Kirigakure no Himitsu

First topic message reminder :


Tajné místo se nachází směrem, kterým se jde k jezeru Kiri. U něj se zamíří do lesa, který se kolem jezera rozprostírá. Když má člověk trpělivost a pokračue pořád dál, dojde k malé mýtince, Tam stromy udělaly místo, kudy koukají sluneční paprsky. Díky klidu, vlhku a slunečnu tam mohl vyrůst nádherný strom.
Když je Sakura rozkvetlá, zabírá celou tu mýtinku. Toto místo znají jen obyvatelé Kiri, ovšem jen málo komu se chcepodstoupit tu cestu, která není zrovna nejkratší. Ovšem za návštěvu to stojí ^^

Potichu jsem si povzdechla a objala si kolena.
Mě rozptýlilo všechno co se týkalo lichotek, pocitů a věcí okolo vztahů. Mít někoho ráda vždycky bolelo a já to znova zažít nechtěla.
"Vším.."
Odpověděla jsem mu a koukla se na něj trochu zoufalým pohledem.

Mlčela jsem a tentokrát se cítila provinile.
Baka...baka! baka!!!
Vážně jsem se teď chovala jak blbeček a všechno pokazila.
Ucítila jsem bodnutí u srdce a kousla se do prstu.
"Omlouvám se, dneska asi nemám den. "
Zamumlala jsem potichu.

Kousala jsem se do prstu a sledovala ho když se koukal jinam.
Jeho vlasy byly prostě fascinující, naposledy jsem se silně kousla a když to vypadalo, že moc nevnímá natáhla jsem k němu druhou ruku abych se mohla jeho vlasů dotknout.
Možná, že jsem mu je i trochu záviděla.

Fascinovaně jsem se jeho vlasů dotkla a když se na mě koukl stáhla jsem rychle ruku. Jak jsem si mohla myslet, že si toho nevšimne?! Tentokrát byl červený on, překvapeně jsem nadzvedla obočí a koukla se na svou ruku, která se ještě před chvílí dotýkala jeho vlasů.
Je naštvaný?
Znova jsem se na něj koukla a snažila se to nějak poznat.

Trochu jsem sebou cukla když promluvil a usmála se.
Nevypadalo to, že je naštvaný a za to jsem byla ráda!
"Um jo..závidím ti je."
Odpověděla jsem mu popravdě, byl díky nim nepřehlédnutelný.
"Já mám takovou nevýraznou barvu."
Začala jsem si hrát s pramínkem svých vlasů a zamyšleně ho sledovala.

"Aspoň jsi originál ne?"
Usmála jsem se a naklonila hlavu trochu na stranu.
Pak jsem se zase trochu začervenala a přestala si hrát s vlasy.
Zase jsem začínala být nervózní když se na mě koukal.
Koukla jsem se na Sakuru a zase pocítila zvláštní obdiv, bylo to vážně úžasné místo.
"Budu se muset u nás kouknout jestli tam nemáme podobné místo."
Utrousila jsem nahlas a pousmála se na strom.

S nadzvednutým obočím jsem ho sledovala a povzdechla si.
Jelikož jsem byla hned vedle něj přešla jsem na kolena a dlaní mu dala vlasy s obličeje nahoru.
Opřela jsem se čelem o to jeho, tahle se většinou zjišťovala teplota.
"Nemocný nejsi, takže jsi naštvaný?"
Zeptala jsem se.
"Ta tráva za to nemůže."

"Lháři."
Odsekla jsem, odtáhla jsem se abych si sedla zase normálně a nechala mu vlasy spadnout do tváře.
Našla jsem na zemi kamínek a začala si s ním hrát.
Chjo~

S nadzvednutým obočím jsem se na něj koukla.
Jun-íí?
Takhle mi snad nikdo neříkal.
"Um?"
Naklonila jsem trochu hlavu na stranu a sledovala ho.

K mé smůle jsem se zase trochu začervena.
Všiml si..
"Ehm..no... já jen.. nejsem na lichotky zvyklá...a jsem dost..stydlivá,takže proto..asi."
Vysoukala jsem ze sebe a rozpačitě se usmívala.
Když se na mě usmál nějaký hezký kluk nejraději bych se v tu chvíli zahrabala do země.

Sklonila jsem hlavu a začala si zase hrát s pramínkem vlasů, který jsem si namotávala na prst.
"Protože nejsem hezká."
Zamrmlala jsem a povzdechla si.
To mi přece řekla moje první láska..i když mi to pak Rei vymlouval stejně jsem tomu věřila.
"To je fuk.."
Dodala jsem rychle když mi došlo, že jsem to řekla nahlas a usmála se na něj.

Chtěla jsem něco namítnout ale ten jeho pohled mi to nedovoloval.
Nafoukla jsem tváře a sklonila hlavu.
"Háái.."
Zamumlala jsem a utrhla si stéblo trávy tentokrát já.
Klidně bych mu tu mohla vyjmenovat všechno možný, proč nejsem hezká ale když jsem nemohla mohla jsem aspoň trucovat.