Země čaje

pro Crystal Takaishi Fri Aug 30, 2013 3:10 pm

First topic message reminder :

je nejmenší ze všech zemí, ovšem je tu velice vhodná atmosféra pro vášnivé bylinkáře, mediky nebo senzibili k tréninku. Lidé jsou tu velice milí a ochotní

Země čaje - Stránka 6 Images?q=tbn:ANd9GcTnZ6kEmO8fSRQi83rpQQwQuGpLpVv5z_6GFFt663tE7-aLQh4O

Země čaje - Stránka 6 Images?q=tbn:ANd9GcTnZ6kEmO8fSRQi83rpQQwQuGpLpVv5z_6GFFt663tE7-aLQh4O

Země čaje - Stránka 6 FYArrivalCourtyard_Dusk_hp

Země čaje - Stránka 6 Longjing_tea_village_tea_plantation

pro **Yotsuki Sorata** Sun Aug 09, 2015 7:35 pm

Už, ako som sa len približoval tvorili dojmu páru. Takže ich plán zatiaľ vychádzal naozaj veľmi dobre. Naovi netrvalo dlho, aby ma spoznal, preto upustil od tej zbrane. Bol som veľmi všímavý, preto ak sa niekto predo mnou pretvára viem ho takmer vždy pomerne dobre odhadnúť. Horšie to bolo u Mikasi, ktorú som nepoznal a keďže bola veľmi dobrou herečkou a Nao jej v tom len dopomáhal tak som ich zatiaľ neupodozrieval z ničoho. Taktiež som v priebehu pár sekúnd dokázal skonštatovať, že ak im tu poviem o tom, že nie som Raikagem Nao určite stratí nervy, ako to on vie a boju by sme sa nevyhli. Nielen, že celé toto miesto by ľahlo popolom ale určite by padla aj celá táto dedina. Preto som mu jednu menšiu skutočnosť musel zatajiť. "Dávam na svojich shinobi pozor, prečo by som to teda neurobil?" Zjavne to bola jeho irónia ale aj tak som mu k tomu niečo povedal. Svoj pohľad som namieril zasa na Mikasu. Pozeral som jej do očí, lebo len oči vedeli prezradiť strašne veľa. Nehovorilo sa im len tak okná do duše. "Skôr ide tlak z vrchu. Rada neznesie, ak si vo veciach neurobím poriadok a bol by som to musel urobiť. Iba sa do všetkého miešajú a ja som nútený to čo najskôr dať do poriadku." Ja som bol tiež veľmi dobrý herec, preto som mohol s kľudom na duši hovoriť o sebe stále, ako o Raikagem aj keď som bol teraz už len asistentom kvôli tomu, že som sa toho sám a dobrovoľne vzdal. Všímal som si drobné gestá, ktoré tu predvádzali. Stisnutie ruky, úsmev a následne sklopenie Mikasiných očí. Ani si neuvedomovala, aké má obrovské šťastie, že si ju nemôžem pamätať. "Som veľmi rád, že nerobíte problémy a chceš sa vrátiť. Nao viem, že si prehlásený za nukenina ale určite budeš chcieť byť u nej, preto ti ponúkam ochranu a budem len rád, ak pôjdeš aj ty." Ponúkol som mu a vstal som. Nebolo dobré tu ostávať dlhšie. "Choďte si po veci aby sme mohli čo najskôr vyraziť." Snažil som sa ich jednoznačne popohnať. Aj keď som niečo také povedal, trochu ma obmäkč-oval ten pohľad, ako sa tam stará o tie svoje štence.

pro **Nao Okumura** Sun Aug 09, 2015 8:43 pm

Nešlo o to že som bol hrozný herec. Vedel som dobre hrať hocijakú rolu, práve preto som bol tak dobrý medzi Anbu jednotkami ako špión a infiltrátor. Nešlo ani o to že by som nedokázal hrať sa na otca Mikasiných detí a chodiť s ňou pred zrakmi všetkých, len aby bola v bezpečí, pretože som sa dokázal premôcť v hocičom ak šlo o jej bezpečnosť. Išlo o to aký som bol, prach sprostý prehnilý a cynický bastard bez srdca, ktorý nedokázal prejaviť ani štipku citov, nerešpektoval snáď nikoho na svete a do toho bol strašné hovado. Teda, myslel som si že som taký, kým neprišla Mik.
„Za toto ťa jedného dňa zabijem..“ Hlesol som v duchu smerom k Mikase, pretože som vedel ako s ľahkosťou prebúrava každú hrubú ľadovú stenu, ktorou som obalil svoje srdce. Práve to ma donútilo veriť v to čo sme boli ochotný zahrať, preto som len jemne držal jej ruku ale oči som nechával zabodnuté v Yotsukim. To ako odpovedal a ako sa správal, síce nebol zlý herec, bol dobrý, ale niečo tu tak extrémne smrdelo, a pre zmenu som to nebol ja, keďže som sa včera kúpal. Nešlo mi to do hlavy aby sem prišiel samotný Raikáge a prekecol sa že ho poslal Raikáge ktorým bol on sám. Nešlo mi ani do hlavy ako si dokázal skákať po hlave od rady ktorá vôbec nevedela o tom že som Nukenin kvôli nášmu tajnému paktu. Nič z toho mi nešlo do hlavy.
„A ešte sem príde Naruto Uzumaki, povie aký je svet krásny a všetko bude dokonalé že?“ Prehodnotil som celý jeho názor cynicky, nech už tu bola Mik alebo nie, tejto časti seba sama som sa nedokázal nikdy zbaviť. Vždy som bol taký hajzel, ale v mojich slovách aj on vypočul aký som opatrný. Čo ho muselo ale presvedčiť, ak to boli moje deti, bolo samozrejmé že budem až tak silno opatrný. A hľadal som každé skuliny v tomto nápade, ktoré by mohli ohroziť deti.
„Ak vstúpim do dediny budem zatknutý a vy to viete. Môžete byť Raikáge ako chcete, celá dedina to vie rovnako ako rada, že som prehláseným Nukeninom, zradcom Kumogakure a ten ktorý vo svete poštval s čelenkou na sebe Oto proti Kumo. Dobre viete o našej dohode len vy. A neverím že vás niekto z dediny bude počúvať, len sám seba ohrozíte tak ako ohrozíte mňa!“ Vtedy sa zdalo že každú chvíľu vyletím a začne sa naozaj boj. V ten moment ale urobila Mik správny krok. Nahrala mi do karát. Síce som to vôbec neplánoval, perfektne to zahrala. Bol som sobec, teda, aspoň som sa tak vždy hral, pretože tak bol život lepší. Hovado ktoré vždy myslelo len na seba, ale pri pohľade na ňu a deti, o ktoré sa starala, si všetci všimli ako sa niečo vo mne zmenilo. Pohľad ktorý bol pevný a odhodlaný vykašľať sa na jeho návrh sa zrazu zmenil, obmäkčil a po tom ako som znova chcel chytiť zbraň som len nechal ruku voľne padnúť na stôl. Po prvý krát v živote videl Raikáge, ako som sa premohol a začal myslieť na iného človeka ako seba samotného.
„No samých vás nenechám.. Za nič na svete..“ Hlesol som potichu a odovzdane. To hralo do karát, že som chcel obetovať svoj život, svoju slobodu a hocičo iné okrem toho, aby som ostal pri Mik a deťoch. Ak nám neveril doteraz, teraz už musel veriť pretože ma poznal. Ak by mi zato Mik a tie deti nestáli, neurobil by som to a neriskoval zatknutie. A predsa som to urobil. Museli byť pre mňa prvoradé. Čo bol ale pre mňa problém bolo, že som nevedel či to hrám alebo je to fakt. Ale pociťoval som že sa chcem pre nich obetovať naozaj z vlastnej vôle, nie len kvôli hraniu.

pro **Mikasa Aomine** Sun Aug 09, 2015 9:07 pm

Pozorovala jsem oba muže, střídavě hleděla na jednoho, hned zase na druhého. Neměla jsem radost z toho, že jsem Naa vědomě zatáhla do svých problémů. On s tím neměl nic společného, nemohl za to, že mě Kisuke zachránil a já se mu následně cítila zavázána. Nemohl tušit, že zemře a já vezmu jeho děti s sebou, místo abych je vrátila do Konohy, kam nejspíš patří. Nemohl vědět, že si bude muset hrát na otce.. ale bez jediného zaváhání stál při mě a nikdy mě neopustil. Bylo jedno, jestli jsem byla holka z ulice, co mu ukradla hodinky, nebo jonin z Kumo, který si hraje na drsňáka. Byl tady, nic mi nevyčítal a dělal věci proti své vůli, abych já byla v bezpečí. V tu chvíli nikdo o našem vztahu pochybovat nemohl, protože jsem na něj upřímně hleděla s nevýslovnou úctou a vděkem v očích.
Snad právě proto jsem necítila žádný strach nebo pochyby, když jsem zpříma opětovala Raikageho pohled. Nebála jsem se, že pozná, že lžu. Já jsem totiž v tom, že mám Naa skutečně ráda, nikdy nelhala. "Omlouvám se za problémy, které jsem vám způsobila." omluvně jsem se usmála po jeho slovech. I mě přišla celá ta situace podezřelá, ale já měla dost problémů sama, ještě abych se montovala do cizích.
Naovi se vrátila stará dobrá cynická nálada a já se musela chtě nechtě ušklíbnout. Roztomilej, sladkej medvídek z něj teda vážně nikdy nebude, ale byla jsem ráda. Byl takový před lety, byl takový teď a já cítila jistý mír a klid. Takového jsem ho prostě znala. Když začal mluvit o svém momentálním postu ve vesnici, tvářila jsem se vystrašeně a tentokrát to hra nebyla. Že byl prohlášený za nukenina jsem samozřejmě věděla, ale nikdy jsme se o tom nebavili, on s jeho láskou k vesnici,.. nikdy by ji nezradil. Žila jsem v představě, že se prostě s někým nepohodl, vždyť i mě zrovna vyhrožovali, že bych mohla být nukenin a to jsem jen opustila vesnici. Ale ta slova o Oto, tajné dohodě.. Nechápala jsem to a opravdu jsem cítila strach. On udělá cokoliv, aby mě ochránil, klidně se nechá zavřít. Ale to já jsem pochopitelně nechtěla! Byla to moje věc, můj problém, moje starost..
Zatnula jsem ruce v pěst a sklopila pohled k desce stolu. Nenáviděla jsem to, ten pocit bezmoci, jen se zase dívat, jak žehlí moje průšvihy na úkor sebe. Už jsem přece nebyla malé dítě, měla jsem se o sebe konečně starat sama. Nakonec tu ale byl vždycky, aby mě zachránil.
Zvedla jsem k němu pohled a velkýma, ustrašenýma očima plnýma obav jsem ho pozorovala. "Mám o tebe strach." tentokrát jsem si nevymýšlela jediné slovo.

pro **Yotsuki Sorata** Mon Aug 10, 2015 12:44 pm

Bolo mi jasné, že sa im to moje prerieknutie bude zdať až príliš podozrivé. Nemal som ale inú možnosť než to takýmto spôsobom ututlať a už sa k tomu pre istotu viac nevracať, však oni sa to časom dozvedia, ak nadíde ten správny čas. Na jeho cynizmus som ani nereagoval, to bol celý Nao a to jeho správanie. Vypočul som si jeho slová, ktorými sa ma snažil presvedčiť, že nebude môcť ísť do dediny, keďže je naozaj čistá pravda, to čo povedal. Ja som ho za toho nukenina vyhlásil a len ja som poznal pravdu. Už už som sa pripravoval na najhoršie, čo si mohli povšimnúť tým, že to skrývanie mojej chakry pominulo a okolie sťažklo jej tlakom. Bol to čisto z obranného hľadisko no v tom sa situácia obrátilo o 180°. Neviem, čo si s ním urobila... ale bravo. Môj prekvapený výraz som nemal na pláne skrývať. Niečo také som vôbec od neho nečakal, bol to predsa Nao! Ktorý nikoho nerešpektoval a staral sa len o to, čo bolo preňho prospešné. "Tvoj príchod môžeme nafingovať tak, že budeš môj zajatec až po kanceláriu. Dnu nevstúpi aj tak nikto, okrem vás dvoch a tam už ťa budem môcť mať pod kontrolou. Ak sa dostaneme do toho bodu mali by ste byť v poriadku obaja a ty nebudeš zajatý." Jednoduchý plán, ktorý by mal fungovať, lebo ak je niekto zviazaný a bezbranný, takmer vždy si ho Raikage pozve na osobný výsluch do svojej kancelárie. Aspoň ja som to tak robil, lebo som chcel vždy vedieť s kým mám dočinenia. Konečne bol Nao ukľudnený, preto som mohol svoj pohľad upriamiť na Mikasu. Taktiež aj moja chakra poľavila a potlačil som ju zasa, ako sa len dalo v mojom stave. "Nemáš sa prečo ospravedlňovať, hlavne to musíme dať do poriadku." To, aby sme už odišli som im už povedal. Taktiež, aby si aj vzali svoje veci, aby sme mohli vyraziť ale nechcel som na nich tlačiť ešte viac, preto som to viac neopakoval a nechal to na nich, kedy sa rozhodnú odtiaľto ísť. Problém bol ale ten, že až príliš veľa očí nám venovalo svoju pozornosť. Naove vystúpenie, môj príchod, všetko to ťahalo pozornosť. "Kto by povedal, že tu budú mať zadarmo divadelné predstavenie?" Nemyslel som to nijak zle, chcel som tým len poukázať na to, ako nás tu pozorujú.

pro **Nao Okumura** Mon Aug 10, 2015 1:38 pm

Nechápal som, nechápal som jediný svoj krok. Vôbec som netušil prečo som vstal a prehodil si meč za seba, vôbec som netušil prečo som si nasadil svoju Anbu masku a len odovzdane som zasunul stoličku za stôl, pričom som úplne zrušil svoju techniku a stôl ktorý sa doteraz trochu vrtel pod náporom mojich emócií, sa úplne zastavil. Technika sa zastavila a ja som nevnímal v tú chvíľu nič okrem Raikágeho, Mik a jej dvoch detí.
„Nemusí to výjsť. Ty to vieš dobre. Ale neostáva mi nič len súhlasiť. Snáď máš ale v pláne čo urobíš v kancelárii aby si očistil moje meno. Nerád sa vraciam takto do dediny a ohrozujem ju, ty to vieš..“ Prehovoril som potichu, bola to pravda. Nech som bol hovado aké som chcel byť, dedinu som miloval nadovšetko. Nikdy by som ju nezradil a nikdy neohrozil, zrazu som sa bál aj o jej bezpečnosť. Bez sobeckého hľadiska som ale pozrel priamo na Mik. V tú chvíľu som naozaj nevedel čo povedať, pretože bola dobrá herečka ale vždy som ju vedel veľkolepo prečítať. No jej výraz tváre nebol hraný. To čo hovorila nebolo klamstvo a každé jej slovo malo pre ňu obrovskú váhu, váhu pravdy a úprimnosti. Nečakal som to od nej, áno, to ja som ju vycvičil ale taktiež som to bol ja kto ju zradil a nakoniec aj opustil a neukázal sa. Musela sa starať o seba sama, prišla o jediného koho mala a keď ma najviac potrebovala hralo jej do kariet len šťastie že bol na blízku Kisuke. Cítil som sa preto hrozne, čakal som že ma bude skôr nenávidieť ako toto.
„Nič sa mi nestane..“ Prehovoril som jemne, čo vôbec nebolo ako ja. Už práve to že som nebol tým kým som bol, som presvedčil Raikágeho. Toto by som si nedovolil predsa hrať, bolo by to príliš nebezpečné. A pravdou bolo že som to nehral. V ten okamih ako sa zdvíhala som ju len objal, najpevnejšie ako som len vedel, snažiac sa do objatia dať všetku svoju vôľu a odvahu, len aby som ju upokojil, aby nemala tie prestrašené oči, pretože to mi trhalo srdce. Falošný úsmev na perách a objatie, následne čoho som ju pobozkal na čelo.
„A vám tiež nie..“ Uškrnul som sa, odtiahol sa od nej a pomohol jej s vecami, načo som sa otočil k Raikágemu. Vtedy mohol po tretí krát ukázať prekvapený výraz. Nao, plný vôle, vo vznešenom postji a s rešpektom očiach hľadel do Raikágeho očí s úctou a .. poďakovaním! Neprehovoril som, len som sa mu očami poďakoval, po prvý krát zase v živote som mu očami ďakoval že jej pomohol. Nie mne, ale jej. Že jej dal druhú šancu. V tú chvíľu sme sa pohli a vyšli z dedinky, pomaly smerom ku Kumo. Po celý ten čas som držal Mik, len aby som jej dokázal že tento krát neodídem. Že tu budem stále a že sa nemusí báť, pretože ani väzenie nás nerozdelí. A takto, hrajúc že sme pár, pritom to bolo ľahké keďže každý z nás cítil k tomu druhému skutočný pojem slova „mám niekoho rád“, sme vyrazili.

~Presun~

pro **Mikasa Aomine** Mon Aug 10, 2015 2:18 pm

Vyslechla jsem si Soratu i Naa s opravdovým zájmem. Moc mě neuklidnilo, co jsem se dozvěděla, ale ten vztah, který mezi nimi byl, kterého jsem si nemohla nevšimnout, mě trochu chlácholil. Své oči jsem upírala na Raikageho a snažila se v jeho tváři najít nějaké známky lži, nějaké pochyby. Nao byl můj nejlepší přítel, bylo přece samozřejmé, že jsem nechtěla, aby ho zavřeli jen proto, že chce jít do vesnice se mnou.
To, jak oba hromadili chakru, zase přestávali a vůbec, jsem nějak nedokázala vnímat, hlavou mi stále létala slova, ale nedávali smysl. Dokázala jsem být ledově klidná, situace mě nedokázala rozházet, ovšem Nao byl výjimečný případ. Ten mě prostě v klidu nechat nemohl.
Když jsem vstala, objal mě. Zůstala jsem překvapeně stát a s otevřenýma očima nechápavě a zmateně spracovávala, co se to vlastně děje. On mě vážně.. objal?! To nejspíš nikdy neudělal, nebo alespoň moje paměť tak daleko nesahala. Poznal z mého výrazu, co jsem skutečně cítila? Věděl, že svůj strach nepředstírám? Bylo to jedno, protože jako vždycky i tentokrát se mu podařilo znovu mě uklidnit. V rukách jsem pevně sevřela jeho tričko a zabořila mu tvář do ramene. Byl to uklidňující pocit, to jak se mi snažil sdělit, že bude všechno v pořádku. Když mě pak políbil na čelo a ujistil mě o tom ještě slovně, pokusila jsem se pousmát a kývla jsem. Nevěřila jsem nikdy nikomu, až do té doby, dokud nepřišel do mého života.
Pomohl mi s věcmi, zatím co já vzala do náruče spící děti a vydala se za ním. Když jsem procházela kolem Raikageho, zastavila jsem se a pohlédla mu do očí. "Jestli se mu něco stane, tak já.." nakonec jsem větu nedokončila. Vyhrožovat jsem mu přece nechtěla, ale potřebovala jsem to říct, potřebovala jsem to ujištění. "Spoléhám na vaše slovo." ještě chvilku jsem ho pozorovala, no nakonec jsem se rozešla pryč, dohnala Naa a zůstala v jeho blízkosti. Tak to prostě mělo být.

-Přesun-

pro **Yoshita Kanen** Thu Aug 20, 2015 6:45 pm

Cesta lodi byly celkem pomalá,ale aspoň jsem si odpočinula.Když jsem dostala na pevninu bylo to už lepší a rychlejší. Po cestě jsem přemýšlela, že si najdu mluvicího mazlíka,protože jsem se strašně nudila a mluvit i sám se sebou není prostě ono. Konečně jsem došla do země Čaje a málem mi spadla brada. Tohle místo je krasné. "Někdy si tu musím zajít ve volnu" pomyslela jsem si. Upravila jsem si masku a dala jsem si kapuci přes sebe. Musela jsem najít místo,kde by měla být Crystal a její lidé. Netrvalo to moc dlouho a našla jsem to. Popravdě jsem moc nevěděla co dělat nebo co se bude dít.

pro Crystal Takaishi Thu Aug 20, 2015 8:00 pm

Ve výcvikovém centru bylo rušno, všichni se snažili soustředili na své úkoly. Někteří se připravovali na zkoušky jiné na mise. Po chvíli ke mě přišel muž, který hlídkoval okolí. Pošeptal mi cosi do ucha a já jen kývla. Ještě chvíli se dívala na děti a pak vyšla ven a zamířila si to k dívčině stojící nedaleko. Mile jsem se na ní usmála.
"Vypadáte ztraceně, má drahá." promluvila jsem na ní vlídně.

pro **Yoshita Kanen** Thu Aug 20, 2015 8:41 pm

Bylo tu rušno. Celkem dost lidí tu bylo. Tohle všechno chce Tsukikage ubytovat?" pomyslela jsem si. Přišla ke mě Crystal, poznala jsem jí z fotky. Hluboce jsem se uklonila. "Lady Crystal, jsem posel z Tsukikagakure. Lord Tsukikage má pro vás nabídku. Pověděla jsem, nevěděla jsem jak to mám říct,ale nechtěla jsem všechno říct naraz.

pro Crystal Takaishi Thu Aug 20, 2015 8:52 pm

Lady Crystal? Krásné. Tsukigakure je zřejmě vychovaná.
"Na takové oslovení si nepotrpím, stačí jen Daimyo." usměju se na ní.
"Copak mi posílá lord Tsukikage?" zeptám se jí a ukážu jí směr, kam se vydávám. Zajdeme do mého provizorního domu, kde začnu dělat čaj. Vyhlášený jasmínový čaj.

pro **Yoshita Kanen** Thu Aug 20, 2015 9:14 pm

"Um..dobře" odvětila jsem, když si nepotrpí na moje vychovaní,které jsem se naučila ve své původní vesnici,Iwagakure. Moje chovaní bylo jiné než v kanclui,kdyby to Tsukikage viděl tak ho klepne peppka se slovy, že to dělám naschvál.
"Lord Tsukikage by si přál vaší návštěvu u nás v Tsukigakure a taky by vám rád nabídl nerušené a bezpečné místo u nás. Lord Tsukikage se obává o vaše bezpečí a bezpečí Váších lidí na tomhle místě." mluvila jsem po cestě do její domku. Slova jsem vážila pečlivě. Dlouhá cesta sem mi dávala příležitost na tohle se připravit. I když ten začátek byl větší problém.

pro Crystal Takaishi Fri Aug 21, 2015 8:15 am

Tsukikage se obává o moje bezpečí a bezpečí mích lidí? Proč takový náhlý zájem? Nikdo se o mé lidi nikdy nezajímal. Jen jestli v tom nebude nějaké tetle mechtle. Usmála jsem se na dívku a když jsme dorazili domů a já udělala čaj a postavila šálek před ní.
"A Vy máte jistě za úkol mě přivést i kdybych protestovala nemýlím-li se, že?" posadila jsem se naproti a pokynula ji, aby se posadila na gauč přede mnou.

pro **Yoshita Kanen** Fri Aug 21, 2015 8:38 am

Její pohostinnost byla milá avšak abych se mohla napít,tak bych si musela sundat masku a to jako ANBU nemůžu. "Omlouvám se ale čaj, bohužel odmítnu i přesto děkuju" pověděla jsem a letmo jsem se koukla na hrnek. Pokynula ať si sednu. Jednou mi bylo řečeno,že jsem ANBu a ať se podle toho chovám proto jsem jen přišla ke gauči a stala vedle něj.Pod maskou jsem se usmála,když zmínila unos. "Popravdě?" odmlčela jsem se. "Mýlíte se, lord Tsukikage mě poslal pouze,abych vám předala nabídku" řekla jsem jí a dívala se na její reakci. Tsukikage o únosu nic neřekl,jediné co řekl bylo, že pokud tu chce být ať si tu zůstane.

pro Crystal Takaishi Fri Aug 21, 2015 10:24 am

Nad chováním ANBU jsem jen povytáhla obočí. Nikdy si na to nezvyknu.
"Dobrá tedy, jsem typická žena, a jsem zvědavá, co mi Tsukikage chce nabídnout. Vydržte chvíli zde a vyrazíme." pronesla jsem a vstala. Vyšla jsem ven před dům a pokynutí rukou jsem jen mávla na svého zástupce, vysvětlila jsem mu vše potřebné, co má dělat a kdy a co má kde zaopatřit, pak jsem ještě rozdala pár pokynů co se týkalo hlídek a na konci jsem se vrátila do domu a šla do jednoho z pokojů, kde jsem si vzala jen to nejnutnější a přišla zpět za dívkou.
"Můžeme vyrazit." usměju se na ní.

pro **Yoshita Kanen** Fri Aug 21, 2015 10:40 am

"Yosh! Úkol splněn" pomyslela jsem si a usmívala jsem. Zbytek už je na Tsukikagemu,kterému musím říct o tom,že se o ní bojí. "Dobře" odvětila jsem jí a čekala. Za nedlouho přišla. Byla už připravená na cestu a já taky. "Dobře" pověděla jsem. Nevěděla jsem co říct,takže mé odpovědí se zkrátili na jednoslovné. Bohužel Crystal určitě necestovala mým způsobem,který mi umožňoval rychleji se přesouvat. Proto se cesta trošku natáhne,ale ne o moc.

//přesun (7 hodin)

pro **Keigo Nakagami** Wed Sep 09, 2015 6:15 pm

Cesta nebyla tak dlouhá, jako ta, kterou jsem podstoupil při cestě z Kiri do Konohy, takže když jsem dorazil o Země čaje, necítil jsem se tolik unaven. Svůj díl na tom měl určitě i vydatný spánek a masitá večeře, kterou mě Soshi pohostil.
Nikde jsem se ale nechtěl moc zdržovat a flákat se, vydal jsem se rovnou na smluvené místo. Předpokládal jsem, že posel nebo nějaký poštovní opeřenec mě bez problémů předběhl, když vyrazil už včera večer a tak jsem si byl jistý, že Faito mou zprávu dostal. Jen jsem měl trochu obavy, že se neukáže...

Dorazil jsem na odlehlé místo, které mělo být místem našeho setkání. Zatím tu bylo liduprázdno. Napnul jsem všechny smysly, abych odhalil případnou přítomnost někoho cizího. Stál jsem tam jako solný sloup, s rukou na meči a vyčkával jsem.

pro **Faito Dansaku** Thu Sep 10, 2015 11:56 am

Faito

Dostal jsem zprávu od Soshiho. Velice mě překvapil obsah zprávy, neboť pravděpodobnost, že se on a Keigo někde setkají, byla mizivá. I přesto tomu osud chtěl. Byl jsem rád, že Soshi neprozradil nikomu místo mého úkrytu a raději mě pozval na neutrální místo, byť s Daimyo Země Čaje nemám dobré vztahy.

Došel jsem na místo, kde již stál Keigo.
"Neviděl tě nikdo?" zeptal jsem se místo pozdravu. Už takhle jsem porušil pravidlo distancování se od světa shinobi. Má manželka to ani nevěděla. Řekl jsem jí, že si jdu něco zařídit. A ona mi věřila. Nebo chtěla věřit.
Vypadal jsem ale podstatně spokojenější, než jsem byl posledních několik let.
"CO potřebuješ, Keigo?" zeptal jsem se, teď už přátelským tónem.

pro **Keigo Nakagami** Thu Sep 10, 2015 4:32 pm

Neslyšel jsem ho přicházet. Štvalo mě to. Vidno, že se mám ještě hodně co učit. Samozřejmě jsem ale nechtěl dát znát jakékoliv překvapení, nebo vyvedení z míry.
Když jsem uslyšel jeho hlas, srazil jsem paty a sklonil jsem hlavu.
"Ne..." Zaváhal jsem. "...Faito-sama. Postupoval jsem při přesunu dle protokolu, jako vždy."
Potom jsem si dal pohov a pohlédl jsem na bývalého vůdce naší vesnice a člověka, jenž mě inspiroval a motivoval.
"Rád vás vidím. Opravdu rád. I když se zároveň stydím za důvod, proč jsem tady. Přišel jsem prosit o pomoc..." Řekl jsem zachmuřeně a na chvíli se odmlčel. "Jde o Ichishimu. Bez vaší pomoci ho zabít nedokážu... nejsem dost... schopný." Ta slova se mi drala z krku jako šíp se zpětnými háčky.
"Přehrával jsem si poslední souboj pořád dokola a dokola... Nemám nic navrch... Je chytřejší, v taijutsu se mi vyrovná a jeho ninjutsu mě minule málem stálo život... A navíc ta bomba. Prostě jsem nepřišel na způsob, jak ho zabít, pokud možno tak, abych to přežil..."

pro **Faito Dansaku** Sun Sep 13, 2015 9:45 am

Faito

Zamyslel jsem se nad tím, co Keigo říkal. Ano, stále mu dlužím Oininský trénink, ale ten na tohle možná stačit nebude. Zadíval jsem se na něj, přeměřil jsem ho od hlavy k patě, vyslechl jsem si, co ví o Ichishimovi a pozval jsem ho vedle sebe. Sedli jsme si na dva kameny proti sobě.
"Máš několik možností, jak postupovat - dostat se mezi Hakuei je skoro nemožné a hlavně nebezpečné vzhledem k jejich propagandě a nalhávání myšlenek. Musíš ho někam vylákat a pak ti v souboji zbývá jen několik věcí:
První - sundat ho z dálky, to je těžké, musíš mít dobrou mušku a doufat, že nemá žádnou pasivní obranu.
Druhá - nemusíš ho zabíjet, stačí ho zneškodnit, ta bomba bouchne jen, když zemře, ne?
Třetí - Sežeň někoho na pomoc, někoho, kdo umí pečetit. Zabalte ho do jílu, do papíru, do čehokoli, v čem bude jeho bomba neškodná
Čtvrtá - nauč se sesílat kawarimi no jutsu na šíp a doufej, že v momentě posledního zásahu dokážeš šíp vystřelit
A poslední, ale tu ti zakazuji použít - účel světi prostředky. Pokud svou smrtí zajistíš tu jeho a bude to to jediné, co můžeš udělat, pak to záleží už jen na tobě."
Zadívám se na něj.
"Keigo, dokážu tě tu vytrénovat na jakoukoli z těchto věcí, klidně na všechny, ale na ten souboj budeš vždycky sám. Já tam nebudu, abych ti pomohl, takže vyrazíš až v momentě, kdy si budeš stoprocentně jistý úspěchem. Najdi o něm víc informací, zkus najít někoho dalšího, kdo s ním bojoval. Vem s sebou Hineho, ten vědátor určitě netouží po ničem jiném, než je pomsta..."

pro **Keigo Nakagami** Sun Sep 13, 2015 11:22 am

Sedl jsem si na kámen, jak mě Faito vybídl a poslouchal jsem. Ani jedna z možností nebyla uplně to pravé ořechové, nevěděl jsem, jak se rozhodnout.
"Přemýšlel jsem o tom, jestli by mě někdo nemohl pomocí Kuchiyose přivolat. Ale pokud jsem dobře pochopil princip této techniky, přivolat by mě mohl jen můj summon, né člověk. A já jsem prostě ještě nějak neměl čas sehnat smlouvu... Kdyby se mi to ale povedlo, šlo by to nějak udělat, ne? Měl bych malého summona během souboje u sebe, on by se pak v pravou chvíli vrátil domů, předal zprávu že už je čas a oni by mě přivolali tam k nim..."
Na chvíli jsem zauvažoval, jak by to šlo provést. Jaké summony mám vlastně možnost získat a od koho. Moc takových lidí jsem neznal.
"Největší problém je, že ten výbuch má ohromný rozsah. Nedokážu ani tak daleko vystřelit šíp... Trefím cokoliv, pokud tam můj šíp doletí. V tomdle případě by to byla ale sebevražda. A Hine... Nemyslím si, že by do toho šel. Ví o mé misi a pomoc mi nenabídl. Navíc... Bydlí u něj bývalá členka Hakuei. Jeho kamarádka. Od té bych mohl dostat cenné informace. Jenže riskuju, že by ho šla varovat, kdybych jí o tom řekl. A nehodlám jí ublížit. Hine je cenný spojenec a nebezpečný nepřítel, nechci si to s ním rozházet...
Každopádně ho chci prostě zabít... o únik se potom nějak postarám. Ale nebudu mít klid, dokud ho nesundám."
Vždycky když jsem si na něj vzpomněl, rozboleli mě jizvy na zádech. I teď jsem je cítil. Opravdu jsem toho chlapa z hloubi duše nenáviděl.

pro **Faito Dansaku** Sun Oct 11, 2015 6:56 pm

https://www.youtube.com/watch?v=VzMh1O-MJYE

Faito

"Dobře, Keigo. Provedení nechám na tobě, se summony ti nepomohu, to musíš za někým jiným. Myslím, že Kashike summony získal. Teď se dáme do díla. Chytím tě do genjutsu. V něm budeš zkoušet různé techniky a provedení. Jednou, desetkrát, tisíckrát. Až budeš zvládat každou situaci, zapojíme do toho fyzickou námahu, aby tě nezradilo v nejlepším. Připraven?"
Počkám, až kývne, a vyvolám genjutsu. Sedíme proti sobě a já dávám Keigovi nahlédnout do částí různých vesnic, do spalující pouště, do zasněžených plání i do skalisek, přes které se přehnala bouře. Vymýšlím různé nástrahy, využívám vše, co jsem o tom člověku slyšel, a ani zdaleka Keiga nešetřím. Keigo v první části vymýšlí, jak se ze situací dostat, jak reagovat, jak přistupovat ke svému cíli. Čas v genjutsu plyne mnohem pomaleji, než ve skutečnosti, takže do večera máme první část za sebou. Najíme se, Keigo se vyspí, já se chvíli dívám na krásnou noční oblohu Země Čaje, a ráno přejdeme do druhé části. S tou to ale už tak rychle nepůjde. Keigovo tělo není ovlivněno mými iluzemi, proto začínáme zlehka, moc to nepřeháníme, ale postupně trénink zintenzivňujeme. Keigo cvičí reflexy, ukazuji mu různé fatální a kritické údery, tlakové body, šlachy, tepny. Dělám z něj stroj na zabíjení. Pomalu, ale úspěšně. Až tu spolu skončíme, bude připraven na to být Oininem. Ba možná i něco víc. Teď ale dáváme tréninku tolik dní, kolik jen bude potřeba.
Až v momentě, kdy si bude Keigo naprosto jistý, bude trénink u konce...

pro **Keigo Nakagami** Tue Oct 13, 2015 5:22 pm

"Připraven." Řekl jsem bez přemýšlení a nechal se polapit do iluze(né že bych měl na vybranou).

Část 1.-poušť:

Po pouštním "dobrodružství" následovala krátká pauza a po té jsem se vydal do jedné malé vesničky... TO BE CONTINUED

pro Sponsored content

Země čaje

Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje

Re: Země čaje