Kirigakure no Himitsu

First topic message reminder :


Tajné místo se nachází směrem, kterým se jde k jezeru Kiri. U něj se zamíří do lesa, který se kolem jezera rozprostírá. Když má člověk trpělivost a pokračue pořád dál, dojde k malé mýtince, Tam stromy udělaly místo, kudy koukají sluneční paprsky. Díky klidu, vlhku a slunečnu tam mohl vyrůst nádherný strom.
Když je Sakura rozkvetlá, zabírá celou tu mýtinku. Toto místo znají jen obyvatelé Kiri, ovšem jen málo komu se chcepodstoupit tu cestu, která není zrovna nejkratší. Ovšem za návštěvu to stojí ^^

Dál jsem to v tichosti obdivovala a nepatrně stiskla jeho ruku.
Kirigakure byla vážně krásná jak se o ní povídalo, konečně jsem tomu mohla věřit, protože jsem to viděla na vlastní oči. Nějakou tu dobu jsem se vydržela koukat jen na lístečky Sakury a pak se zase kochala tím, jak do sebe byly větvě zapletené.
Sugoiiii

Ještě chvíli jsem si to s obdivným úsměvem prohlížela a pak se koukla na něj.
"Myslíš, že bude Vaše Mizukage už v kanceláři?"
Nerada bych tam narazila zase na toho chlápka, to by moje nervy asi nepřežily.
Když jsem si zase uvědomila, že se držíme za ruce začala jsem při čekání na odpověď trochu červenat.
Aww.. klid!

"Chjo"
Povzdechla jsme si, když řek, že tam asi bude pořád ten chlápek. Ale co jsem si tak všimla, nikdo z Anbu jednotek mě už nesledoval ne?
Zamyšleně jsem se zase koukla na strom.
Šance, že zastihnu Mizukage byla taky mizivá takže jsem nakonec nikomu dopis dávat nemusela..
Fááájn, snad z toho nebude mít Taki problém.
"Tak na to peču."
Zamumlala jsem nakonec a pousmála se na korunu stromu.

Když znova stiskl mojí ruku trochu víc kousla jsem se do rtu a stiskla druhou ruku v pěst.
Co je to za pocit?
Na okamžik jsem sklopila oči.
Uáá...co mám dělat?!
Koukla jsem se na něj celá nervózní a rozpačitě se usmála.
"Éto.. Meizu-san?"
Špitla jsem potichu.
Co teď?! Baka!..
"Jak se máš?"
Vypadla ze mě nakonec totální blbost.

Když se začal mojí otázce smát začervenala jsem se.
Baka! Takovou blbost říct..
Jakmile se zeptal jak se mám já mlčela jsem a vypadala trochu zoufale, najednou jsem nemohla mluvit.
Jak se mám? Mám se...dobře? Nebo špatně? Ne to ne, špatně ne. Tak řekni něco!
Sledovala jsem špičky svých bot a zhluboka se nadechla.
"D-dobře."
Odpověděla jsem mu a nejraději bych si jednu pleskla abych začala mluvit a myslet normálně!

Po tom co zašeptal jsem zrudla uplně celá, vyčítavě a zároveň rozpačitě jsem se na něj koukla.
Kliiid..přece tě nerozhodí takový floutek z Kiri!
"Um.."
Chvíli jsem zkoumala jeho obličej a pak se rychle koukla zase na Sakuru.
"Co teď?"

"Um..ne."'
Odpověděla jsem, já netušila co se tu dá dělat.
Kdy že se to mám vrátit?
Povzdechla jsem si potichu a opřela se o jeho rameno.

"Fajn."
Vybrala jsem si samozřejmě to, že zůstaneme tady.
To že bych narazila zase na Anbu neznělo zrovna dvakrát lákavě.
Sedla jsem si na zem a stáhla ho sebou za ruku, protože jsem ho nechtěla pustit.
Znova jsem se trochu začervenala.
Aww...měla bych ho pustit.
Kousla jsme se nerozhodně do rtu a povzdechla si.

"Meizu-san?"
Koukla jsem se na něj a přestala se kousat do rtu.
"Máš..."
Odmlčela jsem se a zase se nemohla rozhodnout jestli mám říct to co chci nebo ne.
"Emm... máš..tým?" Vyhrkla jsem a usmívala se jako blbeček.
Ne na tohle jsme se vážně zeptat nechtěla!
BAKA!

Opět mi neuniklo, že se potichu zasmál.
Trochu jsem nafoukla tváře a povzdechla si.
Baka..baka...baka!
"Eh..já mám na starost asi jen jednu holčinu. Ale nejsem s tím moc spokojená."
Zamrmlala jsem. Nerada jsem se o někoho starala, nebyla jsem zrovna člověk který by byl zodpovědný a měla jsem problém uhlídat a dát pozor i sama na sebe.
Ostatně, já byla schopná zakopnout i na rovince.

"Všimla jsem si."
Nakrčila jsem trochu nespokojeně nosík...zase mi připomněl kolíkového chlápka.
Vážně jsem doufala, že takového idiota už nikdy v životě nepotkám.
To už bych vážně radši měla třeba i dva týmy.
"Moje studentka je dost jako já...takže je otravná, ukecaná a až moc hyperaktivní."
Postěžovala jsem si, vážně mi připomínala mě a tak jsem začala zjišťovat že jsem občas fakt hrozná.

"Pfff díky ní vím jak jsem otravná."
Zamrmlala jsem a po jeho poznámce zase trochu zrudla.
"Já vím, tady mi to nějak nejde."
Zamrmlala jsem a když do mě šťouchl cukla jsem sebou.
Byla jsem extrémně lechtivá a i tohle šťouchnutí stačilo k tomu aby mi to připomněl.

Pff...tobě se to řekne.
Já se nemohla uvolnit! Aspoň ne teď když jsem byla zmatená.
Když se naklonil zadržela jsem rozladěně dech a čekala.
Kawaii?
Pustila jsem jeho ruku abych si na chvíli schovala obličej do dlaní. Čím víc mě nutil se červenat, tím víc jsem měla nutkání kousnout ale zatím jsem se držela, protože to bylo trapné a ne kawaii!
"Meizu-san.. ty mě vážně rozptyluješ."
Postěžovala jsem si do dlaní.