Kirigakure no Himitsu

First topic message reminder :


Tajné místo se nachází směrem, kterým se jde k jezeru Kiri. U něj se zamíří do lesa, který se kolem jezera rozprostírá. Když má člověk trpělivost a pokračue pořád dál, dojde k malé mýtince, Tam stromy udělaly místo, kudy koukají sluneční paprsky. Díky klidu, vlhku a slunečnu tam mohl vyrůst nádherný strom.
Když je Sakura rozkvetlá, zabírá celou tu mýtinku. Toto místo znají jen obyvatelé Kiri, ovšem jen málo komu se chcepodstoupit tu cestu, která není zrovna nejkratší. Ovšem za návštěvu to stojí ^^

Místo jeho rukou jsem stiskla jeho tričko.
Zatajila jsem dech když se přiblížil ještě blíž, když se mi otřel o rty zrudla jsem uplně.
Nemohla jsem se vážně ani pohnout natož mluvit.
JUNKOOOO!!

Při jeho "čas vypršel" jsem se vyděsila.
On to udělá!
Ucítila jsem jeho rty na mých a stiskla víc jeho tričko.
Trochu jsem proti němu zatlačila aby s mojí aktuální sílou to s ním ani nehnulo.
Můj chabý odpor byl k ničemu. Jeho rty ale byly tak měkké..
Povolila jsem stisk, přivřela oči a nakonec mu k mému překvapení polibek oplatila.

Potichu jsem vydechla a bezbranně ho sledovala.
Teď by mohl udělat skoro cokoliv, protože já bych vážně neměla sílu se bránit.
Mlčela jsem a cítila horko ve tvářích, dál jsem ho držela za tričko a ani si neuvědomovala, že se takhle nemůže zvednout nebo oddálit.

Zachvěla jsem se když mi přejel po tváři a začala myslet normálně.
Vlastně mi znova došlo v jaké poloze jsme a opět jsem celá zrudla, prudce jsem ho odstrčila a sedla si. "Fůů jsem nějak unavená."
Nervózně jsme se zasmála a zvedla se, oprášila jsem si oblečení a jako robot se vydala pryč.
"Měla bych si jít lehnout."

Když jsem byl na cestě od jezera, ocitl jsem se na rozcestí. Buď se vrátit zpět do vesnice do rušného prostředí nebo se jít podívat trochu do přírody kde najdu klid. Proto jsem se vydal cestou do lesa kudy jsem kráčel celkem dlouhou dobu. Užíval jsem si ten pocit být ve volné přírodě, ale zároveň jsem doufal, že nějak odpudím klíšťata, která jsou snad nejotravnější stvoření až na komáry. Ti drželi první místo. Po čase jsem nakonec našel krásnou mýtinku kde jsem našel překrásnou sakuru. Nastavil jsem ruku na jíž dlani mi přistán lístek na který jsem se spokojeně usmál.

Trmácela jsem se po vesnici. Byla jsem tu již druhý nebo třetí den, ale nedokázala jsem se odhodlat jít za hlavou vesnice. Potulovala jsem se proto po vesnici a hledala...něco. Sama jsem nevěděla co. Tak jsem zabloudila k lesíku, který měl cestičku. Měla jsem žízeň a hlad, byla jsem unavená. Několik dní v kuse jsem nespala. Kymácela jsem se ze strany na stranu. A když jsem došla na konec cestičky, všechno se zalilo v růžovou barvičku. Přede mnou najednou vyrostla nádherná sakura.
,,Sugoi." zašeptala jsem. V tu chvíli jsem ztratila vědomí a poroučela se k zemi. Tlak na mé tělo mi to oplatil.

Bylo to skutečně krásně a celkem i ticho do doby než jsem uslyšel jakési kroky blížící se k tomuto místu. Bylo to celkem pěkné mladé děvče, které buď zabloudilo nebo jsem jí zabral její tajné místečko. Pootočil jsem hlavou a chvíli na ni hleděl. Mé oči si však něčeho všimli, čímž mé tělo bylo schopné instinktivně zareagovat na padající děvče. Díky své nadprůměrné rychlosti díky dlouholetému tréninku jsem byl schopný dívku chytit do náruče a podíval se jí do tváře. " Není ti nic? " Zeptal jsem se starostlivě a hleděl ji do tváře i když měla oči zavřené. Měl jsem připravenou i čutoru s vodou jako vždy abych ji dal kdyžtak napít. Prozatím jsem ji zkoušel probudit slovy.

Pousmál jsem se když jsem slyšel to její kručení v břiše. Tím se všechno vysvětlilo. Naklonil jsem trochu hlavu jakoby mi spadl kámen ze srdce, jelikož to nebyl zas takový problém. Můžu ji totiž dát svůj oběd co jsem si přinesl sebou. Držel jsem jí jen jednou rukou a druhou jsem vytáhl krabičku s rýžovými koulemi. Položil jsem ji vedle ní kam zrovna hleděla. Usmál jsem se a řekl " Jen se nestyď a vem si "

Už nebylo třeba ji držet když se narovnala tak jsem byl v takovém poddřepu na jednom koleni a sledoval jak přijala mé inigiri. Její červené tváře se mnou ale nějakým způsobem pohnuly takže jsem byl chvíli zaražen a nic neříkal. Když jsem se však vzpamatoval jsem se jen usmál pohledem na ní. " Jsem rád, že ti chutná "

Toho jak jí to chutnalo si nešlo nevšimnout, dokonce ji to tak chutnalo, že neměla slov a dívala se jen do země. Pousmál jsem se znovu, takovou dívku jsem totiž ještě nepotkal. Byla trochu stydlivá, ale to se dalo i pochopit vzhledem k tomu, že mě vidí poprvé. " Oh, zapoměl jsem se ti představit. Jmenuji se Kataro, těší mě. " Řekl jsem s úsměvem na tváři, abych ji nevylekal a udělal dobrý první dojem.

" Kaia " řekl jsem slabším hlasem, který však ona mohla slyšet. " Líbí se mi, máš moc pěkné jméno " Usmál jsem se ještě víc přívětivěji a upřímným úsměvem. Pak mi ovšem došlo, že ji to možná mohlo i zaskočit. Vzhledem k tomu jak vypadaly její tváře po celou dobu. Avšak zůstával jsem v té samé poloze a usmíval se na ní. Jen jsem pak otevřel oči abych ji mohl hledět do očí.

Pohnul jsem hlavou na znamení jakože nemá za co. Potom se začala vyptávat na rozkvetlou sakuru, přičemž já o ni moc nevěděl, ale to co jsem hodlal říct měla být spíš moje teorie. Chytil jsem se jednou rukou za hlavu. " No abych se přiznal tak jsem u téhle sakury poprvé, ale nejspíš to je jediné místo v Kiri kde může růst. Nejspíš to nějak zařídila sama příroda "