Nemocnice

First topic message reminder :


Nově postavená a zmodernizovaná nemocnice ^^
(Prosím, odmyslete si ta auta, auta v Kiri ještě nemáme xD)

Četl jsem a četl, dozvídal se věci neužitečné, zajímavé a užitečné, podle toho, jak si to člověk přebral. Některé informace pro mě byly dost zásadní. Třeba to, že při setkání kagů jsem stál na hlavách zakladatelů Konohy, vůdců dvou prastarých a mocných klanů, kteří jsou celosvětově uznáváni, nebo obáváni, záleží na tom...
Já kr*tén kr*ténská... Takovou ostudu jsem udělal... Musím se za to Mizukagemu-sama v co nejbližší době omluvit. Divím se, že z toho ještě nevyvodil důsledky...
Četl jsem dál a čas mi ubíhal, dny míjely a vyšlo mi to akorát, že když jsem dočetl svou zapůjčenou knihu, udělalo se mi lépe. Stehům už nehrozilo takové poničení a kůže na zádech už nebyla tak "čerstvá".
Sbalil jsem si tedy saky paky, se všemi se rozloučil a na reverz jsem vyrazil pryč.
(přesun)

Prišiel som do nemocnice, teda.. do jej nižších poschodí na mieste, kde sa nachádzala márnica. Mal som k tomu prístup, predsa len som tu bol služobne. Na tvári som mal nemocničnú rúšku a na rukách dlhé kožené rukavice. 
"Ah.. áno.. všetci si užívajú a mi? Mi máme prácu." Zasmial som sa s jedným z "kolegov" nad mŕtvolou nejakého nešťastníka. 
"Je príliš.. tuhý, potrebujem niečo čerstvé." Zamrmlal som, na čo môj terajší "pomocník" prikývol a zaviedol ma k nejakým telám, ktoré umreli len prednedávnom. Takých tu bolo pomerne veľa, predsa len ľudia umierajú každý deň.. mladý, starý.. muži aj ženy.. dalo sa to považovať za kolobeh živote, ktorý som momentálne mienil využiť vo svoj prospech.  Skontroloval som telo pomerne mladej slečny. Príčina smrti bol silný náraz do hlavy. Na prvý pohľad nič viditeľné, keďže bola rana schrastalá a v tele sa už nenachádzalo moc krvi.. rozhodne nie pohybujúcej sa. 
"To pôjde.." Zamrmlal som, na čo som ešte nadiktoval aké šaty a akého čísla potrebujem. Nastala nepríjemná práca.. obliekanie mŕtvoly. Našťastie naozaj nebola mŕtva dlho, takže jej telo zatiaľ nezačalo páchnuť a ani hniť. Mohla byť mŕtva.. pár hodín? Kto vie. Keď bolo telo pripravené, zapečatil som ho do zvitku a následne som k tomu pribalil aj niekoľko ostrých "kostí", krvné guličky s krvnou skupinou rovnakou, akú mala obeť a... ideálny dôkaz bol na svete.. pekne schovaný v brašne. Medik mi ešte pomohol vybrať pomerne silný uspávací plyn a následne som sa vybral.. ďalej.
(presun)

Vešla jsem do nemocnice a vyprosila si prohlídku. Sestřička sice nebyla nadšená, ale vyhověla mi. Asi se ji to nelíbilo kvůli slavnostem, které mají v brzké době skončit. Možná se tam zrovna chystala. Kdo ví? Po prohlídce, která netrvala déle než pět minut, se na mě ale mile usmála. Řekla, že žebra, které mi před několika týdny zlomil Tanaki, jsou jako nová. Prý by teď vydržely i dupnutí slona. Ulevilo se mi. Ačkoli mě už nebolely, takže jsem si domyslela, že už jsou v pořádku, měla jsem pořád špatný pocit jakoby tomu tak nebylo. Po prohlídce jsem poděkovala za sestřin volný čas a odešla. Tanakiho knížku jsem sebou pořád tahala v ruce. (Přesun)

Jedna z dalších nudných směn na pohotovosti se vleče jako hlemýžď po zelném listu. Není do čeho píchnout a zatím přišlo jen pár lidí s triviálními problémy jako jsou vymknuté kotníky, drobné řezné rány.... zkrátka běžná rutina, jediná zajímavost která mě dnes potkala byl jistý problém v intimních oblastech...

Škrábu se na zadnici mezitím co přecházím po příjmu a šklebím se hůře než opice po sežrání šuměnky "Nuda, nuda... aspoň něco zajímavého... ne vyrážku na zadnici..." mručím nahlas při chůzi.
Nakonec se zastavím u okna, chvíli z něj hledím, rukou vyndám z kapsy pláště placatici ze které si mocně přihnu a zase ji schovám "To je den" postěžuji si a pokračuji v zírání z okna.

Služba končí a tak si balím svých pět švestek mezitím co přemýšlím jestli jít rovnou domů či navštívit některý z oblíbených barů.

Když věším bílý lékařský plášť jsem již pevně rozhodnut Půjdu ještě někam na skleničku rezonují slova v mé lebce.
Zamknu ordinaci, klíče odevzdám na vrátnici a vyrazím do ulic Kirigakure.

/Přesun/

Dorazil jsem na pohotovost s taškou plnou rozličných poživatin, které jsem nakoupil cestou do nemocnice.
Tašku uložím do mé skříňky, hodím na sebe obligátní bílý plášť a sunu se do ordinace.

Při letmém pohledu do čekárny zjistím, že je prázdna jako ordinace špatného zubaře.
Čas nevyužiji na lelkování, ale vrhnu se na papírování, konkrétně vybavení ordinace, což zahrnuje počítání špachtlí do krku, kolik metrů obvazu ještě mám, zda-li jsou k dispozici běžné medikamenty a také kontrola nebezpečných látek, které jsou také používány při některých léčebných postupech.

Jedno balení... ne dvě brumlám si pro sebe mezitím co zapisuji data do formuláře.... Tohle se protáhne poznamenám v hlavě a promnu si krční páteř.

Spokojeně pochrupuji v ordinaci, žádný rozruch se dnes neděje, občané se asi rozhodli nestonat, tak se mohu věnovat slastnému polobezvědomí.

Papíry jsem udělal hned na začátku služby, kontrola zásob dávno provedena, tak jen čekám zda-li se někdo odhodlá vyhledat lékařskou pomoc či požádá o odbornou radu, ale pořád optimisticky doufám, že někdo přijde se skutečným problémem který předčí třísku zabodnutou do všemožných údů tělesných.

Zrovna když jsem ze špachtli do krku slepoval model sídla Mizukageho přišla sestra a oznámila mi, že mám pacienta... tedy pacientku. Model uklidím na jednu ze skříní, nahodím na sebe bílý plášť.

Opět si sednu za svůj stůl a tvářím se důležitě (což mi moc nejde) a zvolám "Další" náležitě si to užiji, protože za mnou moc pacientu nechodí...

Vstoupila slečna, kterou jsem již ve vesnici zahlédl, pozitivně se usměji a vyslechnu co má na srdci.

Po jejím vylíčení jsem vcelku zvědavý Konečně případ ve kterém využiji své schopnosti pomyslím si a vstanu.
"Tak si odložte za zástěnou a poté si lehněte na lehátko" sdělím s vlídným úsměvem a ukážu na ony zmíněné kusy inventáře. Sám se otočím zády, abych nepřívedl pacientku do rozpaků.
"Mrkneme se na to a uvidíme co zmůžeme" prohlásím zády otečen k slečně.