Nemocnice

pro **Hitomi Yamada** Sat Jul 13, 2013 7:27 pm

First topic message reminder :

Nově postavená a zmodernizovaná nemocnice ^^
(Prosím, odmyslete si ta auta, auta v Kiri ještě nemáme xD)

pro **Akuma Saito** Wed Jan 28, 2015 8:41 pm

Akuma Saito

Vypadalo to, že můj útěk z nemocnice bych si měl rozmyslet, už jen kvůli tomu, že mě sestřička držela k posteli a mezitím mi dávala poučení o mém stavu a co by se mohlo stát, kdybych se skutečně pokusil vstát. Asi by bylo vskutku nejlepší, abych už nic nedělal.

Přestal jsem tedy vzdorovat sestřičce a rozhlédl jsem se po místnosti. Byl fakt, že jsem na tom byl ještě lépe než oni, takže jsem doufal, že nebudu mít tak vážné následky, jako ostatní. S jizvami se dá žít, ty muže krášlí. Ale co když bych už nemohl být u ANBU jednotek... a neb hůře... nemohl bych být Shinobi. Už při tom pomyšlení jsem chtěl raději umřít.

Dobře sestři... chtěl bych si pak promluvit s nějakým nespícím doktorem... Povím smířeně a čekám, kdo se ve dveřích objeví. Kangae asi ne, můj bratr bezpečně taky ne. No k mému překvapení to byl ten stejný člověk, který mi zachránil život. Nevím jestli jsem měl být rád a nebo ne. Bál jsem se, co mi řekne otec, jestli se dozví, že jsem utekl z boje, i když mě sem tedy donesli...

Proč...? Proč jsi mi zachránil život? Proč jsi tak riskoval? Uvědomuješ si, co se mohlo stát, kdyby Tě nenechal žít?! Řekl jsem u stroze a bylo na mě vidět, že mě to poměrně podráždilo. Bylo toho na mě teď moc...

pro **Tobias Ohara** Thu Jan 29, 2015 3:29 pm

Devítka začal mluvit o tom proč sem ho tam nenechal. Rázně jsem odvětil: "Něco za něco. Ty si pomohl mě na začátku, já ti pomohl na konci. A pokud narážíš na tvůj stav... jsou tu lidé, kteří jsou na tom daleko hůř. A teď ten hlavní důvod, ani já a ani ty jsme tu ještě neudělali to co musíme. Ty máš nějaký poslání za kterým musíš dojít... kdyby si tam zemřel, už by si ho nenaplnil." Řekl jsem devítce normálním hlasem. Chvíli jsem tam stál a pozoroval utrpení druhých. "Je to neuvěřitelný kolik lidí v téhle bitvě zemřelo a klik jich je vážně zraněno..." Pronesl jsem ve své hlavě.
Opět sem se podíval na devítku a začal jsem opět mluvit. "Ten svitek co jsi mi předal, mám ho předat Kangaemu, jelikož ty teď nebudeš chvíli neschopný boje. Kde ho najdu ? Pochází z naší vesnice ? Nebo aspoň nějakou informaci mi dej abych mu to mohl předat." Domluvil jsem a čekal na odpověď.

pro **Shizuka Yoru** Sat Jan 31, 2015 10:40 am

„Áááááááááá!“ vykřikla jsem, když křikl on. Srdce mi bušilo jako o závod. Začala jsem mávat levou rukou nahoru a dolů. „Tohle mi nedělejte! Příště se, prosím, vyjadřujte přesněji nebo mě z vás trefí!“ Vydechla jsem. Stříkačku jsem tedy položila na stolek, abych zase něco nepokazila. Počáteční radost zmizela. To mi však nezabránilo v pokračování mé práce pomoci.
Medik pokračoval dál a občas, ale málo kdy, jsem to musela zpravit. Medik byl šikovný, určitě by to zvládl i beze mě. Tak jsme pokračovali, dokud se otupělý muž nezačal vrtět. Zvedla jsem ruce k hlavě, jako bych se bránila, že jsem nic neudělala. S vyděšenýma očima jsem se podívala na medika. „C-co se děje?“ vyhrkla jsem ze sebe. Nevěděla jsem, co mám udělat.

pro **Faito Dansaku** Sat Jan 31, 2015 1:30 pm

Shizuka

Medik se podíval pod víčka a chvíli přemýšlel. Podíval se na hodinky.
"Čtyři a půl minuty...to není dobré. Ale musíme to zkusit. Vezmi injekci, já ti mezitím najdu, kam ji bodneš."
Medik odkryl jednu část umělé kůže na hrudi pacienta a začal opatrně prohmatávat spálené maso. To se tomu chudákovi vůbec nelíbilo, ale medik pokračoval nehledě na agonizující řev.
"Sem. Až na doraz a plnou dávku..." ukázal na místo, kde by měl mít ten člověk srdce.
"Buď to přežije nebo zemře hned a celá umělá kůže jde doháje...je to na tobě."

pro **Shizuka Yoru** Sat Jan 31, 2015 2:51 pm

Sledovala jsem, co dělá medik. „D-dobře!“ Rychle jsem se otočila pro injekci. Mezitím mu oddělal z hrudi kůži, kterou mu tam tak pracně dával a začal ho tam prohledávat. Zatnula jsem zuby, když jsem spatřila, jak se mu to vůbec nelíbí. Chystala jsem se ho poslechnout, ale zarazila jsem se, jakmile řekl svoji poslední větu. Vzhlédla jsem k němu a chvíli jsem se na něj dívala. Vidina toho, že bych někoho zabila, mě moc netěšila. Jenže chudák trpěl a nějak jsem mu musela ulevit od bolesti.
Stříkačku jsem vpíchla do míst, kam mi ukázal. Zavřela jsem oči a obsah mu už koloval srdcem. Stříkačku jsem vytáhla se zatajeným dechem.

pro **Faito Dansaku** Sat Jan 31, 2015 8:01 pm

Shizuka

Doktor zacelil rány a nemocný odpadl. Přístroje vydaly monotónní zvuk a medik nehnutě stál.
"...sedm...osm...devět...deset..." slyšela jsi ho potichu odpočítávat. Když došel na patnáct, napřáhl se a vší silou praštil do "mrtvého". Přístroje naskočily a nemocný opět nabral dech.
"Díky bohu." ulevil si medik a zbytek léčení se už obešel bez komplikací.
Když bylo po všem, medik se k tobě otočil a řekl:
"Díky za pomoc. Nikoho schopnějšího jsem si nemohl přát. Dám pak Mizukagemu vědět, jak moc jsi mi tu asistovala."
Otřel si čelo, uklidil pacienta, umyl si ruce, a než ses nadála, byl pryč.

//mise ranku D splněna. Pokud chceš ještě jednu, napiš 20-30 řádků k podobnému tématu.

pro **Shizuka Yoru** Mon Feb 02, 2015 5:43 pm

Kousla jsem se do rtu. Když přístroje vydávaly jeden dlouhý nepřerušovaný pípot, užuž jsem se vydávala za vraha. Nemohla jsem uvěřit, že jsem někoho zabila a to jsem mu měla pomoci. Slyšela jsem, jak medik tiše odpočítává. Popravdě jsem čekala, že mi tak nějak vynadá, ale místo toho uhodil muže, který se rozhodl nás opustit.
Vytřeštila jsem na něj oči. Chystala jsem se mu vynadat, co to vyvádí, ale přístroje už nevydávaly ten ohavný zvuk. „Vy jste ho zachránil!“ usmála se na něj nevěřícně. Oddechla jsem si a málem se neudržela na nohou, jak jsem byla mimo. Zbytek léčení proběhl bez problému a pacient byl odvezen na pokoj.
„Nemáte za co!“ vyčerpaně jsem se posadila na židli. Než jsem si pořádně dosedla, medik zmizel. „Počkej!“ zakřičela jsem. „A co já?!“ Pleskla jsem se do tváří a zabručela.
Po chvíli mě z operačního sálu vyhnal další medik, který tam něco potřeboval. Vyšla jsem na chodbu, kde už to nebyl takový frmol. Prošla jsem chodbou až ke vchodu. Tam jsem se posadila u dveří na zem. Natáhla jsem si nohy a ani nevím, na co jsem to tam čekala.

pro **Akuma Saito** Tue Feb 03, 2015 4:32 pm

Akuma Saito

Než jsem se vzpamatoval a nachystal si protiřeč, kterou bych mu rád řekl, začal se ptát na Kangaeho a já si začínal uvědomovat, jak málo o jeho současné poloze vím. Myslel jsem, že tohle nepřežiji, ale to nebyla pravda, jak to tak ted vypadá. Rozevřel jsem tedy dlan a upřeně se díval na Tobiase. Bylo od něj milé, že na mě takhle myslel, ale jestli žiji, tohle zvládnu.

To je dobré Tobiasi, zvládnu to, zas tak moc to nespěchá... Můžeš mi to vrátit. Rád bych co nejdříve odsud, mám pocit, jako bych tu byl už týden... Musím sesbírat informace o boji a našem nepříteli, kvůli kterému tu ležím... až ho příště potkám, chci ho zabít... a ještě jedna věc, potřebuji si promluvit s Mizukagem, co nejdříve. Nevíš, kde ted je? Řekl jsem a usmál se na něj velice mile. Mizukage mi dlužil jednu laskavost a mám pocit, že přišel čas si ji vyzvednout. Snad na to tedy nezapomněl...

pro **Tobias Ohara** Tue Feb 03, 2015 5:06 pm

Vytáhl jsem svitek a dal ho devítce do dlaně. "Mizukage ? Z mého pohledu bude někde u hradeb nebo někde tam. Když náš boj začínal měli jsme ho za zády. Pokud se nehnul, bude stále tam." Odpověděl jsem mu.
Otočil jsem se a už sem byl připraven k odchodu. Ušel jsem pár kroků a ještě jsem zvolal: "Až se vydáš za tím co zabil našeho jounina, dej mi jakýmkoliv způsobem vědět. Taky mu něco dlužím. Ať tě tu nedrží moc dlouho a dbej na tvojí regeneraci, čeká tě ještě spousta věcí co musíš udělat, tak ať si fit. Mám něco kagemu vyřídit ? Nebo ho sem chceš přímo poslat ?" Zeptal jsem se a upřeně sem se díval na sály, kde leželo nespočet raněných.

pro **Akuma Saito** Tue Feb 03, 2015 7:39 pm

Akuma Saito

Když jsem dostal dopis do ruky, pevně jsem dlan zatal v pěst, ale svým pohledem jsem z Tobiase oko nedal. Poslouchal jsem ho a právě nyní to byl jediný člověk, který se mnou nyní mluvil. Chtěl jsem nyní mluvit jen se dvěma lidma, nebylo to ode mě milé, ale bylo to tak. Mizukage a doktor, to byli nyní dva moje cíle. K Mizukagemu jsem se nyní dostat nemohl, to byla pravda, ale toho doktora bych někde mohl splašit.

Nemusíš, jakmile mě odtud pustí, najdu si ho... odvětím mu, ale to není vše, co jsem mu chtěl říct. Nejspíše se už nikdy neuvidíme, takže by bylo vhodné se rozloučit. Stále jsem byl ANBU, i když možná brzy půjdu na invalidní důchod. Budu možná nejmladším obyvatelem Kirigakure s invalidním platem! Aspon něco veselejšího. Sbohem Tobiasi. Nejspíše se už nikdy neuvidíme, jakmile mě odtud pustí. Chtěl bych Ti říct, at se Ti daří a zesílíš.. Oba něco někomu dlužíme, měli by jsme to vrátit... Řeknu po svém. Moje originálně neoriginální odpověd. Dále jsem ho zdržovat nechtěl, takže jsem mu jen kývl hlavou na znamení úcty a ohlédl se po okolí. Snad ke mě už brzy přijde doktor...

pro **Tobias Ohara** Tue Feb 03, 2015 10:00 pm

Když devítka domluvil částečně mě to zarazilo. "Neuvidíme ? Máme společný cíl, naše cesty se ještě protnou." Odvětil jsem mu. "Tohle tedy bude sbohem, ať se ti daří rehabilitace co nejlíp." Usmál jsem se a vykročil jsem ze sálu.
Když jsem opustil místnost, rozhlédl jsem se po místnosti, zda tu není nějaký doktor. Bohužel byli všichni zaneprázdnění, tak jsem řekl jedné ze sester, aby k devítce poslali jednoho doktora, že má pár otázek.
Poté co jsem zde udělal vše co jsem chtěl, opustil jsem budovu nemocnice a hodlal jsem zamířit opět na bojiště, kde se v tuto chvíli nacházeli všichni z naší vesnice.

//přesun

pro **Faito Dansaku** Wed Feb 04, 2015 5:21 pm

Shizuka

Co chvíli okolo tebe proběhl nějaký doktor či sestra, ale až asi po půl hodině se ozvalo.
"Jéje, ty tu ješě sedíš..."
Byl to onen medik, opět s rukama od krve a unavenýma očima.
"Hele, promiň, umm..." začal se hrabat v kapsách a vytáhl peněženku.
"Tady máš peníze, vem si, kolik chceš, a jdi se najíst. Fyzicky jsi v pořádku a teď tu máme trošku prekérku, takže... dolu po halvní ulici je restauračka. Tam se sejdem, až bude po všem, a pak s tebou něco provedeme, jo? Ještě jednou díky za pomoc."
Dal ti zakrvácenou peněženku do ruky a hodlal chvilku čekat na odpověď. Přeci jen, možná to na něm nebylo moc vidět, ale asi ses mu líbila.

Akuma

Místo doktora přišla za Akumou sestra. Rovnou mu začala měřit teplotu (tím důstojným způsobem). Ještě tlak a pak už se jen mile usmála.
"Tak co jsi potřeboval?"

pro **Shizuka Yoru** Thu Feb 05, 2015 4:20 pm

Pořád jsem seděla u vchodu a i přes neustálé chození a běhání kolem mě, se mi podařilo dřímat. Probrala jsem se, když někdo hlasitě promluvil. Zamžourala jsem očima a hledala onoho člověka, který mě rušil z dřímoty. Byl to ten medik, co po mě chtěl pomoct. Měl ruce od krve a vypadal unaveně. Užuž jsem se mu chystala povědět, že nemám kam jít, když znovu promluvil a pak se začal hrabat v kapsách. Vytáhl peněženku, na které nechal krvavé šmouhy a pak mi ji podal. Jakmile řekl, kde najdu restauraci, uvědomila jsem si, že mám vlastně hlad. „Děkuji,“ stoupla jsem si a ruku s peněženkou jsem natáhla k němu. „Ale to nemůžu. Není to správné.“ Podívala jsem se stranou, protože mi hlasitě zakručelo v břiše. Bylo to trapné.

pro **Faito Dansaku** Thu Feb 05, 2015 5:40 pm

"Hele, nehodlám se tu s tebou vybavovat. Ber to takhle: Jdi tam, řekni, že doktoři mají hlad, ať začnou vyvářet, a najíš se tam s náma. Já tam pak dorazim."
Usmál se a jeho unavené oči ti dávaly jasně najevo, že se s tebou nehodlá hádat.

pro **Shizuka Yoru** Fri Feb 06, 2015 5:09 pm

Nevím proč, ale měla jsem chuť mu něco provést. Rozcuchat, štípnout, prostě nějakou blbost, čím bych mu oplatila to jeho „udělej to a basta“. „Tak dobře, udělám to,“ povzdechla jsem si. Peněženku jsem si dala do kapsy tepláků, co mi půjčil Kiseki. Vlastně jsem si až teď uvědomila, že v tom musím vypadat divně, ale naštěstí mi to velké nebylo a bylo v tom teplo. Promnula jsem si obličej, měla jsem studené prsty. „Hlavně si pak umyj ruce.“ Zvedla jsem ruku, že ho nakonec přece jen rozcuchám, ale rozmyslela jsem si to a místo toho jsem se poškrábala na hlavě. Znovu my zakručelo v břiše. „Tak já jdu nebo tu budete mít další práci,“ zavtipkovala jsem.
Otočila jsem se a vyšla z nemocnice, dolů ulicí.

(Přesun)

pro **Akuma Saito** Sun Feb 08, 2015 11:29 am

Akuma Saito

Místo kýženého doktora jsem dostal sestřičku. Bylo to samozřejmě mnohem lepší, co se týče visáže. Mnohem příjemnější byl vskutku na sestřičku s větším výstřihem než na doktora, které mu lezou maximálně tak chlupy na hrudi.

Nepřišla za mnou asi z důvodů, o kterých jsem snil, ale i tak jsem byl rád, že přišla. Změřila mi teplotu tak, že mi do úst dala teploměr. Netrvalo to nijak, dlouho, maximálně pár minut a moji teplotu mi ani nesdělila, místo toho se mě zeptala, co jsem potřeboval.

"Možná by mohla vědět, jak hrozné to se mnou je a kdy mě budou moct pustit..." Pomyslel jsem si v duchu hledíc na sestřičku, než ze mě vypadla otázka, která mi ležela na srdci již nějakou chvíli, co tu ležím.

Jak špatné to se mnou je... a kdy mě pustíte zpátky do služby? Zeptal jsem se se skleslým hlasem a zrakem nakonec sklopeným do země, doufajíc v pozitivní odpověd.

pro **Faito Dansaku** Sun Feb 08, 2015 7:36 pm

Akuma

Sestřička se na Akumu opět mile usmála a podívala se do karty.
"Tak špatné to není, domů již budeš moci za týden. Ale být tebou, určitě bych zůstala několik týdnů ve vesnici. S námahou problém nemáš, ale rychlé pohyby ti mohou potrhat stehy."

pro **Akuma Saito** Sun Feb 08, 2015 9:01 pm

Akuma Saito

Když uslyším svoji diagnozu, spadne mi kámen ze srdce. Nebylo to se mnou tak vážné, jak to nyní vypadalo, což bylo zajisté skvělé. Nemohl jsem se dočkat, jak zdi této budovy opustím a po svých se budu procházet vesnicí. Nemohl jsem se zkrátka dočkat.

Usmál jsem se mile na sestřičku, ve které jsem nyní vnímal svoji naději. Naději, že ještě v tomhle Světě ještě něco dokážu učinit, než budu moct umřít...

Děkuji vám sestřičko, když dovolíte, rád bych si odpočinul... Dořekl jsem s poslední dávkou energie, co ve mě ještě kypěla a zavřel jsem oči. Lehárko začínalo ode dneška!

pro **Akuma Saito** Sat Feb 14, 2015 10:11 pm

Akuma Saito

Již týden jsem ležel na lehátku a nyní měl přijít konečně den, kdy budu propuštěn z nemocnice. Nemohl jsem se toho po tom týdnu tady dočkat. Můj stav byl také lepší než předtím a tak nebyl žádný další důvod tu zůstávat. Je čas, abych byl vesnici nápomocen uvnitř, nikoliv venku a nebo v boji.

Dalo se říct, že svým způsobem to byla dovolená. Alespoň budu mít nyní víc času na sebe a na svých přípravách. Chtěl jsem se stát brzy A-Rankovým ANBU, takže jsem musel hodně zesílit, aby se mi toho poštěstilo. Takový postup není nic lehkého a vyžaduje to jakousi disciplínu.

Těsně před stmíváním stojím již oblečen ve svém oblečení u postele a dobaluji své poslední věci. Nové obvazy jsem ještě stihl dostat a ty další si už budu schopen vyměňovat sám. Porozhlédnu se po místnosti a sleduji, že lidí je tu stále požehnaně. Všichni na tom jsou špatně a bylo by ode mě milé, kdybych nyní šel doktorům pomáhat... no já se nikdy nepovažoval za příliš milého člověka, takže jsem se jednoduše otočil na patě a s taškou přes zdravé rameno jsem se vydal k východu. Byl čas trochu vyřešit papírování a sesbírat všechny informace, které jsem nasbíral.

"A nakonec musím prozkoumat ještě něco..." Řekl jsem si v duchu a ušklíbl se. Zatímco lidé procházeli do nemocnice, já středem uličky procházel s úšklebkem směrem z ní. Byl čas na nový začátek...

//Přesun

pro **Keigo Nakagami** Tue Feb 17, 2015 6:31 pm

Moje zbídačený tělo konečně dovlekli na nosítkách až do nemocnice. Dopřál jsem si trochu toho luxusu a odebral se do mdlob, aby si moje tělo taky trochu odpočinulo.
Pohled na mě musel být celkem odpudivý. Ležel jsem na břichu, hlavu s maskou na obličeji jsem měl nakloněnou na bok a zbytek těla byl omotaný Hineho pavučinou. Pod obvazy z pavučiny se mi na zádech výjimaly hluboké šrámy a kolem nich byla spálená kůže, teď provizorně nahrazená pavučinou. Jisto jistě budu potřebovat operaci, transplantaci a já nevím co všechno ještě. Naštěstí jsem se o nic nemusel starat.
Vypadal jsem asi jako akutní případ, protože si mě hned někdo převzal a vzali mě na prkno pod kudlu.
Bůh ví, co tam se mnou prováděli... Probral jsem se až na posteli pooperačního, byl jsem na kapačkách, celý trup jsem měl ovázaný, nikde už žádná pavučina.
První, co jsem udělal bylo to, že jsem se začal rozhlížet po ANBU masce. Jasně, že mi ji nemohli nechat při operaci, ale kam ji sakra... Všimnul jsem si malé skřínky hned vedle postele. Maska byla v jejím šuplíčku. Výborně.
Nechal jsem ji tam. Štvalo mě, že všichni co tu se mnou leželi určitě viděli, jak tam tu masku dávali, když mě přivezli. "Super utajení..."
Další o co jsem se začal starat, byla ta zasr*ná bolest v zádech, kdykoliv jsem se nadechnul, nebo pohnul. Pekelnej očistec. A to mi tu bolest ještě určitě tlumily nějakejma driákama, co mi pouštěli do žíly.
Teď bohužel nešlo nic dělat. Prostě jsem jen ležel na boku a přemýšlel, co vlastně napíšu do hlášení. Postřelil sedm z osmi strážných ANBU ve věznici, včetně dvou mediků, nechal se zmasakrovat a ještě oba útočníci uprchli... Za to budu stoprocentně povýšen... Pomyslel jsem si a z té ironie my bylo skoro do pláče. Zpackalo se to, jak jen mohlo. Co teď řeknu Mizukagemu-sama? "No, víte, my jsme jim nemohli zabránit vstoupit dovnitř, protože oni se tam prostě z ničeho nic objevili... no a pak udělali díru do podlahy, když jsem s nima bojoval. A málem nás oba zabili. A taky skoro ugrilovali všechny vězně...". Bezva...

-----

Po několika hodinách...
Kousal jsem se nudou. Neměl jsem co dělat a štvalo mě to. Hlášení jsem měl sepsané, zapečetěné, uklizené ve stolku. Co teď?...
Rozhodl jsem se dojít si alespoň pro nějakou knížku do knihovny. Cesta to bude strastiplná, ale aspoň se trochhu provětrám a budu pak mít co číst. Snad si nepotrhám stehy na zádech...(potrhám)
(přesun)

pro **Kairi Utsushi** Wed Feb 18, 2015 10:57 pm

Prišla som až k nemocnici, kde som sa nejakú tu chvíľu potĺkala. Nešla som dovnútra a aj keby sa ma niekto pýtal, čo tu robím, nevedela by som mu odpovedať. Niekomu však mohlo prísť divné, že v rukách držím sáčok s niekoľkými mrkvami a že po pozemku nemocnice zbieram rôzne papeky a vetvičky.
Vzhľadom na situáciu v Kirigakure no sato, som nemala tak čo úplne robiť. Možno som sa mohla ísť pozrieť na tú obludu pred bránou, no na to som bola moc vystrašená. keď som bola vystrašená, najlepšie pomáhali práve hry. S čím sa mi hralo najlepšie? Práve s mojou genetickou vadou.
Keď som dozbierala všetko to, čo som potrebovala, sadla som si pod jedným oknom blízko vchodu. Sáčok s mrkvami som položila po mojej pravici a papeky po ľavici.
"Chmmm..." Na chvíľku som sa zamyslela, pri čom mi automaticky palecc zaliezol do úst. Necumľala som si prst, len som si obhrýzala necht. Rozmýšľala som, aký druh veci vytvoriť. Po pohľade na sáčok sa mi v očiach zalesklo a ja som obe ruky natrčila pred seba. Sústredila som do nich chakru a medzi nimi sa mi začala vytvárať neforemná gulička, ktorá sa stále zväčšovala. Nakoniec bola veľká v priemere približne dvadsať centimetrov. Nebolo to moc, ale úplne to stačilo. Položila som guličku na zem a začala vytvárať ďalšiu, tento krát menšiu.
Menšiu guličku som položila na väčšiu a po ďalšej sa môj výtvor začal podobať na snehuliaka. Usmiala som sa sama pre seba a začala šmátrať v sáčku. Vybrala som dve mrkvy. Jedna do pusy, druhá ako nos do snehuliaka. Geniálny to výtvor. Dva papeky som strčila namiesto rúk a už mi chýbali len oči, čiapka a gombíky. Každý snehuliak mal predsa len gombíky. Kde ich však zohnať? a čiapku? Až zúfalo som si povzdychla. Bradu si podoprela rukou a ruku kolenom. Ostala som tam sedieť... sama... bez gombíkov na môjho snehuliaka. Po chvíľke zdeptania som snehuliaka nechala bez gombíkov a bez čiapky, po čom som mu ešte urvala nos a strčila si mrkvu do pusy. Následne som odkráčala preč.
(presun)

pro **Goku** Sun Feb 22, 2015 10:28 pm

Po tom, ako mi Mizukage povolil ústup do dediny, som zamieril priamo do nemocnice.
Poznali ma tu, aj keď som sa tu už dlho neukazoval. Moja matka tu robila medika a tak som jej tu dosť často pomáhal. Hlavne keď som ešte nebol Shinobim. Momentálne som však do dediny prišiel po troch mesiacoch a moje telo bolo v hroznom stave. Bol som vyčerpaný a mnoho rán som ani nemal zošitých.
Nebol som akútny prípad, no v podstate po mojom súrení ma predsa len dali do kopy. Nezostal som však na žiadnej izbe. Len v ošetrovni, kde ma zafačovali, zviazali mi rany, vyčistili... horšie boli tie, ktoré museli načisto a nanovo otvoriť.
Po všetkých týchto procesoch sa mi snažili nakecať do hlavy to, aby som ostal doma a z postele nikam najbližší týždeň nevyliezal. Alebo aspoň aby som sa nenamáhal. Môj celkom zaujímavý úsmev ich však pravdepodobne uviedol do reality. Z nemocnice som sa po necelej pol hodine vytratil k mojej druhej zastávke - Anbu centrále.
(presun)

pro **Goku** Sun Mar 01, 2015 9:26 pm

Znova som plánoval ísť do nemocnice. Tento krát však na "detox". Moje svaly sa nekontrolovateľne triasli a sám som dokonca aj začal kašľať. Pociťoval som bolesť v pľúcach a únavu, ktorú som pociťovať rozhodne nechcel. Po ceste ma však zastavil nejaký muž. Spoznal som ho z knihovni, čo tu chcel?
Oslovil ma ohľadom knižnice a ohľadom toho, čo sa tam dialo. neznámy shinobi ktorý sa tam rozprával s jedným z ćlenov jednotiek Anbu. Prikývol som, že sa na tento prípad pozriem. Preto som namiesto rozumnejšej voľby (nemocnice) vybral znova niečo, čo mi mohlo maximálne tak uškodiť.. čo by som pre Kiri nespravil.
(presun)

pro **Keigo Nakagami** Sat Apr 18, 2015 4:48 pm

Vrátil jsem se na "místo činu", díky Akumově pomoci jsem to zvládl sice s námahou, ale bez dalších zranění.
Akumovi jsem ještě jednou poděkoval a pak už si mě nejspíš vzali do parády sestry, které mi tak vynadaly, až se to sem stydím napsat.
Poté, co jsem si od ctěných dam všechno vyslechl, mě vzaly na sesternu, kde mi vydezinfikovaly rány(a s peroxidem vodíku vůůůůbec nešetřily-na jednu milisekundu se mi zastesklo po Hineho lékařských praktikách-) a znovu zašily. Poté mě poslali zpátky na pokoj, kde jsem si zase lehnul na bok a pokračoval v nic nedělání. Tedy... skoro. Mám přeci "úžasnou" knihu o historii, do které jsem se hned začetl.

pro **Akuma Saito** Sun Apr 26, 2015 12:31 pm

Akuma Saito

Pomohl jsem Keigovi se dostat až do nemocnice. Vlastně i já sám jsem tam musel jít, protože i já jsem byl zraněný a bylo třeba mi ránu opět ošetřit. Některé stehy museli ven, některé se museli kvůli mému aktivnímu pohybu dát znova dohromady. Sám jsem si však docela dával pozor, takže těch moc nebylo. Na mé spáleniny mi dali nové bandáže a léčivé pasti. Již to nebylo tak strašné jako předtím, ale i tak se na to nedalo moc dívat. Když mi předtím Keigo poděkoval ještě jednou, jen jsem kývl a nechal ho těch zručným ženám. Doktor říkal, že už se mohu zapojit zpátky do služby, ale mám si dávat pozor a brát pouze mise, při kterých nehrozí velká fyzická námaha. To bylo pro ANBU celkem dost těžké!! I tak jsem však poděkoval a vydal se směrem k Mizukageho kanceláři, musel jsem mu podat hlášení a říct si o jednu službičku, kterou mi dlužil...

//Přesun

pro Sponsored content

Nemocnice

Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice

Re: Nemocnice