Kirigakure no Himitsu

First topic message reminder :


Tajné místo se nachází směrem, kterým se jde k jezeru Kiri. U něj se zamíří do lesa, který se kolem jezera rozprostírá. Když má člověk trpělivost a pokračue pořád dál, dojde k malé mýtince, Tam stromy udělaly místo, kudy koukají sluneční paprsky. Díky klidu, vlhku a slunečnu tam mohl vyrůst nádherný strom.
Když je Sakura rozkvetlá, zabírá celou tu mýtinku. Toto místo znají jen obyvatelé Kiri, ovšem jen málo komu se chcepodstoupit tu cestu, která není zrovna nejkratší. Ovšem za návštěvu to stojí ^^

"Hmpf.."
Odvrátila jsem hlavu na stranu když se naklonil a dál měla nafouknuté tváře.
Roztrhala jsem to stéblo trávy a dál mlčela.
Vlastně už jsem ani netrucovala, jen jsem ho zlobila.

"Tss"
Dál jsem měla odvrácenou hlavu a mlčela.
Jenže když začal vyhrožovat kousla jsem se do rtu a přemýšlela co teď?!
"Chjoo.."
Povzdechla jsem si a místo úsměvu na něj vyplázla jazyk.

Přimhouřila jsem oči a sledovala ho jak se na mě dívá.
Chvíli jsem to vydržela ale pak se trochu zamračila.
"Co?!"
Díky němu jsem měla pocit, že mám něco na čele nebo na tváři.
Pro jistotu jsem si opět obličej schovala do dlaní.

Hmm..buď prostě sama sebou!
Po chvíli jsem se zvedla a šla blíž ke kmenu.
Sehnula jsme se a nabrala si náruč růžových lístků Sakury a vrátila se k němu.
Stoupla jsem si vedle něj a vyhodila lístky do vzduchu přičemž jsem se usmívala.
Sice mi lístky napadaly do vlasů ale na něj to bylo kawaii!

"Útok.."
Oznámila jsem mu suše ale stále s úsměvem.
Spojila jsem ruce za zády a sledovala ho.
Vlastně to nebyl útok..nebylo to prostě nic.
Po chvíli jsem ho napodobila a naklonila hlavu na stranu taky přičemž k zemi spadlo víc lístků než jemu.

Zatvářila jsem se bojovně a když se postavil musela jsem zvednout hlavu čímž mi z vlasů spadlo dalších pár lístků.
Byl oproti mě obří! Byl asi o 18 centimetrů vyšší a vedle něj jsem vypadala jako chibík.
I přes to jsem se ale tvářila nebojácně a odhodlaně.
"Já se budu bránit!"
Přimhouřila jsem oči a dala si ruce v bok.

"Hm?"
Dál jsem ho s přimhouřenýma očima sledovala.
"Co by se mi asi tak mohlo líbit?"
Nadzvedla jsem obočí a pochybovačně se ušklíbla.
Čekala jsem s čím přijde a vážně jsem byla připravená se bránit, kousat a nebo utíkat xD.

"Hehéé..nepřítel žádný protiútok teda nepodnikne?"
Vítězoslavně jsem se usmála a spokojeně okolo sebe šířila pozitivní energii.
"Prohrál..prohrál!"
Šťouchala jsem ho do břicha a tvářila se jako andílek.

"He?"
Přestala jsem se křenit jak blbeček když mi chytl zápěstí a překvapeně se na něj koukla.
Cukla jsem sebou když mě šťouchl a snažila se druhou rukou chytit tu jeho, kterou do mě šťouchal.
"Nyááá.."
Snažila jsme se nějak bránit před lechtáním ale moc mi to nešlo. No jo...co by takový prcek zmohl proti němu?!

Jak mě stáhl na zem spadly mi z vlasů poslední lístky a zůstala jsem na něj opět překvapeně zírat.
S lehce červenou v tvářích jsem ho chvíli sledovala než se pustil zase do lechtání.
"Nééé to není fééér!"
Snažila jsem se kopat nohama, chytit jeho ruce a nemohla se přestat smát.
Já umřuuu!!
Nakonec se mi podařilo aspoň na chvíli chytit jeho obě ruce a mohla jsem se vydýchat.
Bylo to vážně hrozný! Opravdu jsem záviděla lidem, kterým to nevadilo.

Stiskla jsem víc jeho ruce aby se mi jen tak nevyvlíkl a zatvářila se ďábelsky.
"Stejně jsi prohrál."
Odsekla jsem a dál ho držela aby mě nemohl lechtat.
Ani za boha jsem ho nehodlala pustit i když on by se mi stejně vyvlíkl kdyby chtěl.
To mi ale nebránilo v tom abych se tvářila zase jako vítěz.

Když si olízl rty zpozorněla jsem a mlčky ho sledovala.
Jakmile jsem zaregistrovala, že se přibližuje červená barva v mém obličeji začala sílit.
Povolila jsem stisk jeho rukou, neměla jsem kam uhnout nebo se schovat...deprimující!
Když byl ještě blíž nevědomky jsem pootevřela rty a cítila jak se mi zvyšuje tep.
Je tak blízko..
"Stejně jsi prohrál."
Zakňourala jsem potichu i když bylo jasné, že jsem prohrála já.

Zarputile jsem mlčela, já bych stejně ze sebe teď už nevydala ani hlásku.
Jakmile se ještě přiblížil povolila jsem stiskl úplně, teď jsem zrovna neměla sílu ho držet, připadala jsem si jako hadrová panenka..totálně bez síly.
Co teď?! Co teď?
Potichu jsem čekala a bála se, že v tom tichu bude slyšet jak moc mi bije srdce.