Cvičiště

pro Ayame Takahashi Sat Jul 13, 2013 9:23 pm

First topic message reminder :

Cvičiště v Tsukigakure.
Můžete zde najít venkovní cvičiště s terči, klasickými dřevěnými panáky a krajinu pro drtivý trénink s vašimi kolegy nebo senseiem.
Nachází se zde i krytá hala.

pro **Akasuna no Pilikka** Fri Jul 24, 2015 1:52 pm

Dívala jsem se z jednoho na druhého, taková přestřelka byla vážně zajímavá, ale z některých slov mi opravdu cukalo obočí. Vážně, na tohle jsem už moc stará! Stála jsem mezi nimi a přemýšlela, co bych tak asi měla dělat. Co by udělalo mé staré já?
"Klid, klid, kliiid!" zvedla jsem ruce a zazubila se. Ještě se tu pozabíjí a co já s nima pak tady? "Takže.." otočila jsem se na černovláska a zapřemýšlela, že je docela vtipná náhoda, jak všichni vypadáme podobně.
"Kangae, klidni hormony. Ráda bych si s tebou popovídala o vesnici a vlastně celkově bych se o tobě dozvěděla pár věcí." usmála jsem se a svou pozornost přesunula k černovlásce.
"Zároveň ale rozhodně chci mluvit i s tebou, řekni mi své jméno." stáhla jsem ruku z kapuce teď už na jejích zádech.
"Takže co to tady zabalit a jít někam na jídlo? Ráda vás oba pozvu." znovu jsem se tak usmála, to byl můj způsob řešení problémů - čaj a šušenky!

pro **Kangae Mizutsuchi** Fri Jul 24, 2015 2:19 pm

Kangae Mizutsuchi

Hádka velmi pokračovala, ale Pilikka se snažila nás oba uklidnil a protože jsem tu byl s ní, tak jsem lehce přikývl a spolupracoval. "Hai, hai!" Jelikož jsem byl sem-tam hyperaktivní, věděl jsem kdy přestat a to bylo právě teď. "Uhm, omlouvám se. Já jsem Kangae, těší mě." Směřuji k dívce v černém oblečení, kterou jsem ještě neznal. Dělat špatný dojem na Pilikku nebylo dobré i přes to, že si ona začala. No, Pilikka s námi chtěla ještě někam zajít a přestat trénovat. Zrovna když jsem na tom byl dobře. Nebyl jsem tu, abych chodil na čaj, vlastně jsem souhlasil jen z důvodu, že jsem potřeboval zjistit nějaké informace. "Dobrá tedy, ale nezdržím se dlouho.." Usmál jsem se a šel jsem sebrat svou katanu. Následně jsem jí upevnil na zádech a byl připraven odejít.

pro **Tora Iku** Fri Jul 24, 2015 2:25 pm

Nafúkla som obe tváre a zamračene som sa na Kangaeho pozerala. Aj keď.. v podstate to bol super deň, mala som od seba Pilikku tak blízko. Úplne mi vypadol darček, ktorý som pre ňu mala od Artemisa proste.. meh.
Otočila som sa k nej, keď na mňa znova prehovorila a len som prikývla.
"Tak ja ..vám? ti? meh.." Poškrabala som sa vo vlasoch, taká dilema.
"prezradím na tých sušienkach." Zazubila som sa a ešte som po Kangaem hodila jeden pohľad.
"Yeh.. tiež ma teší.." Zavrčala som až výhražne. Bol to podnietený reflex taký .. ten pri ktorom sa mal radšej držať ďalej. No čo, stále som na neho bola naštvaná. Aj keď si z toho Pilikka nič nerobila, niekto musel nie?

pro **Akasuna no Pilikka** Fri Jul 24, 2015 6:45 pm

Krátce jsem se usmála, sušenková metoda byla zkrátka nejlepší, fungovala na nás s Yočí odmala, fungovala na mé děti a fungovala i teď. Ta vzpomínka na babičku ve mě vyvolala příjemný pocit, což mě nutilo stále se tak přiblble smát. Pokývala jsem hlavou, když bylo po problému, pohledem jsem napomenula Yume, když neprojevila přijatelnou dávku nadšení, ale už jsem to nijak nekomentovala.
"Tak, já se tu vůbec nevyznám, tak mě někam odveďte." pomalým krokem jsem se vydala ven. Rozhodně jsem plánovala toto místo znovu navštívit, na-odpočívala jsem se až až.. ale teď jsem chtěla znát nějaké informace.

pro **Kangae Mizutsuchi** Fri Jul 24, 2015 7:08 pm

Kangae Mizutsuchi

Jelikož jsme se chystali na odchod a já byl jediný, kdo se v Tsuki vyznal, bylo to na mě. Ve výběru romantických míst jsem byl expert, proto jsem zavelel a vyrazili jsme do mého oblíbeného podniku.

//přesun - ZDE

pro **Shiro** Mon Aug 10, 2015 3:36 pm

Došel jsem až na cvičiště. V ruce jsem držel zmrzlinu a čekal, než příjde Yuki. Mezi tím jsem si našel nějaké místo ve stínu, kde jsem si sedla opřel se. S Yukim to bude ještě fuška, ale rozuměl jsem mu, proto jsem na něj nijak netlačil. Musel jsem mu naučit, že je lepší chodit po vesnici s úsměvem, než se smutným a ublíženým výrazem. "Co myslíš? Dokáže se změnit?" Pousmál jsem se a pomalu rozbaloval zmrzlinu s dvouma tyčkama. "Kdo ví, je mi to jedno." Sonovi se nejspíš nechtělo moc mluvit, což jsem se divil, ale nehodlal to řešit. Po dlouhé době se viděl s rodinou a nejspíš ho to vzalo a nebylo to zrovna v nejlepší situaci.

pro **Yuki Tsuki** Mon Aug 10, 2015 4:05 pm

Řekl jsem, že běžím nejkratší cestou, ale pravdou bylo, že jsem tak trochu kecal. Potřeboval jsem si totiž ještě něco zařídit a nepotřeboval jsem, aby u toho někdo byl.
Doběhnu na venkovní výběh s terči a předkloním se, lapám po dechu. Tak daleko jsem ještě snad ani neběžel. Svýma rudýma očima se porozhlédnu po cvičišti, dokud si nevšimnu Shira. Jednou rukou mu zamávám a potom opět očima sjedu k zemi.
Inu jak jsem se dostatečně vydýchal, došel jsem za Shirem, prokřupal jsem si na frajera prsty a s namyšleným výrazem jsem spustil.
Tak, jak tedy začneme Shirooo?! Zeptám se až vyzývavě. Moc jsem se těšil.

pro **Rei Casius** Mon Aug 10, 2015 4:09 pm

Jak jsem čekal na Tsukikageho a ještě nedorazil tak jsem se rozhodl, že si zahraju karty ale s kým když tu nikdo nebyl. Napadlo mě, že bych vytvořil klon a sním, bych hrál, ale pak se tu někdo objevil Shiro s Yuki jelikož jsem se nehorázně nudil tak jsem se přiblížil, abych je mohl pozorovat. Nevím kdo to je a přibližovat jsem se k nim opravdu nechtěl zatím. Něco si povídali a vypadalo to ze se připravují na trénink a trošku jsem jim to záviděl. "Jen já se tu musím nudit." Povzdechnul jsem si a koukal jsem se na ty dva co se bude dít.

pro **Shiro** Mon Aug 10, 2015 4:29 pm

Cvičiště - Stránka 6 Tumblr_m7kzoxu5pl1rb345qo1_500

Když došel Yuki, podíval jsem se na něj. Byl udýchaný. Tse! Takto mi lhát, měl štěstí, že jsem měl dobrou náladu. Zvedl jsem se a zmrzlinu celou rozbalil.
"V první řadě si určíme pravidla." Ulomil jsem zmrzlinu na dva kousky a jednu s nich podal Yukimu.
"Zaprvé mě musíš poslouchnat, pochopitelně...a to vždy. Za druhé, nebudeš mi nikdy lhát." Dal jsem si zmrzlinu do pusy a kousek ukousnul. Roztekl se mi na jazyku a já potom polknul.
"A za třetí...nezabíjet." Pousmál jsem se na něj.
"Toto jsou tři pravidla, za kterými si stojím. Byl jsem vychovaný v klanu, ve kterém umřelo 6 dětí každý rok. Můj tréning byl katastrofálně a abnormálně náročný." Sedl jsem si ke stromu do stínu. Seděl jsem v tureckém sedu a dojídal zmrzlinu.
"Než začneme s výcvikem, potřebuju o tobě vědět všechno. Potřebuju vědět, co posílit a jakou metodu zavést. Proto bych byl rád, kdyby jsi mi řekl svůj příběh. Já ti na oplátku řeknu ten svůj." Chtěl jsem, aby to udělal. Chtěl jsem vidět, jak musel trpět a na oplátku bych mu ukázal, že v tom není sám, chtěl jsem se stát nejen skvělým senseiem, ale i oporou pro něj.

pro **Yuki Tsuki** Mon Aug 10, 2015 5:50 pm

Když slyším pravidla, která stanovil, jen zakroutím hlavou na znamení nesouhlasu, zmrzlinu si však samozřejmě vezmu a poděkuji za ni, zatím jsem ji však jen ledabyle držel v ruce a nestaral se o ni. Nemohl jsem mu přece slíbit, že nikoho nezabiji. Mohlo se stát cokoliv a budu to právě já, kdo bude muset jednat pro dobrou všech.
Je mi líto, ale to asi nepůjde, nemůžu Vám slíbit něco, o čem nevím, jestli to budu moct dodržet, jsme Shinobi! My bereme životy! Zakřičím trošku přidušeným hlasem. Nesouhlasil jsem s ním a nevěděl jsem, jestli to má smysl. Nebo jestli to byla zkouška? Že kdybych lhal a přísahal, byl bych za lháře, protože někdy někoho určitě zabiji a jak to dopadne... Nemohl jsem nic takového slíbit, že dodržím.

pro **Shiro** Mon Aug 10, 2015 6:10 pm

Jen jsem se na něj podíval, když zakroutil hlavou a zmrzlinu na chvíli přestal kousat. Po jeho slovech jsem se pousmál. Jestli to bral takto, už jsem pochopil důvod, kvůli kterému je Jinchuuriki.
"Víš...jednou mi jeden chlapec řekl, že nechápe, jak může žít nějaké takové slabé monstrum jako já, že je moje existence nepotřebná. Že tu nikomu nebudu chybět." Zmrzlinu jsem dojedl a podíval se na dřívko a pokračoval.
"Toho chlapce jsem surově zabil, kdysi. Nechápal jsem to. Byl jsem shinobi, bylo to na děním pořádku. Jenže když jsem viděl jeho rodinu, jak pláče. Jak jejich srdce měla v sobě plno nenávisti vůči mě..." Dřívko jsem zlomil mezi prsty a postavil se. Yuki si mohl všimnout mého pohledu. Nebyl to ten milý jako před tím, teď jsem tuto situaci bral opravdu vážně.
"Víš jaký je rozdíl nás a ostatních? Od nás se očekává, že budeme zabíjet. Čekají na ten okamžik, aby nás mohli proklínat, shazovat a nenávidět. Nedej jim ten důvod se na tebe dívat těma očima." Dřívko jsem odložil stranou, znovu si sedl a opřel si ruku o koleno. Díval jsem se na Yukiho. Ten chlapec potřebuje ještě hodně naučit, doufal jsem, že mu to půjde pěkně od ruky. Dával jsem do něj spoustu naděje.
"Chci aby jsi dodržoval tyto pravidla z prostého důvodu. Když mě budeš poslouchat, nikoho nezabiješ, když nikoho nezabiješ, nebudeš mi muset lhát." Bylo to prosté. Dokázal jsem si ho trošku proklepnout už tím, že mi lhal, že půjde zkratkou, při tom si to ještě prodloužil. Hned po tom co jsem to dořekl jsem se mu pevně podíval do očí.
"Rozumíš tomu? Neříkám to jen tak. Toto už je součástí tréningu." Už jsem jenom čekal na to, až mi poví něco o sobě. Toto byla ta lepší část naší výuky. Na tu praktickou bude potřebovat spoustu energie.

pro **Yuki Tsuki** Mon Aug 10, 2015 8:32 pm

Přikyvoval jsem, i když jsem nesdílel stejný názor. Šest let jsem vyrůstal s ANBU jednotky, kteří mě hlídali. Exekuce trestaných byla na denním pořádku. Bylo to pro mě naprosto normální a neviděl jsem důvod, proč by ne. Vždyť smrt je jednou z částí života, nejde žít bez ní, tak jako s ní. A i já jsem musel žít s tím, že na mě někde čeká smrt. Nebude to mít lehký, protože já jsem se zadarmo dát nehodlal.
Dobře, budu se toho držet... Řekl jsem smířeně. Možná jsem to slibovat neměl, ale už pro to, co pro mě udělal, si alespoň tohle zasloužil. Zhluboka jsem se nadechl a potom jsem začal mluvit: " Ani nevím, kde jsem se pořádně vzal. Můj klan nemá ani sídlo, ani znak klanu, ani jiné členy rodiny. Jsem zkrátka od dětství sám. Vyrůstal jsem v sirotčinci, když v tom jsem se jednoho dne pohádal s vychovatelkami a utekl jsem ven... když jsem se probudil, už jsem byl Jinchuurikim a všichni kamarádi, kteří tam pro mě byli, mě opustili. Tak moc se mě báli, že mě šest let vychovávali ANBU jednotky ve vězení... Řekl jsem a dále jsem pokračovat nechtěl... ani nebylo co, zas tak složité to nebylo.

pro **Shiro** Mon Aug 10, 2015 9:49 pm

Když s tím souhlasil, znovu jsem se mile usmál a kývl hlavou. Trpělivě a pečlivě jsem poslouchal jeho příběh. Neměl rodinu, nejspíš ani nikoho, o koho by se mohl opřít. Musel jsem se mírně zamračit. Nechápal jsem, proč to musíme mít tak těžké a on na tom byl opravdu špatně. Pokynul jsem mu rukou, aby si sedl.
"Nikdo, kdo toto nezažil, si nedokáže představit tu bolest, hm? Musel to pro tebe být šok. Probudit se a vidět lidi kolem tebe, kteří se s tebou smáli, jak se teď otáčejí zády, viď? Navíc nechápu, jak tě k tomu mohli vychovávat ANBU, tse." Zvrásnělo mi čelo. Bylo vidět, že jsem byl mírně naštvaný, o tomto jsem ještě hodlal mluvit s Kagem. Na konec jsem se zapřemýšlel, co bych tak měl říct. Na konec jsem se na něj jen do široka usmál. Místo lítostivých slov, který by použil každý druhý, jsem se rozhodl mu dát radu.
"Já jsem se narodil do klanu, které měli přísná pravidla a tréning. Ročně umřelo 6 dětí na fyzická a vnitřní zranění. Málo kdo náš výcvik přežil. Vždy jsme to však dělali bez násilí, nebo chuti někomu způsobit bolest. Bylo to děláno bez agrese, jak nám bylo zvykem. Byl jsem vždy hyperaktivní dítě a nebylo pro členy klanu typické. Lidé z klanu si na mě stěžovali, ale jistým způsobem mě milovali, dodával jsem jim energii. Ve chvíli, kdy do mě zapečetili Yonbiho, se to zvrtlo. Báli se mě, pro mou hyperaktivitu a slabou vůli. Jednoho dne mi jeden chlapec řekl, že jsem slabé monstrum, pro kterého je existence zbytečná. V ten den jsem pozabíjel polovinu svého klanu, včetně svých rodičů. Ve chvíli, kdy stáli předemnou, jsem přestal běsnit. Moje ruka byla v jejich těle a i přes tu lásku, kterou mi celý život dávaly, na své poslední sbohem se na mě dívali jako na zrůdu. Otec se mě i přes to, že jsem se uklidnil, snažil napsledy prohnat kuneiem srdce." Chtěl jsem, aby znal i můj příběh. Aby viděl, že jsme si podobní. Tímto jsem ale neskončil, prozatím vše, co jsem řekl, byl poměrně velký rozdíl.
"Od toho dne jsem byl jako teď ty. Chodil jsem se smutným a ublíženým pohledem. Lidé mnou opovrhovali a Son Goku na mě stále mluvil. Neměl jsem nic a nikoho. Klan jsem málem vyvraždil. Snažil jsem se neprojevovat nějaké šťastné emoce, protože jsem k tomu neměl ani důvod. Odstěhoval jsem se do hor v okolí Tsuki, daleko od společnosti. Jenže jsem na něco přišel..." Změnil jsem polohu v sedě a usmál jsem se na něj do široka.
"Když jsi mě poznal a vlastně i teď si o mě musíš myslet, že na něčem jedu, nebo že jsem nějakej blázen, hm? Pořád se jen usmívám. I na lidi, kteří mnou opovrhují. Dlouho jsem se vzpamatovával z té situace, která kdysi nastala. Čím víc jsem však ukazoval lidem svou bolest, tím víc se na mě zhnuseně dívali a smáli se mi. Potkal jsem jednoho dne Pilikku Akasunu. Ten chlapec, který mi tehdy řekl, že jsem monstrum, byl z jejího klanu. V den, kdy jsem jí uviděl, jsem se začal smát. Chtěl jsem tomuto klanu ukázat, že jsem nezranitelný. Od toho dne chodím po vesnici s úsměvem na tváři. Pomáhám lidem, i když o ode mě o to nestojí." Opřel jsem se o o koleno a postavil jsem se. Bylo možné, že ho už začínám nudit, doufal jsem však, že pozorně poslouchal. Protože toto je moje rada pro něj.
"Já to vyřešil tím, že jsem nikomu nedal možnost mě zranit. Když se člověk usmívá, naznačuje tím, že je šťastný, i když jsem nikdy nebyl, až v poslední době ano. Nechci ale od tebe, aby jsi se přetvářel. Nechci, aby jsi dělal to samé co já-lhal tímto lidem okolo. Chci ti dát pravý důvod na to se usmívat a chci ho dát taky sobě. Vím, že se známe jen pár hodin...ale...moje klanové sídlo je teď i tvé. Chci aby jsi mi každý den hlásil, jak se cítíš, protože ne vždy budeme moct provozovat stejný druh tréningu." Do široka jsem se na něj usmál a zvedl jsem se ze země. Podíval jsem se na hodinky. Bylo docela pozdě. Podíval jsem se na něj a zamyslel jsem se.
"Dnes přespíš u mě, ano? Budu tě hlídat. Věřím, že jsi už pěkně dlouhou dobu nezavřel oči."

pro **Yuki Tsuki** Tue Aug 11, 2015 11:17 am

Asi jsem nebyl jediný, kdo to měl v životě těžké, nikdy bych však nesáhl na rodinu. Neměl jsem jí, takže vím jaké to je, když o ni přijdeš. Já o ni přišel pár hodin po porodu. Nevím jak vypadali ani jak se jmenovali, vím jen, že kdyby tu pro mě byli, obětoval bych pro ně úplně všechno, úplně.
Koukám, že jste to taky nikdy neměl jednoduché Sensei... A právě proto musím ovládnut sílu toho uvnitř! S tou silou budu moct chránit, ne zabíjet! A to je přesně to, co bych měl chtít, je to tak? Zeptal jsem se nadšeně. Možná bych to skutečně měl chtít, ale nějak jsem po tom netoužil. Důvod, proč jsem chtěl ovládnout sílu Ichibiho bylo to, že jsem chtěl všem ukázat, že já jsem NĚKDO. Už ne žádná nicka s tantem u pasu. Už chci být absolutní, nejsilnější.
Máte moje slovo, že za Vámi budu chodit a říkat vám, jak se cítím! Ale s tím spaním to moc nevidím, nespím, hlavně za úplňku, to ani ty oči nepřivírám.Řeknu mu klidně. Skutečně jsem nikdy nezažil pořádnou přespávačku, protože bych na ní musel spát a kdybych spal, všechny bych zabil.

pro **Shiro** Tue Aug 11, 2015 3:50 pm

Jeho odpověď, která byla provázena nadšením...musel jsem se začít smát, ale spíš tak upřímně, nebylo to myšleno zle. Líbilo se mi, že to říkal s tímto elánem.
"Přesně tak! Máme velmi podobný cíl. Využít naše hostitele k něčemu lepšímu, než k zabíjení...to je pravá síla shinobiho." Zazubil jsem se do široka. Na chvíli jsem se zapřemýšlel nad tím, jak to bude vypadat, až Shukakuovu sílu dokáže ovládat. Byl jsem si jistý, že se z něj stane skvělý shinobi,o kterém ještě lidé uslyší.
Jeho slovo jsem vzal s úsměvem k srdci. Takže mě v tomto nesměl zklamat. Když však začal mluvit o spánku, zavrtěl jsem hlavou.
"Pravidlo číslo jedna, budeš mě poslouchat. Budu tě hlídat. Já poslední dobou spal dlouho, celou noc budu vzhůru a budu tě hlídat. Potřebuješ nabrat sílu a energii a tuto, kterou myslím, nabereš pouze spánkem. Věř mi, nic se nestane, o to už se postarám." Usmál jsem se na něj. Nechtěl jsem, aby mě poslouchal vždy na slovo, ale toto byly důležité věci, bez kterých se nebude moct obejít a to ani já. Nevím, jaký tréning vídával, ale můj byl ba úplně jiné úrovni, než u ANBU a obyčejných shinobi. Pokud by se teď nevyspal, usnul by během tréningu, nebo možná i zkolaboval a to jsem nemohl riskovat.

pro **Yuki Tsuki** Wed Aug 12, 2015 4:20 am

Nom... jak myslíš. Doufám, že víš dobře, co děláš. Řekl jsem Shirovi a jen nevěřícně pokroutil rameny. Zahrával si s ohněm, protože i když jsem se cítil vždy unaven, nikdy jsem nesměl usnout. To bylo pravidlo, které jsem s Ichibim nemohl nic takového dovolit.

pro **Shiro** Wed Aug 12, 2015 1:43 pm

Chvíli jsem ještě jen tak seděl. Očividně si nevěřil, že by usnul a něco nevyvedl. Byla pravda, že by to nejspíš byla první noc. Proto jsem vzal na vědomí i to, že jako první pokus to nemusí dopadnout nejlépe. Proto jsem pokýval hlavou a zvedl se.
"To je právě to, já vždycky riskuju. První noc přespíme tu. Když se něco zvrtne, postarám se o to." Byla pravda, že jako první noc v klanu by to bylo nejspíš riskantní. Už jen z důvodu, že kolem bylo spoustu lidí a jejich životy jsem ohrozit nemohl. Cvičiště bylo dál od vesnice, proto jsem si to tu mohl dovolit. Byl jsem připravený nést i následky. Sedl jsem si a opřel se o ruce. Mohl kdykoliv usnout. Měl jsem v ruce dvě esa, kterýma bych ho mohl zastavit. Proto jsem byl připravený.
"A mysli na to, co se stalo, když jsme si ťukli pěstí. Podal jsi mi ruku a důvěřoval si mi, stejně jako já tobě. Když budeš spát, je to stále ve tvé hlavě a ty se tomu můžeš vzepřít. Není to tak, že ve chvíli kdy spíš, tak nad tebou má kontrolu. Musíš se naučit bojovat s tím i podvědomě." Tímto náš tréning vlastně začínal. Pokud nezvládne toto, bojím se, že tréning semnou bude mít opravdu těžký.

pro **Yuki Tsuki** Wed Aug 12, 2015 5:27 pm

Pokrčil jsem rameny. Jak myslel. Zkusím, co budu moct, ale sám jsem to moc ovlivnit nemohl, i kdybych se snažil. Když totiž spím, Shukaku se k moci dostane tak či tak. Byl to náš osud nikdy nespat, a přitom nikdy neusnout, jak zvláštní. Nikdo vlastně úplně přesně nevěděl, proč nikdy neusneme. Nějak se mi však stále spát nechtělo, chtěl jsem se spíš něco naučit, abych mohl být silnější!
Vytáhl jsem kunai, který jsem hodil Shirovi pod nohy a ďábelsky jsem se usmál. Bylo vidět, že chci zkusit, co všechno vlastně můj sensei umí, a taky jsem chtěl zjistit, co všechno vlastně pořádně dokážu já.
Jistě byl lepší, ale o to šlo, abych se mohl naučit jeho pohyby a dělat to stejné, tak se přece člověk učí, jako opičky! Sensei, ukažte mi nějaké pohyby. Řekl jsem vyzývavě, zatímco jsem sám zaujal bojové postavení, přičemž jsem druhý kunai držel v ruce.

pro **Shiro** Wed Aug 12, 2015 5:59 pm

Yukimu se očividně moc spát nechtělo, když mi hodil kunai pod nohy, musel jsem se usmát. Vzal jsem ho do ruky a pohazoval jsem si s ním v ruce. Toto byl poněkud jiný tréning, než semnou měl mít. Já ho měl naučit, jak ovládat Bijuu, ale pravda, toto člověka nikdy neomrzí. Jen jsem se na něj do široka usmál.
"Taneční nebo bojový?" Nadzvedl jsem zvědavě obočí a pak se zasmál. Bylo mi jasné, co myslí, ale moje taneční prvky by taky mohli zabrat, no ne? Kunai jsem hodil na něj tou opačnou stranou a stál pořád stejně.
"Když mě trefíš do půlnoci, můžeš si říct o tři věci, které bys požadoval." Znovu jsem se uchechtnul a do ruky jsem si vzal pouze svou katanu, co jsem měl připevněnou na zádech. Nebyl jsem nějak zběhlý v kenjutsu, to vůbec ne, pro boj na blízko se to ale bude hodit. Jen jsem na něj hodil vyzývavý pohled a následovalo další uškrnutí.

pro **Yuki Tsuki** Wed Aug 12, 2015 9:13 pm

To zní jako plán, Shiro-sensei! Řeknu s úsměvem. Zatímco na mě letěl kunai, uchopil jsem ho za rukojeť a přesně potom, co jsem to dořekl, jsem se rozběhl proti svému cíli, proti Shirovi. V rukou jsem držel dva kunaie, sebevědomí jsem měl v srdci a jediné, co mi nyní zbývalo, bylo udeřit Shira. To nemohlo být tak těžké. Měl jsem na své straně přece nikdy nespícího Shukaka. Ten byl celý štěstím bez sebe, když zjistil, že budeme moct uhodit Shira.
Útočil jsem čelně, nijak jsem neměl v plánu ustupovat ze svého kroku, měl jsem to promyšlené, důležité bylo dostat Shira tam, kam jsem chtěl sám. Útočil jsem způsobem nůžek, to znamenalo, že jsem v nízkém postavení za běhu útočil na pas. Zatímco kunai v levé ruce šel doprava, kunai v pravé doleva. Tím jsem docílil dvojitého útoku, i když pravým důvodem tohoto riskantního úderu nebylo Shira zranit, spíše jej uvést do pohybu. Nějak jsem čekal, že tento rozehřívací útok jej rozhýbe a jakmile ho dostanu do pohybu, mám šance i já. Na mé tváři se objevil úšklebek. Nebyl jsem za ním však jen já, byl za ním i Shukaku. Spojením proti stejnému protivníkovi jsem docílil jeho ochotě ke spolupráci se mnou. Byl to takový vedlejší účinek tohoto sparingu.

pro **Shiro** Wed Aug 12, 2015 9:23 pm

Když se usmál, musel jsem se taky usmát, jak jinak. Takovou chvilku jsem si nemohl nechat ujít, no ne? Začal docela dobře. V jeho očích jsem v tom viděl elán, nejspíš jsem ho aspoň tímto dokázal zabavit, i přes to, že to nebyl výcvik, který jsme měli praktikovat. Ale co, takto aspoň dokážu zjistit, co všechno vydrží. Doufal jsem, že jsem mu už řekl, nebo naznačil, jaký musel být můj tréning, když jsem byl tak starý jako on. Nehodlal jsem být měkký sensei.
Ve chvíli, kdy se začal blížit ke mě, tak jsem se pouze otočil na patě, při čemž má katana narazila do jeho kunai při mé otočce. Tento protiútok by měl způsobit to, že buď to rozpaží ruce, nebo mu kunaie z ruky vypadnou, pokud neměl dostatečnou sílu.
Každopádně, po své otočce jsem udělal jeden krok vzad a podíval se na něj s širokým úsměvem.
"Nechtěj, abych tě šetřil."

pro **Yuki Tsuki** Wed Aug 12, 2015 9:41 pm

Na první protiútok to nebylo až tak špatné, útočit na jeden kunai ale bylo zbytečné, když jsem měl dva, jeden mi skutečně vypadl z ruky, takže jsem o jeden přišel, skončil na zemi. Nemínil jsem ho však šetřit, tak stejně jako on mě ne. Když udělal krok zpět, jednoduše jsem udělal to stejné jako on, otočil jsem se totiž na patě, abych dodal kunai rychlost a sílu a vrhl jsem jej Shirovi mezi oči. I to mělo důvod. Skončil jsem v čupu na zemi, v jedné ruce jsem držel kunai, který mi předtím vypadl z ruky, nedopadl nikam daleko a druhou ruku jsem měl zatnutou v pěst, z jaké důvodu však...?
"Hej kluku, vím že jsme spolu nezačali nejlépe, ale ho vyřídíme společně! Pěkně mě vytočil, prevít jeden!" Ozvalo se mi v hlavě, Shukaku se ozval a bylo to poprvé, co se snažil spolupracovat. Nevěděl jsem, co má za lubem. No bál jsem se trochu toho, co zamýšlí, na co vlastně čeká...
Nikdy mě nikdo nešetřil, tohoto luxusu jsem byl zbaven už od narození. Řeknu s výrazem šílence v očích. Začal jsem se v tom až nebezpečně moc bavit. Asi jsem to měl v krvi, ten adrenalin, který při boji získáš..

pro **Shiro** Wed Aug 12, 2015 9:57 pm

Yuki začal najednou tento boj brát až příliš vážně. Jeho pohled v očích byl ten samý, který jsem vídával, když jsem se naštvaný díval do zrcadla, až jsem ho roztříštil svou pěstí na malé kousky.
Když mi hodil kunai mezi oči, stihl jsem se jen tak tak zaklonit dozadu, odstřihlo mi to pár vlasů z ofiny a v tu chvíli jsem přes salta uskočil dozadu. Trošku jsem se zamračil, nevěděl jsem totiž, jestli je toto opravdu Yukiho vědomí. Zatím jsem to však neřešil. Znovu jsem se narovnal, ale byl už připravený na všechno.
"Vychladni chlapče, nebo se spálíš." Usmál jsem se na něj. Pokud by tento boj bral až příliš vážně, neměl bych na vybranou a musel být opravdu tvrdý.

pro **Yuki Tsuki** Wed Aug 12, 2015 10:16 pm

Shiro stále nepochopil, proč jsem mu kunaiem mířil mezi oči. Šlo o to, abych si koupil čas, kdy neviděl, co se děje. Jednalo se o sekundy, ne-li setiny. To mi však stačilo. Vystřelil jsem proti němu jako střela, rukou, ve které jsem měl kunai jsem útočil na biceps na jeho pravé ruce, šlo mi o to se zabodnout, tím bych snížil jeho bojeschopnost a samozřejmě tím vyhrál tento souboj. Zapomínal na jednu věc, šest let jsem byl vychováván ANBU jednotkami, šlo to na mě vidět. Můj způsob uvažování, čtení dalších kroků protivníka. Jistě měl tvrdý trénink a život, no já na tom nebyl o moc lépe. Zatímco jedna ruka útočila, druhou jsem měl v pěsti za obličejem, vypadalo to, že slouží k tomu, abych nebyl úplně bezbranný, kdyby přešel do proti útoku. Pod nehtami jsem měl zarytou hlínu na obou rukách, asi jsem při předchozím manévru při zemi dopadl více tvrdě, než jsem čekal.
Cítil jsem, jak mi srdce bije mnohem rychleji. Cítil jsem, jak ve mě něco ožívá, nic předtím jsem nic takového necítil. Byla to úplně nová vlna energie. Cítil jsem se plný života, připraven na cokoliv. Cítil jsem pach krve, a to mě vyburcovalo. Bylo to zvláštní, ale cítil jsem se, šťastný? Nevěděl jsem, jak jinak to popsat. Nějak jsem přeslechl, co Shiro říkal, měl jsem v hlavě až moc taktizování.

pro **Shiro** Wed Aug 12, 2015 10:25 pm

Yuki byl až příliš zapálený a já to poznal už v předchozím kroku, který udělal. Musel si však uvědomit, že pokud takto bude bojovat dál, nedopadne to dobře. Ve chvíli, kdy zaútočil během chvilku na můj tricepc, jsem se díky Shunshinu posunul za něj. Chytl jsem obě dvě jeho ruky a kopl mu zezadu velkou ranou do kolen a následně do zad, tak, aby upadl na zem. Svou katanu jsem založil do pochvy na zádech a už jsem neměl ten usměvavý výraz co před tím.
Každopádně se z toho všeho lísalo něco víc. Takto by normální chlapec neuvažoval. Měl v očích tu zlost a touhu po krvi.
"Vzpamatuj se, opakuju to naposledy." Ano, byl rychlý, ale nebyl rychlejší než já. Jeho taktika byla dobrá, ale stále nedokázal přemýšlet dopředu. Jeho vůle v tomto byla slabá a místo keců, který bych normálně použil, jsem se rozhodl jinak. Pokud to prostě nepůjde po dobrém, budu to muset vzít po zlém. Stále jsem mu však dával šanci.

pro Sponsored content

Cvičiště

Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště

Re: Cvičiště