Kirigakure no Himitsu

First topic message reminder :


Tajné místo se nachází směrem, kterým se jde k jezeru Kiri. U něj se zamíří do lesa, který se kolem jezera rozprostírá. Když má člověk trpělivost a pokračue pořád dál, dojde k malé mýtince, Tam stromy udělaly místo, kudy koukají sluneční paprsky. Díky klidu, vlhku a slunečnu tam mohl vyrůst nádherný strom.
Když je Sakura rozkvetlá, zabírá celou tu mýtinku. Toto místo znají jen obyvatelé Kiri, ovšem jen málo komu se chcepodstoupit tu cestu, která není zrovna nejkratší. Ovšem za návštěvu to stojí ^^

Pochválil mě a řekl, že budu schopna zvládnout základy, pak možná i náročnější techniky. Lichotilo mi to. Ukázku jsem zvládla. Teď ještě obstát během tréninku.
"Hai." Přikývla jsem. Uchopila katanu do dvou rukou a rychle zaútočila. Jsem zvědavá, co mi ukáže. Váhala jsem, jestli zaútočit naplno. Nechtěla jsem zaútočit ani slabě, aby to nevypadalo divně. Tanaki se určitě umí o sebe postarat, takže bych se o něj neměla bát. To on tu je přece mistr v kenjutsu. Zaútočila jsem tak středně. Sílu si chci hlavně šetřit na trénink samotné techniky.

Nečekala jsem nic extra, když se mělo jednat o něco základního. Tím, co Tanaki předvedl, jsem byla však ohromená. Pokud toto je základní, pak se nemůžu dočkat, když uvidím to pokročilé. Ve svém útoku jsem se zastavila a hlavu pootočila k Tanakimu. Ten mě odstrčil a najednou stál už proti mě čelem. Katanu jsem pravou rukou pustila a levou ruku uvolnila. "Myslím, že můžu začít s touto technikou." Tanaki mě vybízel, abych na něj zaútočila právě kvůli tomu, abych věděla, jak technika, kterou se mě chystá naučit, vypadá. Takže předpokládám, že mě ji chce naučit. Ovšem možná zvolí jako první techniku nějakou jinou.

Přikývla jsem. Dává to smysl. Když jsem rychlejší než někdo, už tak mám výhodu. S touto technikou by se má výhoda několik krát znásobila. Zaujala jsem podobný postoj jako Tanaki předtím než se mi vyhnul. Katanu jsem zapíchla do země. Překážela by mi tady. K této technice ji potřebovat nebude.
"Takže?" Čekala jsem Tanakiho rady, jestli stojím dobře, a také instrukce k tomu, jak tuto techniku ovládnout. Její podstatu už znám... no kdyby učení se techniky záleželo pouze na tom, bylo by to moc lehké.

Uvolnila jsem si ruce a změnila polohu. Stála jsem mírně shrbená. Vypadala jsem tak trochu jako zombie, ale stála jsem naprosto uvolněná až na hlavu, respektive krk, a nohy. Ty kdybych uvolnila, ležela bych tady, a to není cílem tohoto tréninku.
Když zaútočil, udělala jsem rychlý krok doprava, kterým jsem se vyhnula. Pak mi hodil katanu v pouzdře. Měla jsem útočit pomalu, abych viděla jeho přesné pohyby, když se bude vyhýbat. Zaútočila jsem tedy pomalu, a to hned šikmým sekem z práva do levá, pozoruje u toho jeho každičký pohyb.

Postupně jsme zrychlovali. I když byl rychlejší držela jsem se ho jako klíště. Uhnul do levá, já rychle změnila směr do seku do levá. Tanaki je však rychlejší a bystřejší. Bez problému se vyhnul všemu. To ale nevadí, útočila jsem na něj, abych pozorovala jeho pohyby, a to všemi možnými způsoby.
Zjistila jsem vše, co jsem potřebovala, takže si myslím, že to zvládnu. Možná to nepůjde hladce, ale to není na škodu.
Vrátila jsem mu katanu, jak chtěl. Teď je řada na mě, abych se vyhýbala. Řekl, že pak to zkusím bez toho pouzdra. Neznervóznilo mě to. Pokud se dokážu vyhnout všem útokům s pouzdrem, mělo by to jít i bez něj. Bude se to lišit pouze zbraní, jinak vše bude stejné.
Uvolnila jsem své tělo, opět jsem vypadala jako zombie, a připravila se na Tanakiho útok.

Zaútočil. Napadla mě fůra možností, jak se vyhnout. Vybrala jsem si tu snazší. Skrčila jsem se a udělala jeden velký krok pod Tanakiho katanou do jeho levé strany. Čekala jsem, že tento můj krok bude čekat, a proto jsem vzápětí očekávala jeho další útok z kterékoli strany. Držela jsem se u něj. Předtím jsem volila radši úskok, ale teď jsem neměla na vybranou. Kagenui je technika na blízko, takže pokud ji chci zvládnout... nemůžu utíkat.

Jak jsem čekala, rychle změnil směr útoku. Přehodil si katanu do druhé ruky a svisle sekl. Udělala jsem rychlý krok zpátky, pořád skrčená, na místo, kde jsem před chvíli stála. Předpokládala jsem, že zaútočí zešikma, a tak jsem se přesunula rychlým trojkrokem za něj. Jeden do práva, pak vytočený doleva a vytočený krok do práva pod úhlem devadesáti stupňů. Ukázalo se, že nehodlá využívat pouze útoky katanou. Použil loket a udeřil mě s ním do břicha. Vzápětí zaútočil katanou svisle. Rychle jsem udělala krok do práva. Bylo to jen tak tak. Jeho katana mi tupou stranou přečesala vlasy.
Tempo se zrychlovalo až do doby, kdy jsem dosáhla svých limitů. Tehdy to Tanaki ukončil. Nebyla jsem červená. Trochu jsem se zadýchala. Jelikož jsem ale byla celou dobu uvolněná, mou výdrž to moc nepotrápilo. Nohy mě bolely, ale zbytek těla se zdál být v pořádku. "Myslím, že jsem to zvládla." Odpověděla jsem na jeho otázku. Myslela jsem si, že tomu tak je. Teď už jen techniku zdokonalovat. To ale asi někdy jindy, záleží na Tanakim.

Přikývla jsem. Nepřivolávala jsem katanu ze svitku, ale z pečetě na dlani, jenže to pořád trvalo poměrně dlouho. V životě jsem nepomyslela, že bych se začala učit kenjutsu. Teď to vypadá, že tomu tak je, takže to bude chtít menší úpravu oblečení, možná i účesu, vzhledem k tomu, že mi vlasy ve výhledu překáží. Stříhat se ale nehodlám.
"No, popravdě ještě nikde. Trochu se to z mým příchodem zkomplikovalo a v současnosti jsem... bezdomovec." Předtím jsem Tanakimu tvrdila, že bydlím v ubytovně. Lhala jsem. Důvod, proč jsem nelhala i teď je ten, že Tanaki svou část dohody slíbil, naučil mě jednu techniku, a dokonce ji znásobil na všechny svoje techniky. Takovému člověku jsem nemohla lhát. Může si to brát osobně, ale hlavní je... že mu nelžu teď, ne že jsem mu předtím lhala.
Následovala jsem ho a trochu se bála jeho reakce. Ale snad mě za to nezabije, takže se nemusím bát.