Kirigakure no Himitsu

First topic message reminder :


Tajné místo se nachází směrem, kterým se jde k jezeru Kiri. U něj se zamíří do lesa, který se kolem jezera rozprostírá. Když má člověk trpělivost a pokračue pořád dál, dojde k malé mýtince, Tam stromy udělaly místo, kudy koukají sluneční paprsky. Díky klidu, vlhku a slunečnu tam mohl vyrůst nádherný strom.
Když je Sakura rozkvetlá, zabírá celou tu mýtinku. Toto místo znají jen obyvatelé Kiri, ovšem jen málo komu se chcepodstoupit tu cestu, která není zrovna nejkratší. Ovšem za návštěvu to stojí ^^

Skousla jsem si slabě spodní ret. Buď si tu ruku neuvědomoval, nebo ji měl kolem mého pasu záměrně. Zatím jsem se ale nezvedala, jen jsem si skrčila nohy pod sebe.
,,No..Nebylo to špatné. Ale postel je postel." rýpla jsem si a usmála se.
,,Měl jsi si odpočinout taky. Čeká nás delší cesta dneska." vzpomněla jsem si.

Zasmála jsem se. ,,No jo, Kitsu by svou roztomilostí probudila i mrtvolu." usmála jsem se. Byla můj mazlík. Vždyť je tak heboučká, prostě k pomazlení. Jako plyšáček. Pak jsem si uvědomila jeho poznámku.
,,Chm příště?" naklonila jsem hlavu na stranu. ,,Počítáš s nějakým příště?" slabě jsem se ušklíbla. Že bych ho nachytala? No jo, ale při čem?...Že se se mnou chce znovu sejít? Kdo ví, usmála jsem s v duchu pobaveně.

Nafoukla jsem se. ,,Moje Kitsu je to nejroztomilejší zvířátko na světě!" zamračila jsem se na něj. ,,Každý by ji chtěl!" vyplázla jsem na něj jazyk.
Mou otázku překroutil dokonale teda. Zrůžověla jsem a slabounce se pousmála. Jeho ruku z mého pasu jsem opatrně dala dolů a postavila se. Protáhla jsem se a zůstala stát k němu zády. Ruce jsem dala za záda a spojila je.
,,Kdo ví. Každý potřebuje společnost, aby nebyl sám." odpověděla jsem, přičemž jsem se na něj otočila. Rozvířila jsem tak své vlasy, které se rozlítly kolem mě, a s nimi i kimono. ,,Ne?" usmála jsem se a se spojenýma rukama za zády jsem se malinko předklonila.

Přikývla jsem. ,,Dobře." zakončila jsem rozhovor úsměvem a rozhlédla se kolem nás.
,,Další výlet, hmm." přiložila jsem si ukazováček ke rtu. ,,Jeden nás čeká už dnes." oznámila jsem mu. ,,Půjdeš jako můj doprovod do Sora no Kuni na Sněm Kage." usmála jsem se. Vzala jsem si do ruky pramen ze svých kaštanových vlasů a pohrávala jsem si s ním. No jo, zase nás čeká práce.

,,Zatím nám musí stačit tento výlet. Pohroma to ale bude, tím jsem si jistá." povzdychla jsem si. Nicméně jsem se znovu usmála a klekla jsem si před něj. ,,Proč ty? Protože s sebou chci vzít šermíře. Tak proto." pokývala jsem hlavou. ,,Kolem půl osmé buď u brány." natáhla jsem se k němu a znovu mu vtiskla polibek na tvář.
,,Ještě jednou ti děkuji za celý den a půl." usmála jsem se. Poskládala jsem pečetě a pomocí Shunshin no Jutsu jsem se přenesla jinam. Přesněji řečeno k jezeru Kiri, odkud jsem se rozeběhla rovnou do sídla Utsushi. (Přesun)

Šel jsem hrozně dlouho kolem jezera a ještě dál. Měl jsem sice v plánu jít mezi lidi, ale toto se mi zamlouvalo mnohem víc. Dlouho jsem na tomto místě nebyl, tak jsem se šel podívat, jako to tu vypadá.
Po asi půl hodině jsem konečně spatřil tu krásnou sakuru. Přišel jsem až k ní a dotkl se jejího kmene. Pak jsem si pod ní sedl a pozoroval krajinu. Vzhledem k tomu že jsem celou noc nespal, tak jsem po pár minutách pod stromem usnul.

Probudil jsem se asi o den později. Musel jsem jí na ten sraz. Bohužel jsem nevěděl v kolik je a kde je. Pravděpodobně bude někde v kanclu. Trochu jsem se protáhl a pak se vydal zpátky směrem ke kanceláři.
/Přesun

Uviděla jsem Sakuru a pootevřela překvapeně a omámeně pusu. "Woow"
Vydechla jsem a najednou se cítila strašně klidně a spokojeně.
"To je bomba.."
Koukla jsem se na něj s hvězdičkami v očích, něco takového jsem ještě nikdy neviděla.

"To se ani nedivím, kdyby jsem tohle měla ve vesnici byla bych pořád jen tady aby mě nikdo nenašel a já měla klid."
Zasmála jsem se a začala se kousat do rtu, přičemž jsem si prohlížela Sakuru a šla blíž.
Bylo to vážně úžasné, byla jsem tím natolik zaujatá a šťastná, že jsem měla potřebu někoho rafnout.
"To je fakt hezkýý." Přišla jsem ke svému průvodci a dál sledovala Sakuru.
Objala jsem jeho ruku a rafla ho automaticky trochu do ramene.
Když mi to došlo omluvně jsem se na něj koukla a byla do něj pořád zakousnutá. Zrudla jsem a nevěděla co dělat.

Už jsem byla uplně ale uplně rudá. Někdo by mě mohl považovat za rajče. Odkousla jsem se xDD a ustoupila pár kroků dozadu. "Já..já...no.. omlouvám se!"
Vysoukala jsem ze sebe.
"Když jsem šťastná nebo nervózní..koušu."
Sklopila jsem oči a strašně se styděla. Už se mi to nějakou dobu nestalo a musí se to stát právě teď!

Nafoukla jsem červené tváře a koukala do země.
Bylo to vážně trapné, ale to nešlo ovládnout.
Doufám, že už to tu neudělám..
Po chvíli jsem zvedla oči a koukla se na něj jak si ukazuje na krk.
Když mi to připomněl nakrčila jsem trochu nosík, když jsem si vzpomněla na ten jeho kousek z prstem a krkem.

Cukla jsem sebou a nechala ho aby mě dotáhl pod korunu přičemž jsem zase celá červená koukala na naše ruce.
K-klídek..nádech..
A opravdu jsem se zhluboka nadechla a koukla se nad sebe.
Bylo to vážně krásné! Ten strom jsem chtěla domů...hned!
"Já ho chci domů."
Zašeptala jsem jako bych se bála že naruším klid Sakury.