Cvičiště

Po delší době odpočinku, jsem pokračoval v tréninku. Jak říkal Tsukikage musím rozdělit buňku. Nuže dobrá pokud vím tak k tomu má nejvíc mitóza. Zamumlal jsem si a začal jsem Rovnoměrně předání nezredukované genetické informace buňkám. Při mitóze předchází samotnému rozdělení buňky složitý proces rozdělení buněčného jádra, při kterém zůstává v jádrech zachován počet chromozómů. Byl jsem zrovna u buněčného cyklu. Ve fázi, během které je za pomocí replikace zdvojena genetická informace, aby mohlo k jejímu rozdělení (je třeba zdůraznit, že jsem jen syntetizoval párový chromatid na chromozómech). A během druhé fáze kdy buňka rostla a prováděl jsem přípravu před mitózou. Po mitóze jsem měl třetí krok Postmitotické období během kterého jsem realizoval genetické informace buňky a syntetizoval jsem bílkoviny a RNA.  Než jsem stvořil geneticky identickou buňku (klon) některé buňky měli Apoptózu. Ale nakonec jsem rozdělil jednu buňku musel jsem rozdělit ještě další správné opravdu jsem byl šťastný, že musím ještě další, když jenom ta jedna mi dala zabrat. Pokračoval jsem v tréninku a rozděloval jsem další, ale tělo se začalo bránit, začalo mi být špatně, závratě, únava a rudla mi hlava. Na chvilku jsem tedy přestal přeci jen jsem chtěl něco zařídit aby moje sny tady končili, s tím jsem se opravdu nechtěl smířit. Po přestávce jsem zase pokračoval. Provedl jsem mitózu u správních buňkách, ale co pak jsem měl s buňky dělat to mi jaksi Tsukikage zapomněl říct. Nic jiného mi nezbylo než pokračovat v tréninku. Tentokrát jsem měl už naklonované buňky v těle a teď je stačilo jenom nějak dostat ven z těla, ale jak to byl ten háček. Nějak mi to nevadilo a prostě jsem pokračoval moje naklonované buňky kolovali ve mně než jsem zjistil jak je dostat ven. Ale podařilo se mi to při čem jsem roztrhal můj pytel v jakým jsem byl a vytvořil jsem stejného klona jako jsem já. Problém byl, že byl z masa a kostí a měl čakru docela se mi to opravdu aby tu běhal nějaký dvojník nebo co to vlastně bylo sám jsem tomu moc nerozuměl. Nejhorší co kdy bylo moje tělo, které jsem měl ztuhlý a chvilku to trvalo než jsem moje svaly zase rozpohyboval a když jsem konečně rozpohyboval moje tělo co nebylo moc příjemné hlavně bolestné.  Chvilku jsme se na sebe koukali v tichosti a když mě to už konečně unavovalo prohlásil jsem. "Nechceš něco dělat?" A na to můj klon (Bunretsu) odpověděl. "Já nevím, co chceš dělat ty?" A v tu chvíli jsem viděl v mém plánu trhlinu. Byl to totožný člověk, jako jsem já tak nebylo možné, abychom něco vymysleli. Povzdechnul jsem si a začali jsme se koukat okolo. Přemýšlel jsem, jestli bychom měli počkat na Tsukikageho nebo zajít do kanceláře a zeptal jsem se toho druhýho Reie (Bunretsu). "Nepůjdeme za Tsukikagem to oznámit?"  Druhý Rei (Bunretsu) na to odpověděl. "Já nevím, jak chceš ty." V tu chvíli mě to trošku naštvalo čekal jsem že bude souhlasit přeci jen jsem chtěl slyšet jeho názor vlastně jsme byly už skoro bráchové a začal jsem svého klona (Bunretsu) škrtit  se slovy "Já ti dám „Já nevím“ "Nakonec mě to přestalo bavit a přestal jsem a vlastně jsem přemýšlel jak zrušit techniku zdali to vůbec jde. Jelikož jsem nic nevymyslel chtěl jsem se někam jít podívat, ale co když se Tsukikage sem vrátí a bude mě hledat co pak, povzdechnul jsem si a čekali jsme na Tsukikageho vlastně jsem ani nevěděl kolik dni uběhlo nedával jsem tomu pozornost, kdo by taky dával kdyby občas spal z vyčerpání, když mluvíme o vyčerpaní cítil jsem únavu bylo to nejspíš z toho Bunretsu asi jsem špatně ještě rozložil chakru a teď jsem na to doplatil. Lehnul jsem si ke stromu a usínal jsem a moje polovička jen čekala na Tsukikageho.

"Zdravím Sensei. Hledáte někoho?" Odpověděl zvědavě klon (Bunretsu). Ten praví tam chrněl u stromu. Klon (Bunretsu) se podíval na toho druhého Reie přistoupil a jemně kopnul Reie co spal u stromu. Já jsem se probudil a uviděl jsem Mai a hned jsem se zeptal. "Zdravím Sensei. Hledáte někoho?" Oba dva Reiove se na Mai zvědavě koukali.

"Snažím se tu o Bunretsu a tohle je výsledek a teď mam trosku problémy s tam tím druhým." Usmál jsem se a kouknul jsem se na toho druhého Reie. "A ty si vlastně kdo?" Promluvil jsem na druhého Reie. Chvilku jsme mlčely oba dva jsme byly zmateni. "Počkat a kdo jsem já? Ty jsi já nebo Já jsem ty?" Podrbal jsem se na hlavě. "Sensei můžete poradit?" Opravdu jsem byl zmatený nevěděl jsem kdo je kdo.

Mai se mě zeptala, jestli jsme v pořádku. Nejdřív jsem v tom hledal nějaký složitosti a došel jsem k závěru, když se už ptala tak slušně odpovím.  "Jsem v pořádku Sensei."  Snad Mai to trošku uspokojilo. Mai nabídlo všechno možný, ale pro mě by byla výhodnější mise nebo spíš já jsem chtěl, byl jsem ve vesnici už delší dobu a chtěl jsem se podívat ven. "Sensei a co takhle tu společnou misi. Momentálně mám tréninku plný zuby." A kdyby nebyla mimo vesnici tak se spokojím i kdyby to mělo byt ve vesnici. Koukal jsem co řekne Kangae a Mai.

Přišel jsem na cvičiště a zapálil si další cigáro. Už byla tma a přesto tu někdo takhle pozdě trénoval. Usmál jsem se a lehl si do trávy na první měkké místo, které jsem našel. V klidu jsem vykuřoval a díval se na hvězdy. Od zítřka začnu trénovat "tu" techniku, ať se co nejdříve mohu setkat s někým ze Shuuketsu a při nejlepším ho zabiju. Odhodil jsem špačka a dal si ruce pod hlavu. Ještě naposled jsem zkontroloval, jestli mám u sebe cigarety a zapalovač, byl to už takový zvyk , a uvelebil se do nejpříjemnější možné polohy. Tak jo, zítra se do toho dám. Ihned potom co jsem zavřel oči se mi zamotala hlava, skvělej dojezd po whisky z baru. Nevrle jsem se ušklíbl, znovu zavřel oči a po pár dlouhým minutách konečně usnul.

Trošku jsem se zamyslel nad tím, co řekl Kangae chtěl totiž A-rank misi a to jsem zrovna neměl na mysli, nejvíc jsem chtěl popravdě D-rank přeci jen jsem líný člověk ale nakonec Mai řekla, že to nebude A-rank tak se mi ulevilo a odpověděl jsem přeci jen tak misi nemůžu odmítnout.  "To nezní špatně ochrana obchodních tras nebo jinou C-rank misi." Teda vlastně v tomhle případě je mi to jedno hlavně ať už se něco děje. Je pravda že jsem líný člověk ale nuda je horší. "Sensei kdy vyrážíme?" Zvědavě a dychtivě jsem se zeptal a pak jsem už jen čekal jak se Mai a Kangae dohodnou.

I já jsem cítil, že Shukaku začíná skutečně zuřit. Snažil jsem se přebrat zpátky kontrolu nad svým tělem, ale nešlo to, moje tělo a duch byli odděleni snad nějakou velkou železnou bránou, do které jsem mohl bušit jak jen to šlo, ale stejně se nic nestalo. Rozhořčen svojí neschopností se moje duše usadí na hmotu v území mého nevědomí a začnu meditovat, uklidňovat se a připravovat se zevnitř pomoct Shirovi porazit Shukakua. Cítil jsem, že moje pečeť nyní zažívá krušnou hodinku, možná i poslední. Bolest byla hrozná, ale zatl jsem zuby. Nyní  měl Shukaku protivníka nejen venku, ale také vevnitř.
Mezitím se Shukakua dále zmocňovala zuřivost. Chtěl Shira zabít, byl to podle pro něj otravný hmyz. Kolem Shukaku se vytvořila jakási kupole z písku, pokrytá ostny, ať už se cokoliv třeba jen na chviličku přiblížilo, ostny se v bleskové, skoro neviděné, rychlosti prodloužily a nabodly cokoliv, co se přibližovalo. Byla to předzvěst něčeho většího a Shiro to musel moc dobře vědět, už to bylo blízko. Písek kolem Shukakua se uvedl do pohybu. Jako vír se začal točit po směru hodinových ručiček, choval se jako pohyblivý písek a brzy do jeho hlubin, které pohyb písku vyryl, začaly padat celé stromy. Bylo otázkou času, než v písku skončí někdo živý, třeba i Shiro a utopí se v dunách věčného písku.
Hořící klády, které házel Shiro z různých stran nakonec končily také v písku, ihned poté, co je ostny probodly, v horších případech rozdrtily.
Písku bylo čím dál tím více a bylo třeba zakročit, dřív než se stane něco horšího. Tento písečný vír totiž předznamenával jediné, to nejhorší.