naozaj pomerne lepšie, lebo tu ma tá únava ešte tak neničila, preto som si dával už radšej viac behu a drepov, než klikou. Prešla opäť zasa poriadna chvíľa a zo mňa už tieklo a mal som chuť vyplaziť jazyk, ako pes, aby som sa ešte viac schladil. Nezvykol som sa takto veľmi zaťažovať, čo sa teraz prejavilo, lebo ma nakoniec do ľavého kotníka chytila krč. Doslova som sa v tedy vykotil na zem a ostal som ležať. Snažil som sa polapiť dych, ktorý bol akosi v nedohľadne. Dúfam, že ich úsudok príliš neovplyvní tento fyzický test. Prehovoril som k svojmu drakovi, keď som si už vyliehaval. Sú to skúsený shinobi a každý z nich vie, že nie každý sa špecializuje na fyzický boj. Určite tu toho bude ešte veľa a budeš sa môcť predviesť a ukázať svoje kvality. Uviedol to Khairuni na pravú mieru a ja som tiež vedel, že to je určite tak. Aj tak som do toho dával všetko, aj keby som sa ďalej dostať nemusel. Potreboval som aj tak tieto svoje limity vedieť, do budúcna sa mi to bude hodiť. Na bolesť kotkníku som pomerne rýchlo zabudol.

pro **Faito Dansaku** Wed Aug 27, 2014 7:37 am

Všechny shinobi prohlédl jeden z ANBu. Šlo hlavně o to, za jak dlouho jsou opět schopni pohybu, jak moc jsou ochotni jít za hranice (když shinobi přestane, protože ho všechno bolí a když se zhroutí, protože mu vypovědí svaly na nohou, to je rozdíl).
Kangaemu byly ošetřené ruce a připsána další poznámka do knihy.
Velitel opět předstoupil.
"Tohle byla fyzická zátěž. Teď přijde na řadu ta psychická."
Každému z adeptů byl na hlavu hozen pytel, byli spoutáni a odtáhnuti pryč. Po druhé části testu se opět vrátí zpět na cvičiště.

//tohle vyřešíme po PMkách.

pro **Kataro Terumi** Wed Aug 27, 2014 11:12 am

Měl jsem založené ruce na hrudi a sledoval co se tu děje. Za mě byl trochu přísnější výcvik, pomalu to vypadalo spíš jak boj o hlý život než tohle, ale každý to vede jinak. Otočil jsem hlavu na příchozí Hirin, která vážila tu cestu až ke mě, který se tu jen rozhlížel. " Zdravím. " Moc jsem Hirin neznal tak jsem nevěděl jak s ní začít konverzaci. Nechal jsem proto tuto záležitost na ní, ale měl jsem takové tušení o čem by chtěla mluvit. Stále jsem však hleděl na ni zdali bude chtít říct něco víc.

pro **Keigo Nakagami** Wed Aug 27, 2014 1:38 pm

Došel jsem zpět na cvičiště. Očividně jsem byl ze všech uchazečů jako první zpátky, poté, co nás odvlekli pryč.
Vypadal jsem vyčerpaně, ale to by se mělo brzy spravit.
Posadil jsem se k jedné ze zdí, stranou od ostatních, opřel jsem se zádama, zavřel jsem oči a odpočíval jsem.

pro Sponsored content

Cvičiště č. 2

Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2

Re: Cvičiště č. 2