Cvičiště 1

pro **Assasin Senju** Sat Jul 13, 2013 7:21 pm

First topic message reminder :

Cvičiště 1 - Stránka 5 Maruska%20-%20%20Louka

pro **Killunia** Sat Aug 30, 2014 11:43 am

Poté, co se nám z našich peněz podařilo sehnat nějaký domek se zahradou, jsem zamířila na cvičiště. Hodlala jsem si vyzkoušet limity své ruky, což se dělat u nás doma nedalo. Hledala jsem něco prázdného, avšak když jsem přišla sem, byli tu dva lidé. Jeden drobný, hubený, bělovlasý chlapec a druhý... No, připadal mi povědomý, jen netuším odkud.
Pomalu jsem se přiblížila, avšak pořád jsem se nacházela asi deset metrů od nich. Byla jsem zvědavá, co se bude dít.
Ti lidé z Konohy vypadají jako veselí lidé... pomyslela jsem si s lehkým úsměvem. Rozhlédla jsem se kolem sebe, než jsem nakonec vyskočila na jeden ze stromů. Sedla jsem si na větev a záda jsem si opřela o kmen. Třeba mě tu neuvidí jako takovou nestvůru... Třeba to tady opravdu bude lepší. Doufala jsem, že třikrát vidět a cítit smrt stačilo. Pokud by se to stalo počtvrté, asi bych to už nevydržela a sama bych to dokonala.
Shlédla jsem dolů a dívala jsem se na ty dva, co asi tak budou vyvádět. Možná uvidím nějaký zajímavý trénink.

pro **Rokuro** Sat Aug 30, 2014 9:07 pm

Bezstarostne som si vykračoval po cvičisku. Vlastne mal by som ísť za Hokagem mu oznámiť, že sa mi nepodarilo chytiť toho špeha, ale o tom asi už vedel, a tak ma tam nič vážnejšieho netiahlo, teda okrem peňazí. Tie mi bol dlžný, nedostal som peniaze za posledné tri misie! Niečo takéto sa mi nachádzalo v hlave, až pokiaľ som nezahliadol neznámu kunoichi na strome. Nuž nemal som čo na práci, a tak som sa nejako neobťažoval a vyskočil na ten istý strom akurát oproti Killunii. "Ahoj, dúfam, že neruším." Pozdravil som ju s menším úsmevom. "Ty budeš nová však?" Opýtal som sa a čakal na odpoveď.
Cvičiště 1 - Stránka 5 Tumblr_md0odtPk7k1rggm6ko1_500

Cvičiště 1 - Stránka 5 Tumblr_md0odtPk7k1rggm6ko1_500

pro **Killunia** Sat Aug 30, 2014 9:18 pm

Byla jsem uvolněná a čekala jsem, že si mě nikdo nevšimne. Zřejmě se tak stalo, když se kus přede mnou vynořil tmavovlasý ninja, kterého jsem už jen vzhledem mohla tipovat na Uchihu. Lekla jsem se tak moc, že jsem spadla dolů. Mohla jsem být ráda za své brnění, protože jinak by to asi odnesla má žebra. Mé srdce tlouklo jako o život, jako by někam spěchalo.
"Bohové... Takhle už mě nikdy neděste, pane," vyrazilo ze mě a já začala zhluboka dýchat. Až po chvíli do mého mozku doputovaly jeho otázky, takže jsem se posadila do tureckého sedu, než jsem na ně odpověděla. "Ano, jsem tu nová. Jsem Killunia Nekotatsu, věčný genin," představila jsem se, přičemž jsem to okořenila trochu krutým humorem. Ani jsem nevěděla, jestli se mám rozesmát, nebo začít plakat. Už jsem dávno dosáhla dospělosti, přesto jsem zůstávala geninem.
Jako by už mi to po té době nebylo jedno. Jen mi to dokazovalo, jak hrozně slabá jsem, když mě předbíhají v hodnostech i malé děti. Dnešní generace byla silná, dosahovala vysokých hodností ve velmi mladém věku. Já ne.
"I když by se dalo říct, že jsem tu staronová... Narodila jsem se tu a strávila jsem tady nějakých dvanáct, třináct let, než mě a mou sestru vyhodili," dodala jsem a lehce jsem se pousmála. Určitě to byl Uchiha. Přeci jen, můj bývalý Kage byl z jejich klanu, takže jsem ty jejich rysy poznávala. Avšak tento se zdál lepší než ostatní.
Nepůsobí tak arogantně jako ostatní... Mohla by to být bílá ovce klanu... napadlo mě. Záměrně jsem použila obrácený příměr, protože klan Uchihů byl pověstný svou nadutostí. Jako by všichni byli černými ovcemi a mezi nimi se pohybovalo jen pár bílých jedinců.

pro **Rokuro** Sat Aug 30, 2014 9:31 pm

Nečakal som, že sa to neznáme dievča vystraší. No už nebola tak neznáma, zistil som pri jej odpovedi aj meno. "Gomene." Ospravedlnil som sa. Zoskočil som zo stromu, aby som si ju obzrel. Naozaj som ju nikdy nevidel aj napriek tomu, že bola staronová. "Večný genin? Heh? Tým nie je nikto. Teda pokiaľ nechce ním byť." Uškrnul som sa a rukou som si zas prehrábol svoje vlasy. "Ja som Rokuro Uchiha. Rád ťa spoznávam." Asi som nepôsobil ako klasický Uchiha, možno ak by ma stretla pred rokom, bolo by to tak. "Na povýšenie to nemáš ďaleko, stačí mať dobré výsledky na misiách a potom ťa Hokage povýší. V tomto stave dediny sa nemôžu konať Chunninské skúšky." Pokrčil som ramenami, otočil som sa smerom k Soshimu a Tobiru-ovi. Prešiel som ich očami a znova som pohľad nasmeroval na Killuniu. "Aký element ovládaš?" Moja ďalšia otázka bola skôr informačná, vlastne tie boli všetky...

pro **Killunia** Sat Aug 30, 2014 9:44 pm

Opravdu působil mile. Usmál se, byl uvolněný. Opravdu jiné chování, než jsem mohla pozorovat u Madary... nebo Killuni u jiných Uchihů, které viděl, když byl ještě sám. Všichni byli arogantní, povýšení, někdy i krutí. Je fakt, že se Madara někdy choval trošku neobvykle, avšak předpokládala jsem, že to jen hrál, aby nevypadal jako zlý.
"K povýšení vede vždy dlouhá a trnitá cesta, Rokuro-san. Navíc nejsem u Kagů oblíbená a nechtějí mi dávat moc, protože jsem jiná než vy, lidé. Nikdy jim nemohu zaručit, že tu moc, kterou mi dají, nebudu muset jednou použít proti nim. Bojí se toho, že kdyby mi otevřeli cestu k lepším technikám, zaplatila by za to jejich vesnice..." Chvíli se má řeč zdála, jako by mě měla mrzet. Byla temná a pochmurná. Pak jsem ale znenadání pohodila rukama a zavřela jsem krátce oči. "Já je všechny chápu," pronesla jsem nakonec, jako by se nejednalo o závažnou věc. Vyslechla jsem si jeho otázku, na kterou byla tak jednoduchá odpověď, že snad ani přesnější být nemohla. "Katon. Jediný element, který ovládám a ovládnu." Zazubila jsem se a vystavila jsem tak na odiv své ostré špičáky. Vypadaly, jako by patřily spíše nějaké šelmě než lidské bytosti. Stejně tak mé zelené oči, které měly zornice úzké jako kočka.

pro **Rokuro** Sat Aug 30, 2014 9:58 pm

"Tseeeeh a čo myslíš, ako to bolo u Uchihovi ako som ja ? Tiež ma nikto nechcel povýšiť, ale s bratom sme to zvládli. Ak budeš mať splnených dostatok misií, Hokagemu dám návrhy.. Chcem aby povýšili môjho bývalého žiaka, ale tiež nemá dosť misií na svojom konte." Milo som sa usmial, v tom som zazrel špičáky. Bolo to dosť zaujímavé, ale nebolo to odpudzujúce. Videl som rôzne veci, takže ma to neodrádzalo pokračovať v konverzácií. "A Kuchiyose máš aké?" Nasledovala moja otázka, v tom som si spomenul na svoj, ktorého som dlho neprivolal. "Mimochodom ovládam taktiež niekoľko dosť užitočných katonovych technik." Dodal som, ak by mala záujem vidieť nejaké.

pro **Tobiru Senju** Sat Aug 30, 2014 10:09 pm

Soshi pořád neodpovídal, byl snad mimo? Nebo dokonce tady zemřel? Tyto otázky mi zůstali naprostým tajemstvím.
"Sooshi!" ještě jednou jsem na něj zaječel a nic. Naštěstí pro mě, jsem si všiml jednoho z Konožských znamení, tohle myslím znamenalo, že se mám dostavit do kanceláře. Pořád tam táta nebyl?
Otočil jsem se a procházel cvičištěm až k východu. Všiml jsem si taky dalších dvou lidí, nějaké holky, která mi byla nějak povědomá, ale nemohl jsem si vybavit odkud a jednoho Sempaie, kterého jsem znal od pohledu. Uklonil jsem se mu z dálky a rozutekl jsem se do kanceláře.

pro **Killunia** Sat Aug 30, 2014 10:16 pm

"Nebude mě chtít posílat na mise, které by mi přinesly povýšení. Jsem si jistá, že i kdybych splnila stovku D-Rankových a padesátku C-Rankových, pořád bych si to povýšení nezasloužila. Jsem slabá a zbytečná. A co se týče tebe, Rokuro-san, a tvého klanu... Určitě nemáte tak špatnou pověst jako někdo, kdo bude muset navěky pendlovat mezi "dobrem" a "zlem"." Pomalu mi to začínalo připadat komické. Bude mi sto let, budu vypadat na osmnáct a budu mít pořád v papírech napsanou hodnost "genin". Nebudu ovládat žádné silné techniky, protože se k nim nedostanu nebo na ně nebudu mít dostatek chakry... nebo zkušeností.
To bude ale krásný život... pomyslela jsem si sarkasticky a zamračila jsem se. Hodně těžko jsem nyní bojovala se slzami, které jsem si sama přivolala. Opět se ozvaly ty myšlenky. Zbytečná. Přítěž. Odpad. Monstrum. Pronásledovaly mě jako neodbytný fanoušek. Neúnavně za mnou putovaly a čekaly na vhodnou chvíli, kdy mě mohly přepadnout a ovládnout.
Naštěstí byl Rokuro trochu zvědavější, než jsem čekala, a tak mě dokázal vrátit do reality. Ptal se na mé spojence.
"Draci," odpověděla jsem stroze. "Silní spojenci, ale taky mám jen dva... a toho velkého nemohu sama přivolat, protože na to nemám dost chakry." Trochu jsem sklopila hlavu. Další a další myšlenky se mi hrnuly do hlavy. Pesimistické myšlenky. "Taky mám pár zajímavých katonových technik... i když jsou vlastně jen čtyři," řekla jsem tiše. "Ale... ráda bych věděla, co ovládají Uchihové. Třeba bych se mohla něco málo přiučit." Mělo by to znít nadšeně, mně se to však v této chvíli nepodařilo.

pro **Rokuro** Sat Aug 30, 2014 10:36 pm

"Ako len myslíš... " Poznamenal som k jej podceňovaniu sa, našťastie v Konohe sme mali normálneho Hokageho, preto som tušil, že ak Killunia je naozaj dobrá, pôjde na vyššiu hodnosť. Možno jej len chýbala trocha sebadôvery. "Vidíš, ja ovládam len tri techniky katonu a štyri techniky raitonu plus nejaké techniky, čo sa nezaraďujú medzi element... " Uškrnul som sa, samozrejme som neprestal rozprávať, tak nejak som bol ukecaný. "Katon: Gōryūka no Jutsu B-rank ninjutsu. Je to skôr príprava na moje finálne jutsu, ale rozhodne to je dosť silné ninjutsu. Potom ovládam Katon: Hōsenka no Jutsu a Katon: Goukakyuu no Jutsu. Takže to nie je nič extra, ale s týmto arzenálom katonu si vystačím." Stále mi behala myšlienka ako žije Sao, jeden z tigrov, ktoré privolávam. Zrazu som sa trošku od Killunii vzdialil a privolal som väčšieho bieleho tigra. "To je Sao." Mrkol som na Killuniu a Sao sa rozbehol k nej. Bol to tiger, ktorý je priateľský. Hneď ako prišiel ku Killunii, tak si ľahol a očakával, že ho začne škrabkať alebo hladiť. Ja som si sadol oproti Killunii a svojho tigra som pokojne začal škrabkať za uchom.

pro **Killunia** Sat Aug 30, 2014 11:00 pm

Sice měl je pár elementárních technik, ale měl také svůj Sharingan, který mu poskytoval mnohé výhody. Netušila jsem, zda měl obyčejný nebo Mangekyou. Nehodlala jsem to ani rozebírat. Tím, že mi řekl, jaké ohnivé techniky umí, mě docela potěšil. Málokdo se takto otevře.
"Hōsenka no Jutsu umím taky," pousmála jsem se lehce. Pomalu se mi začala vracet lepší nálada. "Pak Onidōrō... A pak dvě vlastní, z čehož se obyčejní ninjové mohou naučit jen jednu." Tím jsem uzavřela výčet svých katonových technik. Mezitím ode mě Uchiha ustoupil, aby přivolal svého bílého tygra, který se ke mně rozeběhl. Když pak ke mně dorazil, lehl si a já jej okamžitě začala drbat. Levou rukou. Tou, která měla stejnou srst, jakou měl teď ten Summon. "Vidíš to, Sao. Můj drak má něco z vás tygrů, víš to? Tuhle srst má s vámi společnou..." Milovala jsem kočky, ať už byly velké nebo malé. Pak jsem vzhlédla k Uchihovi. "Kdybych přivolala svého malého draka, tak bychom se tu asi zbláznili. Je jako malé dítě, i když právě za to ho mám ráda." Mé zelené oči přestaly mít chladný výraz a na bledé tváři se usadil úsměv. Dívala jsem se na bílého tygra a hladila jsem ho po hlavě.

pro **Rokuro** Sun Aug 31, 2014 9:31 am

"Vždy som si drakov predstavoval šupinatých a nie so srsťou." Zamyslel som sa nad tým, bolo to trochu čudné nie? "Mal som tú česť s dvoma drakmi, jeden sa volal Firnen a druhý... Kirin? .. Keď tak premýšlam, ten drak sa volal presne ako moja raitonová technika." Teda nevedel som istotne, že sa volal Hanin drak Kirin, ale mal som taký pocit. "To sú draci Amekage-sama. Obaja su dosť priateľský, teda aspoň tak pôsobil ten veľký, keď som ho stretol pri boji." Nuž musel som sa pousmiať ako si Sao užíva prítomnosť Killunii. "Netuším či poznáš aj ostatných drakoch alebo len tých svojich." Pokrčil som ramenami a Saa som už nechal tak. I tak ako každá mačkovitá šelma bol dosť lenivý a už si tu ľahol a nič nerobil.

pro **Killunia** Sun Aug 31, 2014 11:53 am

"Draci jsou různorodí," začala jsem vysvětlovat. "Existují mnohé druhy a poddruhy. Ne všichni jsou tedy obrovské, okřídlené, šupinaté obludy. Někteří draci jsou menší, někteří nemají ani křídla." Stále jsem hladila Rokurova tygra a měla jsem na něj upřený i svůj pohled. "Lidé si vyprávějí legendy o dracích. Vždycky je ale popisovali jako primitivní přerostlé ještěrky s křídly, které si chtěli dát pár lidí k svačině. Vymýšleli si. Draci jsou ale většinou takoví jako ti, co mají smlouvu s Amekage-sama. Neštítí se lidské přítomnosti, nechtějí je sníst. Jsou moudří, umí mluvit naší řečí." Řekla jsem většinou? Ano, ano, řekla. Existují i ti, již mají zatvrzelá srdce a jsou uzavření před světem. Černí draci. Temní dravci, kteří se nezalekli ničeho... ani ukončení nevinného člověka. "Já osobně znám jen ty tři své draky. I když ten, kterého mám v sobě, zná ještě další čtyři." Sledovala jsem línou přerostlou kočku. Opravdu nezáleželo na velikosti, všechny se rády válely. Nyní mi Sao připomínal mého kocoura Mayuriho, který byl o dost menší. "Máš milého Summona. Tygři jsou krásná zvířata, vlastně všechny kočkovité šelmy jsou krásné," odvětila jsem s úsměvem a na krátkou chvíli jsem zavřela oči.
Tenhle moment byl tak příjemný... Žádná trápení, žádné povinnosti. Jen klid a pohoda.

pro **Rokuro** Sun Aug 31, 2014 1:26 pm

"Sao je sám o sebe vzácny druh, biela srsť sa nevyskytuje u väčšine tigrov, majú ju len určité druhy. Ostatné tigre sú dosť agresívne, ale Sao je naozaj priateľský oproti ostatným. " Poznamenal som, premýšľal som o tom, že čoskoro sa stavím u Hokageho, bol mi dlžný veľa peňazí!!! Zatiaľ som si však užíval pokoj v prítomnosti Killunií a tigra. "Takže, pokiaľ to dobre chápem, ty máš v sebe zapečateného draka." Chvíľku som mlčal, ale hneď na to.. "To je fascinujúce." Dodal som, pri čom bolo na mne vidno, že ma to celkom zaujíma.

pro **Killunia** Sun Aug 31, 2014 5:17 pm

"Bílá srst je součást jedné genetické mutace, avšak to tady nebudu rozebírat..." Snažila jsem se řeč odvést někam jinam. A on pak nadhodí téma, o kterém se mi vůbec mluvit nechce. Killuni. Zajímalo jej, jak může být v člověku ukrytý drak. Nepřekvapovalo mě to. Drak byla bytost hrůzná, možná i děsivější než Bijuu. "Člověk si na to časem zvykne, že v sobě má něco dalšího. Navíc, tihle draci jsou mnohem lepší než Bijuu, protože tě nechtějí zabít." Nad myšlenkou, že by mě chtěl Killuni zabít, jsem se pousmála. "Víš, existuje takových pět draků. Jeden ke každému živlu - voda, oheň, země, vzduch a energie. Těchto pět draků stvořilo živly tak, jak je známe dnes. No, a tihle draci se rozhodli, že se zapečetí do lidského novorozeněte, aby jej pak následně mohli vést staletími za jediným cílem - udržením rovnováhy ve světě." Ve stručnosti jsem tedy Uchihovi povyprávěla příběh svého doživotního přítele a spojence. "Mě si vybral Drak Ohně. Díky tomu mohu ovládat tento živel ve své surové podobě, i když mě velké množství toho plamene stojí životní energii." V ruce jsem vyvolala plamínek a nechala jsem jej poletovat kolem svého těla. "Tohle mě nestojí nic, ale kdybych chtěla vytvořit ohnivou kouli, dost by mě to bolelo."
Uvolnila jsem nohy, protože to vypadalo, že tady chvíli zůstanu sedět. To, jak jsem posedávala dosud, mi přestávalo být pohodlné a nohy se mi odkrvovaly.
"Zajímalo by mě, kolik je tady ve vesnici Uchihů. A jací asi jsou..." přemítala jsem nahlas. Nebylo to tedy mířené přímo na Rokura, přestože by mohl zkusit odpovědět.

pro **Rokuro** Sun Aug 31, 2014 6:12 pm

Killunia mi tu rozprávala naozaj zaujímavý príbeh o drakoch. Teda bolo to dosť skrátené, ale čo sa mi zdalo naozaj zaujímavé bola jej schopnosť s katonom, bralo jej to životnú energiu a nie chakru, naozaj pozoruhodné."Nepoznám všetkých, takže neviem ... Poznám Kena, ten je celkom fajn Uchiha. Je tu ešte Kisuke Uchiha, tak toho vôbec nepoznám. Ďalší Uchiha je medzi ANBU a ten je sto percentne oddaný dedine. Takže máme tu celkom fajn generáciu Uchihov, čo sa nesnažia vyvraždiť svoj rod a tak ďalej ... Teda aspoň to tak vypadá, neviem čo sa skrýva v nich." Dopovedal som, dalo mi to celkom zabrať si rozpamätať na všetkych Uchihov, vynechal som Itachiho, ale to bolo asi schválne. "Musím uznať, že draci su záhadní a o to zaujímavejší."

pro **Soshi** Tue Sep 02, 2014 10:06 am

Soshi
Zatracená porucha!
Na světě je malé procento lidí, kteří spí s otevřenýma očima... a já k nim patřím. Když jsem se s trhnutím probudil, byl jsem stále na cvičišti, jen lidé se vyměnili. Měl jsem pocit, jako by mě někdo volal, ale nedokázal jsem říct, zda je to vzpomínka nebo sen.
Vstal jsem a podíval se na prázdný svitek.
Asi to byl opravdu jen sen... pomyslel jsem si a rozhodl se projít si celé cvičiště. Bylo nádherné, nechápu, jak někdo může ničit takové krásné místo bojem a destruktivními technikami.

//Omlouvám se, nějak jsem na Soshiho zanevřel. Kdyžtak mi napište PMku, kam mám jít.

pro **Killunia** Tue Sep 02, 2014 8:07 pm

Takže čtyři Uchihové ve vesnici. Docela obdivuhodný počet na to, že před sto lety žil pouze jeden. A to bych řekla, že to těmito čtyřmi neskončilo. Kolik se jich nachází ještě mimo vesnici? A Madaru jsem samozřejmě nepočítala, ten byl oživený.
"Určitě to vypadá dobře s touhle generací Uchihů, to máš pravdu," přikývla jsem na to, co řekl. "Ale vsadila bych se, že minimálně jeden z vás je ten arogantní blb, který dělá svému klanu to správné jméno." Klan Uchiha byl svou arogancí pověstný, takže jsem si byla skoro jistá, že alespoň někdo takový tam bude. "Tím neříkám, že bys to měl být ty. Ty zatím působíš jako dobrý člověk, pokud se tedy nepřetváříš..." Zatím působil věrohodně a upřímně, ve mně se však nacházelo vždy alespoň miniaturní zrnko pochybností. Nerozhodla jsem se pokračovat v konverzaci, protože mě zaujal ten bělovlasý chlapec, který se dal do pohybu. Jak se procházel po cvičišti, chvíli jsem jej pozorovala. "To je tady takových super tichých typů víc? Já myslela, že taková jsem tady jediná, kdo se raději sám projde po cvičišti..." Jakože jsem to chtěla trošku udělat, ale když vedle mě ležel ta obří kocour, nemohla jsem se od něj odtrhnout. Dokud Sao sám neodejde, asi se od něj nehnu.
Tolik k mé lásce ke kočkám... pomyslela jsem si a vnitřně jsem se zamračila. Asi už na nich vážně začínám být závislá.

pro **Rokuro** Tue Sep 02, 2014 8:24 pm

"Pfff, aj ja občas bývam blb..." Priznal som si, ale naďalej s úsmevom. V tom sa tu objavil Soshi a ja by som už aj mohol odísť. Predsa len to vypadalo, že Killuniu zaujíma ten chalan a ja som im nechcel prekážať. "Tak ja si potrebujem niečo vybaviť." Pokrčil som ramenami a postavil som sa, ale Sao naďalej ležal. Zamračil som sa a zohol sa. Začal som s ním mierne hýbať, nech sa pohne a nech ide so mnou. On si tam proste naďalej ležal a ignoroval ma. "Asi si ťa obľúbil." Zasmial som sa a znova som doňho trošku viac drgol, vtedy konečne zareagoval a pozrel sa na mňa pohľadom ,,to ako vážne?" Našťastie sa potom postavil a ja som sa konečne rozlúčil s Killuniou. "Bolo mi potešením." Daroval som jej posledný milý úsmev a so smelým krokom som vyrazil preč z cvičiska a po mojom boku šiel Sao.

Presun

pro Senju Maro Sat Sep 06, 2014 7:46 pm

Dostavil jsem se na cvičiště s porcí sushi. Soshiho jsem hledal už nějaký ten pátek. Nejedl jsem. Nepil. Dokonce ani oka jsem nezamouřil. Tohle vše na mě vybralo svou daň. Nakonec jsem se spokojil s porcí sushi z náhodného stánku v Konoze. Jelikož jsem se pohyboval pořád sám, hodila se mi nějaká ta přítomnost někoho dalšího. Nebylo mi však teskno! Jenom jsem příliš dlouho neřekl nikomu, jak je v porovnání se mnou škaredý a ubohý! V porovnání s naprostým ideálem krásy je přeci každý nula. Možná že jsem se vznášel v oblacích a namlouval si jisté věci. Nenašel se ale nikdo, kdo by mi kdy řekl, že se mýlím tak, abych to pochopil. Někteří se už považují ve dvanácti za dospěláka. Nenosí plíny a podobně. Ve svém přesvědčení se však hluboce pletou! Mě bylo dvanáct a jako dítě jsem se pořád bral. Představa, že bych někdy zestárl byla nesnesitelná, neadekvátní a trapácká. "Víš Soshi už dlouho hledám někoho s kým si můžu popovídat, a On mi bude jen naslouchat. Jsi vážně nejlepší parťák, jakého jsem kdy měl." Dokonce mi i slza ukápla. Sushi jsem považoval za Soshiho. Prohlédl jsem totiž jeho krytí. Proto jsem ho nemohl najít! Změnil si ve jméně jedno písmenko, abych ho nevystopoval. Na mě je však krátký!

Cvičiště 1 - Stránka 5 Tumblr_m8xg3sPasF1rzl4ovo1_400

"Mám ale špatný pocit z toho, že neodpovídáš a nereaguješ. Možná se stydíš. Možná se trápíš... Soshi, pokud máš nějaké osobní problémy, dovol mi Ti pomoct." Usedl jsem na lavičku u cvičiště a sushi položil vedle sebe. Vypadal jsem opravdu ztrápeně. Měl jsem o Soshiho starost. Dokonce ani nejedl! Doufám, že není nemocný... to bych nepřežil. Jak jsem vůbec doposud bez někoho takového mohl žít? Skvěle jsme si rozuměli! "Z počátku jsem měl obavy, že si nějaká brzda, která týmu bude na obtíž. Bál jsem se že nebudeš umět ani ninjutsu. Spletl jsem se. Tvé henge v to sushi je dokonalé."

pro **Killunia** Sun Sep 07, 2014 12:19 pm

Když nakonec odešel Rokuro i se svým tygrem, ocitla jsem se tady sama. Ten bělovlasý chlapec tady chodil kolem a dávno se vytratil můj zájem o něj. Lehla jsem si tedy do trávy a sledovala jsem, jak plují mraky. Než jsem se nadála, mé oči se zavřely a já měla problémy udržet se vzhůru. Naštěstí mě vyrušil nějaký chlapec, který nedaleko prošel a mluvil s někým.
Rychle jsem se teda vrátila do probuzené kompozice a sedla jsem si. Chvíli jsem se rozhlížela kolem, než jsem zpozorovala na lavičce nějakou osobu, která si povídá s... porcí sushi? Chvíli jsem na to civěla vyjeveně jako tele na nová vrata. To je to tady snad samý blázen? Nejprve ten bělovlásek, který usnul s otevřenýma očima a následně se tady jen tak procházel, teď zase někdo, kdo hovoří s jídlem. Asi jsem měla plané představy o Konoze. Zdá se, že je to ještě větší blázinec než Oto. A to už je co říct, protože v Oto se to šílenci jen hemží.
Nebo je to jen tahle mladá generace? Ta sestřina? Mohlo to tak být, nedalo se to vyloučit. I má sestra občas jednala trochu šíleně, těmto dvěma se však zatím snad vyrovnat nedokázala.

pro **Soshi** Sun Sep 07, 2014 2:13 pm

Soshi

Zasnil jsem se. Západy slunce jsou i tady na cvičišti nádherné. Kručelo mi ale v žaludku a proto jsem se vydal směrem ke sváče. Když jsem ale procházel kolem podivína se sushim, uslyšel jsem své jméno.
"Já...nepotřebuju pomoct. Ani nevím, kdo jsi." řekl jsem trochu zmateně a otočil se na toho kluka.
Jeho pohled ale směřoval na sushi, tak jsem si řekl, že si, jako každé zvířátko prostě jen rád hraje s jídlem. Otočil jsem se tedy zpět a šel si sednout na lavičku, kde jsem předtím nechal batoh.

pro Senju Maro Sun Sep 07, 2014 5:06 pm

Když jsem se věnoval svému týmovému parťákovi, který vypadal, že se mi chystá říct o svých osobních problémech, promluvil na mě z neznámého důvodu jakýsi podivín. Byl to podivín. Proč na mě najednou promluvil? Trapná situace. Já se s nim nebavil, a ani jsem ho neznal. "Podivín." Pomyslel jsem si, prohlížejíc si ho. Něco jsem mu ale na ta jeho podivínská slova musel říct. Nebyl bych to Já, kdybych mlčel.

Cvičiště 1 - Stránka 5 Tumblr_m1wkdkd29c1rn2b2d

"Jasně. Nepotřebuješ pomoct. Pokračuj v cestě. Vyrušil si mou konverzaci s mým týmovým kolegou, Soshim." Nějak jsem to musel vyřešit. Doufám, že mu tohle říct stačilo. Nejsem někdo kdo by byl každému otevřený dokořán. Tu jsem se ale na podivína blíže podíval, a pak mi došlo, že jeho vzhled odpovídá fotce, na které Nám s Tobirem Soshiho ukázala Yaeko. "Máš bratra? Dvojče?" Zeptal jsem se zděšeně. Nikdy jsem se nepletl, takže musel mít bratra, dvojče, a pokud jej skutečně měl, seděl vedle mě.

pro **Soshi** Sun Sep 07, 2014 6:40 pm

Soshi

"Ne, nemám. Tedy...alespoň o tom nevím. A rozhodně by se nejmenoval také Soshi. A jestli jsi řekl s týmovým kolegou, tak se obávám, že krabička s rýží a rybou tvým týmovým kolegou nebude..."
Klekl jsem si a podíval se na něj zblízka.
"Jsi v pořádku?" zeptal jsem se s opravdovými obavami.

pro Senju Maro Sun Sep 07, 2014 7:16 pm

"Ono to není krabička sushi. Jedná se o mého týmového parťáka." Tak tohle vyznělo trochu divně, ale chytřejšího by napadlo, že se jedná o henge. Ve skutečnosti o henge nešlo, ale Já měl za to, že šlo a rozmluvit si to tak snadno nenechám! Ještě abych přiznal, že nemám pravdu. Jak ponižující by to pak bylo?! Něco takového jsem nemohl dopustit. Mé ego bylo známo tím, že nikdy nebylo poskvrněné někým jiným než mnou samotným. "Soudě podle toho, že vypadáš úplně stejně jako On bez henge, jedná se o Tvého bratra, přesněji dvojče. Sdílíte však totéž jméno, takže tady spíš sedím s Tvým dvojníkem z jiného vesmíru." Příliš jsem Einsteina a další nechápal, ale každý z nich říkal, že jsou i další dimenze. Tak nejspíš vedle mne sedí v henge sushi mimozemšťan! A nebo se jednalo o pozemšťana. Kdo ví, kde v Té jiné dimenzi bydlí? Mohlo to být kdekoli. Já se proto na to rozhodl něho zeptat. Samozřejmě až po tom, co se zbavím toho podivína, který o mě nyní projevil starost. Bylo to ohleduplné, ale Já jsem opravdu v pořádku!

Cvičiště 1 - Stránka 5 Tumblr_m2s4a7TAcV1r28jxyo1_500

"Cítím se skvěle." Jednoduchá, stručná, a tím lehce pochopitelná odpověď. Začínal jsem se ale toho podivína trochu obávat. Co když to je naopak a On je z Té jiné dimenze? Co dostanu za lapení mimozemšťana? Možná mi Hokage konečně přidělí veřejně titul věčného genína! Bylo by to vážně cool!

pro **Soshi** Mon Sep 08, 2014 4:49 am

Soshi

"Jseš si jistý? Protože v nemocnici máme takové krásné místo, tam by se ti líbilo. Pojď, zajdem se tam podívat, je tam spousta sestřiček a kamarádů a obrázků. Doktoři se na tebe podívají a dají ti nějaké prášky..." řekl jsem. Začínal jsem mít podezření, že nám tu někdo utekl z psychiatrie.

pro Sponsored content

Cvičiště 1

Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1

Re: Cvičiště 1